Podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa, )


+29© fotografie
- fotografie 1 — (c) Gilles San Martin, some rights reserved (CC BY-SA), uploaded by Gilles San Martin · cc-by-sa · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Piermario Maculan · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Wolfgang Jauch · cc-by · iNaturalist
Podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa) je nízká evropská trvalka z čeledi bobovitých. Rozložené trsy mají složené listy a žluté květy v okolících. Článkované lusky připomínají řadu podkov a pomáhají ji poznat v suchých vápnitých trávnících.
Číst dálPodkovka chocholatá
Coronilla comosa a Hippocrepis alpestris
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce a otevřené stanoviště.





© fotografie
(c) Gilles San Martin, some rights reserved (CC BY-SA), uploaded by Gilles San Martin · cc-by-sa
Piermario Maculan · cc0
Wolfgang Jauch · cc-by
Taken Apr 10, 2015 by Tela Botanica − Liliane ROUBAUDI (cc-by-sa)
Taken Apr 24, 2014 by Tela Botanica − Mathieu Sinet (cc-by-sa)
Taken May 30, 2021 by huy HO (cc-by-sa)
Taken Jun 21, 2021 by Manuëlle (cc-by-sa)
Taken Apr 7, 2014 by Tela Botanica − Jean-Paul HUGBART (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní evropský druh, zejména ve střední a jižní Evropě; téměř v celé Francii na suchých, hlavně vápnitých půdách.
- Původní5
- Francie
- Španělsko
- Itálie
- Švýcarsko
- Velká Británie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa L., 1753) má článkované lusky připomínající podkovy. Plod poskytuje jistější poznávací znak než samotná žlutá barva květů. Rostlina tvoří nízký trs s rozloženými nebo poléhavými lodyhami vyrůstajícími z tuhého, někdy trochu dřevnatého základu. Patří do čeledi Fabaceae, bobovitých, stejně jako štírovníky a čičorky. Důležité je proto prohlédnout také listy a plody. 23
Francouzské názvy připomínající chochol nebo koňskou podkovu označují stejný druh. Pro terénní záznam je vhodné uchovat latinské jméno spolu s fotografií plodu. Takové vodítko zůstane využitelné i po odkvětu, kdy už žluté květy nejsou k dispozici. Rozdílný místní název tedy sám neznamená jinou rostlinu; porovnat je třeba skutečné botanické znaky. 823
Poznávací znaky
Lichozpeřené listy nesou několik párů lístků a jediný koncový lístek. Obvykle jde podle jedince o čtyři až osm párů. Lístky jsou úzké, eliptické a někdy zakončené drobnou špičkou. Nízký vzrůst sám k určení nestačí. U mladé olistěné rostliny je třeba zkoumat celý list, nikoli pouze jeden oddělený lístek, který neukazuje celkové uspořádání. 32
Žluté květy se sdružují po pěti až dvanácti do okolíku nad listy. Stopky květenství výrazně přesahují sousední listy. Koruny měří přibližně 8–10 mm. Po odkvětu se objevují převislé lusky dlouhé 2–3 cm s výrazným zaškrcením; každý článek se ohýbá do půlkruhu. Detailní fotografie plodu pomůže potvrdit určení i tehdy, když na jedinci již nejsou čerstvé květy. 23
Užitečná taxonomie
Jméno Hippocrepis comosa L. vyšlo roku 1753 v díle Species Plantarum na straně 744 a zůstává přijaté. V synonymice figurují Coronilla comosa (L.) Prantl a Hippocrepis alpestris Arv.-Touv.. Starší rodové jméno Coronilla tedy nemusí v historické flóře nebo sbírce označovat jinou rostlinu. Nejprve je vhodné ověřit vztah jména k přijatému taxonu. 1
Podkovka je trvalka s tuhým základem, více či méně dřevnatějícím při zemi. Podle míry dřevnatění se popisuje jako vytrvalá bylina nebo drobný polokeř. Někdy bývá představována také jako dvouletá, pro zahradu je však podstatný vytrvalý základ. Jeho přetrvávání přesto nezaručuje dlouhý život v nepropustné zemině. Botanický popis růstové formy tedy nenahrazuje posouzení podmínek konkrétní výsadby. 2341
Stanoviště a rozšíření
Podkovka vyhledává suché vápnité trávníky. Roste také na suchých nízkostébelných loukách a vápnitých skalnatých místech. Stanoviště spojuje světlo a zásaditý podklad, i když se liší nadmořskou výškou nebo celkovým vzhledem. Při výběru místa poskytují odtok vody a osvětlení více informací než snaha napodobit samotný název oblasti původu. Přirozené nároky je třeba převést na skutečné vlastnosti půdy. 364
Ve Francii osidluje suchá aridní místa téměř po celém území, hlavně na vápenci. Národní červený seznam ji hodnotí jako málo dotčenou, v Bretani je téměř ohrožená. V departementech Creuse a Haute-Vienne je chráněna: sběr, vyrývání a prodej planých rostlin jsou tam zakázány. Tyto údaje se vztahují k francouzskému hodnocení a konkrétním oblastem ochrany, nikoli k automatickému statusu všech populací. 28
Původní areál je evropský, s rozsáhlým výskytem ve středních a jižních oblastech. Patří do něj například Francie, Švýcarsko, Španělsko a Itálie; z Nizozemska však druh vymizel. Britský výskyt se soustřeďuje zejména na místa vhodná pro křídové trávníky. Seznam zemí tedy neznamená, že rostlina osidluje každou půdu v jejich hranicích. Regionální výskyt musí odpovídat vhodnému stanovišti. 16
Životní cyklus a rozmnožování
Kvetení připadá na jaro a začátek léta. Ve Francii probíhá od dubna do července, severněji a v Alpách spíše od května do července. Vyhledávání prvních lusků umožňuje prodloužit dobu určování po hlavním období květů. Plody tak nejsou jen konečným stadiem cyklu, ale důležitým poznávacím znakem, který zůstává dostupný i při pozdější návštěvě naleziště. 236
Při pěstování je možné vysévat na jaře nebo na podzim do nádoby umístěné ve studeném pařeništi. Vývoj mladého trsu nenapodobí okamžitě strukturu starého trávníku. Zahradnická výsadba a obnova biotopu jsou dvě činnosti odlišného rozsahu. Několik rostlin nestačí k obnovení vztahů mezi půdou, vegetací a hmyzem. Samotné uchycení sazenic tedy ještě neznamená návrat celého společenstva. 46
Využití a rizika
Podkovka živí housenky motýlů vápnitých trávníků, zejména dva modrásky křídových trávníků, jejichž housenky jedí pouze tuto rostlinu. Význam proto přesahuje samotnou tvorbu květů. Živná rostlina dodává housenkám listy potřebné k vývoji; tato role se liší od poskytování nektaru dospělým motýlům. Přítomnost podkovky zůstává jen jednou z více podmínek pro udržení motýlích populací na stanovišti. 6
Pro člověka ani domácí zvířata není stanoven přesný toxikologický status. Potrava housenky neprokazuje poživatelnost pro jiný druh. Seznamy toxických rostlin nejsou úplné a chybějící položka nedovoluje označit rostlinu za bezpečnou. Status kočky, psa a koně proto zůstává neznámý. Specifická toxická látka ani klinický obraz nejsou stanoveny; biologický význam pro motýly nepředstavuje doporučení ke konzumaci. 7
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Zahradnické jméno „E.R. Janes“ má nevyřešený status. Nejsou popsány znaky velikosti nebo kvetení, které by umožnily spolehlivě slibovat rozdíl oproti druhu. Uchování této nejistoty brání tomu, abychom ze samotné jmenovky vytvořili kultivar s domnělými vlastnostmi. Prodejce má upřesnit nabízený materiál dříve, než z názvu odvodíme zvláštní doporučení k péči nebo konkrétní pěstitelský účinek. 5
U jiné malé žlutokvěté bobovité rostliny prohlédněte celý list a poté zralé plody. Mnohočetné lístky a zakřivené články lusku tvoří užitečnou kombinaci. Lístky nemají chrupavčitý okraj, což pomáhá odlišit podkovku od Coronilla vaginalis. Pro pěstování zvolte chudou, zásaditou, propustnou půdu na slunci. Pravidelné obohacování není potřebné; vlhký silně hnojený záhon nenapodobuje podmínky chudého přirozeného trávníku. 34
Hlavní zdroje
Podkovka chocholatá je původní trvalkou suchých vápnitých trávníků. Pozná se podle článkovaných lusků tvaru podkov a okolíků žlutých květů. Při pěstování potřebuje chudou zásaditou propustnou zeminu a plné slunce. 234
Časté otázky
Proč se rostlině říká podkovka?
Lusky jsou mezi semeny hluboce zaškrcené. Zakřivené články připomínají řadu podkov.
Kam vysadit podkovku chocholatou?
Do chudé, zásadité a dobře propustné půdy na plné slunce, podobně jako v přirozeném vápnitém trávníku.
Láká podkovka motýly?
Listy živí například housenky modrásků v některých vápnitých biotopech. Samotná přítomnost rostlin však nezaručuje populaci motýlů.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.