Alocasia baginda

+10© fotografie
- fotografie 1 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 2 — Wikipedia · CC BY-SA · Wikipedia
- fotografie 3 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
Alocasia baginda z čeledi Araceae se pozná podle kožovitých listů s tmavě zelenými a světle šedými vyklenutými plochami. Drobný druh z Bornea se liší od velkých alokázií i jejich hybridů.
Číst dálDopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.
Jasné nepřímé světlo; chraňte před prudkým sluncem


© fotografie
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Wikipedia · CC BY-SA
Taken Dec 7, 2022 by Quinton Snow (cc-by-sa)
Celosvětové rozšíření
Druh pochází z Kalimantanu, indonéské části Bornea. Původní popis uvádí východní Kalimantan bez přesné lokality.
- Původní1
- Kalimantan, Indonésie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.3
Identita
Alocasia baginda (Alocasia baginda Kurniawan & P.C.Boyce, 2011) má silné listy se světle šedými, vyklenutými plochami mezi žilkami. Patří do čeledi árónovitých (Araceae). Francouzské označení „oreille d’éléphant“, používané pro alokázie i pro ‘Silver Dragon’, samo tuto drobnou rostlinu neurčuje. Přesnou botanickou totožnost vyjadřuje vědecké druhové jméno; široce používané obecné pojmenování ji nemůže nahradit. 1 2 7
Původní popis zachycuje pozemní bylinu vysokou 25 až 30 cm, s krátkým stonkem, který se při stárnutí mění v poléhavý oddenek. Uvedený rozměr se vztahuje ke zkoumanému botanickému materiálu. Nelze ho automaticky přenášet na všechny zahradnické výběry prodávané pod jménem druhu. Při porovnávání rostlin z obchodu s popisem je třeba tento rozdíl v rozsahu údaje zachovat. 3
Poznávací znaky
Listy druhu Alocasia baginda jsou široce vejčité až téměř okrouhlé a řapík se připojuje ke spodní straně čepele. Svrchní strana kombinuje matnou tmavou zeleň se světle šedými vypouklými plochami. Rub je světle zelený a část žilek má tmavě červenou barvu. Pro určení je proto užitečné prohlédnout obě strany listu, protože barevný kontrast není na líci a rubu stejný. 1
Popsané čepele měří 10 až 18 cm na délku a 7 až 12 cm na šířku. Světle zelené, lysé řapíky mají v dolní části bílé skvrnky. Listy jsou tuhé a kožovité. Určování jen podle odstínu šedi nebo zeleně by přehlédlo právě tuto vlastnost jejich povrchu a konzistence, která je součástí popisu druhu. 3
Užitečná taxonomie
Alocasia baginda je botanický druh popsaný v roce 2011. Jméno neoznačuje souhrn hybridů s nápadnou žilnatinou. Agung Kurniawan a Peter Boyce druh popsali podle rostliny pěstované v botanické zahradě na Bali, u níž byl uveden původ z východního Kalimantanu. Typový materiál má přírůstkové číslo E20081015. Pěstování v zahradě na Bali tedy neznamená, že odtud druh pochází. 1 2
Druhové jméno baginda pochází z indonéského čestného titulu spojovaného s králem či majestátem. Autoři jeho volbu přirovnávají k dalším královským přívlastkům použitým v tomto rodu. Význam jména se nevztahuje k barvě listů a neurčuje ani způsob pěstování. Jde o původ pojmenování, který je oddělený od popisu pěstitelských nároků. 1
Stanoviště a rozšíření
Původní areál druhu Alocasia baginda leží v Kalimantanu na ostrově Borneo. Původní publikace zmiňuje východní část Kalimantanu, přesná lokalita však chybí. Zařazení do vlhkého tropického biomu poskytuje obecný klimatický rámec. Nejde o doklad složení půdy na konkrétním přírodním stanovišti a takový údaj z něj nelze vyvozovat. 1 3
V době popisu byla ekologie druhu výslovně neznámá. Autoři podle příbuzných druhů uvažovali o možné vazbě na vápencové nebo ultramafické výchozy, ale požadovali ověření v terénu. Z tohoto srovnání tedy vznikla hypotéza, nikoli jistý údaj o stanovišti. Označit Alocasia baginda za rostlinu bezpodmínečně vázanou na vápenec by překročilo to, co původní popis skutečně dokládá. 1
Životní cyklus a rozmnožování
Květenství druhu Alocasia baginda tvoří palice obklopená krémově bílým toulcem. Toulec je v dolní části zaškrcený a má tmavě červený okraj. Plody ani plodenství autoři původního popisu neznali. Jejich vzhled proto z této publikace nelze odvodit, ani kdyby byl vzhled plodů znám u jiných zástupců rodu. 1
Při pěstování v květináči lze vycházet ze sezónních doporučení pro celý rod. Na jaře se přesazuje, pokud kořeny již nemají dost místa, a ve stejné době lze oddělit odnože. Dělení oddenku se doporučuje také koncem jara nebo začátkem léta. Každá oddělená část potřebuje propustnou směs, teplo a dostatek světla. Tyto pokyny jsou pěstitelským vodítkem pro rod, nikoli popisem množení na přírodní lokalitě. 4
Alokázie během růstu dostávají více vody, při zimním zpomalení výrazně méně. Dlouhodobě mokrý substrát v období klidu zvyšuje riziko hniloby. Kalendář odpovídá tomuto způsobu pěstování na severní polokouli. Přednost před pevným datem má stav substrátu v květináči a pozorovaný růst rostliny; sezónní doporučení je třeba číst s touto podmínkou. 4
Využití a rizika
Alocasia baginda se pěstuje pro své listy. Zahradnická doporučení pro rod upřednostňují jasné nepřímé světlo, vlhké prostředí a stálé teplo. Silné slunce může listy popálit. Podle britského pěstitelského návodu se tekuté hnojivo pro pokojové rostliny přidává během růstu, od dubna do října. Dávka se řídí údajem na konkrétním přípravku, nikoli samotným názvem rostliny. 4
Nerozpustné šťavelany vápenaté v alokáziích jsou toxické pro kočky, psy a koně. Žvýkání rostliny vyvolává zejména bolest a podráždění tlamy, slinění a obtížné polykání. Zvracení se týká koček a psů, nikoli koní. Šťáva může dráždit také lidskou kůži, proto se při dělení rostliny používají rukavice. Podráždění po kontaktu a potíže po požití je třeba rozlišovat podle způsobu vystavení. 6 4
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
‘Dragon Scale’ je zahradnický výběr druhu Alocasia baginda se silnými, výrazně strukturovanými, stříbřitě zelenými listy a tmavě zelenou žilnatinou. ‘Silver Dragon’ se prodává pro stříbřité listové čepele. Velikost ani odstín jednoho kultivaru automaticky nepopisují celý druh. Obě obchodní označení je proto třeba vztahovat ke konkrétním výběrům. 5 7
Odlišení příbuzných druhů Alocasia melo a Alocasia reginula vyžaduje prohlídku povrchu listů. U prvního je povrch jemně, ale výrazně drsný. Druhý má téměř černý líc se světlou žilnatinou a celý rub tmavě červený. Alocasia baginda se odlišuje světle šedými vypouklými plochami a převážně světle zelenou spodní stranou listů. Právě spojení struktury líce s barvou rubu pomáhá tyto rostliny rozlišit. 1
Hlavní zdroje
Časté otázky
Je Alocasia baginda hybrid?
Ne. Alocasia baginda je botanický druh popsaný v roce 2011; Dragon Scale a Silver Dragon označují zahradnické výběry.
Jak odlišit Alocasia baginda od druhu Alocasia melo?
Alocasia baginda má na líci listů světle šedé vypouklé plochy, zatímco Alocasia melo má jemně a výrazně drsný povrch.
Je Alocasia baginda jedovatá pro kočky?
Ano. ASPCA řadí rod Alocasia mezi rostliny toxické pro kočky, psy a koně kvůli nerozpustným šťavelanům vápenatým.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.