Rhipsalis baccifera(J.S.Muell.) Stearn, 1939

Rhipsalis baccifera má dlouhé válcovité stonky a drobné bílé nebo růžové bobule. Tento epifytický kaktus roste na stromech či skalách a pěstuje se v závěsných nádobách, na nepřímém světle a v propustném substrátu.

Číst dál
Vědecký názevRhipsalis baccifera
RodRhipsalis
ŘádCaryophyllales

Cassytha baccifera, Cereus baccifer, Hariota cassytha a Rhipsalis cassytha

Základní údaje
Toxicita
Je třeba ověřit : lidé včetně dětí a zvířata · Netoxická : kočky, psi a koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Epifytická · Sukulent · Pokojová rostlina
Typ listů
Stálezelené
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Spojené státyMadagaskarSrí Lanka
Stanoviště
Epifytický kaktus rostoucí na stromech, někdy také jako litofyt na skalách v tropických a subtropických oblastech.
Sezónnost
Doba kvetení
ZimaJaro
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
Pomalý, s dlouhými převislými stonky.
Množení
Výsev, Řízkování
Klima a voda
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Půda
Typy půdy
Propustný epifytický substrát
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Dopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.

Jasné nepřímé světlo; chránit stonky před spalujícím přímým sluncem.
Interiér
Pokojová rostlina, Skleník
Exteriér
Stinná terasa
Nádoby
Závěsný květináč, Propustný květináč
Vzhled
Výška250–400 cmŠířka50–100 cm
Listy
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — listy 1
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — listy 2
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — listy 3
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — listy 4
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — listy 5
Květy
BíláZelená
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — květy 1
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — květy 2
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — květy 3
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — květy 4
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — květy 5
Plody
BíláRůžová
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — plody 1
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — plody 2
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — plody 3
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — plody 4
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — plody 5
Habitus
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — habitus 1
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — habitus 2
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — habitus 3
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — habitus 4
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — habitus 5
Kůra
Zelená
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — kůra 1
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — kůra 2
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — kůra 3
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — kůra 4
Rhipsalis baccifera: stonky, bobule a pěstování — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Tropická a subtropická Amerika, Afrika, Madagaskar a Srí Lanka; původní výskyt na Floridě.

  • Původní3
  • Zavlečená1
  • Florida
  • Madagaskar
  • Srí Lanka
  • Myanmar

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Rhipsalis baccifera (J.S.Muell.) Stearn, 1939 má převislé zelené stonky a průsvitné bobule připomínající jmelí. Tato trvalka patří do čeledi Cactaceae, přestože se vzhledem výrazně liší od pouštních kaktusů. Francouzská jména „cactus gui“ a „rhipsalis à baies“ jsou doložena; mezi obecnými jmény se objevuje také „cassutha“. 2 1 7 5

Rodové jméno pochází z řeckého rhips, spojeného s košíkářstvím, a odkazuje na tenké stonky. Druhové jméno baccifera vyjadřuje tvorbu bobulí. Rhipsalis baccifera je epifyt: roste na stromech, aniž by se živil jejich mízou. Některé rostliny rostou také na skalách. 3 4 1

Rozpoznání

Zelená vlákna Rhipsalis baccifera jsou válcovité dužnaté stonky bez listů. Mladé stonky mají vlnaté areoly s několika štětinkami. Na starších článcích jsou tyto znaky méně patrné. Dospělá rostlina tak může vypadat hladce, zatímco nové výhony zůstávají mírně štětinaté. 3 2

Drobné bílé nebo zelenobílé květy se objevují podél stonků. Plody jsou kulaté bílé nebo světle růžové bobule, někdy průsvitné. Udávané zahradnické rozměry dosahují 2,5 až 4 m při šířce 0,5 až 1 m. U tohoto převislého kaktusu je třeba počítat především s prostorem pod nádobou pro dlouhé stonky, nikoli se svislou oporou. 2

Užitečná taxonomie

Přijaté jméno je Rhipsalis baccifera, v kombinaci zveřejněné v roce 1939. Synonyma Cassytha baccifera J.S.Muell. a Cereus baccifer (J.S.Muell.) Hemsl. patří do stejné historie pojmenování. Součástí synonymie je také jméno Rhipsalis cassytha Gaertn., s nímž se lze dosud setkat v zahradnictví. 1

Autorství bazionymu se podle zpracování liší: floridská flóra je připisuje Solanderovi, současné přijaté jméno používá J.S.Muell. Totožnost druhu je proto vhodné ověřovat pomocí přijatého jména a čeledi. Rozdíl v autorské zkratce není sám o sobě důvodem rozlišovat další samostatný druh. 6 1

Stanoviště a rozšíření

Rhipsalis baccifera má rozsáhlý tropický a subtropický areál v Americe, Africe a na Srí Lance. K jeho původnímu areálu patří také Madagaskar. Výskyt mimo Ameriku je u kaktusů výjimečný a okolnosti tohoto rozšíření zůstávají předmětem diskuse. Poměrně nedávné zavlečení do Starého světa je nadále hypotézou, nikoli prokázaným příběhem. 1 5

V lesích se rhipsalisy usazují v kapsách mechu a rostlinných zbytků na větvích nebo skalách. Kořeny tak obývají vzdušné prostředí, které může vyschnout, i když vzduch zůstává vlhký. Na Floridě je Rhipsalis baccifera původní a na úrovni státu je hodnocen jako ohrožený. Tento regionální status nepopisuje situaci v celém světovém areálu. 4 6

Původní rozšíření Rhipsalis baccifera zahrnuje také Komory, Réunion a Seychely. Myanmar naopak patří mezi území, kam byl zavlečen. Samotný výskyt v tropech proto nestačí k označení konkrétní populace za původní. Při popisu rozšíření je třeba rozlišovat oba typy výskytu. 1

Životní cyklus a rozmnožování

Rhipsalis baccifera kvete především od zimy do jara, možné je však i kvetení v jiných obdobích. Množí se stonkovými řízky na jaře nebo v létě; výsev se provádí při 19 až 24 °C. Tvorba bobulí a možnost řízkování odpovídají dvěma odlišným způsobům rozmnožování rostliny. 2

Při pokojovém pěstování v mírném pásu severní polokoule doprovází zálivka jarní a letní růst, zatímco v zimě se omezuje. Během růstu se jednou měsíčně podává zředěné hnojivo s nízkým obsahem dusíku. U rhipsalisů se přesazuje po odkvětu a během následného klidu se nehnojí. Sezónní režim se přizpůsobuje skutečnému kvetení dané rostliny. 2 3 4

Využití a rizika

Rhipsalis baccifera se pěstuje v závěsných nádobách na jasném nepřímém světle, v dobře propustné směsi pro epifytické kaktusy. Nadbytek vody může způsobit hnilobu kořenů a měknutí stonků. Přímé slunce může stonky popálit; příliš suchý vzduch nebo nedostatek vody může vést k hnědnutí jejich konců. Požadovanou vlhkost má doprovázet dobré proudění vzduchu. 2 3

Pro rhipsalisy se používá směs zeminy, perlitu, rašeliny a hrubé kůry pro orchideje, která spojuje zadržování vlhkosti s odtokem vody. Substrát zadržující vodu příliš dlouho vystavuje kořeny hnilobě. Vylití odteklé vody po zálivce zabrání tomu, aby nádoba zůstala stát ve vodní zásobě. 4

Na Rhipsalis baccifera se mohou objevit vlnatky, mšice nebo roztoči. Prohlížení stonků pomáhá tyto škůdce včas rozpoznat a nepřipisovat každé ochabnutí chorobě. Svraskalé stonky, které ztrácejí pevnost, totiž mohou signalizovat také nedostatek vody. Stejný vzhled rostliny proto vyžaduje posouzení pěstitelských podmínek. 3

Rhipsalis baccifera je hodnocen jako netoxický pro kočky, psy a koně. Veterinární hodnocení neurčuje bezpečnost pro člověka a děti, která zůstává neznámá. Podobnost plodů s bobulemi jmelí neumožňuje odvodit jejich toxicitu ani vhodnost ke konzumaci. Vzhled plodu toto hodnocení nenahrazuje. 3

Poddruhy, záměny a příbuzné rostliny

Rhipsalis baccifera zahrnuje více uznávaných poddruhů, mezi nimi baccifera, cleistogama, erythrocarpa, horrida a mauritiana. Označení subsp. horrida patří poddruhu, nikoli zahradnickému kultivaru. Zvláštní znaky popsané pro tento poddruh proto automaticky neplatí pro všechny rostliny prodávané pouze pod druhovým jménem. 1 3

Anglická jména „mistletoe cactus“ a „coral cactus“ se používají pro více rhipsalisů. Takový štítek proto sám nestačí k určení Rhipsalis baccifera. Pro rozpoznání je třeba hledat tenké válcovité stonky a drobné světlé bobule. Rod zahrnuje také druhy se zploštělými nebo křídlatými stonky. Ověření botanického jména brání přenášení vzhledu jednoho druhu na celý rod. 4 2

Hlavní zdroje

Kew upřesňuje přijaté jméno a poddruhy Rhipsalis baccifera. Pěstitelská doporučení RHS se vztahují přímo k tomuto druhu. 1 2

Časté otázky

Má Rhipsalis baccifera listy?

Ne. Zelená vlákna jsou válcovité dužnaté stonky. Mladé stonky mohou mít vlnaté areoly s drobnými štětinkami.

Má být Rhipsalis baccifera na plném slunci?

Vhodnější je jasné nepřímé světlo. Přímé slunce může stonky popálit; při letním pobytu venku potřebuje částečně zastíněné stanoviště.

Je Rhipsalis baccifera toxický pro kočky?

Rhipsalis baccifera je hodnocen jako netoxický pro kočky, psy a koně. Bezpečnost pro člověka zůstává neznámá.

Kdy řízkovat Rhipsalis baccifera?

Rhipsalis baccifera se množí stonkovými řízky na jaře nebo v létě. Další možností množení je výsev.

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.