Glorióza vznešená (Gloriosa superba, L. 1753)

Identita

Glorióza vznešená (Gloriosa superba L., 1753) je vytrvalá hlíznatá liána z čeledi ocúnovitých. Jako jediný druh rodu je široce rozšířena v zahradnictví. POWO a IPNI přijímají jméno Gloriosa superba, které Linné zveřejnil v díle Species Plantarum. ^{1 2}

Latinské slovo gloriosus, „slavný“ či „nádherný“, dalo vzniknout rodovému jménu. Odkazuje na nápadné nazpět obrácené okvětní lístky, tedy na květ, který toto pojmenování inspiroval. V jižní Africe a Asii ji různá jména přirovnávají k popínavé či malabarské lilii a tygřímu drápu. Na indickém subkontinentu je známá především tradičními léčebnými použitími, navzdory mimořádné jedovatosti. ¹⁰

Glorióza je národní květinou Zimbabwe. Alžběta II. při návštěvě Rhodesie v roce 1947 dostala diamantovou brož ve tvaru jejího květu. Botanické zdroje tuto událost od té doby připomínají v souvislosti s národním významem rostliny. ⁹

Poznávací znaky

Z podzemní prstovité hlízy vyrůstají tenké bylinné popínavé lodyhy. Hlíza je křehká a jedovatá. Při pěstování lodyhy běžně měří 1,5–2,5 m, za příznivých tropických podmínek až 4 m. K opoře se přichycují úponky na koncích listů. Tento způsob ukotvení je neobvyklý, protože většina lián využívá úžlabní úponky nebo ovíjení stonků. ^{3 4}

Mezi přibližně dvanácti druhy rodu se glorióza vznešená pozná především podle květu. Má šest nazpět obrácených okvětních lístků se zvlněnými okraji, každý dlouhý 5–7,6 cm. Při rozkvětu jsou u báze žluté a později získávají zářivě červenooranžovou barvu. Tento přechod připomíná plamen a vysvětluje rozšířené anglické pojmenování flame lily. Pod okvětím se do hvězdice rozkládá šest dlouhých tyčinek se žlutým pylem. ⁹

Po odkvětu vzniká podlouhlá tobolka dlouhá 6–12 cm, se semeny červenými ve zralosti. Hlíza se nebezpečně podobá batátu či jamu. Několik doložených těžkých otrav v Asii a Africe má právě tento původ: při neodborném sběru byla hlíza pokládána za jedlou zeleninu. ⁹

Užitečná taxonomie

Kolem gloriózy vznešené se používalo několik jmen, než POWO ustálilo synonymiku kolem současného binomu. Gloriosa rothschildiana O’Brien zůstává významným obchodním označením rostlin se zářivě červenými okvětními lístky a jasně žlutou bází. Starší Methonica superba (L.) Crantz je homotypické synonymum, tedy jméno založené na stejném nomenklatorickém typu, z dnes opuštěného rodu. ^{1 2}

Rod Gloriosa zahrnuje přibližně dvanáct uznávaných druhů, téměř všechny původem z jižní a východní Afriky. Patří k nim Gloriosa simplex s méně zvlněnými okvětními lístky a menším areálem. Pokud prodejní štítek uvádí pouze rod, odliší gloriózu vznešenou od afrických příbuzných až celé druhové jméno. ¹

Stanoviště a rozšíření

Velká část subsaharské Afriky, především Jihoafrická republika, Zimbabwe, Botswana a Angola, patří k původnímu areálu. Ten zahrnuje také indický subkontinent a tropickou Asii až po Sundské ostrovy. V jižní Africe glorióza roste na lesních okrajích, v křovinatém bushveldu, savanách i na pobřežních dunách. ^{1 6}

Celosvětové hodnocení IUCN řadí gloriózu vznešenou mezi málo dotčené druhy. V rozsáhlém areálu zůstává běžná. Sběr planých rostlin pro farmaceutické získávání kolchicinu však některé indické populace místně ochudil. ⁸

Zahradnické pěstování vedlo ke zdomácnění daleko od původního areálu, například na Floridě, v Alabamě a Karibiku. Ve východní Austrálii se glorióza stala plevelem řazeným mezi sto nejinvaznějších rostlin jihovýchodního Queenslandu. Na dunách ostrovů Moreton a Fraser dosahuje hustoty 70–100 hlíz na metr čtvereční, která stačí k vytlačení původní pobřežní vegetace. ⁷

Životní cyklus a kvetení

V jižní Africe připadá kvetení na tamní léto, od listopadu do března. Při pěstování v mírném podnebí kvete spíše od července do září, až po nástupu trvalejšího tepla. Mimo období růstu hlíza odpočívá a nesmí se zalévat, dokud znovu nevyraší listy. Předčasná zálivka v klidu může způsobit hnilobu ještě před zahájením růstu. ^{6 3}

Opylovači gloriózy vznešené dosud nejsou plně objasněni. Nazpět obrácené okvětní lístky naznačují silného létajícího návštěvníka s dlouhým zobákem či sosákem. Často se v této souvislosti uvažuje o strdimilech a některých motýlech. ⁶

V zahradnictví převládá dělení hlíz na konci zimy. Každý oddělek s pupenem poskytne za rok jen jednu novou rostlinu, takže obchodní množení postupuje mnohem pomaleji než hromadný výsev. Semenné množení je možné a klíčení lze urychlit chemickou skarifikací, tedy narušením osemení. ⁴

Využití a rizika

Všechny části gloriózy vznešené jsou mimořádně jedovaté, zejména hlíza s vysokým obsahem kolchicinu a gloriocinu. Požití způsobuje nevolnost, zvracení, bolesti břicha a krvavé průjmy. Stav může přejít v křeče, kóma a vzestupnou polyneuropatii, tedy postupující poškození periferních nervů. ASPCA řadí rostlinu mezi jedovaté pro kočky, psy a koně. ^{5 9}

Indické a africké tradiční léčitelství používalo hlízu při dně, hadím uštknutí či k usnadnění porodu. Jde o historická použití, nikoli návod k domácí léčbě. Rod zůstává obchodním zdrojem farmaceutického kolchicinu podávaného pod přísným lékařským dohledem. Tradiční využití nijak nemění zásady bezpečnosti: při manipulaci jsou nutné rukavice a rostlina musí být mimo dosah dětí a zvířat. ^{4 9}

Na zahradě se glorióza pěstuje výhradně jako okrasná rostlina na mříži či obelisku. V chladném podnebí patří do nádoby pod sklo. Nesnáší žádný mráz; hlíza ponechaná v zemi přes první mrazík následující jaro znovu nevyraší. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Ze dvou běžných zahradních forem převládá v prodeji Rothschildiana. Její jméno pochází z někdejšího Gloriosa rothschildiana a charakterizují ji širší zářivě červené okvětní lístky s jasně žlutou bází. Citrina má naopak květy téměř zcela žluté, bez červeného přechodu typického pro původní druh. ¹

Nejlépe doložené nebezpečí záměny představuje hlíza gloriózy. Při neodborném sběru bývá mnohem častěji pokládána za jedlý batát či jam než za jinou okrasnou rostlinu. Taková chyba vedla k několika doloženým smrtelným otravám v Asii a Africe. ⁹

Silueta nazpět obrácených zvlněných okvětních lístků připomíná některé lilie s turbanovitými květy, například Lilium martagon. Toxicita i způsob růstu se však zásadně liší: lilie zlatohlavá nešplhá a nemá žádné listové úponky. ¹⁰

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Gloriosa superba L.
• International Plant Names Index, Gloriosa superba
• Royal Horticultural Society, Gloriosa superba - glory lily
• Plants For A Future, Gloriosa superba
• ASPCA, Gloriosa Lily toxic plant entry
• South African National Biodiversity Institute (PlantZAfrica), Gloriosa superba
• NSW WeedWise, Glory lily (Gloriosa superba)
• IUCN Red List, Gloriosa superba assessment
• Wikipedia, Gloriosa superba
• Wikipédia, Gloriosa superba