Rhipsalis baccifera


+33© fotografie
- fotografie 1 — no rights reserved, uploaded by 葉子 · cc0 · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Jim · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Irene · cc0 · iNaturalist
Rhipsalis baccifera má dlouhé válcovité stonky a drobné bílé nebo růžové bobule. Tento epifytický kaktus roste na stromech či skalách a pěstuje se v závěsných nádobách, na nepřímém světle a v propustném substrátu.
Číst dálCassytha baccifera, Cereus baccifer, Hariota cassytha a Rhipsalis cassytha
Dopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.
Jasné nepřímé světlo; chránit stonky před spalujícím přímým sluncem.





© fotografie
no rights reserved, uploaded by 葉子 · cc0
Jim · cc0
Irene · cc0
Taken Jul 31, 2020 by gabriel gabriel chacon (cc-by-sa)
Taken Mar 1, 2020 by Gagnon Alexandrine (cc-by-sa)
Taken Aug 20, 2021 by Crispín Pérez (cc-by-sa)
Taken Jul 26, 2021 by Trap Hers (cc-by-sa)
Taken Oct 13, 2019 by Chrisi Pa (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Tropická a subtropická Amerika, Afrika, Madagaskar a Srí Lanka; původní výskyt na Floridě.
- Původní3
- Zavlečená1
- Florida
- Madagaskar
- Srí Lanka
- Myanmar
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Rhipsalis baccifera (J.S.Muell.) Stearn, 1939 má převislé zelené stonky a průsvitné bobule připomínající jmelí. Tato trvalka patří do čeledi Cactaceae, přestože se vzhledem výrazně liší od pouštních kaktusů. Francouzská jména „cactus gui“ a „rhipsalis à baies“ jsou doložena; mezi obecnými jmény se objevuje také „cassutha“. 2 1 7 5
Rodové jméno pochází z řeckého rhips, spojeného s košíkářstvím, a odkazuje na tenké stonky. Druhové jméno baccifera vyjadřuje tvorbu bobulí. Rhipsalis baccifera je epifyt: roste na stromech, aniž by se živil jejich mízou. Některé rostliny rostou také na skalách. 3 4 1
Rozpoznání
Zelená vlákna Rhipsalis baccifera jsou válcovité dužnaté stonky bez listů. Mladé stonky mají vlnaté areoly s několika štětinkami. Na starších článcích jsou tyto znaky méně patrné. Dospělá rostlina tak může vypadat hladce, zatímco nové výhony zůstávají mírně štětinaté. 3 2
Drobné bílé nebo zelenobílé květy se objevují podél stonků. Plody jsou kulaté bílé nebo světle růžové bobule, někdy průsvitné. Udávané zahradnické rozměry dosahují 2,5 až 4 m při šířce 0,5 až 1 m. U tohoto převislého kaktusu je třeba počítat především s prostorem pod nádobou pro dlouhé stonky, nikoli se svislou oporou. 2
Užitečná taxonomie
Přijaté jméno je Rhipsalis baccifera, v kombinaci zveřejněné v roce 1939. Synonyma Cassytha baccifera J.S.Muell. a Cereus baccifer (J.S.Muell.) Hemsl. patří do stejné historie pojmenování. Součástí synonymie je také jméno Rhipsalis cassytha Gaertn., s nímž se lze dosud setkat v zahradnictví. 1
Autorství bazionymu se podle zpracování liší: floridská flóra je připisuje Solanderovi, současné přijaté jméno používá J.S.Muell. Totožnost druhu je proto vhodné ověřovat pomocí přijatého jména a čeledi. Rozdíl v autorské zkratce není sám o sobě důvodem rozlišovat další samostatný druh. 6 1
Stanoviště a rozšíření
Rhipsalis baccifera má rozsáhlý tropický a subtropický areál v Americe, Africe a na Srí Lance. K jeho původnímu areálu patří také Madagaskar. Výskyt mimo Ameriku je u kaktusů výjimečný a okolnosti tohoto rozšíření zůstávají předmětem diskuse. Poměrně nedávné zavlečení do Starého světa je nadále hypotézou, nikoli prokázaným příběhem. 1 5
V lesích se rhipsalisy usazují v kapsách mechu a rostlinných zbytků na větvích nebo skalách. Kořeny tak obývají vzdušné prostředí, které může vyschnout, i když vzduch zůstává vlhký. Na Floridě je Rhipsalis baccifera původní a na úrovni státu je hodnocen jako ohrožený. Tento regionální status nepopisuje situaci v celém světovém areálu. 4 6
Původní rozšíření Rhipsalis baccifera zahrnuje také Komory, Réunion a Seychely. Myanmar naopak patří mezi území, kam byl zavlečen. Samotný výskyt v tropech proto nestačí k označení konkrétní populace za původní. Při popisu rozšíření je třeba rozlišovat oba typy výskytu. 1
Životní cyklus a rozmnožování
Rhipsalis baccifera kvete především od zimy do jara, možné je však i kvetení v jiných obdobích. Množí se stonkovými řízky na jaře nebo v létě; výsev se provádí při 19 až 24 °C. Tvorba bobulí a možnost řízkování odpovídají dvěma odlišným způsobům rozmnožování rostliny. 2
Při pokojovém pěstování v mírném pásu severní polokoule doprovází zálivka jarní a letní růst, zatímco v zimě se omezuje. Během růstu se jednou měsíčně podává zředěné hnojivo s nízkým obsahem dusíku. U rhipsalisů se přesazuje po odkvětu a během následného klidu se nehnojí. Sezónní režim se přizpůsobuje skutečnému kvetení dané rostliny. 2 3 4
Využití a rizika
Rhipsalis baccifera se pěstuje v závěsných nádobách na jasném nepřímém světle, v dobře propustné směsi pro epifytické kaktusy. Nadbytek vody může způsobit hnilobu kořenů a měknutí stonků. Přímé slunce může stonky popálit; příliš suchý vzduch nebo nedostatek vody může vést k hnědnutí jejich konců. Požadovanou vlhkost má doprovázet dobré proudění vzduchu. 2 3
Pro rhipsalisy se používá směs zeminy, perlitu, rašeliny a hrubé kůry pro orchideje, která spojuje zadržování vlhkosti s odtokem vody. Substrát zadržující vodu příliš dlouho vystavuje kořeny hnilobě. Vylití odteklé vody po zálivce zabrání tomu, aby nádoba zůstala stát ve vodní zásobě. 4
Na Rhipsalis baccifera se mohou objevit vlnatky, mšice nebo roztoči. Prohlížení stonků pomáhá tyto škůdce včas rozpoznat a nepřipisovat každé ochabnutí chorobě. Svraskalé stonky, které ztrácejí pevnost, totiž mohou signalizovat také nedostatek vody. Stejný vzhled rostliny proto vyžaduje posouzení pěstitelských podmínek. 3
Rhipsalis baccifera je hodnocen jako netoxický pro kočky, psy a koně. Veterinární hodnocení neurčuje bezpečnost pro člověka a děti, která zůstává neznámá. Podobnost plodů s bobulemi jmelí neumožňuje odvodit jejich toxicitu ani vhodnost ke konzumaci. Vzhled plodu toto hodnocení nenahrazuje. 3
Poddruhy, záměny a příbuzné rostliny
Rhipsalis baccifera zahrnuje více uznávaných poddruhů, mezi nimi baccifera, cleistogama, erythrocarpa, horrida a mauritiana. Označení subsp. horrida patří poddruhu, nikoli zahradnickému kultivaru. Zvláštní znaky popsané pro tento poddruh proto automaticky neplatí pro všechny rostliny prodávané pouze pod druhovým jménem. 1 3
Anglická jména „mistletoe cactus“ a „coral cactus“ se používají pro více rhipsalisů. Takový štítek proto sám nestačí k určení Rhipsalis baccifera. Pro rozpoznání je třeba hledat tenké válcovité stonky a drobné světlé bobule. Rod zahrnuje také druhy se zploštělými nebo křídlatými stonky. Ověření botanického jména brání přenášení vzhledu jednoho druhu na celý rod. 4 2
Hlavní zdroje
Kew upřesňuje přijaté jméno a poddruhy Rhipsalis baccifera. Pěstitelská doporučení RHS se vztahují přímo k tomuto druhu. 1 2
- Plants of the World Online / Kew, Rhipsalis baccifera
- Royal Horticultural Society, Rhipsalis baccifera
- NC State Extension, Rhipsalis baccifera
- New York Botanical Garden, Mistletoe cactus and coral cactus (Rhipsalis)
- OEPP, Rhipsalis baccifera
- University of South Florida, Atlas of Florida Plants, Rhipsalis baccifera
- Pl@ntNet, Rhipsalis baccifera, francouzská jména
Časté otázky
Má Rhipsalis baccifera listy?
Ne. Zelená vlákna jsou válcovité dužnaté stonky. Mladé stonky mohou mít vlnaté areoly s drobnými štětinkami.
Má být Rhipsalis baccifera na plném slunci?
Vhodnější je jasné nepřímé světlo. Přímé slunce může stonky popálit; při letním pobytu venku potřebuje částečně zastíněné stanoviště.
Je Rhipsalis baccifera toxický pro kočky?
Rhipsalis baccifera je hodnocen jako netoxický pro kočky, psy a koně. Bezpečnost pro člověka zůstává neznámá.
Kdy řízkovat Rhipsalis baccifera?
Rhipsalis baccifera se množí stonkovými řízky na jaře nebo v létě. Další možností množení je výsev.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.