Dávivec černý (Jatropha curcas, )


© fotografie
- fotografie 1 — (c) Robert Archer, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Robert Archer · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 3 — Wikipedia · CC BY-SA · Wikipedia
Dávivec černý (Jatropha curcas L., 1753) je keř z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae), původní v Mexiku a Střední Americe, dnes pěstovaný téměř ve všech tropech. Proslavil se olejnatými semeny využívanými pro biopaliva. Semena však patří k nejjedovatějším v zahradě a jejich požití může podle doložených případů usmrtit člověka i zvíře.
Číst dálDávivec černý, Barbados nut a Physic nut






© fotografie
(c) Robert Archer, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Robert Archer · cc-by-nc
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Wikipedia · CC BY-SA
Taken Aug 10, 2017 by Nelson Zamora Villalobos (cc-by-nc)
Taken Mar 4, 2021 by Sébastien TRASBOT (cc-by-sa)
Taken Jul 3, 2020 by The Garden Lanzarote (cc-by-sa)
Taken May 14, 2022 by Nelson Zamora Villalobos (cc-by-nc)
Taken Feb 28, 2013 by Tela Botanica − Céline PIRAT (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Za pravděpodobné centrum původu Jatropha curcas označují genetické studie střed mexického Chiapasu. Předkolumbovští obyvatelé rostlinu rozšířili od Mexika přes Střední Ameriku po sever Jižní Ameriky a vybírali ji především pro živé ploty a tradiční léčitelství, nikoli pro semena. Po 16. století přenesla portugalská obchodní trasa mezi Veracruzem a Kapverdami malý počet jedinců do Afriky a později Asie. Introdukované populace proto vykazují výrazně menší genetickou rozmanitost.
- Původní4
- Zavlečená4
- Invazní1
- Mexiko
- Guatemala
- Kostarika
- Brazílie
- Kapverdy
- Mosambik
- Indie
- Filipíny
- Austrálie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Dávivec černý (Jatropha curcas L., 1753) je keř rodu Jatropha z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). V angličtině se užívají jména Barbados nut a Physic nut. 1 2
Rodové jméno vychází z řeckých slov iatros (léčit) a trophê (potrava) a připomíná historické užití v tradičním léčitelství. Přívlastek curcas ustálil portugalský lékař a přírodovědec Garcia de Orta, který rostlinu popisoval již v 16. století z Goy. 2 7
Ve východní Africe a některých částech Asie se objevuje zavádějící název „castor oil plant“. Dávivec ale není skočec obecný, Ricinus communis, přestože oba druhy patří k pryšcovitým a historicky se používaly jako projímadla. 5
Poznávací znaky
Polostálezelený keř nebo malý strom Jatropha curcas dorůstá podle klimatu a způsobu pěstování 2–6 m. Střídavé listy se 3–5 mělkými laloky měří až 15 cm na šířku a v suchém období nebo po ochlazení opadávají. 6 9
Jednodomá rostlina nese v témže květenství oddělené samčí a samičí květy. Na jeden samičí připadá asi 10–20 samčích květů, všechny jsou drobné a žlutozelené. Tento nepoměr podporuje křížové oplození sousedních rostlin. 2
Vejčitá tobolka při zrání mění barvu ze zelené na načernalou. Obsahuje dvě až tři černá semena dlouhá asi 2 cm, s bílou olejnatou vnitřní částí. Olej tvoří 30–40 % hmotnosti semene, což vysvětluje zájem zemědělského průmyslu. 6 9
Užitečná taxonomie
Pod přijaté jméno Jatropha curcas spadá přibližně tucet synonym. Následující jména pomáhají číst staré sbírkové jmenovky a botanickou literaturu:
- Curcas curcas (L.) Britton & Millsp., vědecké synonymum
- Manihot curcas (L.) Crantz, vědecké synonymum
- Castiglionia lobata Ruiz & Pav., vědecké synonymum
- Curcas purgans Medik., vědecké synonymum
- Curcas indica A.Rich., vědecké synonymum
- Jatropha edulis Sessé, vědecké synonymum
Taxonomie řadí druh do podčeledi Crotonoideae a tribu Jatropheae společně s dalšími dávivci s latexem a olejnatými semeny. Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté jméno: synonyma v obchodě a starší literatuře neoznačují jiný druh. Jméno se od Linného popisu v roce 1753 nezměnilo. 1 2
Stanoviště a rozšíření
Genetické studie kladou centrum původu druhu Jatropha curcas do středního Chiapasu v Mexiku, kde mají divoké populace největší rozmanitost. 7
Uváděný původní areál sahá od Mexika přes Střední Ameriku po sever Jižní Ameriky. Toto rozšíření však zčásti souvisí s předkolumbovským výběrem člověkem: místní obyvatelé rostlinu využívali pro živé ploty a tradiční léčitelství, nikoli jako potravinářskou plodinu. 2 7
Po 16. století přepravovala portugalská obchodní trasa z Veracruzu na Kapverdy omezený počet rostlin do Afriky a později Asie. Úzký výchozí genetický základ vysvětluje menší rozmanitost těchto populací ve srovnání s Chiapasem. 7 9
Dnes je druh rozšířen napříč tropy, v mnoha oblastech zplaněl a v některých částech Austrálie se chová invazně. 2
Životní cyklus a rozmnožování
V teplém vlhkém klimatu může dávivec kvést téměř celoročně již od prvního roku pěstování. Tam, kde jsou roční období výraznější, kvete hlavně za dešťů. 2
Nejběžnější metodou množení jsou stonkové řízky. Polovyzrálé řízky zakořeňují tak snadno, že rostlina běžně tvoří živé plotové kůly. Výsev je také možný, ale vzcházení trvá déle. 9
Za příznivého klimatu je růst rychlý. Tato vlastnost podpořila rozsáhlé výsadbové programy po roce 2000, než skutečné výnosy prověřily původní odhady. Od výsevu k rozvětvenému keři vysokému 1–3 m uplyne 6–18 měsíců; dalších 2–4 roky vedou ke stromovitému vzrůstu o výšce 2–6 m. 9
Využití a rizika
V semenech se nachází kurcin, toxalbumin podobný ricinu, který blokuje syntézu bílkovin, a estery forbolu se silně projímavým účinkem. Odhady nebezpečné dávky se podle zdroje pohybují od několika semen po přibližně dvacet, všechny však upozorňují na vážné riziko pro děti. Už dvě nebo tři rozkousaná semena někdy vyvolají první příznaky. 6 9
Po požití nastupují během půl hodiny až několika hodin bolesti břicha, zvracení a průjem, někdy krvavý. Těžké případy vedou k dehydrataci a poklesu tlaku; u zvířat je doloženo také poškození ledvin nebo srdce. 6 8
Semenný olej bohatý na mastné kyseliny podnítil po roce 2000 řadu programů biopaliv. Nikaragujské pokusy z 90. let ovšem poskytly jen asi 200 litrů oleje na hektar, daleko od někdy uváděných 2 000 litrů. Rozdíl vyvolal spor o skutečnou rentabilitu pěstování. 9
Odrůdy a záměny
Jednotlivé ekotypy odlišuje obsah toxinů, nikoli barva listů. Některé mexické populace zvané piñón manso neobsahují estery forbolu a jejich semena se tradičně praží a jedí. Introdukované africké a asijské populace zůstávají toxické. 9
Záměnu nejčastěji způsobuje jméno „castor oil plant“, užívané i pro Ricinus communis. Jde o jiný druh téže čeledi s rovněž jedovatými semeny, ale bylinnějším vzrůstem a dlanitými, hluboce členěnými listy. 5
Bez květů a plodů připomíná keřovitým vzrůstem a mléčnou šťávou několik dalších pryšcovitých. Rozhodující jsou listy se 3–5 mělkými laloky spolu s americkým původem: podobné keřovité pryšce mají listy celokrajné nebo jim chybějí, nikdy však nejsou takto laločnaté.
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Jatropha curcas L.
- USDA GRIN Global, Jatropha curcas taxonomie a rozšíření
- INPN / MNHN, Jatropha curcas
- IUCN Red List, Jatropha curcas hodnocení
- Encyclopaedia Britannica, Jatropha
- IPCS INCHEM, monografie jedovatých rostlin, Jatropha curcas (PIM 570)
- PMC, Genetické sledování Jatropha curcas L. z mezoamerického původu do světa
- Hospital Authority Hong Kong, atlas jedovatých rostlin, Jatropha curcas
- Purdue University NewCROP, Dukeova příručka energetických plodin, Jatropha curcas
Časté otázky
Je dávivec černý opravdu nebezpečný?
Ano. Semena obsahují kurcin, toxalbumin podobný ricinu, a projímavé estery forbolu. Toxikologické monografie uvádějí těžké, někdy smrtelné otravy po požití pouhých několika semen.
Je dávivec černý totožný se skočcem?
Ne. Skočec obecný je Ricinus communis, jiný druh pryšcovitých. Místní anglické označení „castor oil plant“, používané v Africe a Asii i pro Jatropha curcas, způsobuje záměnu, která neodpovídá taxonomii.
Odkud dávivec černý pochází?
Centrum původu leží v mexickém Chiapasu. Nejprve se rozšířil po Střední Americe a severu Jižní Ameriky, později jej portugalská obchodní trasa přes Kapverdy přenesla do Afriky a Asie.
Splnil dávivec očekávání jako zdroj biopaliva?
Skutečné výnosy výrazně zaostaly za původními odhady. Pokusy v Nikaragui v 90. letech přinesly jen asi 200 litrů oleje z hektaru oproti někdy slibovaným 2 000 litrům.
Lze jíst semena dávivce černého?
Tradičně se po upražení konzumují jen některé mexické netoxické ekotypy bez esterů forbolu. Toxické ekotypy pěstované ve zbytku světa se nikdy nesmějí jíst.
Jak se dávivec černý množí?
Stonkovými řízky, které zakořeňují tak snadno, že slouží jako živé kůly plotů. Možný je i výsev, klíčení je však pomalejší a méně spolehlivé.
Jakou nejnižší teplotu rostlina snese?
Pletiva se začínají poškozovat pod 5 °C a po mrazu nevratně černají. Druh odpovídá zónám USDA 9b až 11 a déletrvající chlad skutečně nesnáší.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.




