Ruj vlasatá (Cotinus coggygria, Scop. 1771)

Identita

Ruj vlasatá (Cotinus coggygria Scop., 1771) je opadavý keř rodu Cotinus z čeledi ledvinovníkovitých (Anacardiaceae). Její nápadný letní oblak nevytvářejí samotné korunní lístky, nýbrž dlouhé chlupy na stopkách květů, které zůstaly neplodné. Jemný porost se zvedá nad listy a při pohledu z odstupu připomíná kouř nebo nadýchanou paruku. ^{1 3}

Francouzské označení „fustet“ připomíná staré využití žlutého dřeva k barvení kůží a látek před rozšířením syntetických barviv. Anglické názvy smoke tree a smokebush naopak vystihují kouřový vzhled letních lat. Oba anglické názvy tedy odkazují na stejný optický dojem, zatímco historické francouzské jméno zdůrazňuje někdejší barvířskou surovinu. ⁴

Poznávací znaky

Vícekmenný keř Cotinus coggygria roste zpočátku vzpřímeně, později se rozkládá do šířky. Běžně dosahuje 2–5 m výšky a podobné šířky. Jednoduché střídavé listy jsou okrouhlé až obvejčité, modrozelené. Na podzim žloutnou, oranžovějí nebo přecházejí do purpurova; na plném slunci bývá toto zbarvení výraznější než při slabším oslunění. ^{5 6}

Drobné světle žluté až krémové květy vyrůstají od konce jara do léta ve velkých koncových latách. Většina květů je neplodná. Jejich stopky se následně prodlouží a porostou dlouhými chlupy, zpočátku růžovými, později kouřově šedými. Jen z menšího počtu plodných květů vznikají malé suché hnědé plody. ^{3 5}

Užitečná taxonomie

Linné tuto dřevinu původně popsal v roce 1753 jako Rhus cotinus L.. Giovanni Antonio Scopoli ji roku 1771 přeřadil do rodu Cotinus pod dnes přijímaným jménem. V historické literatuře a zahradnictví se proto mohou objevit následující synonyma:

• Rhus cotinus L., historický basionym, tedy původní jméno
• Cotinus cotinus (L.) Sarg., pozdější kombinace téhož basionymu
• Cotinus coggygria var. pubescens Engl., varieta s výrazným ochlupením

Pro spolehlivé určení je vhodné držet se přijatého vědeckého jména Cotinus coggygria. Uvedená historická označení se sice stále občas objevují v zahradnických textech, nepředstavují však vhodnější oporu pro identifikaci než současné přijaté jméno. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Od jižní a střední Evropy pokračuje původní areál přes Kavkaz a západní Asii až do střední a jižní Číny. Ruj roste na suchých svazích, vápencových skalkách a okrajích světlých lesů. Výškové rozpětí těchto stanovišť sahá od hladiny moře přibližně do 1 300 m. ^{1 4}

Za hranicemi původního areálu se Cotinus coggygria pěstuje hlavně jako okrasný keř. Platí to pro Francii, Spojené království i Spojené státy, kde dosud není doloženo invazní chování. Je spojena především se zahradami a keřovými záhony, nikoli s osidlováním přírodních stanovišť. ³

Mrazuvzdornost přibližně do −20 °C umožňuje pěstování daleko za původní středomořskou oblastí. Odpovídá zónám USDA 5–8, které zahrnují většinu pevninské Francie. Údaj vyjadřuje odolnost vůči zimnímu chladu a pomáhá vysvětlit široké zahradnické rozšíření tohoto keře.

Životní cyklus a rozmnožování

V každé latě výrazně převažují neplodné květy nad malým počtem plodných. Plody tvoří pouze druhá skupina. U neplodných květů se místo toho prodlužují stopky a objevují se na nich jemné péřovité chlupy. Právě tento následný vývoj, nikoli množství vzniklých plodů, určuje hlavní okrasný účinek laty. ^{3 5}

Při množení se dává přednost polovyzrálým řízkům odebíraným v červenci a srpnu. Výsledek je spolehlivější než u výsevu. Čerstvá semena po podzimní stratifikaci klíčí, čekání však často trvá déle než 12 měsíců. Tato prodleva omezuje využití výsevu ve školkách, kde je praktičtější řízkování. ⁴

Využití a rizika

V zahradách slouží ruj především pro okrasu, samostatně i ve skupinách keřů. Ceněný je kontrast barevných listů a kouřových lat. Žluté dřevo dříve poskytovalo barvivo známé jako mladý fustik, používané na kůže a textilie. Toto uplatnění ustoupilo až s všeobecným rozšířením syntetických barviv. ^{5 4}

Pro kočky ani psy není tento druh uváděn jako toxický. Míza však obsahuje dráždivé fenolické sloučeniny; Cotinus coggygria patří do stejné čeledi jako jedovatec kořenující. Opakovaný kontakt s mízou, například při řezu, vyvolává u citlivých lidí kontaktní dermatitidu. Informace o domácích zvířatech tedy nevylučuje podráždění lidské kůže. ⁶

V Severní Americe jsou na rodu Cotinus doloženy housenky nejméně čtyř druhů motýlů. Ruj tím v pestré zahradě plní i úlohu hostitelské rostliny. Význam těchto keřů proto nespočívá výhradně v barevných listech a neobvyklém vzhledu lat, ale také ve vztahu k tamnímu hmyzu. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Mezi prodávanými kultivary vyniká Royal Purple s téměř černými purpurovými listy během vegetace; patří k nejčastějším školkařským selekcím. Golden Spirit, prodávaný jako Ancot, má zářivě zlaté listy, které uprostřed léta mírně zelenají a na podzim oranžovějí. Daydream si zachovává sytě zelené listy, zvlášť husté laty a kompaktnější růst než výchozí druh. Méně rozšířený Pink Champagne se uvádí s oranžovorůžovým nádechem listů; prodejní jméno je třeba ověřit u dodavatele. Všechny čtyři selekce vyžadují stejně jako výchozí druh plné slunce. ⁶

Nejčastější záměnou je americký druh Cotinus obovatus, původní na vápencových plotnách jihu Spojených států. Oproti ruji vlasaté dorůstá větších rozměrů a má delší listy. Kvete méně bohatě, a proto je i jeho péřovitý oblak znatelně řidší než u Cotinus coggygria. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cotinus coggygria Scop.
• International Plant Names Index, Cotinus coggygria Scop.
• Royal Horticultural Society, Cotinus coggygria
• Plants For A Future, Cotinus coggygria
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cotinus coggygria
• NC State Extension, Cotinus coggygria
• NC State Extension, Cotinus obovatus