Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens, (Siebold ex Endl.) Miq., 1870)

Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens) je plazivý jehličnan s modrozelenými jehlicemi uspořádanými po třech. Rozprostřené větve mají vzpřímené konce.

Číst dál
Vědecký názevJuniperus procumbens
RodJuniperus
ŘádCupressales

Jalovec poléhavý

Juniperus chinensis var. procumbens

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé · Je třeba ověřit : děti, kočky, psi, koně a zvířata
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Typ listů
Stálezelené
Délka života
Vytrvalá
Země původu
JaponskoJižní Korea
Stanoviště
Pobřežní oblasti Kjúšú doložené v japonské flóře.
Růst
Rychlost růstu
Pomalý
Množení
Výsev, Řízkování
Klima a voda
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
Typy půdy
Propustná půda, Lehká písčitá půda
Zasolená půda
Tolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Exteriér
Záhon na plném slunci
Nádoby
Propustný květináč
Vzhled
Výška20–60 cmŠířka300–460 cm
Listy
ZelenáModrá
Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens): původ a využití — listy 1
Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens): původ a využití — listy 2
Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens): původ a využití — listy 3
Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens): původ a využití — listy 4
Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens): původ a využití — listy 5
Plody
Černá

Celosvětové rozšíření

Uváděný původní areál zahrnuje západ a jih Koreje a jižní Japonsko.

  • Původní2
  • Japonsko
  • Korea

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.↗

Identita

Koberec plazivých větví se vzpřímenými konci vytváří Jalovec poléhavý (Juniperus procumbens (Siebold ex Endl.) Miq.). Tuhé, pichlavé jehlice uspořádané po třech na rostlině zůstávají i v zimě. Tento jehličnan patří do čeledi cypřišovitých; dřevnatá báze a stálezelené olistění odpovídají jeho vytrvalému životnímu cyklu. 14

Francouzské jméno „genévrier nain du Japon“ je doloženo v seznamu půdopokryvných rostlin agentury Rhin-Meuse. Slovo „nain“, tedy zakrslý, zde popisuje nízký vzrůst druhu. Neznamená, že všechny jeho rostliny patří ke kultivaru ‘Nana’. Tento zahradnický výběr má vlastní znaky, které nelze odvozovat pouze z obecného francouzského názvu. 83

Poznávací znaky

Jehlice mají svrchu prohloubený povrch, ostrou špičku a dvě bílé značky u báze. Modrozelené zbarvení doprovází tuhé větve rozprostřené téměř rovnoběžně se zemí. Listové znaky doplňují pozorování celkového tvaru rostliny. Samotný koberec nízko rostoucích větví není pro spolehlivé určení druhu dostačující, protože podobný růst mohou mít i další půdopokryvné jalovce. 37

V kultuře zůstává výška zpravidla pod přibližně 0,6 m, zatímco šířka může dosáhnout přibližně 4,6 m. Roste pomalu: k dosažení maximálního rozpětí může potřebovat více než deset let. Nízká výška tedy neznamená malý nárok na místo. NC State uvádí možnou záměnu s Juniperus conferta, dalším jalovcem využívaným k pokrytí půdy. 1

Jméno a botanická historie

Royal Horticultural Society přijímá Juniperus procumbens jako správné druhové jméno. Mezi synonyma řadí Juniperus chinensis var. procumbens. Tato starší kombinace odpovídá zařazení na úrovni botanické variety, které je odlišné od označení zahradnického kultivaru. Přízvisko procumbens odkazuje na poléhavý růst; popisuje tedy způsob, jakým se větve rozkládají při zemi. 51

Historie pěstování předchází zveřejnění současné kombinace. Beanův přehled zmiňuje jméno udělené Sieboldem v roce 1844, záznam v jeho katalogu z roku 1856 a platné zveřejnění Miquelem v roce 1870, v posmrtném pokračování díla Flora Japonica. Uvedená data dokládají šíření a pojmenovávání rostliny v Evropě, nikoli vznik jednotlivých dnešních kultivarů. 7

Stanoviště a rozšíření

Royal Horticultural Society uvádí jako původní areál západní a jižní Koreu a jižní Japonsko. EPPO zmiňuje Japonsko a upřesňuje Kjúšú a Boninské ostrovy. Tyto geografické přehledy proto nejsou stejně podrobné. Jejich údaje je vhodné číst s rozlišením celkového areálu a konkrétně jmenovaných ostrovních území. 54

Pro plané stanoviště Beanův dendrologický přehled podle Ohwiho japonské flóry uvádí pobřeží Kjúšú. Rostlinu pěstovanou v evropské skalce je třeba rozlišovat od těchto původních populací. Zahradnické využití ve Francii dokládá seznam Rhin-Meuse. Zápis v takovém seznamu však nedokazuje zplanění ani invazní chování druhu v přírodě. 78

Životní cyklus a množení

Jalovec poléhavý je dvoudomý: samčí a samičí rozmnožovací útvary se tvoří na různých jedincích. Pyl se uvolňuje na jaře. Samičí šištice dozrávají v dužnaté černé útvary přibližně osmnáct měsíců po opylení. Na pěstovaných rostlinách často chybějí. Takové pozorování však samo o sobě neopravňuje označit celý druh za sterilní. 31

Řízkování je pro tento druh doložený způsob množení. Z hlediska termínu obecný průvodce jehličnany RHS doporučuje polovyzrálé řízky od konce léta do začátku podzimu. Vegetativní množení zachovává vlastnosti zvolené mateřské rostliny. Naproti tomu výsev semen kultivaru může vést k potomstvu s jinými znaky; oba postupy proto nejsou při uchovávání kultivaru rovnocenné. 36

Pěstování během ročních období

Vysazujte na plné slunce do dobře propustné půdy. Po zakořenění rostlina snáší chudé půdy i sucho. Cornell uvádí také možnost vlhké, dobře odvodněné půdy, kyselé až zásadité. Vyhněte se stojaté vodě: trvale přemokřená zemina podporuje hnilobu kořenů. Tolerance vlhké půdy tedy neznamená toleranci dlouhodobého zamokření. 12

Sezónní doporučení vycházejí z obecného průvodce jehličnany RHS. Vysazuje se od podzimu do začátku jara, pokud půda není zmrzlá nebo nasycená vodou. Mladé výsadby zalévejte během prvních dvou let, zejména za horkého a suchého počasí. Rostliny v květináčích vyžadují pravidelnou kontrolu včetně suchých období v zimě, kdy není vhodné péči automaticky přerušit. 6

Ve volné půdě není potřeba pravidelné hnojení. Pro nádoby průvodce doporučuje tekuté hnojivo od začátku jara do konce léta. Je-li nutný řez, zůstávejte v zelených částech. Staré hnědé dřevo většiny jehličnanů znovu neobráží, a hluboký zásah do takové části proto neodpovídá běžnému udržovacímu řezu zelených výhonů. 6

Kultivary, využití a opatrnost při pěstování

Rozložitý růst se hodí do skalek, na svahy i k převisání přes zídku. ‘Nana’ vytváří kompaktnější a hustší porost, v zimě lehce purpurový. ‘Variegata’ má krémové proužky. Tyto znaky patří uvedeným kultivarům; nejsou jednotným popisem všech rostlin celého druhu. Při porovnávání rostlin je proto nutné sledovat i kultivarové jméno. 13

U jalovce poléhavého je uváděna kontaktní dermatitida. To odůvodňuje opatrnost při kontaktu s lidskou kůží. Záznam dermatitidy však dostatečně nepopisuje účinky požití ani rizika přímo pro děti, kočky, psy nebo koně. Chybějící specifické údaje pro tyto skupiny nejsou dokladem bezpečnosti. Kožní riziko nelze bez dalších podkladů rozšiřovat na jiné typy expozice. 1

Hlavní zdroje

Časté otázky

Jak poznat jalovec poléhavý?

Plazivé větve mají vzpřímené konce. Tuhé pichlavé jehlice vyrůstají po třech a u báze mají dvě bílé značky.

Snáší jalovec poléhavý vlhkou půdu?

Snáší vlhkou půdu, pokud je dobře propustná. Trvale přemokřená zemina podporuje hnilobu kořenů.

Označuje Nana celý druh Juniperus procumbens?

Ne. Nana je kompaktnější a hustší kultivar; jeho lehké zimní purpurové zbarvení nepopisuje všechny zástupce druhu.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.