Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea, M.Roem. 1847)

Identita

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea M.Roem., 1847) je trnitý stálezelený keř z čeledi růžovitých (Rosaceae). Díky trnům se vysazuje do ochranných živých plotů, případně se vede jednotlivě u slunné zdi. Rodové jméno pochází z řeckého pyr, oheň, a akantha, trn. Připomíná tak hlavní rozdíl proti podobně rostoucímu skalníku: tuhé trny, které skalník nikdy nemá, a oranžovočervené plody rozzářívající listy po celou zimu. ^{1 2}

Po zakořenění snáší mrazy až −20 °C a prospívá jak v zahradách severní Francie, tak během suchých let na jejím jihu. Francouzské jméno pyracanthe se běžně objevuje v zahradnických katalozích i populárně botanických knihách; anglické scarlet firethorn zdůrazňuje stejnou šarlatovou barvu plodů. Česká označení hlohyně červená a hlohovec červený se vztahují k témuž druhu; mezinárodní označení Pyracantha odpovídá jménu rodu. ³

Poznávací znaky

Hustě větvený keř dorůstá výšky 2 až 4 m a podobné šířky. Podle způsobu vedení roste vzpřímeně až rozložitě. Jednoduché, vejčité až kopinaté listy měří 2 až 6 cm, na svrchní straně jsou tmavě zelené a lesklé. ^{2 3}

V květnu a červnu rozkvétají na loňském dřevě drobné bílé pětičetné květy. Jsou seskupené v hustých převislých chocholících a hojně je navštěvují včely. Na podzim následují kulovité oranžové až šarlatové malvice, těsně shloučené do svazečků. Často vytrvávají až do středu zimy a poskytují potravu ptákům. ^{2 3}

Četné tuhé trny vznikají přeměnou krátkých větévek, nejde tedy o pouhé výrůstky kůry. Spolu se stálezelenými listy umožňují odlišit hlohyni od skalníku, který má podobný habitus, ale trny zcela postrádá. ⁴

Užitečná taxonomie

Původní Linnéův popis z roku 1753 používal jméno Mespilus pyracantha L. (basionym) a řadil rostlinu mezi mišpule. Max Joseph Roemer ji roku 1847 převedl do nového rodu Pyracantha, vytvořeného pro tyto trnité růžovité dřeviny s malvicemi. ¹ V synonymice se objevuje také Crataegus pyracantha (L.) Medik., 1793: dokládá dlouhé přesouvání druhu mezi několika rody příbuznými hlohům před dnešním zařazením.

Několik blízce příbuzných druhů rodu Pyracantha se v zahradnictvích pravidelně zaměňuje. Patří k nim úzkolistější Pyracantha angustifolia (Franch.) C.K.Schneid., himálajská Pyracantha crenulata (D.Don) M.Roem. a tchajwanský endemit Pyracantha koidzumii (Hayata) Rehder. Mnohé rostliny prodávané pod jménem kultivaru jsou ve skutečnosti mezidruhoví kříženci, takže vědecké jméno je u školkařských výpěstků méně spolehlivé než obvykle. ¹

Stanoviště a rozšíření

Pro Pyracantha coccinea uvádí POWO/WCVP původní rozšíření od jihovýchodní a jižní Evropy po Írán, včetně doloženého přirozeného výskytu na jihu Francie a na Korsice. ^{1 7} V původním prostředí roste na okrajích světlých lesů, v živých plotech a křovinách, téměř vždy na vápenité půdě s pH 6 až 8 a na slunci. Nadbytek vápníku někdy blokuje příjem železa a způsobuje žloutnutí listů; tuto nerovnováhu napravuje přídavek chelátu železa. ⁴

Pro okrasnou hodnotu je hlohyně hojně vysazována mimo původní areál. V některých oblastech mírného pásu místně zdomácňuje tam, kde jí svědčí klima a ptáci roznášející semena. Ve Francii však dosud není vedena jako invazní druh. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Po opylení včelami a dalším hmyzem se bílé chocholíky mění v drobné malvice. Ty pomalu dozrávají ze zelené přes oranžovou až do červené podle kultivaru. ² Na větvích zůstávají celou zimu a představují pozdní potravní zásobu pro kosy a drozdy v době, kdy už jiných bobulí mnoho nezbývá.

Semena klíčí především po průchodu ptačí trávicí soustavou nebo po umělé chladové stratifikaci. Bez předchozího působení chladu vzcházejí pomalu a nepravidelně. Polovyzrálé řízky odebírané koncem léta se tomuto problému vyhnou: množí konkrétní kultivar se zachováním jeho vlastností mnohem spolehlivěji než výsev. ^{4 5}

Využití a rizika

Hlavním uplatněním zůstává okrasná výsadba. Při rozestupech 60 až 100 cm vytvoří hlohyně za tři až pět let hustý živý plot, který díky trnům účinně brání průchodu. Lze ji také vést plošně u slunné zdi, kde vynikne kvetení a následná násada plodů. ^{2 3}

Vařené malvice se v některých regionálních tradicích zpracovávají na želé, marmelády a omáčky, syrové však nejsou příliš chutné. ⁴ Listy a semena obsahují kyanogenní sloučeniny, které uvolňují malé množství kyanovodíku a odpovídají za uváděnou hořkou chuť rozkousaných semen. ASPCA řadí hlohyni mezi rostliny toxické pro kočky a psy; hlavním hlášeným příznakem po požití velkého množství plodů jsou zažívací potíže. ^{4 6}

Zdraví samotného keře nejvážněji ohrožuje bakteriální spála (Erwinia amylovora), při níž květy a mladé výhony černají, jako by shořely. Strupovitost zase způsobuje skvrny na listech a plodech. Obě choroby vysvětlují, proč se ve školkách často upřednostňují odolné kultivary. ^{5 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Američtí šlechtitelé reagovali na poškození starších forem bakteriální spálou a strupovitostí výběrem kultivarů odolných k oběma chorobám. 'Mohave' oběma dobře vzdoruje a nese velké oranžové plody; kompaktnější 'Apache' má plody červené. 'Teton' vyniká úzkým vzpřímeným vzrůstem, vhodným do hustého plotu u zdi. ⁵ Jiné výběry, například 'Orange Glow' a 'Red Column', tuto zvýšenou odolnost nenabízejí. Volí se hlavně pro barvu plodů nebo sloupovitý vzrůst vhodný do úzkých živých plotů.

Nejčastější záměna vzniká mezi hlohyní a skalníkem. Podobají se habitem i barevnými plody, ale skalník nemá trny ani na nejstarších větvích. S hlohem jednosemenným (Crataegus monogyna) se podobnost omezuje na bílé jarní kvetení. Hloh má větší jednotlivé plody, zatímco malvice hlohyně široké 0,6 až 1 cm tvoří husté svazečky. Hloh navíc na zimu opadává, kdežto hlohyně si zachovává zelené listy po celý rok. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Pyracantha coccinea M.Roem.
• Royal Horticultural Society, Pyracantha coccinea - hlohyně
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Pyracantha coccinea
• Plants For A Future, Pyracantha coccinea databázový záznam
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Pyracantha coccinea
• ASPCA, toxicita hlohyně
• Tela Botanica / BDTFX, taxon Pyracantha coccinea