Plumérie červená (Plumeria rubra, L. 1753)

Identita

Plumeria rubra (Plumeria rubra L., 1753), česky plumérie červená, je opadavý strom nebo keř rodu Plumeria z čeledi Apocynaceae. Carl von Linné ji popsal ve Species Plantarum a zvolil epiteton rubra, z latinského ruber („červený“). Jméno však může mást: květy bývají růžové, bílé i žluté a jen vzácně skutečně červené. ^{1 7}

Označení frangipani pochází od rodu Frangipani. Jeden italský markýz ze 16. století údajně vyvinul parfém podobný vůni květů a toto jméno se uchovalo. Vědecké jméno Plumeria má jiný původ: připomíná Charlese Plumiera, francouzského františkánského mnicha a botanika, jehož práce přímo inspirovaly Linného při popisu druhu. ³

Poznávací znaky

Rozložitý strom nebo keř má tlustý dužnatý kmen s tenkou šedou borkou. Při zlomení větve okamžitě vytéká bílá mléčná šťáva, důležitý poznávací znak i mimo dobu kvetení. Běžná výška činí 2 až 8 m a šířka bývá podobná. ^{3 7}

Široké kožovité listy často měří 20 až 40 cm, uvádí se i délka do 50 cm. Shlukují se na koncích větví a v chladném nebo suchém období opadávají, takže nejde o běžně stálezelené olistění. Silně vonné květy s pěti korunními lístky tvoří zřetelnou trubku a po rozevření mají průměr 5 až 9 cm. ^{2 4}

Přes epiteton rubra se barva mezi jednotlivými rostlinami značně liší: bývá růžová, bílá nebo žlutá, často se světlejším středem. Plumérie červená tedy může kvést i čistě bíle. Samotná barva proto k bezpečnému určení nestačí. Významnější je tvar korunní trubky a opad listů v chladném období, který Plumeria obtusa nesdílí. ⁷

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP uznává jméno Plumeria rubra L. Historická epiteta acuminata, acutifolia a lutea, dlouho používaná v zahradnictví, jsou dnes považována za neplatná nebo jen synonymní:

• Plumeria acutifolia Poir., historické jméno
• Plumeria acuminata W.T.Aiton, historické jméno
• Plumeria rubra f. lutea (Ruiz & Pav.) Woodson, historické jméno
• Plumeria bicolor Ruiz & Pav., historické jméno
• Plumeria mexicana G.Lodd., historické jméno

Rostlina prodávaná v zahradnictví jako acutifolia nebo acuminata je tedy stále Plumeria rubra. Rozhodující je přijaté vědecké jméno. Opatrnost je přesto namístě, protože rod Plumeria zahrnuje několik blízkých druhů, například Plumeria obtusa, se kterými se P. rubra v zahradnictví snadno kříží. ^{1 9}

Stanoviště a rozšíření

Kalifornský poloostrov a jižní Mexiko tvoří severní část původního areálu, který pokračuje přes Střední Ameriku do Kolumbie a Venezuely. Druh obývá teplá skalnatá místa, od suchých lesů po horské svahy, od mořské hladiny do 1500 m nadmořské výšky. ^{9 6}

IUCN hodnotí Plumeria rubra jako málo dotčený druh. K tomuto stavu přispívají dva faktory: rozsáhlý areál a masové pěstování, které společně omezují tlak na plané populace. ⁵

Na Filipíny byla plumérie dovezena v 60. letech 16. století manilskými galeonami. Poté se rozšířila po jihovýchodní Asii a na konci 19. století také na tichomořské ostrovy. Dnes je tam natolik běžná, zejména na Havaji, kde se používá do květinových náhrdelníků, že její americký původ bývá přehlížen. ^{4 6}

Na americkém kontinentu mimo původní areál se pěstování v půdě omezuje na zóny USDA 10b a 11, tedy na jižní Kalifornii a nejjižnější část Floridy. Na Havaji však druh vystupuje až do 2000 m. Za těmito klimatickými hranicemi přežívá jen v nádobě, která se už na podzim přenese pod ochranu. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Podle klimatu kvete od jara do podzimu, s vrcholem v létě. Vůně květů sílí zejména večer, kdy jsou nejaktivnější lišajové, noční motýli představující hlavní opylovače druhu. ^{4 2}

Vůně ovšem slibuje více, než květ nabízí. Květy Plumeria rubra téměř netvoří nektar a lišajové je opouštějí bez odměny. Tato u druhu doložená strategie se označuje jako klamné opylování. Nedostatek nektaru se projevuje na plodnosti, která je v kultuře nízká. Nemnohé válcovité luskovité plody obsahují křídlatá semena šířená prudkým uvolněním. ⁷

Zahradnické množení probíhá téměř vždy stonkovými řízky, protože výsev je pro běžné použití příliš pomalý. Rozhodující je zaschnutí řezné plochy. Příliš brzy zasazený řízek, dosud plný šťávy, místo zakořenění uhnije. ^{4 7}

Využití a rizika

Okrasná výsadba představuje hlavní způsob využití: zahrady, parky, městská stromořadí, ale také nádvoří hinduistických a buddhistických chrámů a hřbitovy jihovýchodní Asie. Strom zde symbolizuje oddanost a obnovu. ^{6 3}

Zlomené větve roní latex dráždící kůži a oči. Americká lesní správa proto nedoporučuje dotýkat se rostliny ani ji jíst. Toxicita po požití je však nízká: při domácím použití není doložen smrtelný případ. Při řezu a řízkování se přesto doporučují rukavice. ^{8 2}

Mladé listy může napadat také rez plumériová (Coleosporium plumeriae). Houba tvoří oranžový prášek na rubu listů a urychluje jejich opad. Na Antilách byla zaznamenána už roku 1902, později se rozšířila na Havaj, do Austrálie a Asie. Šíření omezují dva zásahy: odstraňování napadených listů a zálivka bez smáčení olistění. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar Celadine, prodávaný také jako Common Yellow, má velmi vonné jasně žluté květy se širokým bílým lemem. Singapore označuje hybridy s Plumeria obtusa: květy jsou bílé se žlutým středem a listy často méně opadávají než u základního druhu. ^{11 9}

Nejčastěji dochází k záměně s Plumeria obtusa. Její zaoblené stálezelené listy se liší od špičatých opadavých listů P. rubra, takže pomáhají rozhodnout i při podobných květech. Ve stejné čeledi Apocynaceae má dráždivou šťávu také oleandr (Nerium oleander). Ten se však liší úzkými listy uspořádanými vstřícně nebo v přeslenech a podstatně závažnější toxicitou.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Plumeria rubra L.
• Royal Horticultural Society, Plumeria rubra
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Plumeria rubra
• University of Wisconsin-Madison Horticulture, Plumeria
• IUCN Red List, Plumeria rubra, hodnocení (BGCI & IUCN SSC Global Tree Specialist Group, 2019)
• NParks Flora & Fauna Web (Singapur), Plumeria rubra
• University of Florida IFAS, Plumeria rubra, informační list ST-491
• USDA Forest Service, El Yunque National Forest, upozornění na toxicitu plumérie
• USDA GRIN-Global, taxonomie Plumeria rubra
• INPN (MNHN), Plumeria rubra, francouzsky Frangipanier rouge
• Gardenia.net, Plumeria rubra 'Celadine'