Hesperocyparis macrocarpa


+3© fotografie
- fotografie 1 — (c) jriebe2016, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Irene · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — iNaturalist User · cc0 · iNaturalist
Hesperocyparis macrocarpa pochází z kalifornského pobřeží u Monterey a patří ke stálezeleným jehličnanům. Zelené šupinovité listy po rozemnutí voní po citronu. Koruna se s věkem rozšiřuje a mořský vítr mění její tvar.
Číst dálCupressus macrocarpa, Cupressus lambertiana, Callitropsis macrocarpa a Neocupressus macrocarpa
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Nejlépe na slunci; snáší polostín





© fotografie
(c) jriebe2016, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc
Irene · cc0
iNaturalist User · cc0
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní druh okolí Monterey v Kalifornii, zavlečený mimo jiné do Francie, Velké Británie a na Nový Zéland.
- Původní1
- Zavlečená3
- Kalifornie
- Francie
- Velká Británie
- Nový Zéland
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Hesperocyparis macrocarpa (Hartw.) Bartel, 2009 pochází z okolí Monterey v Kalifornii a patří ke stálezeleným jehličnanům čeledi Cupressaceae, cypřišovitých. Zelené olistění po rozemnutí vydává citronovou vůni. Mladý strom má pyramidální korunu, která se v dospělosti široce rozkládá. Vůně listů a proměna siluety s věkem společně pomáhají při rozpoznání druhu. 123
Žlutá barva malých rostlin prodávaných pod jmény kultivarů necharakterizuje celý druh. Zelená Hesperocyparis macrocarpa může vyrůst ve velký strom. Při výběru proto záleží na dospělých rozměrech kupované formy více než na velikosti prodejního květináče; malá nádoba sama o sobě nedokládá zakrslý vzrůst. 25
Rozpoznávací znaky
Dospělé větévky nesou hustě přitisklé šupinovité listy, mladé rostliny však mají jehlicovité olistění. Červenohnědá až šedá borka postupně vláknatí a rozpukává. Šišky jsou nejprve zelené, později hnědé. Měří přibližně 2,5–3,8 cm a mají osm až dvanáct šupin. Jejich prohlídka doplňuje určování podle listů, zejména když se olistění mladé a dospělé rostliny liší. 2
Tvar koruny ovlivňuje stanoviště. Strom vystavený mořskému větru bývá nízký a rozložitý, s vlajkovitou korunou; chráněný exemplář zůstává štíhlejší. Bretaňská lesnická dokumentace uvádí výšku kolem dvaceti metrů, někdy i větší, a v Kalifornii až 40 m. Jde o rozměry stromů, ze kterých nelze přímo odvozovat výšku kompaktního kultivaru. 3
Taxonomie v praxi
Přijímané jméno Hesperocyparis macrocarpa (Hartw.) Bartel bylo v této kombinaci publikováno v roce 2009. Starší jméno Cupressus macrocarpa Hartw. z roku 1847 se nadále objevuje v zahradnické i lesnické literatuře. Obě jména zde označují stejný druh, takže jejich rozdílné použití v dokumentaci samo neznamená rozdíl mezi rostlinami. 13
Do synonymiky patří také Callitropsis macrocarpa (Hartw.) D.P.Little a Neocupressus macrocarpa (Hartw.) de Laub. Uvádí se v ní rovněž Cupressus lambertiana Carrière. Ani stará jmenovka s tímto posledním označením proto nemusí znamenat samostatný kultivar. Je třeba rozlišovat historické botanické jméno od jména zahradnické selekce. 1
Stanoviště a rozšíření
Přirozený areál Hesperocyparis macrocarpa je omezen na kalifornské pobřeží u Monterey. Původní populace přetrvávají ve dvou pobřežních porostech. Druhu vyhovuje chladnější přímořské podnebí; výsadby v oblastech s horkým létem mívají horší výsledky. Pobřežní původ proto nevypovídá jen o odolnosti vůči slanému aerosolu, ale také o klimatických podmínkách, v nichž strom roste. 12
Druh byl zavlečen mimo jiné do Francie, Velké Británie, Irska a na Nový Zéland. V Bretani se využívá jako větrolam díky odolnosti vůči slanému aerosolu a dobrému ukotvení ve větru. Tuto přímořskou odolnost nelze zaměňovat za odolnost vůči jakémukoli mrazu. Bretaňský dokument uvádí zničení stromů při teplotách pod −15 °C a doporučuje pobřežní nebo před mrazem chráněná stanoviště. 13
Životní cyklus, rozmnožování a pěstování
Hesperocyparis macrocarpa je jednodomá: samčí i samičí rozmnožovací orgány jsou na témže stromě. Šišky potřebují k dozrání dvě růstové sezony a na větvích mohou zůstat několik let. Druh se množí výsevem nebo řízkováním. Výsev semen kultivaru však nezaručuje potomstvo se stejnými vlastnostmi; způsob množení je proto pro zachování konkrétní formy podstatný. 25
Pro výsadbu zvolte nejlépe slunce a vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Druh snáší i polostín, je však nutné vyhnout se přemokření. Obecná doporučení pro jehličnany uvádějí výsadbu od podzimu do začátku jara, pokud zemina není zmrzlá ani rozbahněná. Sezonní termín tedy platí jen za vhodného stavu půdy. 235
Kalendář popisuje mladý strom pěstovaný venku v nádobě v mírném podnebí severní polokoule. Relativní ukazatele vyjadřují potřebu častější kontroly za tepla. Obecné rady pro jehličnany doporučují pravidelnou zálivku v prvních letech a později podle sucha; v nádobě sledujte také suchá zimní období. Přesazování se řídí růstem a obvykle připadá na interval dvou až tří let. 5
Ve volné půdě zpravidla stačí pro výživu každoroční mulčování. Při slabém růstu může být vhodné univerzální hnojivo na konci zimy. V nádobě přihnojujte tekutým hnojivem od začátku jara do konce léta. Volně rostoucí strom potřebuje málo řezu. Neřežte hluboko do starého hnědého dřeva, které u většiny jehličnanů špatně znovu obrůstá. 52
Využití a rizika
Hesperocyparis macrocarpa vytváří pohledové clony a větrolamy. Trvanlivé dřevo se využívá mimo jiné na venkovní vybavení a zahradní nábytek. Strom však může trpět rakovinou cypřišů a kořenovými hnilobami včetně napadení václavkou. Přemokřená půda proto ohrožuje jeho ujmutí a odolnost vůči větru nenahrazuje vhodné odvodnění stanoviště. 32
Pyl může vyvolávat alergie. Olistění je popisováno jako mírně toxické pro hospodářská zvířata, bez upřesnění odpovědné látky nebo příznaků. Tento údaj neumožňuje přisoudit stejné konkrétní riziko kočce, psovi či koni. Shromážděné reference nedokládají ani účinky požití u dětí. Neznámý stav proto zůstává odlišný od doložené bezpečnosti. 32
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Kultivar ‘Goldcrest’ má zlatožluté olistění i v zimě a v dospělosti může přesáhnout 12 m. ‘Wilma’ je zakrslá sloupovitá forma s juvenilními listy žluté až žlutozelené barvy. ‘Golden Pillar’ je kompaktní a úzký. Tyto zahradnické vlastnosti necharakterizují zelený druh jako celek; vztahují se k jednotlivým pojmenovaným formám. 42
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii) je kříženec Hesperocyparis macrocarpa a Cupressus nootkatensis. Dobrá odolnost vůči chladu doložená ve Velké Británii se týká tohoto křížence. Při rozlišování podobně vypadajících dřevin do živých plotů ověřte botanickou identitu na jmenovce. Označení Leylandův pojmenovává jiný taxon než čistý druh Hesperocyparis macrocarpa. 62
Hlavní zdroje
Reference rozlišují botanický druh, zvláštnosti ‘Goldcrest’, obecné rady pro jehličnany a Leylandova křížence.
Časté otázky
Snáší Hesperocyparis macrocarpa slaný mořský aerosol?
Ano, druh snáší slaný mořský aerosol a na bretaňském pobřeží se využívá ve větrolamech.
Zůstává Goldcrest malý?
Goldcrest může v dospělosti přesáhnout 12 m. Velikost mladé rostliny v květináči nevypovídá o jejích budoucích rozměrech.
Má se Hesperocyparis macrocarpa v zimě zalévat?
Jehličnan pěstovaný v nádobě může potřebovat vodu i za suchého zimního období; zálivku přizpůsobte vlhkosti substrátu.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.