Jeřáb muk (Aria edulis, (Willd.) M.Roem. 1847)

Jeřáb muk (Aria edulis) je opadavý strom z čeledi růžovitých, původem z Evropy a severní Afriky. Vyniká listy s bíle plstnatým rubem. Z jarních květů se na podzim vyvíjejí červenooranžové malvice.

Číst dál
Vědecký názevAria edulis
RodAria
ŘádRosales

Jeřáb muk

Sorbus aria, Crataegus aria a Pyrus edulis

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí, kočky, psi a zvířata · Je třeba ověřit : koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
FrancieMarokoAlžírsko
Stanoviště
Lesy, křoviny a horské skály, často na křídě či vápenci, v mírném podnebí.
Přínosy pro životní prostředí
Květy navštěvuje hmyz a plody konzumují ptáci.
Sezónnost
Doba kvetení
Jaro
Doba sklizně
Podzim
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
Střední; plného vzrůstu dosahuje během několika desetiletí.
Doba do dospělosti
Konečných rozměrů při pěstování dosahuje za 20–50 let.
Množení
Výsev, Řízkování, Roubování
Klima a voda
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
Typy půdy
Vápenatá půda, Propustná půda, Lehká písčitá půda
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Slunce nebo lehký polostín.
Exteriér
Volná půda
Vzhled
Výška800–1200 cmŠířka400–800 cm
Listy
ZelenáBílá
Květy
Bílá
Plody
ČervenáOranžová

Celosvětové rozšíření

Původní v západní, střední a jižní Evropě a v severozápadní Africe.

  • Původní3
  • Francie
  • Maroko
  • Alžírsko

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Jeřáb muk (Aria edulis (Willd.) M.Roem., 1847) upoutá především bílým rubem listů. Botanické jméno Sorbus aria (L.) Crantz se pro tento strom stále hojně používá. Patří do čeledi Rosaceae, tedy růžovitých, stejně jako jabloně a hrušně. Na zimu listy opadávají. V zahradě má mladý strom spíše vzpřímený vzrůst, později vytváří široce sloupovitou siluetu. 23

Pro české označení jeřáb muk je při porovnávání zahraničních zdrojů užitečné držet se také vědeckého jména. Francouzské prameny uvádějí několik místních lidových názvů téhož stromu. Rozdílné pojmenování proto samo o sobě neznamená jiný druh. 72

Dospělý jeřáb muk dorůstá výšky 8–12 m a šířky 4–8 m. Když s tímto prostorem počítáte už před výsadbou, omezíte pozdější nutnost pravidelně zmenšovat korunu. Konečných rozměrů strom dosahuje přibližně za 20–50 let podle pěstitelských podmínek. Rozměry mladé sazenice tedy neposkytují představu o prostoru, který bude potřebovat za několik desetiletí. 3

Poznávací znaky

Obrácený list nabídne nejsnáze dostupné vodítko: spodní stranu pokrývá bílá plsť, zatímco svrchní zůstává zelená, lysá a svraskalá. Vejčitá až eliptická čepel má dvojitě pilovitý okraj, někdy s drobnými laloky. Osm až dvanáct párů výrazných žilek pomáhá ověřit určení i na větévce bez květů. Řapík je v poměru k čepeli krátký. 2

Bílé jarní květy se sdružují do poměrně širokých chocholíků. Mají rozložené korunní lístky a dvě volné čnělky, které jsou u báze chlupaté. Téměř kulovité plody získávají červenooranžovou barvu a jejich dužnina je moučnatá. Lehce plstnaté pupeny doplňují pozorování, nenahrazují však prohlídku listů. Pro spolehlivé určení je užitečné porovnat více znaků na témže stromě. 2

Užitečná taxonomie

Přijaté botanické jméno je Aria edulis, přestože řada botanických klíčů a školek stále používá Sorbus aria (L.) Crantz. Současná kombinace pochází z roku 1847 a má rozsáhlou synonymiku. Vyhledávání obou jmen zpřístupňuje jak botanické zdroje, tak zahradnická doporučení. Rozdílná jmenovka proto nemusí znamenat rozdílnou rostlinu. 1

Jméno Pyrus edulis Willd., zveřejněné roku 1809, je homotypické synonymum: vychází ze stejného nomenklatorického typu jako současná kombinace. V synonymice figuruje také Crataegus aria L. z roku 1753. Právě změny rodového zařazení vysvětlují, proč může být jeden jeřáb v různých knihách nebo sbírkách označen odlišným rodovým jménem. 12

Stanoviště a rozšíření

Původní území jeřábu muku leží v západní, střední a jižní Evropě a v severozápadní Africe. Zahrnuje například Francii, Korsiku, Španělsko, Itálii, Maroko, Alžírsko a Tunisko. Irsko, Nizozemsko a některé severoevropské země naopak patří mezi území, kam byl zavlečen. Samotný místní výskyt tedy nedokládá, že je tam strom původní. 1

Ve Francii patří mezi jeho stanoviště lesy a horské skály. Roste také v křovinách na křídě a vápenci. Tato ekologická vazba neznamená, že při pěstování vyžaduje výhradně vápnitou půdu: přijímá více půdních textur, pokud voda dobře odtéká. Snese lehké zastínění, vyhovuje mu však otevřené slunné místo. Při výsadbě je proto důležité posoudit propustnost konkrétního stanoviště. 26

Francouzský národní červený seznam hodnotí jeřáb muk v metropolitní Francii jako málo dotčený druh. V Horní Normandii je však chráněný a regionální červený seznam jej řadí mezi kriticky ohrožené. Sběr i vyrývání planých jedinců jsou tam zakázány. Jde o konkrétní francouzské regionální hodnocení a ochranu. 7

Životní cyklus a rozmnožování

Jeřáb muk kvete v květnu a červnu a plodí v září a říjnu. Ve Francii se kvetení soustřeďuje zejména do května a dozrávání plodů do září. Termíny se mění s podnebím. Květy jsou oboupohlavné a opyluje je hmyz. Plody konzumují ptáci, kteří se zároveň podílejí na jejich šíření do okolí. 26

Rozmnožování jeřábu muku je možné podzimním výsevem venku, měkkými řízky na začátku léta, letním očkováním nebo zimním roubováním. 3 Kultivary se množí řízky, očkováním či roubováním, nikoli výsevem. Strom vypěstovaný ze semene totiž nezaručuje zachování listových znaků určité zahradnické selekce. Volba způsobu množení proto závisí také na tom, zda jde o botanický druh, nebo konkrétní kultivar. 45

Využití a rizika

Okrasné využití jeřábu muku spojuje několik postupných efektů: květy, barevný kontrast listů a nakonec plody. Květy bohaté na nektar lákají opylovače a ptáci vyhledávají plody. Stromu vyhovuje středně úrodná, humózní a propustná půda. Snáší také suché podmínky a znečištěné ovzduší. Při volbě místa je přesto třeba počítat s jeho konečnou velikostí. 36

Údaj o jedlém plodu není zárukou bezpečnosti. Potravní využití velmi zralých, změklých plodů je uváděno, semena však představují pravděpodobné kyanogenní riziko. Zahradnické doporučení zůstává opatrné: okrasné plody nejezte a zabraňte přístupu domácích zvířat. Uchovávání plodů mimo dosah malých dětí omezuje riziko požití bez předchozího určení. Dostupné údaje neumožňují označit rostlinu za bezpečnou pro koně. 63

Zahradní kultivary

Kultivar „Lutescens“ raší na jaře stříbřitě šedými listy, které později přecházejí do šedozelené. Kompaktní vzrůst a eliptické listy dlouhé až 12 cm vysvětlují jeho oblibu v zahradách. Konečná výška však činí 8–12 m. Slovo „kompaktní“ tedy v tomto případě neoznačuje nízký keř do malého záhonu, ale podobu koruny dospělého stromu. 4

U kultivaru „Majestica“ je typický široce sloupovitý habitus a eliptické listy dlouhé až 15 cm, svrchu leskle tmavozelené a na rubu bělavé. Na podzim listy žloutnou a opadávají. Po krémově bílých květech následují tmavočervené plody. Mezi zahradnická synonyma patří „Decaisneana“. Při výběru mezi kultivary porovnávejte mladé listy a siluetu stromu, nikoli pouze barvu plodů. 5

Hlavní zdroje

V botanických klíčích a zahradnických příručkách najdete jeřáb muk pod jmény Aria edulis i Sorbus aria. Následující zdroje dokládají jeho názvosloví, určovací znaky a opatření týkající se plodů.

Časté otázky

Jak poznat jeřáb muk?

Jednoduché, vejčité a zubaté listy mají bíle plstnatý rub; na čepeli je 8–12 párů žilek.

Označují Aria edulis a Sorbus aria stejný strom?

Ano. Aria edulis je přijaté jméno a Sorbus aria je vedeno jako synonymum.

Dají se plody jeřábu muku jíst?

Potravní využití změklých plodů je uváděno, konzumace okrasných plodů se však nedoporučuje. Semena nekonzumujte vůbec.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.