Monstera skvostná (Monstera deliciosa, Liebm. 1849)

Identita

Monstera skvostná (Monstera deliciosa Liebm., jméno publikováno roku 1849) je vytrvalá rostlina rodu Monstera z čeledi áronovitých (Araceae). Francouzské označení faux philodendron připomíná někdejší řazení některých jmen do rodu Philodendron i přetrvávající zahradnické názvosloví. Dnešní taxonomie tento druh řadí do rodu Monstera, nikoli mezi filodendrony. ^{2 10 11}

Francouzské jméno plante gruyère odkazuje na vykrajované a proděravělé dospělé listy. Označení cériman může podle místního úzu znamenat rostlinu nebo její plod; anglické fruit salad plant označuje rostlinu. Druhové přízvisko deliciosa souvisí právě s plodem. Anglická a španělská jména je třeba číst jako cizojazyčná pojmenování, nikoli jako české botanické názvy. ^{4 5 10}

Poznávací znaky

Robustní hemiepifytická liána Monstera deliciosa vytváří na uzlinách vzdušné kořeny, které ji přichycují ke kmeni nebo jiné opoře. V přírodě šplhavé stonky dosahují přibližně 20 m, někdy i více. Ve většině interiérů rostlina zůstává kolem 1,8 až 2,4 m. Jde o rozměry ze dvou odlišných prostředí, které nelze spojovat do jednoho obvyklého rozpětí velikosti. ^{5 14 12}

Mladé listy jsou menší a celistvé. S věkem se zvětšují, jsou kožovité, lesklé a srdčité a postupně získávají hluboké zářezy i otvory v čepeli. Dospělé listy měří 60 až 90 cm, případně kolem 1 m. Rostlina bez otvorů proto může být pouze mladá nebo dosud nevytvořila dospělý typ olistění. ^{4 5 14 13}

To, co vypadá jako jeden květ, je květenství typické pro áronovité: středová palice obklopená krémově bílým toulcem. Po odkvětu se palice mění ve vzpřímené zelené plodenství s těsně přiléhajícími mnohoúhelníkovými šupinami. ⁵

Užitečná taxonomie

Prodejní označení tohoto druhu se snadno překrývají s botanickými jmény. Mezi synonyma, která jsou nyní k druhu přiřazována, patří následující jména:

• Monstera borsigiana K.Koch
• Monstera deliciosa var. borsigiana (K.Koch) Engl.
• Monstera deliciosa var. sierrana G.S.Bunting
• Monstera lennea K.Koch
• Philodendron anatomicum Morsch
• Philodendron fenestratum Linden
• Philodendron pertusum Kunth & C.D.Bouché
• Tornelia fragrans Gutierrez ex Schott, nelegitimní homotypické jméno

Zvlášť matoucí je označení borsigiana: vyskytuje se v synonymice i v obchodu. Monstera tacanaensis, dříve spojovaná s M. deliciosa, je dnes přijímána jako samostatný druh. Jejich oddělení podrobně rozebírá taxonomické srovnání z roku 2020. Spolehlivým výchozím bodem tedy zůstává přijaté jméno Monstera deliciosa. ^{2 15 16}

Stanoviště a rozšíření

Současné taxonomické vymezení klade původní areál do jižního Mexika, konkrétně států Veracruz, Oaxaca a Chiapas, a do Guatemaly. Starší zahradnické popisy uvádějí výskyt až po Panamu; rozdíl souvisí mimo jiné s historií dnes oddělené M. tacanaensis. Kostarika, Honduras, Nikaragua a Seychely jsou vedeny jako oblasti zavlečení. ^{2 15 16}

Semena klíčí na zemi. Semenáčky M. deliciosa rostou směrem k nejtmavšímu místu, dokud nenarazí na strom, po kterém pak šplhají. Pokus publikovaný roku 1975 prokázal tento skototropismus u jiného druhu, Monstera gigantea. Pomáhá vysvětlit mechanismus, nelze jej však vydávat za experiment provedený na M. deliciosa. Monstera na stromě neparazituje, využívá jej jako oporu. ^{4 9}

Mimo původní areál slouží Monstera deliciosa hlavně jako okrasná rostlina. V teplých částech východní Austrálie zplaněla a v Novém Jižním Walesu i některých dalších jmenovaných oblastech je uváděna mezi rostlinami narušujícími přírodní prostředí. Takové regionální hodnocení neznamená celosvětový invazní status ani právní klasifikaci v jiné zemi. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Sezónní přehled vychází z pěstování v interiéru metropolitní Francie na severní polokouli. Vyjadřuje relativní tendence, nikoli změřenou potřebu vody či univerzální kalendář. V doložených britských podmínkách se hnojí od dubna do září. Jinde je nutné četnost přizpůsobit skutečnému růstu a pěstitelským podmínkám, nikoli pouze číslu měsíce. ¹

Kvetení bývá v interiéru vzácné, u dospělé rostliny v příznivém klimatu je však běžnou součástí vývoje. Květenství tvoří krémově bílý toulec kolem palice, na jejíž středové ose se později vyvíjí plodenství. ^{4 5}

Plodenství označované jako cériman měří obvykle 20 až 25 cm na délku a kolem 6 cm v průměru. V ovocnářských podmínkách je doloženo i širší rozpětí 20 až 36 cm na 5 až 9 cm. Dozrávání trvá přibližně 12 až 14 měsíců. Konzumují se části, z nichž se šupiny i dužnina samovolně oddělují. I zralý plod může citlivé osoby dráždit a velká množství se nedoporučují. Chuť bývá přirovnávána k ananasu, banánu i mangu. ^{5 4 13}

Při pěstování se využívají především stonkové řízky a vzdušné hřížení. Každá část stonku musí mít uzlinu: právě v ní se nacházejí pupeny umožňující další růst. Samotná listová čepel tuto podmínku nenahrazuje. ^{3 4 5}

Využití a rizika

Velké olistění určuje především okrasné využití monstery. V tropech a subtropech může šplhat po stromu, zastíněné zdi či pevném trelážovém rámu; v mírném klimatu se pěstuje zejména ve světlém interiéru. Svislá opora nemá jen dekorativní funkci: přibližuje pěstování přirozenému způsobu růstu a často podporuje tvorbu větších listů. ^{3 5}

Listy, stonky, šťáva a nezralé plody obsahují nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého. Rozkousání může vyvolat podráždění úst, slinění, zvracení a obtíže při polykání. Riziko je doloženo u koček a psů a uvádí se i u koní. U lidí se toxicita hodnotí jako nízká, zejména po požití většího množství či kontaktu se šťávou. Zvláštní citlivost dětí není prokázána; umístění mimo jejich dosah je preventivní opatření. U ostatních druhů zvířat zůstává riziko neznámé. ^{6 7 12}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Panašované formy nepředstavují samostatné druhy. Zahradnická jména Variegata, Albovariegata a Marmorata jsou doložena, jedlost a kvalita plodů některých panašovaných forem však prokázány nejsou. U označení Aurea, Thai Constellation, Mint či Taureri zůstávají nejisté obchodně popisované vlastnosti, vzácnost i stabilita panašování. ¹³

Monstera adansonii je menší rostlina. U těchto lián podporuje opora vznik větších, proděravělých listů. Mladá M. deliciosa proto ještě nemusí mít hluboce dělené listy známé z dospělých exemplářů. Samotná nepřítomnost otvorů nestačí ke spolehlivému určení druhu. ¹

Hlavní zdroje

• RHS, Pěstování monstery
• Plants of the World Online / Kew, Monstera deliciosa Liebm.
• Royal Horticultural Society, Monstera deliciosa, monstera
• University of Wisconsin Extension, Monstera deliciosa, charakteristika a pěstování
• Monaco Nature Encyclopedia, Monstera deliciosa
• ASPCA, Monstera deliciosa, údaje o toxicitě
• Merck Veterinary Manual, Pokojové rostliny s nerozpustnými šťavelany vápenatými
• Environmental Weeds of Australia / Lucidcentral, Monstera deliciosa
• Strong & Ray, 1975, Vyhledávání hostitelského stromu skototropismem u Monstera gigantea
• Muséum national d'Histoire naturelle, Péče o Monstera deliciosa
• Jardin botanique de Metz, Výukový přehled
• NC State Extension, Monstera deliciosa
• University of Florida IFAS Extension, Monstera deliciosa
• Oxford University Herbaria, Monstera deliciosa
• Plants of the World Online / Kew, Monstera tacanaensis Matuda
• Cedeño-Fonseca et al., Taxonomické srovnání Monstera deliciosa a M. tacanaensis