Tomka vonná (Anthoxanthum odoratum, L., 1753)

Tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) je drobná vytrvalá tráva z čeledi lipnicovitých, původem z Evropy a přilehlých oblastí. Na loukách vytváří časné klasovité laty. Obsahuje kumarin, který při rozemnutí nebo sušení uvolňuje vůni čerstvě posečeného sena.

Číst dál
Vědecký názevAnthoxanthum odoratum
RodAnthoxanthum
ŘádPoales

Tomka vonná

Xanthonanthos odoratus a Anthoxanthum villosum

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí a zvířata · Je třeba ověřit : kočky, psi a koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
FrancieŠvýcarsko
Stanoviště
Louky, pastviny, trávníky a světlé lesy na nezamokřených půdách.
Sezónnost
Doba kvetení
JaroLéto
Růst
Doba do dospělosti
Při pěstování jeden až dva roky.
Množení
Výsev, Dělení
Klima a voda
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Půda
Typy půdy
Propustná půda, Vlhká půda
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Plné slunce; vyhnout se hustému zastínění.
Exteriér
Volná půda
Vzhled
Výška20–80 cmŠířka10–50 cm
Listy
Zelená
Květy
ZelenáŽlutá
Habitus
Tomka vonná (Anthoxanthum odoratum): původ a využití — habitus 1

Celosvětové rozšíření

Původní v Makaronésii, Evropě až po Mongolsko a v severozápadní Africe; jinde široce zavlečená.

  • Původní2
  • Zavlečená1
  • Francie
  • Švýcarsko
  • Austrálie

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Tomka vonná (Anthoxanthum odoratum L., 1753) je vytrvalá tráva obsahující kumarin, který jí dodává vůni čerstvě posečeného sena. Nejlépe je patrná při rozemnutí nebo po usušení. Vůně vysvětluje přívlastek vonná, sama však k určení utržené trávy nestačí. Rostlina tvoří trsy s úzkým květenstvím, které se objevuje už na začátku sezony. Patří do čeledi lipnicovitých, botanicky Poaceae. 4531

V lučním porostu zůstává tomka spíše drobnou trávou než výraznou vysokou dominantou. Při pěstování vytváří poměrně krátkověké trsy vysoké nejvýše přibližně 80 cm. Jejich vzhled závisí na stanovišti i věku rostliny. Malý trs bez květů neposkytuje stejné určovací znaky jako dospělá rostlina právě v plném květu. 43

Poznávací znaky

Úzká klasovitá lata dlouhá 2–8 cm je žlutozelená a lesklá. Ploché listy mají šedozelenou barvu a na obou stranách jsou matné. Listové čepele tomky vonné bývají 3–7 mm široké a rostlina obvykle dorůstá 20–50 cm. Soubor těchto znaků poskytuje první vodítko; určení je vhodné ověřit podle klásků pomocí botanického klíče. 24

Jazýček tvoří drobná blanitá část na rozhraní listové pochvy a čepele. U tomky je tupý a měří 1–5 mm; mladý list je v pupenu svinutý. Detailní snímek tohoto místa proto vhodně doplní celkovou fotografii trsu. Klasovitý vzhled laty může mást při posuzování její stavby: neznamená, že každý klásek přisedá přímo k hlavní ose květenství. 4

Užitečná taxonomie

Linné zveřejnil přijaté jméno tomky vonné v díle Species Plantarum na straně 28 roku 1753. Vědecké jméno si tuto podobu zachovalo dodnes; zkratka „L.“ označuje jeho botanického autora. Rod Anthoxanthum se řadí do čeledi Poaceae a řádu Poales. Čeleď se česky nazývá lipnicovité. K synonymům patří Xanthonanthos odoratus (L.) St.-Lag. a Anthoxanthum villosum (Loisel.) Tinant. 1

Stavba klásků ukazuje, proč se při určování někdy neobejdete bez lupy. Klásky tomky sdružují neplodné květy a jeden plodný květ, jejichž pluchy se liší velikostí i povrchem. U neplodných květů jsou velmi chlupaté, u plodného hladké a lysé. Klasovité květenství trávy tedy nepředstavuje jediný květ. Pro ověřitelné pozorování vyfotografujte několik klásků a zaznamenejte datum; nespoléhejte pouze na vůni. 82

Stanoviště a rozšíření

Původní areál tomky vonné zahrnuje Makaronésii, Evropu až po Mongolsko a severozápadní Afriku. Do mnoha dalších oblastí byla zavlečena. Výskyt v Austrálii nebo Americe proto automaticky neznamená místní původ. 1 V metropolitní Francii roste na loukách, v lesích a na pastvinách po celém území, včetně Korsiky. Na Réunionu, kam byla zavlečena, je vedena jako invazní. 89

Švýcarská stanoviště zahrnují louky, pastviny, slatiniště i světlé lesy od nížin až po alpínské polohy. Tomka se tedy neomezuje na pravidelně sečené trávníky. Při hledání v terénu je vhodné navštívit louku na jaře a sledovat časná květenství, dokud je nezakryjí vyšší trávy. Pro úspěšné pozorování je doba návštěvy stejně důležitá jako samotné místo. 2

Životní cyklus a rozmnožování

Tomka vonná kvete ve Francii od dubna do července, ve Švýcarsku od dubna do června, a patří k časným travám. Opyluje ji vítr a semena dozrávají od května do července. Nenápadné květy se tak podílejí na pohlavním rozmnožování, přestože nemají nápadně zbarvené korunní lístky. Rostliny se zralými semeny už nevypadají stejně jako žlutozelené laty v době kvetení. 825

Jednotlivé rostliny žijí několik let, mohou však být poměrně krátkověké. Populace obnovují samovolné výsevy; při pěstování lze vysévat na jaře nebo na podzim. Pokud v založené louce některý trs zanikne, nemusí to znamenat, že se stanoviště stalo nevhodným. Je třeba se podívat také na to, zda jeho místo přebírají mladé semenáčky. 3

Vůně, využití a rizika

Vůně tomky provoní suchý rostlinný materiál, nezaručuje však bezpečnost při konzumaci. Aromatické využití je doloženo; pyl může dráždit osoby trpící sennou rýmou. Opatrnost je tedy namístě i při pouhém kontaktu s kvetoucím porostem. Při vnitřním užití, zejména v sušeném stavu, může rostlina zpomalovat srážení krve. Zprávy o tradičním využití nepředstavují léčebné doporučení. 5

Zkažené krmivo může způsobit krvácivé stavy. Ve stádě krmeném balenou senáží s přibližně 90% podílem tomky uhynuly na otravu dikumarolem tři krávy a jedenáct jalovic. Plísně mohou přeměnit kumarin na dikumarol, který působí proti vitaminu K. U postižených zvířat se objevovala zejména těžká anémie a krvácení. Tento doložený případ neprokazuje bezpečnost čerstvého krmiva ani stejnou míru toxicity pro každý živočišný druh. 6

Pěstování a místní variabilita

Při pěstování tomka potřebuje především nezamokřenou půdu a slunné stanoviště. Snáší různé půdní typy a podle stupnice odolnosti vůči chladu patří do kategorie H7. V pestré louce není třeba pečovat o každý trs jako o rostlinu v květináči. Zálivku určují místní podmínky a ponechání několika lat umožní obnovu porostu ze semen. 3

Populace tomky slouží také ke studiu místní evoluce. Na okraji dolu si populace odolné vůči kovům a sousední luční populace uchovaly rozdílné termíny kvetení po více než čtyřicet let. Časový posun pomáhá omezovat křížení mezi rostlinami, které přitom rostou blízko sebe. Rozdílný kalendář může odrážet trvalou biologickou odlišnost; jediné pozorování však k popsání nového druhu nestačí. 7

Hlavní zdroje

Ve Francii je tomka vonná původní trávou rozšířenou po celém území. Zkažená senáž s vysokým podílem tomky způsobila u skotu otravu provázenou krvácením. 16

Časté otázky

Proč tomka vonná voní po seně?

Obsahuje kumarin, který jí dodává vůni čerstvě posečeného sena. Ta je zvlášť výrazná po rozemnutí nebo usušení rostliny.

Kdy kvete tomka vonná?

Ve Francii kvete od dubna do července, ve Švýcarsku od dubna do června. Termíny se mění podle místních podmínek.

Je tomka vonná bezpečná pro zvířata?

Bezpečnost není prokázána pro všechny druhy. U skotu krmeného senáží s vysokým podílem tomky, znehodnocenou plísněmi, byla popsána otrava dikumarolem.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.