Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis, L. 1753)

Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.) je bylinná trvalka z čeledi pivoňkovitých (Paeoniaceae), původní ve východní části střední Evropy a v jižní Evropě. Jde o botanický druh Paeonia officinalis, který je třeba odlišovat od jiných zahradních pivoněk rodu Paeonia.

Číst dál
Vědecký názevPaeonia officinalis
RodPaeonia
ŘádSaxifragales

Pivoňka lékařská, Common peony a Cottage peony

Moutan officinalis, Paeonia nemoralis, Paeonia peregrina proles officinalis a Paeonia peregrina var. officinalis

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí · Toxická : kočky, psi a koně
Náročnost péče
Střední
Typ rostliny
Bylinná rostlina · Trvalka · Zahradní rostlina
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
FrancieŠvýcarskoItálieŠpanělskoPortugalskoMaďarskoRumunskoSeverozápadní BalkánMetropolitní Francie
Stanoviště
Mírný pás; zahradní bylinná trvalka v hluboké, úrodné a propustné půdě
Sezónnost
Doba kvetení
JaroLéto
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
3/10
Doba do dospělosti
Spolehlivé kvetení po ujmutí, často za 1 až 2 roky
Průměr koruny
50–100 cm
Množení
Dělení, Výsev
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Střední; těžké květy chraňte před větrem
Vlhkost
35–70 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Hluboká zahradní půda, Půda bohatá na humus, Propustná půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Plné slunce až lehký polostín
Interiér
Nevhodná do interiéru
Exteriér
Květinový okrajový záhon, Venkovská zahrada, Záhon pro opylovače
Nádoby
Velká nádoba, Volná půda
Vzhled
Výška30–100 cmŠířka50–100 cm
Listy
Zelená
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — listy 1
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — listy 2
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — listy 3
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — listy 4
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — listy 5
Květy
ČervenáRůžováFialováBíláVelikost8–20 cm
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — květy 1
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — květy 2
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — květy 3
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — květy 4
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — květy 5
Plody
Černá
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — plody 1
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — plody 2
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — plody 3
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — plody 4
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — plody 5
Habitus
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — habitus 1
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — habitus 2
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — habitus 3
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — habitus 4
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — habitus 5
Kůra
Zelená
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — kůra 1
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — kůra 2
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — kůra 3
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — kůra 4
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

POWO/WCVP uvádí původní areál ve východní části střední Evropy a v jižní Evropě. Tela Botanica a GBIF potvrzují jméno v přehledech používaných ve Francii; botanický výskyt je třeba odlišit od zahradních výsadeb.

  • Původní9
  • Zavlečená3
  • Francie
  • Švýcarsko
  • Itálie
  • Španělsko
  • Portugalsko
  • Maďarsko
  • Rumunsko
  • Severozápadní Balkán
  • Metropolitní Francie
  • Velká Británie
  • Irsko
  • Vermont

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.) je přijatý druh rodu Paeonia z čeledi pivoňkovitých (Paeoniaceae). Linné toto jméno uveřejnil roku 1753 ve Species Plantarum. POWO/WCVP ji popisuje jako trvalku biomu mírného pásu. 1 2

Označení pivoňka zahrnuje více než jediný druh. V zahradách se tak nazývají bylinné i dřevité pivoňky, hybridy Itoh nebo kultivary jiných druhů, například Paeonia lactiflora. Druh Paeonia officinalis proto odlišujeme od celého rodu, ke kterému se vztahují některá obecná pěstitelská doporučení. 9 7

České jméno pivoňka lékařská označuje tento botanický druh. Francouzská pojmenování pivoine officinale, pivoine des jardins, pivoine commune a Rose de Notre-Dame se objevují ve francouzských zdrojích. Anglická jména Common peony, Cottage peony a garden peony mohou označovat také širší okruh zahradních pivoněk. 4 6

Poznávací znaky

Vytrvalý trs Paeonia officinalis každoročně vytváří bylinné lodyhy, které po skončení vegetace odumírají. RHS ji popisuje jako kompaktní, keřovitě rostoucí trvalku s opadavými tmavozelenými listy rozdělenými na eliptické úkrojky. 6

Typický květ má miskovitý tvar, slabou vůni a často purpurově červenou barvu. Podle druhového popisu RHS může dosahovat přibližně 12 cm. Zdroje o celém rodu zahrnují také jednoduché, poloplné a plné květy růžové, bílé, červené, žluté nebo dvoubarevné podle druhu a kultivaru. Při určování P. officinalis je proto nutné odlišit botanický druh od zahradní rozmanitosti. 6 9

Po odkvětu vznikají měchýřky, které se ve zralosti otevírají a uvolňují několik dužnatě působících černých semen. Tento znak pomáhá poznat rod i po kvetení, ale bez listů, celkového vzrůstu a dalších souvislostí nestačí k určení druhu. 9

Užitečná taxonomie

Spolehlivým vědeckým označením je Paeonia officinalis L. POWO ji přijímá jako druh a uvádí několik synonym, například Moutan officinalis, Paeonia nemoralis a kombinace pod jménem Paeonia peregrina. 1 3

Členění na poddruhy je složitější. POWO uvádí přijaté poddruhy P. officinalis subsp. banatica, subsp. huthii, subsp. italica, subsp. microcarpa a subsp. officinalis. Pěstitelské a toxikologické zdroje tyto úrovně vždy nerozlišují, proto je vhodné vycházet především z druhu. 1 2

Obchodní etiketa může určování dále ztížit. Rostlina prodávaná jako „pivoňka“ může být P. officinalis, P. lactiflora, dřevitá pivoňka nebo hybrid. Jména kultivarů jsou proto zahradnickými vodítky, nikoli botanickými synonymy. 9 8

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření druhu shrnuje POWO/WCVP jako východní část střední Evropy a jižní Evropu. Francouzské přehledy Tela Botanica a GBIF umožňují sledovat Paeonia officinalis v přírodovědných záznamech. Botanický výskyt je však třeba oddělit od pivoněk vysazených v zahradách. 1 4 3

Ve Francii je tedy druh v širokém pojetí databází rozšíření původní. Neznamená to, že každá zahradní pivoňka nalezená ve Francii představuje místní planou rostlinu. Plnokvěté formy a školkařské hybridy často patří do zahradnické kultury, přestože jde o stejný rod. 1 6

Pěstitelské nároky odpovídají mírnému pásu. Vyhovuje plné slunce až lehký polostín, hluboká, úrodná, humózní a vlhká, ale propustná půda a spíše chráněná poloha. RHS upozorňuje, že bylinné pivoňky nesnášejí chudou či silně zamokřenou půdu ani hustý stín. 6 7

Životní cyklus, pěstování a péče

Pivoňka lékařská se ujímá pomalu, ale na místě vydrží dlouho. NC State připomíná, že po přesazení může pivoňkám trvat rok či dva, než znovu vykvetou, a poté jsou dlouhověké. Vyplatí se proto dobře zvolit výsadbu hned na začátku a trs zbytečně nestěhovat. 9

Údaje GIFT dokládají vytrvalý charakter, výšku přibližně 0,3 až 0,6 m a kvetení v květnu. Jde o zaznamenané vlastnosti; zahradní rostliny mohou podle kultivaru a podmínek dosahovat širšího rozpětí velikostí. 13 6

Pro spolehlivé zahradnické množení se používá hlavně dělení trsů na podzim nebo na samém začátku jara. Oddělek musí mít pupeny a dužnaté kořeny; samotná květní lodyha novou rostlinu nevytvoří. 6 9

Po výsadbě má zálivka provlhčit půdu do hloubky. Pro suché francouzské podmínky uvádějí pěstitelská doporučení během ujímání nebo týdnů bez deště orientačně 10–20 mm týdně. Dospělý trs ve volné půdě pak potřebuje především přiměřeně vlhkou zeminu bez stojaté vody. 6 7

Odkvetlé květy se odstraňují a lodyhy se seříznou až po zežloutnutí a zaschnutí listů. Plnokvěté rostliny někdy potřebují nenápadnou oporu, zvláště po dešti. Mravence na poupatech RHS nepovažuje za problém pro bylinné pivoňky. 6 7

Využití a rizika

Okrasné využití zahrnuje trvalkové záhony, venkovské zahrady, kvetoucí obruby i řezané květiny. RHS také uvádí, že P. officinalis poskytuje opylovačům nektar a pyl. To je konkrétní zahradní přínos, nikoli důvod přisuzovat jí mimořádné ekologické účinky. 6

Přívlastek lékařská připomíná historické využití. Některé druhy rodu Paeonia byly spojovány s léčitelstvím nebo obřady, použité zdroje však neposkytují bezpečný postup pro domácí použití, konkrétní rostlinný orgán ani dávku. Potravinářské ani léčebné využití se proto nedoporučuje. 9 12

U zvířat je namístě opatrnost. ASPCA řadí „Peony“ mezi rostliny toxické pro psy, kočky a koně, zmiňuje paeonol a možné zvracení, průjem a skleslost. Její záznam přitom používá chybné podoby „Paeonis officinalis“ a „Paeniaceae“. Správnou botanickou identitu upřesňuje POWO/WCVP, toxikologické upozornění zůstává platné. 10 11 1

RHS upozorňuje také na možné podráždění kůže domácích zvířat. Děti ani dospělí by rostlinu neměli žvýkat nebo zkoušet jako domácí léčivo. Po požití většího množství je vhodné vyhledat lékařskou či veterinární radu. 6 10

Kultivary, záměny a příbuzné rostliny

Z uvedených kultivarů je nejlépe doložena 'Rubra Plena'. RHS ji řadí pod Paeonia officinalis a popisuje jako odolnou bylinnou formu s plnými karmínově červenými květy. Jde o kultivar, nikoli samostatný druh. 8

Známá zahradní jména mohou patřit jiným druhům nebo hybridům. 'Sarah Bernhardt', 'Festiva Maxima', 'Bowl of Beauty', 'Bartzella', 'Cora Louise' a 'Red Charm' pomáhají orientaci v nabídce, ale sama nedokládají příslušnost k P. officinalis. 9 7

Praktické záměny zahrnují tři okruhy. Prvním jsou příbuzné asijské bylinné pivoňky, zejména P. lactiflora. Druhým jsou dřevité pivoňky, které si přes zimu ponechávají dřevo, a třetím hybridy Itoh mezi oběma skupinami. Pro řádné určení je potřeba úplné vědecké jméno, typ růstu a pokud možno původ kultivaru. 9 1

Hlavní zdroje

Časté otázky

Vztahují se uvedené informace ke všem pivoňkám?

Ne. Základním druhem je zde Paeonia officinalis L. Pivoňky prodávané v zahradnictví mohou patřit k P. lactiflora, hybridům Itoh nebo dřevitým pivoňkám.

Je pivoňka lékařská toxická pro zvířata?

Ano, ASPCA řadí pivoňky mezi rostliny toxické pro psy, kočky a koně. Uvádí paeonol a možné zažívací příznaky.

Proč moje pivoňka nekvete?

Častými příčinami jsou příliš hluboká výsadba, nadměrný stín, nedávné dělení trsu nebo nedostatek vody při tvorbě poupat.

Škodí mravenci na poupatech?

Podle pěstitelských zdrojů RHS mravenci pozorovaní na poupatech rostlině zpravidla neškodí.

Lze pivoňku lékařskou jíst nebo používat jako lék?

Potravinářské ani léčebné použití se nedoporučuje. Zdroje zmiňují historické využití nebo využití celého rodu, neposkytují však bezpečný postup pro veřejnost.

Jak se liší od dřevité pivoňky?

Paeonia officinalis je bylinná a každoročně znovu vyrůstá z vytrvalého trsu. Dřevité pivoňky si ponechávají zdřevnatělou kostru i mimo vegetační období.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.