Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare, Lam. 1779)

Botanická identita

Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare Lam.) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), jejíž jméno Lamarck zveřejnil v díle Flore française roku 1779. POWO/Kew a WFO přijímají toto jméno; také GBIF ji řadí do rodu Leucanthemum, čeledi Asteraceae a řádu Asterales. ^{1 2 3}

Několik francouzských obecných jmen označuje tutéž kopretinu lučních stanovišť. Tela Botanica uvádí také standardizované označení ve významu velké kopretiny v širším smyslu. Připomíná tím, že skupinu podobných kopretin lze podle květen, poddruhů a příbuzných komplexů členit podrobněji. Pro zde popisovaný taxon je českým jménem kopretina bílá. ^{4 5}

Ve starších pramenech pomáhá znalost synonym. Jména Chrysanthemum leucanthemum L., Matricaria leucanthemum (L.) Scop., Pyrethrum leucanthemum (L.) Franch. a Tanacetum leucanthemum (L.) Sch.Bip. patří k nomenklatorické historii. Neoznačují řezané chryzantémy ani heřmánky určené k jídlu. ^{1 4}

Jak ji poznat

Bylinný trs Leucanthemum vulgare podle podmínek dorůstá 20 až 90 cm. Přízemní listy jsou obvejčité až kopisťovité, nepravidelně zubaté, laločnaté nebo někdy peřenoklané. Lodyžní listy jsou postupně menší, střídavé, přisedlé a někdy poloobjímavé. ^{4 8}

Nápadný květ je botanicky úbor: bílé okrajové jazykovité květy obklopují terč ze žlutých trubkovitých květů. RHS popisuje jednotlivé bílé úbory se žlutým středem od pozdního jara do časného léta; Tela Botanica uvádí pro Francii kvetení od května do srpna. ^{6 4}

Dobrým určovacím detailem jsou zákrovní listeny, často s hnědým až černým lemem. Suché nažky nemají výrazný věnec chlupů, na rozdíl od mnoha hvězdnicovitých šířených pomocí chmýru. Penn State popisuje vzpřímenou trvalku šířenou semeny a krátkými oddenky, se střídavými zubatými či laločnatými listy a bílými úbory se žlutým středem. ^{4 9}

Původnost a rozšíření

Ve Francii je kopretina bílá původní, nikoli zdomácnělou nepůvodní rostlinou. POWO zahrnuje Francii do původního areálu a vymezuje širší rozšíření od Evropy po Sibiř a Írán. Tela Botanica ji uvádí z luk, travnatých míst a polí po celé Francii. ^{1 4}

Původnost ovšem neznamená, že se rostlina nešíří. Na otevřené, pozdě sečené louce může vykvést; obnažená nebo silně narušovaná půda může podpořit semenáče. Ve francouzské zahradě se reguluje sečí, dělením a místním vytrháváním, nikoli jako invazní nepůvodní druh. ^{6 4}

Za hranicemi Evropy se status mění. V Severní Americe veřejné zdroje podle státu či provincie uvádějí zavlečený druh, plevel nebo invazní rostlinu. University of Minnesota Extension ji hodnotí jako místně invazní, zatímco Washington State Noxious Weed Control Board ji ve svém státě řadí mezi regulované plevele. Doporučení pro původní francouzskou louku proto nelze bez ověření přenášet na jiné území. ^{10 11}

Pěstování a péče

Na záhonu či květnaté louce kopretině bílé vyhovuje zejména plné slunce, běžná propustná půda a střídmá péče. RHS doporučuje středně úrodnou, svěží, ale dobře odvodněnou půdu na slunci nebo ve světlém polostínu. NC State rovněž zdůrazňuje odvodnění a slunce a připouští mírný stín v horkém klimatu. ^{6 8}

Dávku vody určují místní podmínky. V první sezoně lze při nedostatku deště mířit přibližně na 5–15 mm týdně, aby trs zakořenil. Na louce pak rostlina lépe snese vynechanou zálivku než bohatou a přemokřenou půdu. Nadbytek dusíku změkčuje lodyhy, zvyšuje poléhání a snižuje přínos druhově zajímavé chudší louky. ^{6 8}

Odstraňování odkvetlých úborů prodlužuje kvetení v záhonu. Na louce záleží na cíli: seč po odkvětu omezí tvorbu semen, pozdější termín ponechá zdroj potravy hmyzu a umožní obnovu porostu. RHS také doporučuje v zimě seříznout lodyhy u země a NC State dělit trsy každé 2 až 3 roky pro zachování vitality. ^{6 8}

Ekologie, opylovači a vývoj porostu

Jednoduchý úbor je přístupný mnoha druhům hmyzu. RHS řadí Leucanthemum vulgare mezi rostliny pro opylovače, protože poskytuje nektar a pyl. Pozorování populační biologie citovaná v severoamerických podkladech k regulaci rovněž popisují opylování několika řády hmyzu. ^{6 11}

Způsob péče o celou louku ovlivňuje kopretinu více než samotná výsadba. V nízce sečeném trávníku kvete málo. Na neudržované louce ji mohou potlačit vysoké trávy, nebo se naopak soustředí do otevřených míst. Pozdní, ale pravidelná seč s odvozem hmoty často pomáhá zachovat pestřejší mozaiku než pouhá výsadba kopretin. ^{4 9}

Toxicita a využití

Toxicita je hodnocena jako nízká, což však neznamená obecnou vhodnost k jídlu. NC State u Leucanthemum vulgare uvádí mírné toxické vlastnosti, zejména možnou kontaktní dermatitidu z listů a květů spojenou se seskviterpenickými laktony. Lidé citliví na hvězdnicovité by při rozsáhlejší manipulaci měli používat rukavice. ⁸

Starší potravinářské či léčebné využití popisované v etnobotanických zdrojích není současným doporučením. Tela Botanica výslovně upozorňuje na opatrnost při používání rostlin a zahradnické příručky nestačí k doporučení domácí konzumace. U dětí, koček, psů, koní a alergiků zůstává praktickým pravidlem zabránit požití, sledovat kožní reakce a při významné expozici vyhledat lékaře nebo veterináře. ^{4 8}

Údaje pro hospodářská zvířata mají vlastní souvislosti. Washington State Noxious Weed Control Board uvádí, že druh není znám jako toxický pro dobytek. Zmiňuje však nižší chutnost, možnou nežádoucí chuť mléka a zhoršení pastvy. Rostlina tedy nepředstavuje nebezpečí srovnatelné s konvalinkou, ale není ani vhodným doporučeným krmivem. ¹¹

Kultivary a záměny

Častou záměnou je sedmikráska chudobka (Bellis perennis). Zůstává nízko v trávníku, tvoří růžici a krátké květní stvoly. Kopretina bílá roste výše, má listy i na lodyhách a vytváří větší úbory. ^{4 8}

Pozornost vyžadují také heřmánkovité rostliny a rmeny. Penn State uvádí několik podobných druhů včetně heřmánků, Bellis perennis, Argyranthemum frutescens, kopretin Shasta a turanů. Obecné jméno daisy či kopretina proto nestačí pro sběr, hodnocení toxicity ani nákup směsi semen. ⁹

Zahradní kopretiny Shasta odpovídají Leucanthemum × superbum, často většímu a výrazněji šlechtěnému hybridu. U L. vulgare RHS uvádí kultivar 'May Queen', ranou formu s jednoduchými bílými úbory a žlutým terčem. Na louce s ekologickým cílem by však neměl nahrazovat místně vhodný původ osiva. ^{7 6}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Leucanthemum vulgare Lam.
• World Flora Online, Leucanthemum vulgare Lam.
• GBIF Backbone Taxonomy, Leucanthemum vulgare Lam.
• Tela Botanica eFlore, Leucanthemum vulgare
• INPN, Leucanthemum vulgare Lam., 1779
• Royal Horticultural Society, Leucanthemum vulgare
• Royal Horticultural Society, Leucanthemum vulgare 'May Queen'
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Leucanthemum vulgare
• Penn State Extension, kopretina bílá
• University of Minnesota Extension, kopretina bílá
• Washington State Noxious Weed Control Board, kopretina bílá