Řeřišnice luční (Cardamine pratensis, )


+3© fotografie
- fotografie 1 — (c) Karen Andrea Boehme, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Karen Andrea Boehme · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Tobias Schönberg · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Kieran Roy Powell · cc0 · iNaturalist
Řeřišnice luční (Cardamine pratensis) je vytrvalá rostlina z čeledi brukvovitých s rozsáhlým původním areálem v mírném pásu. Na vlhkých loukách nese na jaře lila květy se čtyřmi korunními lístky. Dělené přízemní listy se liší od listů na lodyze.
Číst dálŘeřišnice luční a Řeřišnice luční pravá
Ghinia pratensis a Crucifera pratensis
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Při pěstování lehký až hlubší stín, pokud půda zůstává svěží.




© fotografie
(c) Karen Andrea Boehme, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Karen Andrea Boehme · cc-by-nc
Tobias Schönberg · cc0
Kieran Roy Powell · cc0
no rights reserved · cc0
(c) Holger Braun, some rights reserved (CC BY) · cc-by

Celosvětové rozšíření
Původní od Grónska po sever střední a severovýchod USA, na Azorách a v mírné Eurasii, s výskytem v Etiopii.
- Původní2
- Zavlečená1
- Francie
- Švýcarsko
- Nový Zéland
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Řeřišnice luční (Cardamine pratensis L., 1753) je trvalka vlhkých stanovišť, poznatelná podle lila květů se čtyřmi korunními lístky. Francouzské pojmenování připomínající řeřichu odkazuje na využití k ochucování. Patří do čeledi brukvovitých, dříve nazývaných křížaté podle uspořádání korunních lístků do kříže. Nad růžicí dělených listů vyrůstá kvetoucí lodyha. Používá se také označení řeřišnice luční pravá. 274
Na jaře je řeřišnice nejnápadnější, protože květy vystupují nad dosud nízkou trávu. Vytrvalý základ však přežívá i krátké období kvetení. Chybějící květy při letním průzkumu proto nedokládají nepřítomnost rostliny na louce. Pro sledování naleziště je vhodné uložit fotografii listové růžice i okolní vegetace, která usnadní porovnání mezi různými ročními obdobími. 24
Poznávací znaky
Přízemní a lodyžní listy jsou na téže rostlině odlišné. Dolní listy mají vejčité až okrouhlé lístky, horní nesou užší a protáhlejší úkrojky. Tato proměnlivost je normální vlastností druhu. Fotografie jediného horního listu proto může podávat neúplný obraz určovacích znaků. Při prohlídce je užitečné sledovat listy postupně od země až ke květenství. 2
Jednoduchá lodyha nese krátký, řídký hrozen lila, někdy růžových nebo bílých květů. Korunní lístky měří 8–12 mm a prašníky jsou žluté. Po odkvětu se plody prodlužují v úzké šešule, šikmo vzpřímené a dlouhé přibližně 25–40 mm. Stopky zůstávají kratší než plody. Odkvetlá rostlina tedy nadále poskytuje užitečné znaky: tvar a postavení šešulí doplňují prohlídku listů. 2634
Užitečná taxonomie
Linné zveřejnil přijaté jméno řeřišnice luční v díle Species Plantarum na straně 656 roku 1753. Zkratka „L.“ označuje botanického autora jména. Současná klasifikace ji řadí do rodu Cardamine, čeledi Brassicaceae a řádu Brassicales. Vědecké jméno je přijímáno ve Francii i ve Švýcarsku; při práci s prameny tak poskytuje společný základ pro porovnání popisů. 137
V synonymice figurují kombinace Ghinia pratensis (L.) Bubani a Crucifera pratensis (L.) E.H.L.Krause. Starší literatura tedy může používat jiné rodové jméno. Botanické klíče také mohou chápat řeřišnici luční úžeji či šířeji; uznává se několik poddruhů. Porovnání znaků a vymezení taxonu brání tomu, abychom každé podobné jméno automaticky považovali za pouhý duplicitní záznam. 16
Stanoviště a rozšíření
Původní areál řeřišnice luční výrazně přesahuje Evropu. Zahrnuje mírnou Eurasii, Azory a část Severní Ameriky od Grónska po sever střední a severovýchodní části Spojených států, dále je uváděn výskyt v Etiopii. Nový Zéland naopak patří mezi oblasti zavlečení. Pouhá přítomnost na kontinentu proto nestačí k rozhodnutí o místním původu druhu. 1
Svěží až vlhké louky, potoky a některé světlé lesy patří k jejím běžným stanovištím. Stinné vlhké místo může vyhovovat stejně jako otevřená louka. Druhové jméno „luční“ tedy nevylučuje nález pod stromy. Při soupisu rostlin poskytuje údaj o vlhkosti půdy a otevřenosti porostu více informací než pouhé zařazení místa jako zahrady nebo okraje cesty. 62
Ve Francii roste řeřišnice téměř po celém území, na jihu je však vzácná. Národní červený seznam ji hodnotí jako málo dotčenou, zatímco v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur je považována za zranitelnou. Obě hodnocení se vztahují k rozdílnému geografickému měřítku; místní vzácnost se tedy nevylučuje s příznivějším celostátním hodnocením. 27
Životní cyklus a rozmnožování
Kvetení od dubna do června řadí řeřišnici mezi jarní rostliny. Semena dozrávají následně, především od května do července. Květy navštěvuje různý hmyz včetně včel, much a motýlů. Světlá barva proto neznamená, že květ nemá význam jako zdroj na kvetoucí louce. Při pozorování je užitečné rozlišovat období kvetení od pozdějšího dozrávání plodů. 25
Množení je možné výsevem nebo dělením. V zahradě umožní dělení zachovat již určenou rostlinu; ponechání zralých plodů zároveň podporuje rozmnožování semeny. Sečení během kvetení odstraní lodyhy ještě před dozráním. Pro uchování populace v trávníku je proto užitečnější přizpůsobit první seč skutečně pozorovanému vývoji než používat každoročně stejný pevný termín bez ohledu na průběh sezony. 45
Využití a bezpečnostní opatření
Listy a mladé výhonky s ostrou chutí se jedí syrové i vařené. Chuť připomíná řeřichu a hodí se v malém množství do salátu. Lidové jméno však neoznačuje standardizovaný produkt: rostlinu je nutné před sběrem určit a znát místo jejího původu. Samotný břeh potoka nezaručuje zdravotní nezávadnost listů, proto se při sběru nelze řídit jen vzhledem stanoviště. 52
Žádné toxikologické údaje nedovolují prohlásit řeřišnici za bezpečnou pro člověka, kočky, psy ani koně. Toxický účinek není hlášen, což ovšem neprokazuje neškodnost. Využití listů jako koření nepředstavuje doporučení podávat rostlinu zvířatům. Ani starší léčebné využití neurčuje ověřenou dávku nebo schválený léčebný postup; mezi tradičním použitím a doloženou bezpečností zůstává rozdíl. 5
Pěstování a záměny
Při pěstování řeřišnice upřednostňuje humózní půdu, která zůstává svěží až vlhká. Vyhovuje jí částečný i výraznější stín. Substrát nemá mezi zálivkami dlouhodobě vysychat. Vhodné mohou být hlinité nebo jílovité půdy. Podstatné je zachovat odpovídající vlhkost, nikoli hledat lehkou suchou zeminu, jakou bychom volili pro rostlinu suché skalky. 4
Čtyři korunní lístky má mnoho brukvovitých. Pro rozlišení řeřišnice luční spojte více znaků: růžici s okrouhlými lístky, užší horní listy a poměrně velké lila nebo bílé květy. Dlouhý úzký plod doplní určení po odkvětu. Izolovaný bílý květ nebo ostrá chuť nestačí k rozlišení jednotlivých řeřišnic a ostatních rostlin této čeledi. 62
Hlavní zdroje
Přijatým jménem řeřišnice luční je Cardamine pratensis L., zveřejněné roku 1753 v díle Species Plantarum. Ghinia pratensis a Crucifera pratensis patří k jeho synonymům. 1
Časté otázky
Kde roste řeřišnice luční?
Na vlhkých loukách, březích potoků a ve světlých svěžích lesích.
Kdy kvete řeřišnice luční?
Ve Francii kvete od dubna do června; termín se mění podle místních podmínek.
Dají se listy řeřišnice luční jíst?
Tradičně se v malém množství jedí v salátu. Sběr vyžaduje jisté určení a čisté místo původu; žádné údaje nedovolují označit rostlinu za bezpečnou pro zvířata.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.