Cist šalvějolistý (Cistus salviifolius, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) Alvesgaspar, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — zebedeugalinha · cc-by · iNaturalist
- fotografie 3 — Mehdi Chetibi · cc-by · iNaturalist
Cist šalvějolistý (Cistus salviifolius) je drobný stálezelený keř z čeledi cistovitých, původem z jižní části střední Evropy a Středomoří až po severozápadní Írán. Má oválné svraskalé listy a bílé květy. Nelepivé olistění a dlouhé květní stopky jej odlišují od několika dalších cistů.
Číst dálCist šalvějolistý
Ledonia peduncularis a Ledonia rhodanensis
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce na chráněném místě.





© fotografie
(c) Alvesgaspar, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa
zebedeugalinha · cc-by
Mehdi Chetibi · cc-by
Taken Feb 1, 2014 by Tela Botanica − Nicolas SUBERBIELLE (cc-by-sa)
Taken May 11, 2014 by Tela Botanica − Michel GAU (cc-by-sa)
Taken Oct 4, 2014 by Tela Botanica − Ruddy BENEZET (cc-by-sa)
Taken May 13, 2017 by Lilian Car (cc-by-sa)
Taken Apr 16, 2015 by Tela Botanica − Liliane Roubaudi (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní v jižní části střední Evropy a Středomoří až po severozápadní Írán; zavlečen do Kalifornie a na Madeiru.
- Původní3
- Francie
- Itálie
- Maroko
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Cist šalvějolistý (Cistus salviifolius L., 1753) se pozná podle drobných oválných svraskalých listů a bílých květů. Olistění je nelepivé, na rozdíl od několika pryskyřičnatých cistů. Tento polokeř z čeledi cistovitých, Cistaceae, bývá nízký a rozložitý a ponechává si listy v zimě. Pojmenování odkazuje na podobu čepele, ale nečiní z rostliny šalvěj. Francouzsky se označuje také jako „mondré“. 2 4 7
V přírodě cist šalvějolistý měří 30 až 80 cm. Může proto zaujmout přední část suchého záhonu, pokud se zároveň počítá s prostorem do šířky. V zahradě dosahuje přibližně 60 cm na výšku a 80 cm na šířku. Při výsadbě je tedy šířka stejně důležitá jako výška a nízký vzrůst neznamená zanedbatelnou prostorovou potřebu. 2 4 5
Poznávací znaky
Vstřícné, svraskalé a krátce řapíkaté listy poskytují první důležitý znak. Mají oválný až podlouhlý tvar a zřetelnou síť žilek. Mladé větévky a olistění pokrývají drobné hvězdovité chlupy. Povrch není lepkavý. Prohlídka olistěné větévky předchází určování jen podle bílého květu, který sdílí několik dalších druhů. Tvar listu a jeho připojení je proto třeba sledovat společně. 3 2
Květy běžně měří 4 až 5 cm v průměru. Pět bílých korunních lístků obklopuje četné žluté tyčinky; také báze lístků může být žlutá. Květní stopky vyrůstají z úžlabí listů a před rozkvětem se sklánějí. Čnělka zůstává velmi krátká. Po odkvětu korunu nahrazuje vzpřímená tobolka dlouhá 5 až 8 mm, rozdělená do pěti pouzder. 2 3
Užitečná taxonomie
Cistus salviifolius je přijímané jméno, zveřejněné Linném v díle Species Plantarum roku 1753. Druh zůstává v rodu Cistus a roste především v subtropickém biomu. Ve starších květenách se objevuje podoba Cistus salviaefolius. Pravopis přijímaného jména je salviifolius. Při hledání v literatuře je proto užitečné obě podoby rozeznávat, aniž by byly automaticky považovány za různé druhy. 1 2
Jména Ledonia peduncularis Spach a Ledonia rhodanensis Jord. & Fourr. patří mezi 53 synonym druhu. Jsou to historická vědecká jména, nikoli školkařské výběry. Naopak jméno v uvozovkách za binomickým názvem může označovat kultivar vybraný pro určitý vzrůst. Zachování tohoto rozdílu usnadňuje čtení štítků a porovnávání nabídky s botanickými údaji. 1 2 6
Stanoviště a rozšíření
Původní areál zahrnuje jižní část střední Evropy a Středomoří až po severozápadní Írán. Do Kalifornie a na Madeiru byl druh zavlečen. Nejde tedy výhradně o francouzskou rostlinu. Ve svých přirozených lokalitách nachází ve středomořské krajině a otevřených lesích dostatek světla a půdy bez nadbytku vody, které odpovídají jeho nárokům. 1 5
Ve Francii roste v lesích a na křemičitých svazích celého jihu až po Ain, Loire, Cantal a Vendée, rovněž na Korsice. Švýcarské lokality jsou popisovány jako slunné skalnaté a křovinaté stráně Ticina. Ve Švýcarsku je druh zranitelný; tento národní status nelze zaměňovat za celosvětové hodnocení. Mezi místní hrozby patří uzavírání vegetace a rostoucí zastínění. 2 3
Na francouzském národním červeném seznamu je druh málo dotčený, ale v Auvergne, Limousinu a Pays de la Loire zranitelný. V regionu Pays de la Loire a departementu Dordogne je chráněn. Tam je zakázáno plané exempláře ničit, trhat, vyrývat a prodávat. Územní rozsah těchto pravidel je důležitou součástí informace o ochraně. 7
Životní cyklus a rozmnožování
Jednotlivý květ cistu je krátkověký, na keři se však střídá několik poupat. Ve Francii připadá kvetení na květen a červen, s posuny podle podnebí. Opylování zajišťuje hmyz, zejména včely. Tobolka následně obsahuje mnoho jemných semen. Délku kvetoucího vzhledu keře tedy nelze zaměňovat za životnost jediného květu. 2 5 4 6
Cisty lze množit výsevem a řízkováním. Částečně vyzrálé řízky se odebírají od léta do začátku podzimu a přezimují pod ochranou pařeniště či nevytápěného skleníku. Výsev kultivaru může dát potomstvo odlišné od rodiče. Pro zachování vybraného vzrůstu je proto vhodnější řízek, který slouží jinému účelu než získání proměnlivých semenáčů. 6
Pěstování a opatrnost
Zimní odtok vody je stejně důležitý jako odolnost vůči letnímu suchu. Cist umístěte na slunce do chráněného místa bez stojaté vody. Hodnocení mrazuvzdornosti H4 uvedené pro druh odpovídá britským podmínkám s minimy přibližně −10 až −5 °C. Vlhkost a expozice mohou výsledek v konkrétní zahradě změnit, proto samotná teplotní hodnota nevystihuje všechny podmínky. 4
Mladé výsadby potřebují vodu k zakořenění. Ujatí jedinci později vyžadují málo zálivky a žádné pravidelné hnojivo. Příliš úrodná půda vytváří měkké výhony a více vyholený keř. Pro druh nejsou uváděna nebezpečí, nedostatek údajů však nedokazuje bezpečnost pro děti a zvířata. Informace specifické pro jednotlivé skupiny zůstávají nedostatečné. 6 5
Záměny a zahradní formy
Cist montpellierský má užší listy a lepkavý povrch. Jeho přisedlé čárkovitě kopinaté listy s podvinutými okraji doprovázejí chlupaté lepkavé větve. 8 Cist šalvějolistý má naopak širší oválné svraskalé a nelepivé listy. Ověření těchto znaků na několika větévkách je spolehlivější než porovnávání bílé barvy korunních lístků. Rozměry a odění se v rámci druhu mění. 2
Výběr ‘Prostratus’ se uvádí mezi nízkými rozložitými cisty a může dosahovat přibližně 30 cm na výšku. Volba formy odpovídající dostupnému prostoru předchází hlubokému seřezávání, protože staré cisty špatně obrůstají z holého dřeva. Lehký zásah do mladých výhonů udrží větvený vzrůst snáze než pozdní řez již vyholeného jedince. 6
Hlavní zdroje
Cist šalvějolistý je původní ve Středomoří až po severozápadní Írán. Botanický popis a zahradní nároky na slunce, propustnost a odolnost vůči chladu se při výběru stanoviště vzájemně doplňují. 1
Časté otázky
Jak poznat cist šalvějolistý?
Vstřícné svraskalé listy jsou oválné, krátce řapíkaté a nelepivé. Bílé květy mají mnoho žlutých tyčinek.
Potřebuje cist šalvějolistý zálivku?
Během ujímání zalévejte pravidelně, potom intervaly výrazně prodlužte. Zakořeněný cist snáší sucho, ale nesnáší přemokřenou půdu.
Lze starý cist hluboce seříznout?
Vyhněte se hlubokým řezům do starého dřeva, z něhož cisty špatně obrůstají. Vhodnější je lehký zásah do mladých výhonů nebo náhrada silně vyholeného jedince.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.