Metel (Aphyllanthes monspeliensis, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) cabengo, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Flavien Saboureau · cc-by · iNaturalist
- fotografie 3 — zebedeugalinha · cc-by · iNaturalist
Metel (Aphyllanthes monspeliensis) je vytrvalá rostlina z čeledi chřestovitých, původem ze středomořských křovin. Její štíhlé stonky připomínají sítiny a na jaře nesou modré květy. Listy jsou redukovány na pochvy, takže fotosyntézu zajišťují zelené stonky.
Číst dálMetel
Aphyllanthes cantabrica, Aphyllanthes juncea a Aphyllanthes monspeliensis f. albiflora
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce, podobně jako v otevřených porostech garrigue.





© fotografie
(c) cabengo, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc
Flavien Saboureau · cc-by
zebedeugalinha · cc-by
Taken May 13, 2019 by natalia scrobota (cc-by-sa)
Taken May 17, 2021 by Mathias GWL (cc-by-sa)
Taken May 29, 2022 by Fabrice Bourriquet (cc-by-sa)
Taken May 28, 2022 by manuseitz (cc-by-sa)
Taken May 23, 2021 by Carlos Junior (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní druh západního a středního Středomoří, vyskytující se v jižní Evropě a severní Africe.
- Původní4
- Francie
- Španělsko
- Itálie
- Maroko
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Metel (Aphyllanthes monspeliensis L., 1753) připomíná trs sítin zakončený modrými květy. Rozhodující detail najdete u země: listy jsou redukovány na pochvy, zatímco nadzemní stonky zůstávají zelené. Této trvalce tedy nechybějí orgány schopné zachycovat světlo. Fotosyntézu místo běžných listových čepelí obstarávají stonky, které zároveň nesou květy. 43
Označení metel se vztahuje k tomuto konkrétnímu botanickému druhu. Francouzská lidová jména někdy přirovnávají jeho květy k modrému hvozdíku; jde o podobnost vzhledu, nikoli příbuznost s hvozdíky. Rostlina patří do čeledi Asparagaceae, česky chřestovité, kterou používá i současné zahradnické názvosloví. Linnéovo jméno zůstává přijatým vědeckým jménem. Při dohledávání pozorování nebo objednávání sazenice pomáhá úplný binomický název předejít nejasnostem místních pojmenování. 861
Poznávací znaky
Štíhlé, tuhé a podélně rýhované stonky vyrůstají v hustých trsech. Metel obvykle měří 10–25 cm, může však dosáhnout přibližně 50 cm. Proměnlivá velikost omezuje využití výšky jako jediného určovacího znaku. Nízký trs i vyšší rostlina mohou patřit ke stejnému druhu, a proto je třeba sledovat také květy a bázi stonků. 34
Na vrcholech stonků vyrůstají květy jednotlivě nebo po jednom až třech, obklopené překrývajícími se suchými šupinami. Šest barevných okvětních lístků se rozevírá nad bází sblíženou do trubky. Každým lístkem prochází tmavomodrá žilka. Obvyklá barva je modrá až modrofialová, vzácně bílá. Světlý květ proto před vyloučením druhu posuďte společně s ostatními znaky celé rostliny. 354
Užitečná taxonomie
Jméno Aphyllanthes monspeliensis L. vyšlo v díle Species Plantarum na straně 294 v roce 1753. Autorská zkratka odkazuje na Linného. Datum označuje zveřejnění dnešního vědeckého jména; rostlina byla popsána už roku 1571 v knize o rostlinách okolí Montpellieru pod označením Aphyllanthos, tedy „květ bez listů“. Vědecké jméno je proto při práci s literaturou stálejším vodítkem než proměnlivé překlady lidových názvů. 24
Do synonymiky patří Aphyllanthes juncea Salisb. a Aphyllanthes cantabrica Bubani. Starší knihy používají čeleď Liliaceae, zatímco současná klasifikace řadí tento jednodruhový rod do vlastní podčeledi v rámci Asparagaceae. Rozdílné zařazení do čeledi tedy samo o sobě neznamená, že popisy pojednávají o dvou různých druzích. Porovnání binomického jména a autora umožní sledovat tutéž rostlinu v různých botanických dílech. 154
Stanoviště a rozšíření
Pro metel jsou typická suchá a slunná stanoviště, zejména garrigue a kamenité vápencové půdy. Roste v otevřených borových lesích i křovinatých porostech s rozmarýnem a tymiánem. Podobnost se sítinou proto nesmí vést k výsadbě do trvale rozbahněného místa. Při volbě stanoviště je důležitější její skutečná ekologie než první dojem ze štíhlých stonků. 5
Původní rozšíření zahrnuje západní a střední Středomoří. Ve Francii se naleziště soustřeďují na suchá místa jihu a zasahují až do oblastí Ain, Rhône, Aveyron, Gers a Pyrenejí. Výskyt ve Francii neznamená rovnoměrné rozšíření po celém státě. Při přípravě terénního pozorování je vhodné nahlédnout do místní mapy a vybírat otevřená stanoviště, nikoli zobecňovat údaj z jediného departementu. 13
Ve francouzském celostátním hodnocení není tento druh ohrožen, v Akvitánii je však zařazen mezi ohrožené druhy. Tam je chráněn, stejně jako v departementech Haute-Garonne a Gers: sběr, vyrývání a prodej planých rostlin jsou v těchto oblastech zakázány. Sazenice pro zahradu má pocházet z pěstování, nikoli z odběru ve volné přírodě. 8
Životní cyklus a rozmnožování
Ve Francii lze kvetení pozorovat od dubna do července. Květní stonky vyrůstají z vytrvalé podzemní části; jeden trs přetrvává déle než jedinou sezonu kvetení. Modré květy činí rostlinu mnohem nápadnější než v čistě vegetativním stavu. Jarní průzkum proto usnadňuje poznávání, nezaručuje však shodný průběh kvetení v každém jednotlivém roce. 3
Pod povrchem půdy vytvářejí oddenky trvalou síť. Z květů vznikají trojpouzdré tobolky, v jejichž každém pouzdře je jediné semeno. Zralé tobolky se otevírají. Pozorování plodů vhodně doplňuje pozdní určování: rostlinu nelze poznávat jen podle barvy okvětí. Suché šupiny obklopující koncové orgány zůstávají viditelné také po odkvětu a mohou doplnit celkový obraz rostliny. 43
Využití a rizika
V zahradě se metel uplatní trsnatým vzrůstem a modrými květy v kompozicích rostlin suchých stanovišť. Stonky mají voskovitou kutikulu, která omezuje ztráty vody. Tato adaptace vysvětluje jejich pevný vzhled i schopnost rostliny žít v suchých biotopech. Neopravňuje však k tomu, abyste čerstvě vysazenou mladou sazenici nechali bez sledování trpět nedostatkem vody. 4
Zdroje uvádějí potravní a léčebné využití, bezpečnost konzumovaných částí ani jednotlivých dávek však není stanovena. Toxikologické hodnocení zůstává neznámé pro člověka i domácí zvířata. Obecné seznamy jedovatých rostlin neobsahují všechny druhy; chybějící samostatný záznam proto nestačí k závěru, že je rostlina bezpečná. Známá silueta ani někdejší konzumace nenahrazují údaje o toxicitě. 57
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Bělokvětá forma není automaticky kultivarem. V synonymice druhu figuruje jméno botanické formy s bílými květy. Botanická forma popisuje odchylku v rámci druhu; nedokládá vytvoření zahradnického výběru v pěstitelské školce. Běžnou barvou nadále zůstává modrá a při určování neobvykle zbarvených jedinců je třeba vycházet také z ostatních znaků, zejména stavby květů a stonků. 13
Nejčastější praktickou záměnu způsobuje vzhled podobný sítinám. Prohlídka květů a přízemních pochev brání tomu, aby člověk odvozoval nároky rostliny z pouhé podobnosti. Kvetoucí metel nese na vrcholu velké barevné okvětní lístky a její běžné stanoviště je suché a kamenité. Pro výběr místa k výsadbě poskytuje prostředí garrigue užitečnější informaci než samotný nitkovitý vzhled stonků. 5
Hlavní zdroje
Přijaté vědecké jméno tohoto druhu je Aphyllanthes monspeliensis L., zveřejněné roku 1753. Zelené stonky nahrazují listy a v části jihozápadní Francie je druh chráněn.
- Plants of the World Online, Aphyllanthes monspeliensis
- IPNI, Aphyllanthes monspeliensis
- Tela Botanica, Aphyllanthes monspeliensis
- Oxfordská univerzita, Plants 400, Aphyllanthes monspeliensis
- Univerzita Baleárských ostrovů, Herbari Virtual
- RHS, Aphyllanthes monspeliensis
- ASPCA, omezení seznamu toxických rostlin
- INPN, TAXREF, Aphyllanthes monspeliensis
Časté otázky
Patří metel mezi sítiny?
Ne. Stonky sice připomínají sítiny, ale modré květy a zařazení do čeledi chřestovitých ji od nich odlišují.
Proč metel vypadá, jako by neměla listy?
Listy jsou redukovány na přízemní pochvy. Zelené stonky zajišťují fotosyntézu a nesou květy.
Kdy metel kvete?
Ve Francii kvete od dubna do července; termín se mění podle místa a průběhu daného roku.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.