Cleistocactus winteri


© fotografie
- fotografie 1 — (c) Martin Lowry, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Martin Lowry · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 3 — Wikipedia · CC BY-SA · Wikipedia
Cleistocactus winteri má dlouhé válcovité stonky pokryté zlatožlutými trny a červenooranžové květy. V mírném klimatu se tento kaktus pěstuje především v závěsné nádobě v zimní zahradě nebo skleníku, s dostatkem světla a v propustném substrátu.
Číst dálWinteria aureispina, Winterocereus aureispinus, Hildewintera aureispina, Borzicactus aureispinus, Cleistocactus aureispinus (F.Ritter) D.R.Hunt a Bolivicactus aureispinus
Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.
Plné slunce v zimní zahradě nebo temperovaném skleníku.





© fotografie
(c) Martin Lowry, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Martin Lowry · cc-by-nc
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Wikipedia · CC BY-SA
Taken Apr 11, 2021 by Lee Cheng Ong (cc-by-sa)
Taken Apr 26, 2022 by William Coville (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Druh pochází z Bolívie, z departementu Santa Cruz.
Identita
Cleistocactus winteri D.R.Hunt, zveřejněný v roce 1988, je kaktus s dlouhými převislými stonky pokrytými zlatožlutými trny. Rod Cleistocactus patří do čeledi Cactaceae v řádu Caryophyllales. Zlatavý vzhled stonků vytváří právě jejich pokryv z trnů. 3 2 1
Při pěstování v mírném klimatu se tento převislý způsob růstu hodí do závěsné nádoby v zimní zahradě nebo temperovaném skleníku. Nádoba umožňuje stonkům volně splývat dolů. Vedle místa, které zabere samotný trs, je proto nutné počítat také s volným prostorem pod květináčem. 1
Rozpoznání
Stonky jsou válcovité a dužnaté. Prvním vodítkem při určování je hustý pokryv zlatých trnů připomínajících štětiny. Podle zahradnického popisu mohou stonky dosahovat délky 1,5 m. Tento údaj měří převislou osu a nemá se chápat jako výška vzpřímeného kmene. 1
U rostliny pěstované v zimní zahradě nebo temperovaném skleníku uvádějí zahradnické kategorie výšky i šířky shodně 1 až 1,5 m. Tyto orientační údaje popisují vzrostlou rostlinu v daných pěstitelských podmínkách. Při výběru jejího umístění záleží na způsobu zavěšení i na směru, kterým stonky rostou. 1
Červenooranžové květy mohou dorůstat délky 5 cm. Britský zahradnický popis klade jejich výskyt do léta. Tento sezonní údaj se vztahuje k uvedenému pěstování pod sklem a nepředstavuje univerzální kalendář pro volně rostoucí populace v Bolívii. 1
Užitečná taxonomie
Jméno Cleistocactus winteri bylo zveřejněno v časopise Bradleya, svazek 6, strana 100, v roce 1988. Nahrazuje kombinaci se jménem Cleistocactus aureispinus, která narážela na již existující jméno zveřejněné Fričem v roce 1928. Jména doprovázená různými autorskými zkratkami tedy nelze zaměňovat bez ověření jejich totožnosti. 3
Ke stejnému druhu se vztahuje několik starších označení: Winteria aureispina F.Ritter, Winterocereus aureispinus (F.Ritter) Backeb. a Hildewintera aureispina. V zahradnické synonymice se objevuje i jméno Borzicactus aureispinus. Znalost těchto starých názvů pomáhá dohledat rostlinu ve starších katalozích, aniž bychom z jednoho druhu uměle vytvářeli několik druhů. 2 1
Stanoviště a ochrana
Doloženou zemí původu tohoto druhu je Bolívie. Celosvětové hodnocení zveřejněné v roce 2013 umísťuje jeho populace do nadmořské výšky 1 300 až 1 400 m, do prostředí klasifikovaného jako lesní. Podmínky u okna nebo ve skleníku zůstávají jiným, pěstitelským prostředím než toto přirozené stanoviště. 4
Hodnocení bylo provedeno 21. září 2010 a zveřejněno v roce 2013. Druh řadilo mezi ohrožené, uvádělo dvě lokality, silně fragmentovanou populaci a klesající populační trend. Záznam upozorňuje na potřebu aktualizace. Uvedený stupeň ohrožení je proto třeba číst s tímto datem a nepředkládat jej jako výsledek nového terénního průzkumu. 4
Mezi zaznamenané hrozby patří sběr planě rostoucích rostlin. Při zakládání sbírky lze volbou jedinců ze zahradnického množení předejít tomu, aby pěstitel přispíval k tomuto tlaku na přirozené populace. 4
Životní cyklus a množení
Letní kvetení popisované při pěstování pod sklem se týká rostliny na slunném stanovišti. Britská doporučení pro pokojové kaktusy spojují dostatek světla s chladnějším a sušším obdobím klidu. Tento obecný způsob pěstování je třeba odlišovat od konkrétní hranice odolnosti vůči chladu u C. winteri. 1 6
V době růstu je před zálivkou třeba zkontrolovat substrát: jeho povrch má být již oschlý. Potom nechat přebytečnou vodu odtéct a vylít misku pod květináčem. Na podzim a v zimě zálivku výrazně omezit podle teploty a aktivity rostliny. Tyto orientační pokyny se vztahují k pěstování v interiéru v mírném klimatu severní polokoule. 6
Kaktusy se stonky lze množit řízkováním. Řezná plocha se před vložením do propustné směsi nechá zaschnout a vytvořit kalus. Během zakořeňování se směs udržuje jen mírně vlhká. Další metodou množení kaktusů je výsev; u mladých rostlin je třeba sledovat vlhkost jinak než u dospělého jedince v období klidu. 6
Využití a rizika
Hlavní využití je okrasné, pro převislé stonky a barevné květy. Pro popsané pěstování tohoto druhu se hodí písčitý substrát. Obecná doporučení pro pokojové kaktusy počítají s velmi propustnou směsí a nedoporučují příliš velký květináč: nevyužitý objem zeminy může zůstávat vlhký a podporovat hnilobu. 1 6
Potíže popisované u pokojových kaktusů poskytují několik vodítek. Přebytek vody může poškodit kořeny a vést k hnilobě, zatímco její nedostatek způsobuje vadnutí a zpomaluje růst. Při nedostatku světla vznikají slabé a deformované rostliny. Pozorování substrátu pomáhá tyto situace rozlišit dříve, než pěstitel začne více zalévat. 6
Trny vyžadují ochranu při manipulaci. Při přenášení nebo přesazování trnitých kaktusů pomohou silné pruhy složeného novinového papíru či jiná vhodná ochrana, aby nebylo nutné rostlinu brát přímo holou rukou. Mechanické riziko trnů je třeba odlišovat od chemické toxicity. Pro lidi, děti ani jednotlivé skupiny zvířat není bezpečnost stanovena; její stav zůstává neznámý. 6
Záměny a příbuzné rostliny
Cleistocactus colademononis má dlouhé bílé trny připomínající chlupy, zatímco trny C. winteri jsou zlaté a připomínají štětiny. Jeho květy se popisují jako červené nebo růžové. Oba kaktusy rostou převisle, liší se však barvou a strukturou svého pokryvu. 5 1
Starší jméno Cleistocactus winteri subsp. colademono se vztahuje ke druhu C. colademononis. Toto dřívější zařazení vysvětluje záměny na jmenovkách. Neopravňuje však k automatickému přenášení jeho znaků nebo zahradnických názvů na C. winteri. 5
Hlavní zdroje
- Royal Horticultural Society, Cleistocactus winteri
- EPPO Global Database, Cleistocactus winteri (CSXWI)
- International Plant Names Index, Cleistocactus winteri
- IUCN, Cleistocactus winteri, hodnocení z roku 2010 zveřejněné v roce 2013
- Royal Horticultural Society, Cleistocactus colademononis
- Royal Horticultural Society, How to grow cacti and succulents (pěstování kaktusů a sukulentů)
Časté otázky
Jak poznat Cleistocactus winteri?
Válcovité převislé stonky jsou hustě pokryté zlatožlutými trny, které připomínají štětiny. Květy mají červenooranžovou barvu.
Jsou Cleistocactus winteri a Cleistocactus colademononis totéž?
Tyto dva názvy zde označují odlišné druhy. Cleistocactus colademononis, dříve označovaný také jako C. winteri subsp. colademono, má bílé trny připomínající chlupy; trny C. winteri jsou zlaté.
Lze Cleistocactus winteri pěstovat v závěsné nádobě?
Ano. Závěsný koš vyhovuje jeho dlouhým převislým stonkům. Popsaný způsob zahradnického pěstování počítá se sluncem, zimní zahradou nebo temperovaným skleníkem.
Jaký stupeň ohrožení je pro Cleistocactus winteri doložen?
Celosvětové hodnocení z roku 2010, zveřejněné v roce 2013, jej řadilo mezi ohrožené druhy s klesající populací. Záznam upozorňuje, že toto hodnocení potřebuje aktualizaci.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.