Cape leadwort (Plumbago auriculata, Lam. 1786)

Identita

Plumbago auriculata (Plumbago auriculata Lam.) je přijímaný druh z čeledi Plumbaginaceae. POWO uvádí původní rozšíření od Mosambiku po Jihoafrickou republiku a IPNI spojuje jeho jméno s Lamarckovou publikací z roku 1786. ^{1 3}

Francouzské označení dentelaire du Cap a anglická jména Cape leadwort nebo Cape plumbago označují tentýž keř s dlouhými ohebnými výhony. Starší jméno Plumbago capensis se v zahradnictví stále objevuje, ale POWO jej řadí mezi synonyma Plumbago auriculata. ^{1 2}

Modře kvetoucí Plumbago auriculata tedy označuje právě tento konkrétní druh. Není zaměnitelné s celým rodem Plumbago ani s Ceratostigma plumbaginoides, další zahradní rostlinou, která bývá rovněž označována jako modré plumbago. ^{7 5}

Poznávací znaky

NC State charakterizuje tuto vytrvalou dřevinu jako širokolistý stálezelený keř vysoký přibližně 1,8 až 4,5 m podle způsobu vedení. Obloukovité větve tvoří zaoblený až převislý habitus. Na opoře může působit jako popínavá rostlina, ale jeho výhony je nutné přivazovat: samy se nezachytávají jako u samostatně šplhající liány. ^{4 5}

Jednoduché střídavé listy jsou světle až středně zelené, podlouhlé až obkopinaté. Od léta do podzimu se na mladých výhonech objevují hrozny květů s trubkovitou korunou, nejčastěji nebesky modrou, u některých forem bílou nebo narůžovělou. ^{4 5}

Vodítkem k určení může být také plod. NC State uvádí lepkavé tobolky s háčkovitými výrůstky. Díky zachytávání se semena v příznivém klimatu snadno přemisťují, i když v metropolitní Francii zůstává druh především pěstovanou okrasnou rostlinou. ^{4 1}

Pěstování v nádobě a vedení na opoře

Teplo, dostatek světla a dobrý odtok vody jsou pro Plumbago auriculata zásadní. NC State jej řadí do zón USDA 9 až 11, na plné slunce nebo do polostínu, do písčité a dobře propustné půdy. V chladných oblastech je nejjistější nádoba přenášená na zimu do chráněného prostoru. ^{4 8}

Letní zálivka musí podpořit kvetení, zejména v nádobě. Dobře zakořeněná rostlina v půdě mírného klimatu snese krátké sucho lépe, zatímco zcela vyschlá rostlina v květináči rychle ztrácí poupata i listy. Substrát má zůstávat vzdušný, nikdy utužený a nasycený vodou. ^{4 8}

Vedení na opoře vyžaduje úvazky. Na rozdíl od Passiflora caerulea nemá tento keř úponky a na rozdíl od břečťanu nemá ani příčepivé kořínky. Ohebné větve je nutné vést po mříži nebo je nechat volně přepadat přes okraj nádoby. ^{4 5}

Účelem řezu je zahustit rostlinu a obnovovat kvetoucí výhony. Zkrácení na konci zimy nebo po odkvětu omezuje množství starých holých větví, usnadňuje přezimování nádob a udržuje přehledný tvar keře. ⁸

Rovnováha mezi vodou a vzduchem je v nádobě hlavním omezením. Příliš lehký květináč se pod vyvázanými větvemi převrací; příliš jemný substrát po několika letních zálivkách ztrácí vzduch. Velká stabilní nádoba s odtokem vody a pravidelný řez poskytují spolehlivější výsledek než malý květináč, v němž kořenový bal střídavě vysychá a zůstává přemokřený. ^{4 8}

Rozšíření a využití

Mosambik, Kapsko, Svobodný stát, KwaZulu-Natal a severní provincie patří podle POWO k původnímu areálu. Později byl druh zavlečen do mnoha teplých oblastí, například na Réunion, Madeiru, Kanárské ostrovy, do Španělska, Itálie, na Havaj a několik tropických ostrovů. ^{1 2}

Okrasné využití v zahradě zahrnuje volné živé ploty, teplé svahy, modře kvetoucí nádoby na terase, lehké opory, středomořské záhony i pobřežní zahrady. NC State uvádí odolnost vůči horku, suchu a soli, která vysvětluje oblibu této rostliny v mírném přímořském klimatu. ^{4 8}

Odolnost ovšem neznamená pěstování bez údržby. V mírném klimatu může keř dlouho přirůstat a vytvořit množství větví, jež kvetou hlavně na koncích. Hluboký řez do oslabeného starého dřeva nepůsobí stejně jako pravidelná obnova mladých výhonů. Je vhodnější zasahovat každý rok, než se kostra keře stane nepřehlednou. ⁸

Nebesky modré kvetení je hlavní předností, existují však i bílé formy. NC State jmenovitě uvádí Alba a Imperial Blue. Základní druh proto nelze ztotožnit s jedinou přesnou barvou květů; tu je při určování potřeba posuzovat také podle konkrétního pojmenovaného kultivaru. ⁴

Záměny a využití

Označení plumbago někdy zahrnuje celý rod nebo blízké zahradní rostliny. Například Ceratostigma plumbaginoides je nízká, modře kvetoucí půdopokryvná trvalka, která opadává. Liší se tedy vzrůstem i mrazuvzdorností. ^{5 7}

Historické jméno Plumbago capensis označuje stejný kapský druh, nikoli další samostatný taxon. POWO jej hodnotí jako heterotypické synonymum Plumbago auriculata. Pro jednoznačné určení je proto rozhodující přijaté vědecké jméno Plumbago auriculata. ^{1 3}

Pěstování uvnitř je možné ve velmi světlé zimní zahradě, ale tento keř patří především ven do mírného klimatu. V tmavé vytápěné místnosti často trpí nedostatkem světla, vytahuje se a stává se náchylným k napadení červci. ^{4 8}

Toxicita při kontaktu

Při manipulaci rozhoduje zejména riziko podráždění kůže. NC State řadí Plumbago auriculata mezi rostliny vyvolávající kontaktní dermatitidu se střední závažností. Uvedenou toxickou látkou je plumbagin, sloučenina patřící mezi chinony. ⁴

Po kontaktu se může objevit silné podráždění kůže, zarudnutí a puchýře. NC State uvádí řadu dotčených částí, včetně kůry, květů, plodů, listů, kořenů, šťávy, semen i stonků. Při řezu proto používejte rukavice, zejména pokud máte citlivou pokožku. ⁴

Nejlépe doložené údaje se týkají lidské kůže. U zvířat je vzhledem k jedovatému a dráždivému charakteru rostliny rovněž namístě opatrnost, konkrétní veterinární příznaky však uvedený záznam nepopisuje. Praktická zásada je jednoduchá: rostlinu nejíst, nenechávat zvířata okusovat větve a po řezu si omýt pokožku. ^{4 5}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Plumbago auriculata Lam.
• World Flora Online, Plumbago auriculata
• International Plant Names Index, Plumbago auriculata Lam.
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Plumbago auriculata
• Wikipedia EN, Plumbago auriculata
• Wikipedie FR, Plumbago auriculata
• Wikidata, Plumbago auriculata
• The Spruce, průvodce pěstováním Cape Plumbago