Tořič včelonosný (Ophrys apifera, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) mauro_fioretto, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Philip Precey · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Philip Precey · cc0 · iNaturalist
Tořič včelonosný (Ophrys apifera) je pozemní orchidej z čeledi Orchidaceae s hnědým sametovým pyskem připomínajícím hmyz. Na jaře rozkvétá květy s velkými růžovými lístky vnějšího okvětí; v rozmnožování má významnou úlohu samoopylení.
Číst dálTořič včelonosný a Bezostrožka včelí
Orchis apifera a Arachnites apifer
Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.
Plné světlo až světlý stín.





© fotografie
(c) mauro_fioretto, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc
Philip Precey · cc0
Taken Jan 1, 1800 by Tela Botanica − Daniel MATHIEU (cc-by-sa)
Taken Jun 10, 2019 by Carballeira Carlos (cc-by-sa)
Taken Jun 9, 2022 by Pierre LEON (cc-by-sa)
Taken May 24, 2015 by Tela Botanica − Luc GORIN (cc-by-sa)
Taken May 15, 2020 by Denis Bastianelli (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní od Evropy přes Středomoří po sever Íránu.
- Původní3
- Francie
- Švýcarsko
- Írán
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Tořič včelonosný (Ophrys apifera Huds., 1762) je pozemní orchidej s hnědým sametovým pyskem připomínajícím hmyz. Tři velké růžové části obklopující pysk patří k vnějšímu okvětí, nejde o tři běžné korunní lístky. Květ má také dva drobné postranní vnitřní lístky. Právě toto uspořádání vytváří jeho charakteristický obrys, i když poblíž není žádná včela. Jako další české jméno se uvádí Bezostrožka včelí. 1 4
Tořič včelonosný patří do čeledi vstavačovitých, Orchidaceae, v řádu Asparagales. Je to hlíznatý geofyt: část životního cyklu probíhá pod zemí. Po zániku nadzemních částí proto může být obtížné konkrétní rostlinu znovu najít. Při dlouhodobém pozorování pomáhá zaznamenat místo podle pevných orientačních bodů. Nepřítomnost viditelných květů pak není nutné zaměňovat za jistý zánik rostliny. 1 4
Poznávací znaky
Kvetoucí tořič včelonosný zpravidla měří 20 až 50 cm. Stvol nese malý počet rozestouplých květů nad přízemními listy. Vnější okvětní lístky jsou růžové až bělavé, se zelenou žilkou. Postranní vnitřní lístky zůstávají krátké a nenápadné. Samotná barva je příliš proměnlivá na spolehlivé určení jedince; užitečnějším znakem je tvar pysku. 4 2
Trojlaločný, vypouklý pysk má dva chlupaté postranní hrbolky. Prostřední lalok se jeví téměř kulovitý, protože jeho okraje jsou podvinuté. Drobný koncový přívěsek je zahnutý dozadu pod pysk. K zachycení těchto znaků je vhodná fotografie zpředu i z boku, bez obracení květu rukou. Podrobnosti reliéfu jsou stejně důležité jako žlutá kresba na hnědém podkladu. 5 3
Taxonomie a proměnlivost
Přijaté jméno tohoto tořiče zveřejnil Hudson v díle Flora Anglica, na straně 340, roku 1762. Zkratka „Huds.“ označuje tohoto autora. Jména Orchis apifera (Huds.) Salisb. a Arachnites apifer (Huds.) Hoffm. jsou synonymní kombinace téhož taxonu. Záznam vedený pod starším rodovým jménem tedy může popisovat právě tořič včelonosný. 1 4
Barevné i tvarové odchylky dostávaly v dějinách botaniky mnoho jmen. Bledý nebo neobvyklý květ však automaticky nepředstavuje jiný druh ani zahradnický kultivar. Před pojmenováním odchylky je třeba zdokumentovat několik květů rostliny a porovnat znaky s odborným popisem. K určení anomálie samotný rozdíl v odstínu nestačí. 4
Stanoviště a rozšíření
Původní areál tořiče včelonosného sahá od Evropy přes Středomoří po sever Íránu. Patří do něj i Francie včetně Korsiky; druh se vyskytuje po celé Francii. Místní výskyt může být velmi nepravidelný i v oblasti, kde je druh známý. Široké světové rozšíření proto samo nevypovídá o stavu drobné populace na konkrétním svahu nebo louce. 1 8
Ve francouzském národním červeném seznamu má kategorii málo dotčený. Přesto je chráněn v několika francouzských regionech: v Nord-Pas-de-Calais, Franche-Comté a Limousinu je zakázáno plané rostliny ničit, vytrhávat a sbírat. V Meurthe-et-Moselle zakazuje prefekturní předpis sběr a vytrhávání všech tořičů. Druh spadá také do přílohy B evropského nařízení provádějícího úmluvu CITES o obchodu s volně žijícími druhy, kde jsou orchideje zahrnuty jako celek. 7
Stanoviště zahrnují chudé vápnité louky, svahy a opuštěné lomy. Rostlina se může objevit i na narušených plochách, při silnicích nebo na železničních náspech. Její nepatrná semena vznikají po tisících a vítr je může unést několik kilometrů. Nově nalezený jedinec v trávníku proto nemusí pocházet z úmyslné výsadby; mohl se uchytit po přirozeném rozšíření semen, pokud následovaly příznivé podmínky. 1 4 6 2
Životní cyklus a samoopylení
Tořič včelonosný se samoopyluje. Přes hmyzí vzhled se každý květ může rozmnožit bez návštěvy opylovače. Pylové brylky se mohou sklonit k blizně. Odkaz na včelu ve jméně tedy vystihuje podobu květu, ale neurčuje jediný způsob rozmnožování druhu. Kvete především v květnu a červnu, podle zeměpisné šířky od dubna do června. 2 4 5
Listová růžice se objevuje na podzim a přezimuje. Na jaře se prodlužuje stvol; listy poté začínají stárnout. Po odkvětu a vytvoření semen nadzemní části mizí a rostlina přechází do letního klidu. Její cyklus se tak liší od záhonové trvalky rostoucí celé léto. Sečení nebo zpracování půdy naplánované jen podle nepřítomnosti květů může zasáhnout stále živou rostlinu. 4 6
Ochrana stanoviště
Údržba až po dozrání semen chrání květní stvoly před předčasným zničením. Mezi popsaná ohrožení patří sečení během vegetace, obohacování chudých luk živinami a sešlap. Pokud se tořič objeví v trávníku, praktickým opatřením je vyznačit malou plochu k zachování a vysvětlit značku lidem zajišťujícím sečení. 2
Populace ohrožuje také vykopávání a odběr rostlin. Historické využívání orchidejových hlíz není důvodem ke sběru k jídlu. Žádné zvláštní nebezpečí se neuvádí, ale chybějící údaje nedovolují označit druh za bezpečný pro všechny skupiny lidí či zvířat. Jeho hodnota spočívá v pozorování a ochraně živé rostliny. 2 6 4
Pěstování a příbuzné rostliny
Pro rostlinu ze specializované školky odpovídá popsaným pěstitelským podmínkám propustná, neutrální až zásaditá půda a lehký stín. U pozemních orchidejí je třeba respektovat sezónní rytmus. Přemístění planého jedince není totéž jako výsadba vypěstované rostliny: původní stanoviště zahrnuje i podzemní vztahy, které samotné přesazení neobnoví. 3 4 6
Také jiné tořiče mohou mít hnědý pysk a růžové vnější okvětní lístky. Při určování tořiče včelonosného je třeba sledovat postranní hrbolky, vypouklý prostřední lalok a zejména drobný přívěsek zahnutý pod pyskem. Těsný čelní záběr může poslední znak skrýt. Fotografie z boku proto poskytne více než snímek zachycující pouze barevnou kresbu květu. 5
Hlavní zdroje
Tořič včelonosný si zachovává jméno Ophrys apifera Huds., zveřejněné roku 1762. Jde o samoopylivou pozemní orchidej vápnitých trávníků, ve Francii hodnocenou jako málo dotčenou, ale chráněnou v několika regionech. 1 2 7
- Kew, Plants of the World Online
- InfoFlora, popis a ochrana
- Royal Horticultural Society, záznam pod jménem Orchis apifera
- Fay a kolektiv, Curtis’s Botanical Magazine, 2024
- FloraWeb, Bundesamt für Naturschutz
- Plants For A Future, Ophrys apifera
- INPN, TAXREF, Ophrys apifera
- Tela Botanica, eFlore a Costeův popis
Časté otázky
Potřebuje tořič včelonosný k tvorbě semen včelu?
U tohoto druhu hraje významnou úlohu samoopylení; návštěva hmyzu proto není nutná u každého květu.
Lze přesadit tořič včelonosný, který se objevil na zahradě?
Vhodnější je zachovat stanoviště a přizpůsobit péči o okolí. Vykopávání a sešlap patří mezi doložená ohrožení.
Kdy kvete tořič včelonosný?
Především v květnu a červnu; podle zeměpisné šířky se doba květu pohybuje od dubna do června, někdy zasahuje do července.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.