Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata, L. 1753)

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je vytrvalá bylina z čeledi jitrocelovitých, původem z Makaronésie, severní Afriky po Mauritánii a mírné Eurasie. Na loukách a při cestách se pozná podle úzkých výrazně žilnatých listů a krátkých klasů obklopených bílými tyčinkami.

Číst dál
Vědecký názevPlantago lanceolata
RodPlantago
ŘádLamiales

Jitrocel kopinatý

Arnoglossum lanceolatum a Lagopus lanceolatus

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí · Je třeba ověřit : kočky, psi, koně a zvířata
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Bylinná trvalka · Růžice
Typ listů
Poloopadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Francie
Stanoviště
Louky, pastviny, trávníky a otevřené okraje cest na propustné půdě.
Sezónnost
Doba kvetení
JaroLétoPodzim
Růst
Doba do dospělosti
Přibližně jeden rok.
Množení
Výsev
Klima a voda
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Půda
Typy půdy
Propustná půda, Vápenatá půda, Lehká písčitá půda
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Plné slunce na otevřeném místě.
Exteriér
Louka, Zahrada pro volně žijící živočichy
Vzhled
Výška10–60 cmŠířka10–50 cm
Listy
Zelená
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — listy 1
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — listy 2
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — listy 3
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — listy 4
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — listy 5
Květy
HnědáBílá
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — květy 1
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — květy 2
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — květy 3
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — květy 4
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — květy 5
Plody
Hnědá
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — plody 1
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — plody 2
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — plody 3
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — plody 4
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — plody 5
Habitus
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — habitus 1
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — habitus 2
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — habitus 3
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — habitus 4
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — habitus 5
Kůra
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — kůra 1
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — kůra 2
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — kůra 3
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — kůra 4
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Původní v Makaronésii, severní Africe po Mauritánii a mírné Eurasii; široce zavlečen jinam.

  • Původní1
  • Zavlečená2
  • Francie
  • Japonsko
  • Nový Zéland

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L., 1753) se pozná především podle úzkých listů s výraznými podélnými žilkami. Tato vytrvalá bylina patří do čeledi jitrocelovitých v řádu hluchavkotvarých. Francouzská obecná jména přímo popisují úzké olistění nebo jeho žilky. Rostlina je častá na francouzských loukách a pastvinách včetně Korsiky. Listové znaky proto pomáhají najít ji i v běžném travním porostu. 2 1 8

Jitrocel drží listy blízko země a květy zvedá výrazně nad ně. Bezlistý květní stvol přesahuje růžici, což usnadňuje dohledání rostliny mezi travami. Kvetoucí jedinec obvykle měří 10 až 60 cm. Ne každá růžice však dosahuje této výšky. Při popisu rozměrů je proto užitečné odlišit nízké olistění od nejvyššího bodu kvetoucího stvolu. 2

Poznávací znaky

Listy se zužují ke špičce i k bázi. Čepel nese 3 až 7 silných žilek, vystupujících na povrchu. Stvoly jsou hranaté a rýhované, s oděním proměnlivým mezi jedinci. Vrcholový klas zůstává vejčitý nebo podlouhlý a má těsně nahloučené květy. Ty jsou mnohem méně nápadné než bílé tyčinky v době rozkvětu. Z dálky proto může pozornost upoutat hlavně jejich světlý prstenec. 2 5

Pro užitečné pozorování fotografujte celou růžici, list a klas z boku. Drobné květy se sdružují na vrcholu stvolu, netvoří rozvětvený hrozen. Po odkvětu každá tobolka obvykle uvolní dvě semena. Semena jsou tmavá a mají jednu stranu vyhloubenou, což lze pozorovat lupou. Jednotlivá semena a celý klas proto představují různé úrovně detailu důležité pro dokumentaci. 4

Užitečná taxonomie

Přijímaným jménem jitrocele kopinatého je to, které Linné zveřejnil v díle Species Plantarum na straně 113 roku 1753. Druh zůstává v rodu jitrocel a čeledi jitrocelovitých. Zkratka „L.“ označuje botanického autora jména. Není údajem o odrůdě ani zahradnickém původu. Na štítku je proto vhodné číst autorský údaj odlišně od jména případného kultivaru. 1

Ve starších květenách se může objevit synonymum Arnoglossum lanceolatum (L.) Gray. Synonymika zahrnuje také Lagopus lanceolatus (L.) Fourr.. Jména odkazují ke stejnému druhu a nevyžadují změnit jeho určení. Prameny však mohou uznávat rozdílné vnitrodruhové členění. Varietní jméno ze starší květeny je proto třeba ověřit v používaném referenčním systému místo automatického přenosu do současného popisu. 1

Stanoviště a rozšíření

Původní areál je širší než samotná Evropa. Zahrnuje Makaronésii, severní Afriku po Mauritánii a mírnou Eurasii. Francie do něj patří. Současný výskyt v Japonsku, na Novém Zélandu a v četných amerických oblastech je výsledkem zavlečení. Rostlina rozšířená po světě proto nemusí být původní všude, kde ji lze dnes pozorovat. Zeměpisný status vyžaduje více než bod na mapě. 1

Ve Francii jej hledejte na loukách a pastvinách. Obývá také trávníky a otevřené okraje cest. Ve Švýcarsku vystupuje od pahorkatinného do subalpínského stupně, někdy až do alpínského. Každý záznam má být spojen s konkrétní lokalitou, aby se místní výskyt odlišil od celosvětového rozšíření. Výškové údaje jedné země proto nepopisují automaticky všechny populace. 2 5 6

V evropské části Francie je druh přítomen a na národním červeném seznamu cévnatých rostlin hodnocen jako málo dotčený. Tento údaj popisuje jeho francouzské ochranářské hodnocení. Je třeba jej číst v uvedeném územním rozsahu, nikoli zaměňovat s hodnocením původnosti nebo rizikem pylu pro konkrétního člověka. 8

Životní cyklus a rozmnožování

Jitrocel kopinatý se množí semeny. Opylování zajišťuje zejména vítr, květy však navštěvují také mouchy a brouci. Nenápadnost tedy neznamená nepřítomnost návštěvníků. Tobolka je suchý plod následující po květu, zatímco klas sdružuje mnoho květů na jedné ose. Tyto dvě struktury je vhodné při prohlížení rostliny odlišovat, aby nebyl celý klas považován za jediný plod. 4

Ve Francii kvete od dubna do října. Letní fotografie ukazuje jediný stav cyklu, nikoli celou jeho délku. Pro ověření plodnosti sledujte starší klas než ty, které dosud obklopují bílé prašníky. Klas, tobolka a semena představují tři úrovně, které se při určování nesmějí zaměňovat. Snímky různých stadií mohou proto poskytovat odlišné, ale vzájemně slučitelné informace. 2

Využití a rizika

Jitrocel má doložené potravinové a léčebné využití. Existence těchto použití nezaručuje bezpečnost všech přípravků. Sběr ke konzumaci vyžaduje spolehlivé určení a známý původ. Tradiční využití samo neurčuje léčebnou dávku ani neopravňuje k domácí léčbě. Informace o botanické totožnosti a informace o vhodnosti konkrétního přípravku proto mají odlišný rozsah a nemají být spojovány bez dalšího podkladu. 4 6

Pyl jitrocele může vyvolávat alergie u citlivých osob. Ve střední Evropě jitrocel kopinatý kvete zejména od května do září, což je období expozice jeho alergennímu pylu. I potravinově využívaná rostlina tedy může představovat inhalační riziko. Bezpečnost pro kočky, psy a koně není stanovena. Lidské využití nestačí k označení za bezrizikový pro tato zvířata. 7

Pěstování, proměnlivost a příbuzné rostliny

Jitrocelu vyhovuje slunce a propustná půda. Má částečně stálezelené olistění a odolnost vůči chladu hodnocenou H7. V lučním projektu má péče sledovat místní srážky místo pevného plánu zálivky. Šíření omezí zásah před kvetením. Ponechání klasů naopak umožňuje zachovat semena pro ptáky. Volba postupu proto závisí na tom, jakou roli má rostlina v porostu plnit. 3

Tvar listů se mění podle prostředí. V nízkých trávnících jsou růžice plošší, na louce vzpřímenější. Jitrocel větší (Plantago major) má výrazně širší lžícovité listy. Pro rozlišení porovnávejte obrysy několika dospělých čepelí místo pouhé výšky stvolů. Listový obrys umožňuje oba jitrocele rozlišit i tehdy, když jsou jejich květní stvoly podobně vysoké. 3 7

Hlavní zdroje

Květeny dokládají určovací znaky, zahradnické prameny pěstitelské podmínky. Informace o pylu se týkají alergické citlivosti.

Časté otázky

Jak poznat jitrocel kopinatý?

Posuzujte společně úzké listy s výraznými žilkami, přízemní růžici a krátké klasy na bezlistém stvolu.

Snáší jitrocel kopinatý mráz?

Patří do kategorie H7, odpovídající velmi chladným kontinentálním evropským zimám.

Jak omezit samovolný výsev?

Odstraňte rostliny před kvetením, aby se zabránilo jejich šíření.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.