Plamenka latnatá (Phlox paniculata, L. 1753)

Identita

Plamenka latnatá (Phlox paniculata L., 1753) je vytrvalá bylina z čeledi jirnicovitých (Polemoniaceae), pěstovaná pro voňavé laty květů. Kvete od července do září, kdy už většina jarních trvalek svůj cyklus dokončila. Carl von Linné ji popsal roku 1753 v díle, v němž ustanovil rod Phlox; přijaté jméno se od té doby nezměnilo. ^{1 7}

Starořecké slovo phlox znamená plamen. Linné je zvolil jako rodové jméno pro zářivé barvy některých druhů; rod dnes zahrnuje 68 druhů, téměř všechny severoamerické. Anglické Garden phlox odkazuje k zahradnímu využití, zatímco Fall phlox ke kvetení, které často pokračuje až do prvních mrazů. ⁸

Poznávací znaky

Vzpřímený trs plamenky tvoří lodyhy u báze nevětvené, vysoké 60 cm až 1,5 m; do šířky zabírá 50 až 100 cm. Vstřícné eliptické a špičaté listy měří 10 až 15 cm. Olistění je sytě zelené a lodyhy nemají skvrny ani tečkování. ^{2 4}

Trubkovité květy s pěti cípy dosahují průměru 1,5 až 2,5 cm. Na koncích lodyh vytvářejí široké klenuté laty velké 15 až 20 cm. Sladká vůně, často patrná ještě dříve, než rostlinu uvidíme, patří k zahradníky nejčastěji zmiňovaným vlastnostem. ^{3 4}

Od července do září se objevují květy růžové, purpurové, bílé, červené či oranžové podle odrůdy, později než u většiny záhonových trvalek. Červeně skvrnitá spodní část lodyhy téměř vždy ukazuje na příbuznou, dříve kvetoucí Phlox maculata. Lodyhy Phlox paniculata zůstávají po celé výšce jednolitě zelené. ³

Užitečná taxonomie

Pro plamenku latnatou uvádí POWO přijaté jméno Phlox paniculata L. Dvě století intenzivního zahradnického pěstování přinesla nejméně šest evidovaných synonym, z nichž některá přežívají jen ve starých katalozích a herbářích:

• Phlox decussata G.F.Lyon ex Pursh (botanické označení)
• Phlox acuminata Pursh (botanické označení)
• Phlox undulata Aiton (botanické označení)
• Phlox paniculata var. acuminata (Pursh) A.Gray (botanické označení)
• Armeria paniculata (L.) Kuntze (botanické označení)
• Phlox corymbosa Sweet (botanické označení)

Jméno decussata dlouho sloužilo v zahradnictví jako souhrnné označení všech hybridů a odrůd letních plamenek, včetně katalogů z 19. století. Botanicky je však pouze synonymem druhu Phlox paniculata. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Od státu New York a Iowy na severu po Georgii, Mississippi a Arkansas na jihu, převážně východně od řeky Mississippi, leží původní areál tohoto druhu. Roste ve světlých lesích, křovinách a na často vápencových svazích, ale také na březích a štěrkových lavicích podél toků. ^{5 6}

Mrazuvzdornost významně přispěla k rozšíření mimo původní areál: trs sestřižený koncem podzimu snáší teploty pod −20 °C, odpovídá zónám USDA 4 až 8 a třídě RHS H7 a ve většině zahrad mírného pásu nepotřebuje zvláštní zimní ochranu. ² Od 19. století se hojně pěstuje v Evropě i Severní Americe a místy zdomácněl, zejména v některých severoamerických městských a příměstských oblastech. Celosvětově se druh nepovažuje za invazní. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Nejrychlejší rozmnožování v kultuře umožňuje jarní nebo podzimní dělení dobře zakořeněných trsů, které přímo poskytne kvetoucí rostlinu. Bazální řízky na jaře a kořenové řízky koncem podzimu umožňují množit konkrétní odrůdu bez výsevu. ^{2 3}

Výsev je pomalejší a nezaručuje zachování vlastností rodičovské odrůdy. Semenáče mohou mít světlejší květy než původní rostlina, jak se běžně stává ve starých záhonech ponechaných samovýsevu. První kvetení je slabé; plně rostliny kvetou až od druhého nebo třetího roku. ³

Usazený trs Phlox paniculata se každoročně rozrůstá od kořenového krčku a přibývají mu kvetoucí lodyhy. Bez zásahu po několika letech střed řídne a kvetení slábne. Dělení každé 3 až 4 roky podporuje bohatší kvetení a zároveň poskytuje nové rostliny pro rozšíření nebo založení záhonu. ²

Využití a rizika

Jako okrasná rostlina patří Phlox paniculata ke klasickým trvalkám letních záhonů. Pro výšku, husté kvetení a vůni se vysazuje do zadní části obrub. Trubkovité květy lákají včely, motýly a v původním areálu také kolibříky, a to v době, kdy už jiné letní trvalky odkvetly. ^{4 3}

V listech ani květech nebyla zjištěna toxická látka. Běžné zahradnické databáze druh neuvádějí mezi rostlinami toxickými pro kočky nebo psy; toxicita pro koně není doložena. ⁵

Zdravotní stav rostliny ohrožuje především padlí, nikoli toxické látky. Jde o nejčastěji zmiňovanou chorobu tohoto druhu, podporovanou stojatým vzduchem a kropením listů. Dostatečné rozestupy trsů a zálivka ke kořenům problém výrazně omezují. ^{4 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Od 19. století byly vyšlechtěny desítky prodávaných odrůd. Eva Cullum a Starfire nabízejí obvyklou růžovou a karmínově červenou; Grey Lady a Prince of Orange přidávají vzácnější šedofialové a oranžové tóny. Norah Leigh má krémově panašované listy. Odrůda David podstatně lépe odolává padlí než planý typ, a je tak výchozí volbou do vlhkého podnebí nebo hustých záhonů. ²

Záměna hrozí zejména s Phlox maculata, pojmenovanou podle červeně skvrnitých spodních částí lodyh. Kvete dříve a odolává padlí lépe než Phlox paniculata. Hybridy Phlox × arendsii vzniklé křížením s Phlox divaricata tvoří další samostatnou skupinu, obvykle ranější a kompaktnější než Phlox paniculata. ²

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Phlox paniculata L.
• Royal Horticultural Society, Phlox paniculata - plamenka latnatá
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Phlox paniculata
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Phlox paniculata
• Plants For A Future, Phlox paniculata
• USDA PLANTS Database, Phlox paniculata (PHPA9)
• International Plant Names Index, Phlox paniculata L.
• Wikipedie ve francouzštině, plamenka latnatá