Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) Miroslav Marić, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Miroslav Marić · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Светлана Царахова · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Michelle Lopez · cc0 · iNaturalist
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je vytrvalá bylina z čeledi jitrocelovitých, původem z Makaronésie, severní Afriky po Mauritánii a mírné Eurasie. Na loukách a při cestách se pozná podle úzkých výrazně žilnatých listů a krátkých klasů obklopených bílými tyčinkami.
Číst dálJitrocel kopinatý
Arnoglossum lanceolatum a Lagopus lanceolatus
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce na otevřeném místě.





© fotografie
(c) Miroslav Marić, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Miroslav Marić · cc-by-nc
Светлана Царахова · cc0
Michelle Lopez · cc0
Taken Jul 18, 2021 by Wouter (cc-by-sa)
Taken Mar 15, 2021 by Torres Pedro (cc-by-sa)
Taken Jun 11, 2019 by Enno Huttenga (cc-by-sa)
Taken Dec 18, 2020 by Nele Lena (cc-by-sa)
Taken Jan 14, 2022 by Tristan Jaton-Maria (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní v Makaronésii, severní Africe po Mauritánii a mírné Eurasii; široce zavlečen jinam.
- Původní1
- Zavlečená2
- Francie
- Japonsko
- Nový Zéland
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L., 1753) se pozná především podle úzkých listů s výraznými podélnými žilkami. Tato vytrvalá bylina patří do čeledi jitrocelovitých v řádu hluchavkotvarých. Francouzská obecná jména přímo popisují úzké olistění nebo jeho žilky. Rostlina je častá na francouzských loukách a pastvinách včetně Korsiky. Listové znaky proto pomáhají najít ji i v běžném travním porostu. 2 1 8
Jitrocel drží listy blízko země a květy zvedá výrazně nad ně. Bezlistý květní stvol přesahuje růžici, což usnadňuje dohledání rostliny mezi travami. Kvetoucí jedinec obvykle měří 10 až 60 cm. Ne každá růžice však dosahuje této výšky. Při popisu rozměrů je proto užitečné odlišit nízké olistění od nejvyššího bodu kvetoucího stvolu. 2
Poznávací znaky
Listy se zužují ke špičce i k bázi. Čepel nese 3 až 7 silných žilek, vystupujících na povrchu. Stvoly jsou hranaté a rýhované, s oděním proměnlivým mezi jedinci. Vrcholový klas zůstává vejčitý nebo podlouhlý a má těsně nahloučené květy. Ty jsou mnohem méně nápadné než bílé tyčinky v době rozkvětu. Z dálky proto může pozornost upoutat hlavně jejich světlý prstenec. 2 5
Pro užitečné pozorování fotografujte celou růžici, list a klas z boku. Drobné květy se sdružují na vrcholu stvolu, netvoří rozvětvený hrozen. Po odkvětu každá tobolka obvykle uvolní dvě semena. Semena jsou tmavá a mají jednu stranu vyhloubenou, což lze pozorovat lupou. Jednotlivá semena a celý klas proto představují různé úrovně detailu důležité pro dokumentaci. 4
Užitečná taxonomie
Přijímaným jménem jitrocele kopinatého je to, které Linné zveřejnil v díle Species Plantarum na straně 113 roku 1753. Druh zůstává v rodu jitrocel a čeledi jitrocelovitých. Zkratka „L.“ označuje botanického autora jména. Není údajem o odrůdě ani zahradnickém původu. Na štítku je proto vhodné číst autorský údaj odlišně od jména případného kultivaru. 1
Ve starších květenách se může objevit synonymum Arnoglossum lanceolatum (L.) Gray. Synonymika zahrnuje také Lagopus lanceolatus (L.) Fourr.. Jména odkazují ke stejnému druhu a nevyžadují změnit jeho určení. Prameny však mohou uznávat rozdílné vnitrodruhové členění. Varietní jméno ze starší květeny je proto třeba ověřit v používaném referenčním systému místo automatického přenosu do současného popisu. 1
Stanoviště a rozšíření
Původní areál je širší než samotná Evropa. Zahrnuje Makaronésii, severní Afriku po Mauritánii a mírnou Eurasii. Francie do něj patří. Současný výskyt v Japonsku, na Novém Zélandu a v četných amerických oblastech je výsledkem zavlečení. Rostlina rozšířená po světě proto nemusí být původní všude, kde ji lze dnes pozorovat. Zeměpisný status vyžaduje více než bod na mapě. 1
Ve Francii jej hledejte na loukách a pastvinách. Obývá také trávníky a otevřené okraje cest. Ve Švýcarsku vystupuje od pahorkatinného do subalpínského stupně, někdy až do alpínského. Každý záznam má být spojen s konkrétní lokalitou, aby se místní výskyt odlišil od celosvětového rozšíření. Výškové údaje jedné země proto nepopisují automaticky všechny populace. 2 5 6
V evropské části Francie je druh přítomen a na národním červeném seznamu cévnatých rostlin hodnocen jako málo dotčený. Tento údaj popisuje jeho francouzské ochranářské hodnocení. Je třeba jej číst v uvedeném územním rozsahu, nikoli zaměňovat s hodnocením původnosti nebo rizikem pylu pro konkrétního člověka. 8
Životní cyklus a rozmnožování
Jitrocel kopinatý se množí semeny. Opylování zajišťuje zejména vítr, květy však navštěvují také mouchy a brouci. Nenápadnost tedy neznamená nepřítomnost návštěvníků. Tobolka je suchý plod následující po květu, zatímco klas sdružuje mnoho květů na jedné ose. Tyto dvě struktury je vhodné při prohlížení rostliny odlišovat, aby nebyl celý klas považován za jediný plod. 4
Ve Francii kvete od dubna do října. Letní fotografie ukazuje jediný stav cyklu, nikoli celou jeho délku. Pro ověření plodnosti sledujte starší klas než ty, které dosud obklopují bílé prašníky. Klas, tobolka a semena představují tři úrovně, které se při určování nesmějí zaměňovat. Snímky různých stadií mohou proto poskytovat odlišné, ale vzájemně slučitelné informace. 2
Využití a rizika
Jitrocel má doložené potravinové a léčebné využití. Existence těchto použití nezaručuje bezpečnost všech přípravků. Sběr ke konzumaci vyžaduje spolehlivé určení a známý původ. Tradiční využití samo neurčuje léčebnou dávku ani neopravňuje k domácí léčbě. Informace o botanické totožnosti a informace o vhodnosti konkrétního přípravku proto mají odlišný rozsah a nemají být spojovány bez dalšího podkladu. 4 6
Pyl jitrocele může vyvolávat alergie u citlivých osob. Ve střední Evropě jitrocel kopinatý kvete zejména od května do září, což je období expozice jeho alergennímu pylu. I potravinově využívaná rostlina tedy může představovat inhalační riziko. Bezpečnost pro kočky, psy a koně není stanovena. Lidské využití nestačí k označení za bezrizikový pro tato zvířata. 7
Pěstování, proměnlivost a příbuzné rostliny
Jitrocelu vyhovuje slunce a propustná půda. Má částečně stálezelené olistění a odolnost vůči chladu hodnocenou H7. V lučním projektu má péče sledovat místní srážky místo pevného plánu zálivky. Šíření omezí zásah před kvetením. Ponechání klasů naopak umožňuje zachovat semena pro ptáky. Volba postupu proto závisí na tom, jakou roli má rostlina v porostu plnit. 3
Tvar listů se mění podle prostředí. V nízkých trávnících jsou růžice plošší, na louce vzpřímenější. Jitrocel větší (Plantago major) má výrazně širší lžícovité listy. Pro rozlišení porovnávejte obrysy několika dospělých čepelí místo pouhé výšky stvolů. Listový obrys umožňuje oba jitrocele rozlišit i tehdy, když jsou jejich květní stvoly podobně vysoké. 3 7
Hlavní zdroje
Květeny dokládají určovací znaky, zahradnické prameny pěstitelské podmínky. Informace o pylu se týkají alergické citlivosti.
- Kew, Plants of the World Online
- Tela Botanica, eFlore a Costeův popis
- Royal Horticultural Society, Plantago lanceolata
- NC State Extension, Plantago lanceolata
- InfoFlora, Plantago lanceolata
- Plants For A Future, Plantago lanceolata
- Austrian Pollen Information Service, jitrocele
- INPN, TAXREF, Plantago lanceolata
Časté otázky
Jak poznat jitrocel kopinatý?
Posuzujte společně úzké listy s výraznými žilkami, přízemní růžici a krátké klasy na bezlistém stvolu.
Snáší jitrocel kopinatý mráz?
Patří do kategorie H7, odpovídající velmi chladným kontinentálním evropským zimám.
Jak omezit samovolný výsev?
Odstraňte rostliny před kvetením, aby se zabránilo jejich šíření.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.