Plesnivec alpský (Leontopodium nivale, (Ten.) A.Huet ex Hand.-Mazz.)

Identita

Plesnivec alpský (Leontopodium nivale (Ten.) A.Huet ex Hand.-Mazz.), známý také jako protěž alpská, je drobná horská trvalka rodu Leontopodium z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Mezinárodní jméno Edelweiss spojuje německá slova edel (ušlechtilý) a weiss (bílý) a odkazuje na bílou plst listenů na vrcholu rostliny. ^{1 4}

Hvězdicovité shluky vlnatých listenů na vysokohorských skalách učinily z plesnivce symbol Alp, horolezectví a čistoty. Ve většině pohoří patří mezi chráněné rostliny; pro zahradní skalky se dnes používají sazenice z pěstování. ^{4 2}

Poznávací znaky

Nízký polštářovitý trs plesnivce dosahuje výšky 10 až 20 cm. Kopinaté šedavé listy i ostatní části rostliny pokrývá vlnatá plst. Bílé chlupy ji chrání před chladem, suchem a intenzivním ultrafialovým zářením velehor. ^{3 4}

Nejnápadnějším znakem je květenství s drobnými nažloutlými úbory uprostřed a paprskovitě rozloženou hvězdou bílých listenů kolem nich. Stříbřitý vzhled tedy vytvářejí listeny, nikoli korunní lístky; právě tento tvar stojí za přirovnáním ke stříbrné hvězdě. ^{4 1}

Letní kvetení připadá na červenec a srpen; dobře zakořeněné rostliny vykvétají od druhého roku. Hustota bílé plsti roste s intenzitou osvětlení, proto jsou rostliny na plném slunci zvlášť bělavé. ^{2 5}

Užitečná taxonomie

Druh nese přijaté vědecké jméno Leontopodium nivale (Ten.) A.Huet ex Hand.-Mazz. a patří do čeledi Asteraceae. Alpské rostliny odpovídají poddruhu alpinum (Cass.) Greuter, zatímco poddruh nivale je vlastní Apeninám a severnímu Balkánu. Starší binomické jméno Leontopodium alpinum Cass. se dnes řadí mezi synonyma tohoto druhu. ^{1 6}

V literatuře se lze setkat zejména s těmito jmény:

• Leontopodium nivale subsp. alpinum (Cass.) Greuter, alpský poddruh
• Leontopodium nivale subsp. nivale, nominátní poddruh
• Leontopodium alpinum Cass., starší jméno
• Leontopodium alpinum subsp. nivale (Ten.) Tutin, starší kombinace
• Leontopodium alpinum var. nivale (Ten.) DC., starší varietní jméno

Při určování má přednost přijaté jméno Leontopodium nivale. Zahradnická označení Matterhorn a Mignon totiž pojmenovávají zahradní výběry, nikoli samostatné druhy nebo botanické variety. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Domovem Leontopodium nivale jsou evropské velehory, od Pyrenejí a Alp po Karpaty a Balkán. Roste na vápencových skalách a rozvolněných trávnících ve výškách 1 800 až 3 400 m, na chudých, minerálních a dobře propustných podkladech. ^{4 1}

Na horských hřebenech musí plesnivec snášet silný mráz, prudké slunce i vysušující vítr. Ochranu poskytuje vlnatá plst a nízký polštářovitý růst, který omezuje vystavení větru. Také v zahradě mu proto vyhovuje propustná půda a suchý vzduch. ^{3 5}

Rozšíření obou poddruhů se liší: alpinum obývá alpský oblouk a západoevropská pohoří, zatímco nivale je omezen na Apeniny a severní Balkán. Výskyt na zahradních skalkách mimo tento horský areál je výsledkem pěstování a nelze jej zaměňovat za původní vysokohorské rozšíření. ^{1 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Jako vytrvalá bylina se zimním klidem odpočívá Leontopodium nivale pod sněhem a na jaře znovu raší. V létě kvete již od druhého roku po výsevu; u dobře založeného trsu se kvetení každoročně opakuje. ^{3 5}

Nažloutlé úbory sdružují drobné květy opylované horským hmyzem. Po odkvětu vznikají malé suché nažky s chmýrem, které rozšiřuje vítr. Rozmnožování semeny je v horách poměrně omezené, a proto plané populace snadno poškozuje sběr. ^{4 1}

Zahradní rostliny se množí především dělením trsů na jaře každé dva až tři roky. Tato spolehlivá metoda omlazuje prořídlé trsy a zachovává vlastnosti zahradního výběru. Možný je také jarní výsev v chladu, ale klíčení bývá pomalé a nepravidelné a semenáče kvetou až od druhého roku. Dělením tak vzniknou nové polštáře rychleji. ^{2 5}

Využití a rizika

Dnešní využití plesnivce je především okrasné. Na skalkách, v korytech a alpských nádobách se cení jeho bílá plst a hvězdicovitý vzhled. Tradiční léčitelství a kosmetika rostlinu využívaly také pro antioxidační fenolické sloučeniny, uplatňované i v některých moderních přípravcích. ^{5 4}

Z hlediska jedovatosti je plesnivec nejedovatý: není uváděn jako nebezpečný pro kočky, psy, koně ani člověka a v minulosti se uplatňoval v lidovém léčitelství. Zásadní otázkou je proto ochrana přírodních populací. ^{3 2}

Nadměrný sběr do kytic a jako horský suvenýr v 19. století vedl k tomu, že je dnes plesnivec ve většině alpských pohoří chráněný a sběr planých rostlin je tam zakázán. K pěstování slouží semena či sazenice z kultury; skalka má napodobit horské podmínky plným sluncem, velmi propustnou minerální půdou a suchými zimami. ^{4 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnické formy prodávané pod různými názvy nepředstavují samostatné druhy. Matterhorn a Mignon jsou kompaktní výběry s bohatým kvetením a hustou plstí; Blossom of Snow označuje rostliny s velkými, velmi bílými hvězdami. Před nákupem je vhodné zkontrolovat sílu trsu, bělost plsti a označení nejčastěji pěstovaného poddruhu alpinum. ²

Při určování mohou působit záměny zejména s těmito rostlinami:

• Leontopodium nivale subsp. nivale, blízký apeninský poddruh vlastní Itálii a Balkánu;
• jiné asijské druhy rodu Leontopodium, někdy nabízené pro skalky;
• horské protěže s obdobnou bílou plstí, ale bez hvězdy listenů.

K potvrzení Leontopodium nivale nejlépe slouží hvězda bílých plstnatých listenů, nízký polštářovitý trs a vysokohorské vápencové stanoviště. Tyto znaky společně umožňují poznat rostlinu i v zahradní skalce. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Leontopodium nivale (Ten.) A.Huet ex Hand.-Mazz.
• Royal Horticultural Society, Leontopodium alpinum - edelweiss
• Missouri Botanical Garden, Leontopodium alpinum
• Encyclopaedia Britannica, edelweiss
• Plants For A Future, Leontopodium alpinum
• Tela Botanica, Leontopodium nivale - eFlore