Hesperocyparis macrocarpa(Hartw.) Bartel, 2009

Hesperocyparis macrocarpa pochází z kalifornského pobřeží u Monterey a patří ke stálezeleným jehličnanům. Zelené šupinovité listy po rozemnutí voní po citronu. Koruna se s věkem rozšiřuje a mořský vítr mění její tvar.

Číst dál
Vědecký názevHesperocyparis macrocarpa
RodHesperocyparis
ŘádCupressales

Cupressus macrocarpa, Cupressus lambertiana, Callitropsis macrocarpa a Neocupressus macrocarpa

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé a zvířata · Je třeba ověřit : děti, kočky, psi a koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Strom · Jehličnan
Typ listů
Stálezelené
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Spojené státy
Stanoviště
Pobřeží mírného pásu v Kalifornii, poblíž Monterey.
Růst
Rychlost růstu
Rychlý růst; s věkem rozložitý tvar
Množení
Výsev, Řízkování
Klima a voda
Odolnost vůči větru
Dobré ukotvení proti větru; na pobřeží vlajkovitá koruna
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
Typy půdy
Propustná půda, Vlhká půda
Zasolená půda
Tolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Nejlépe na slunci; snáší polostín
Exteriér
Volná půda
Nádoby
Nádoba
Vzhled
Výška1200–2100 cmŠířka600–2400 cm
Listy
Zelená
Plody
ZelenáHnědáVelikost2.5–3.8 cm
Kůra
Hnědá

Celosvětové rozšíření

Původní druh okolí Monterey v Kalifornii, zavlečený mimo jiné do Francie, Velké Británie a na Nový Zéland.

  • Původní1
  • Zavlečená3
  • Kalifornie
  • Francie
  • Velká Británie
  • Nový Zéland

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Hesperocyparis macrocarpa (Hartw.) Bartel, 2009 pochází z okolí Monterey v Kalifornii a patří ke stálezeleným jehličnanům čeledi Cupressaceae, cypřišovitých. Zelené olistění po rozemnutí vydává citronovou vůni. Mladý strom má pyramidální korunu, která se v dospělosti široce rozkládá. Vůně listů a proměna siluety s věkem společně pomáhají při rozpoznání druhu. 123

Žlutá barva malých rostlin prodávaných pod jmény kultivarů necharakterizuje celý druh. Zelená Hesperocyparis macrocarpa může vyrůst ve velký strom. Při výběru proto záleží na dospělých rozměrech kupované formy více než na velikosti prodejního květináče; malá nádoba sama o sobě nedokládá zakrslý vzrůst. 25

Rozpoznávací znaky

Dospělé větévky nesou hustě přitisklé šupinovité listy, mladé rostliny však mají jehlicovité olistění. Červenohnědá až šedá borka postupně vláknatí a rozpukává. Šišky jsou nejprve zelené, později hnědé. Měří přibližně 2,5–3,8 cm a mají osm až dvanáct šupin. Jejich prohlídka doplňuje určování podle listů, zejména když se olistění mladé a dospělé rostliny liší. 2

Tvar koruny ovlivňuje stanoviště. Strom vystavený mořskému větru bývá nízký a rozložitý, s vlajkovitou korunou; chráněný exemplář zůstává štíhlejší. Bretaňská lesnická dokumentace uvádí výšku kolem dvaceti metrů, někdy i větší, a v Kalifornii až 40 m. Jde o rozměry stromů, ze kterých nelze přímo odvozovat výšku kompaktního kultivaru. 3

Taxonomie v praxi

Přijímané jméno Hesperocyparis macrocarpa (Hartw.) Bartel bylo v této kombinaci publikováno v roce 2009. Starší jméno Cupressus macrocarpa Hartw. z roku 1847 se nadále objevuje v zahradnické i lesnické literatuře. Obě jména zde označují stejný druh, takže jejich rozdílné použití v dokumentaci samo neznamená rozdíl mezi rostlinami. 13

Do synonymiky patří také Callitropsis macrocarpa (Hartw.) D.P.Little a Neocupressus macrocarpa (Hartw.) de Laub. Uvádí se v ní rovněž Cupressus lambertiana Carrière. Ani stará jmenovka s tímto posledním označením proto nemusí znamenat samostatný kultivar. Je třeba rozlišovat historické botanické jméno od jména zahradnické selekce. 1

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál Hesperocyparis macrocarpa je omezen na kalifornské pobřeží u Monterey. Původní populace přetrvávají ve dvou pobřežních porostech. Druhu vyhovuje chladnější přímořské podnebí; výsadby v oblastech s horkým létem mívají horší výsledky. Pobřežní původ proto nevypovídá jen o odolnosti vůči slanému aerosolu, ale také o klimatických podmínkách, v nichž strom roste. 12

Druh byl zavlečen mimo jiné do Francie, Velké Británie, Irska a na Nový Zéland. V Bretani se využívá jako větrolam díky odolnosti vůči slanému aerosolu a dobrému ukotvení ve větru. Tuto přímořskou odolnost nelze zaměňovat za odolnost vůči jakémukoli mrazu. Bretaňský dokument uvádí zničení stromů při teplotách pod −15 °C a doporučuje pobřežní nebo před mrazem chráněná stanoviště. 13

Životní cyklus, rozmnožování a pěstování

Hesperocyparis macrocarpa je jednodomá: samčí i samičí rozmnožovací orgány jsou na témže stromě. Šišky potřebují k dozrání dvě růstové sezony a na větvích mohou zůstat několik let. Druh se množí výsevem nebo řízkováním. Výsev semen kultivaru však nezaručuje potomstvo se stejnými vlastnostmi; způsob množení je proto pro zachování konkrétní formy podstatný. 25

Pro výsadbu zvolte nejlépe slunce a vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Druh snáší i polostín, je však nutné vyhnout se přemokření. Obecná doporučení pro jehličnany uvádějí výsadbu od podzimu do začátku jara, pokud zemina není zmrzlá ani rozbahněná. Sezonní termín tedy platí jen za vhodného stavu půdy. 235

Kalendář popisuje mladý strom pěstovaný venku v nádobě v mírném podnebí severní polokoule. Relativní ukazatele vyjadřují potřebu častější kontroly za tepla. Obecné rady pro jehličnany doporučují pravidelnou zálivku v prvních letech a později podle sucha; v nádobě sledujte také suchá zimní období. Přesazování se řídí růstem a obvykle připadá na interval dvou až tří let. 5

Ve volné půdě zpravidla stačí pro výživu každoroční mulčování. Při slabém růstu může být vhodné univerzální hnojivo na konci zimy. V nádobě přihnojujte tekutým hnojivem od začátku jara do konce léta. Volně rostoucí strom potřebuje málo řezu. Neřežte hluboko do starého hnědého dřeva, které u většiny jehličnanů špatně znovu obrůstá. 52

Využití a rizika

Hesperocyparis macrocarpa vytváří pohledové clony a větrolamy. Trvanlivé dřevo se využívá mimo jiné na venkovní vybavení a zahradní nábytek. Strom však může trpět rakovinou cypřišů a kořenovými hnilobami včetně napadení václavkou. Přemokřená půda proto ohrožuje jeho ujmutí a odolnost vůči větru nenahrazuje vhodné odvodnění stanoviště. 32

Pyl může vyvolávat alergie. Olistění je popisováno jako mírně toxické pro hospodářská zvířata, bez upřesnění odpovědné látky nebo příznaků. Tento údaj neumožňuje přisoudit stejné konkrétní riziko kočce, psovi či koni. Shromážděné reference nedokládají ani účinky požití u dětí. Neznámý stav proto zůstává odlišný od doložené bezpečnosti. 32

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar ‘Goldcrest’ má zlatožluté olistění i v zimě a v dospělosti může přesáhnout 12 m. ‘Wilma’ je zakrslá sloupovitá forma s juvenilními listy žluté až žlutozelené barvy. ‘Golden Pillar’ je kompaktní a úzký. Tyto zahradnické vlastnosti necharakterizují zelený druh jako celek; vztahují se k jednotlivým pojmenovaným formám. 42

Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii) je kříženec Hesperocyparis macrocarpa a Cupressus nootkatensis. Dobrá odolnost vůči chladu doložená ve Velké Británii se týká tohoto křížence. Při rozlišování podobně vypadajících dřevin do živých plotů ověřte botanickou identitu na jmenovce. Označení Leylandův pojmenovává jiný taxon než čistý druh Hesperocyparis macrocarpa. 62

Hlavní zdroje

Reference rozlišují botanický druh, zvláštnosti ‘Goldcrest’, obecné rady pro jehličnany a Leylandova křížence.

Časté otázky

Snáší Hesperocyparis macrocarpa slaný mořský aerosol?

Ano, druh snáší slaný mořský aerosol a na bretaňském pobřeží se využívá ve větrolamech.

Zůstává Goldcrest malý?

Goldcrest může v dospělosti přesáhnout 12 m. Velikost mladé rostliny v květináči nevypovídá o jejích budoucích rozměrech.

Má se Hesperocyparis macrocarpa v zimě zalévat?

Jehličnan pěstovaný v nádobě může potřebovat vodu i za suchého zimního období; zálivku přizpůsobte vlhkosti substrátu.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.