Kuklík městský (Geum urbanum, L. 1753)

Identita

Kuklík městský (Geum urbanum L., 1753) je vytrvalá bylina rodu Geum z čeledi růžovitých (Rosaceae). Plants of the World Online toto jméno uznává od jeho Linného zveřejnění v roce 1753. Původní areál sahá z Evropy a Kavkazu přes Střední Asii až do Íránu a zahrnuje rovněž severozápadní Afriku. Jde o planě rostoucí druh, jehož znaky spojují přízemní listovou růžici s drobnými žlutými květy. ^{1 8}

Francouzské označení benoîte vychází ze středověkého latinského herba benedicta, „požehnaná bylina“. Ve středověku se věřilo, že rostlina chrání před zlými duchy a jedovatým kousnutím; stejnou tradici odráží anglické herb bennet. Latinské druhové jméno urbanum, tedy „městský“, naproti tomu připomíná častý výskyt u křovin a na stinných místech poblíž lidských obydlí. ^{6 2}

Poznávací znaky

Chlupaté listy kuklíku městského nejprve tvoří přízemní růžici. Z ní později vyrůstá přímá, štíhlá a lehce chlupatá kvetoucí lodyha. Běžně dosahuje výšky 20–60 cm, ale na živné a vlhčí půdě může dorůst až 1 m. Samotná výška tedy kolísá podle podmínek a při určování je třeba sledovat také listy, květy a plody. ^{4 3}

Přízemní listy jsou lyrovitě zpeřené: mají pět až sedm nestejně velkých lístků, přičemž koncový lístek výrazně převyšuje postranní. Lodyžní listy výše na rostlině se zmenšují na tři zaoblené, zubaté lístky. U báze je doprovázejí palisty podobné listům, takže vzhled listů podél lodyhy není jednotný. ^{4 2}

Drobné žluté květy mají pět oddálených korunních lístků dlouhých 4–7 mm a více než třináct tyčinek. Květy směřují vzpřímeně vzhůru. Právě poloha květu pomáhá rychle odlišit dva blízké druhy v terénu: u Geum urbanum míří k nebi, zatímco u Geum rivale se sklánějí k zemi. ^{3 4}

Po odkvětu vzniká shluk suchých nažek. Každou zakončuje vytrvalá háčkatá čnělka, která se zachytává na srsti zvířat nebo na oblečení. Tím se přenáší celý drobný plod se semenem a rostlina využívá pohybu zvířat i lidí k šíření. ⁴

Užitečná taxonomie

Jméno Geum urbanum L., zveřejněné v roce 1753, zůstává přijatým jménem podle Plants of the World Online. Regionální flóry a starší herbáře však mohou používat i další vědecká jména. Při srovnávání starých záznamů je proto užitečné znát následující synonyma: ¹

• Geum caryophyllata Gilib., historické synonymum;
• Geum hederifolium C.C.Gmel., starší synonymní jméno;
• Geum umbrosum Dumort., jméno uváděné v synonymii;
• Geum vidalii Sennen, další synonymum druhu.

Rod Geum náleží v čeledi Rosaceae do podčeledi Rosoideae, společně s rody Fragaria, Potentilla a Rubus. Spojují je pětičetné květy a vyklenuté květní lůžko nesoucí četné nažky. Tato příbuznost pomáhá vysvětlit podobnost listových růžic některých růžovitých rostlin před rozkvětem. ^{8 6}

Stanoviště a rozšíření

Evropa, Kavkaz, Střední Asie až po Írán a severozápadní Afrika tvoří původní areál Geum urbanum. Ve Francii jde o domácí druh. INPN jej uvádí téměř z celého pevninského území, od polních křovin po světlé lesní porosty. Rozšíření v těchto prostředích odpovídá jeho vazbě na vlhčí a živinami zásobená místa. ^{1 5}

Severoamerický výskyt zavlečeného druhu dokládají již více než století staré, byť vzácné herbářové položky z okolí Chicaga a Cambridge v Massachusetts. Dnes pokračuje šíření na narušovaných stanovištích severovýchodních Spojených států a východní Kanady. Některé správní oblasti jej již považují za potenciálně invazní druh, nikoli pouze za příležitostný městský plevel. Toto hodnocení je vázané na dotčená území. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Od května do října se objevují oboupohlavné, samosprašně plodné květy opylované drobným hmyzem. Přízemní růžice často zůstává patrná i v zimě. V mírném podnebí s nepříliš chladnou zimou proto listy Geum urbanum přetrvávají alespoň zčásti a rostlina má poloopadavý charakter. ^{3 2}

Šíření semen zajišťuje zachycování plodů, nikoli především vítr. Háčkatá čnělka každé nažky ulpívá na srsti procházejícího zvířete nebo na oděvu. Tato zoochorie, tedy šíření prostřednictvím zvířat, vysvětluje častý výskyt u frekventovaných cest. Při pěstování je dělení trsu s oddenky pomalejší než spontánní výsev nažek, ale pěstitel je může lépe kontrolovat. ^{4 2}

Využití a rizika

Kořen Geum urbanum voní po hřebíčku díky obsahu eugenolu. Vůně je nejsilnější na jaře. Sušený kořen dlouho sloužil v kuchyni jako náhrada hřebíčku; jeho výluh se používal i k aromatizování piva a vína, než se všeobecně rozšířilo používání chmele. Jde tedy především o historii aromatického využití podzemní části rostliny. ²

Kořen obsahuje přibližně 9 % tříslovin. Tradiční léčitelství jej používalo pro svíravý účinek při průjmech a zánětech ústní dutiny a také ke snižování horečky. Před rozšířením chinovníkové kůry sloužil jako náhražka chininu. Tyto údaje popisují historické způsoby použití, nikoli prokázanou léčbu doporučenou dnešnímu čtenáři. ²

Plants For A Future neuvádí pro Geum urbanum žádné známé riziko. Druh chybí také v seznamech ASPCA pro rostliny jedovaté kočkám, psům a koním. Mladé listy se někdy jedí vařené jako listová zelenina, v tradičním využití však zůstávají méně významné než aromatický kořen. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U kuklíku městského nejsou uznávány zahradní kultivary. Jde o spontánně rostoucí druh, který nebyl vybírán pro okrasu tak jako jeho zahradní příbuzní Geum coccineum nebo Geum chiloense. Při setkání s nápadně okrasným zahradním kuklíkem proto nelze jeho vlastnosti automaticky přenášet na Geum urbanum. ³

Častým zdrojem záměny je Geum rivale, jehož růžové nebo purpurové květy převisají směrem k zemi. Tam, kde se stanoviště obou druhů překrývají, snadno vzniká Geum × intermedium Ehrh.. Tento plodný kříženec má žluté skloněné květy a spojuje znaky obou rodičů, takže samotná žlutá barva k určení nestačí. ⁷

Před rozkvětem mohou mást také růžice dalších růžovitých, zejména Fragaria vesca a druhů rodu Potentilla. Rozhodující vodítko přináší plod: ze zde porovnávaných rostlin nese pouze Geum urbanum nažky s vytrvalým háčkem. U jahodníků a mochen tento znak chybí, což umožňuje odlišit je po vytvoření plodů. ⁶

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Geum urbanum L., taxonomický záznam
• Plants For A Future, Geum urbanum, profil druhu
• Royal Horticultural Society, Geum urbanum - wood avens, zahradnický profil
• Go Botany / Native Plant Trust, Geum urbanum - town avens, botanický profil
• INPN / MNHN, Geum urbanum L., 1753 - Benoîte commune, záznam druhu
• Tela Botanica / eFlore bdtfx, Geum urbanum L., botanický záznam
• BSBI, kříženec Geum rivale × urbanum = G. × intermedium
• Integrated Taxonomic Information System, Geum urbanum L., taxonomický záznam