Cist montpellierský (Cistus monspeliensis, )


+30© fotografie
- fotografie 1 — (c) Krzysztof Golik, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Andra Waagmeester · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Philip Precey · cc0 · iNaturalist
Cist montpellierský (Cistus monspeliensis) je stálezelený středomořský keř z čeledi cistovitých, původem z Makaronésie a Středomoří. Má úzké drsné a lepkavé listy. Drobné bílé květy se postupně otevírají na konci jara.
Číst dálCist montpellierský
Stephanocarpus monspeliensis, Cistus affinis a Cistus collinus
Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.
Plné slunce na teplém a chráněném místě.


© fotografie
(c) Krzysztof Golik, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa
Andra Waagmeester · cc0
Philip Precey · cc0
Taken May 22, 2014 by Tela Botanica − Michel GAU (cc-by-sa)
Taken Apr 13, 2013 by Tela Botanica − Daniel Barthelemy (cc-by-sa)
Taken Feb 20, 2013 by Tela Botanica − Yoan MARTIN (cc-by-sa)
Taken Aug 22, 2020 by maire sofia (cc-by-sa)
Taken May 1, 2018 by Francesc Riudavets (cc-by-sa)
Celosvětové rozšíření
Původní v Makaronésii a Středomoří; zavlečen do Kalifornie.
- Původní2
- Zavlečená1
- Středomořská Francie
- Korsika
- Kalifornie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Cist montpellierský (Cistus monspeliensis L., 1753) spojuje úzké lepkavé listy s drobnými bílými květy. Tento stálezelený keř patří do čeledi cistovitých, Cistaceae, v řádu slézotvarých. Jméno připomíná Montpellier, přirozený areál však hranice jeho okolí výrazně překračuje. Zahrnuje Makaronésii a velkou část Středomoří, nikoli pouze jediný francouzský region. 1 3
Rostlina si zachovává keřovitý vzrůst. V kultuře se uvádí výška 50 až 100 cm a šířka 100 až 150 cm. Šířka si při výsadbě zaslouží stejnou pozornost jako výška. Mladý kompaktní jedinec může postupně zabrat značnou část menšího lemu. Tyto zahradnické hodnoty přitom nepopisují všechny jedince rostoucí v přírodě. 4
Poznávací znaky
Přisedlé listy se třemi žilkami umožňují poznat cist montpellierský i mimo kvetení. Jsou čárkovité až kopinaté, s drsným síťnatým povrchem a podvinutými okraji. Větévky, květní stopky a kalichy nesou chlupy a lepkavý povrch. Tmavě zelené olistění odlišuje druh od obecné představy stříbřitě šedých středomořských keřů. Proto je důležité sledovat skutečnou barvu a stavbu listů. 3 4
Květy dosahují průměru 2 až 3 cm a mají pět bílých korunních lístků. Malá žlutá plocha u jejich báze může vytvářet prstenec kolem žlutých tyčinek. Chlupatá jsou také poupata. Květy vyrůstají ve skupinkách po dvou až osmi, obrácené na stejnou stranu osy. Spojení úzkého olistění a drobných květů je přesnější než samotná bílá barva. 6 3
Užitečná taxonomie
Jméno Cistus monspeliensis zveřejnil Linné roku 1753 v prvním svazku Species Plantarum na straně 524. Zůstává přijímaným jménem. Zkratka „L.“ označuje autora botanického názvu, nikoli kultivar nebo zeměpisný údaj. Úplný binomický název předchází nejasnostem štítků, na nichž je rostlina popsána pouze jako bíle kvetoucí cist bez dalšího rozlišení. 2 1
K druhu patří několik starších jmen, včetně Stephanocarpus monspeliensis (L.) Spach, Cistus affinis Bertol. ex Guss. a Cistus collinus Salisb.. Synonymum nemusí představovat jinou rostlinu k zakoupení. Naopak početné hybridy cistů nelze určit jen podle toho, že se v jejich původu vyskytuje určitý rodič. Historie pojmenování a původ křížence jsou odlišné informace. 1 2
Stanoviště a rozšíření
Cist montpellierský roste v garigue, makchiích a na suchých svazích. Ve Francii se vyskytuje v Provence, Languedocu, Roussillonu a na Korsice; zasahuje až do Aveyronu, Tarnu a Tarn-et-Garonne. Mělká či chudá půda jeho vývoji nebrání. Při pěstování mají plné slunce a odtok vody větší význam než vysoká úrodnost půdy. 3 4
Na červeném seznamu flóry evropské části Francie je hodnocen jako málo dotčený. Regionální seznamy jej ovšem považují za téměř ohrožený v Midi-Pyrénées a za ohrožený v Poitou-Charentes. Tyto kategorie se vztahují k uvedeným regionům. Nejsou samy o sobě popisem celosvětového ohrožení druhu ani statusem pro jiné země. 7
Původní areál zahrnuje mimo jiné Pyrenejský poloostrov, Kanárské ostrovy, Madeiru, jih Francie a další středomořská území severní Afriky a Evropy. Kalifornie je vedena mezi oblastmi zavlečení. Druh původní ve Francii může být na jiném kontinentu nepůvodní. Oba statusy popisují různá místa a název odkazující na Montpellier sám neurčuje původ konkrétní populace. 1
Životní cyklus a rozmnožování
Ve Francii cist montpellierský kvete zejména v květnu a červnu. Stejně jako u ostatních cistů každý květ vydrží jen den, další poupata však prodlužují kvetoucí vzhled keře. Opad korunních lístků po jediném dni proto nemusí ukazovat na chybnou zálivku. Plodem je tobolka rozdělená do pěti pouzder a zakrytá kalichem. 3 6 4
Vysévají se zralá semena; v létě lze také řízkovat měkké výhony. Řízky zachovají vlastnosti zahradnického výběru, zatímco semenáče se mohou od rodiče lišit. V obou případech mladé rostliny rostou rychle a dobře kvetou již během druhého léta. Volba postupu tedy závisí především na tom, zda má být zachován přesný výběr. 4 5
Využití a rizika
Propustnost půdy je první podmínkou úspěšného pěstování cistu montpellierského. Vyberte slunné chráněné místo; vyhovovat může skalka nebo štěrkový záhon. Druh zpravidla snáší vápenec, velmi křídová půda však může vyvolat chlorózu. Uváděná odolnost vůči suchu neodstraňuje potřebu vody u mladé rostliny, jejíž kořeny ještě nejsou dostatečně vyvinuté. 4
Zakořeněný cist špatně snáší hluboký řez do starého dřeva. Je vhodnější předem rezervovat prostor a zásahy omezit na konce výhonů a odumřelé části. 5 Chybějí toxikologické údaje dovolující označit druh za bezpečný pro člověka či zvířata. Zůstává okrasným keřem bez doporučeného potravinového využití. Aromatické nebo lepkavé olistění není zkouškou jedlosti.
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Výběr ‘Vicar’s Mead’ má jemně žluté korunní lístky, na rozdíl od obvyklé bílé barvy druhu. Jde o zahradnické jméno, nikoli o samostatný druh. Rostlinu prodávanou pod tímto označením je proto třeba porovnat s popisem kultivaru. Nelze ji předem vyloučit jen proto, že její květy nejsou čistě bílé. 5
Světlé květy má několik cistů. U montpellierského ověřte společně úzké listy bez zřetelného řapíku, tři podélné žilky a skupinky drobných květů. Fotografie samotné koruny nezachytí nejlepší znaky. Pět korunních lístků uspořádaných do misky a vstřícné listy vymezují rod. Podrobnosti listů a květenství dovolují pokračovat v přesnějším určení konkrétního druhu. 3 4 6
Hlavní zdroje
Jméno Cistus monspeliensis L., zveřejněné roku 1753, propojuje starší popisy cistu montpellierského s jeho současnou botanickou totožností. 2
Časté otázky
Jak poznat cist montpellierský?
Úzké listy bez zřetelného řapíku mají tři žilky a drsný lepkavý povrch; květy jsou bílé.
Má se starý cist silně seříznout?
Ne. Cisty špatně reagují na řez do starého dřeva. K omezení konců výhonů stačí lehký řez po odkvětu.
Snáší cist montpellierský sucho?
Ano, po zakořenění v propustné půdě. Mladé rostliny a jedinci v nádobách však vyžadují samostatné sledování.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.