Japanese skimmia (Skimmia japonica, Thunb. 1783)

Identita

Skimmia japonica (Skimmia japonica Thunb., 1783) je stálezelený keř z čeledi routovitých (Rutaceae), do níž patří i citrusy. Rodové jméno Skimmia pochází z japonského miyama-shikimi a druhové jméno japonica připomíná Japonsko, které leží v jádru východoasijského původního areálu. ^{1 4}

V zahradách mírného pásu je ceněnou kyselomilnou rostlinou pro tmavozelené listy, barevná zimní poupata a vytrvávající červené bobule. Zvláštností je dvoudomost: samčí a samičí květy rostou na různých jedincích a plodí pouze opylené samičí rostliny. ^{2 6}

Poznávací znaky

Pomalu rostoucí Skimmia japonica vytváří kompaktní zaoblený trs vysoký přibližně 1–2 m a podobně široký. Listy jsou kožovité, svrchu leskle tmavozelené, zespodu světlejší a při rozemnutí aromaticky voní. ^{3 6}

Už na podzim se na keři objevují poupata nápadná po celou zimu, u samčích kultivarů často tmavě červená. Na jaře rozkvétají koncové laty drobných vonných krémově bílých květů. Samčí květy jsou o něco větší a vonnější než samičí. ^{2 6}

Nejnápadnějším vodítkem jsou malé jasně červené bobule o velikosti asi 1 cm, seskupené v hustých hroznech. Dozrávají na podzim a často vydrží až do příštího jara. Vznikají jen na opylených samičích rostlinách, takže plodící jedinec se ihned odliší od samčího, který plody netvoří. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Carl Peter Thunberg popsal tento druh roku 1783 jako Skimmia japonica Thunb. Je velmi proměnlivý a v zahradnické literatuře se dosud objevuje několik jmen variet či blízkých druhů. Hlavní jména, se kterými se lze setkat, jsou:

• Skimmia japonica var. intermedia Komatsu, jméno variety;
• Skimmia japonica var. repens (Nakai) Ohwi, jméno variety;
• Skimmia fortunei Mast., druhové jméno;
• Skimmia oblata T.Moore ex Carrière, druhové jméno.

Základním vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Skimmia japonica. Obchodní jména jako Rubella či Fragrans označují vyšlechtěné kultivary, nikoli samostatné druhy nebo botanické variety. Nelze ji zaměňovat za Skimmia reevesiana, často oboupohlavný druh plodící na jediné rostlině. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Lesy mírného pásu východní Asie jsou domovinou Skimmia japonica: od Japonska a Tchaj-wanu po Čínu, Vietnam, Filipíny a ruský Dálný východ. Roste tam ve vlhkém stinném podrostu na kyselých humózních půdách, někdy i ve vyšších polohách. ^{1 4}

Lesní původ vysvětluje zahradní nároky: vyžaduje polostín či stín, stále svěží půdu a kyselou až neutrální reakci. Plné slunce, zejména odpolední, listy žlutí a pálí; vápenitá půda naopak způsobuje výraznou chlorózu. ^{3 6}

Evropské okrasné výsadby ji hojně využívají v kyselomilných záhonech i v nádobách na chráněných terasách. V mírném klimatu zůstává především pěstovanou rostlinou a ve Francii není považována za invazní. ^{2 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Pro tvorbu plodů je zásadní dvoudomost: samčí a samičí květy nesou různí jedinci a druh není samosprašný. K samičím rostlinám je proto nutné vysadit poblíž alespoň jednu samčí. Jediný samčí kultivar, například Rubella, v praxi poskytne pyl několika samičím rostlinám v témže záhonu. ^{6 4}

Jarní kvetení připadá podle oblasti na duben. Vonné květy lákají hmyz zajišťující opylení; opylené samičí rostliny pak během podzimu vytvoří červené bobule, které vytrvávají značnou část zimy. ^{3 2}

Při množení se používají především polovyzrálé řízky odebírané koncem léta. V zakrytém vlhkém prostředí se spodním teplem zakoření za šest až deset týdnů. Výsev ze zralých bobulí je možný, ale pomalý; pohlaví získaných rostlin se projeví až po několika letech, proto se hodí spíše pro šlechtění. ^{5 6}

Využití a rizika

Hlavní význam Skimmia japonica je okrasný. Stálezelený vonný keř, v zimě ozdobný poupaty i plody, dává strukturu stinným kyselomilným záhonům a doprovází rododendrony i kamélie. Pěstuje se také v nádobách na terasách chráněných před spalujícím sluncem. ^{2 3}

Celá rostlina obsahuje alkaloid skimmianin, více koncentrovaný v červených bobulích. Požití může způsobit nevolnost a zažívací obtíže; větší množství je uváděno jako výrazně nebezpečnější. Je proto vhodné držet plody mimo dosah malých dětí a domácích zvířat a po řezu si umýt ruce. ^{5 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Jména nabízená v zahradnictví patří kultivarům, vybraným podle pohlaví a okrasných vlastností, nikoli samostatným druhům. Rubella a Fragrans jsou samčí rostliny s barevnými poupaty nebo vonnými květy, sloužící jako zdroje pylu. Nymans a Veitchii jsou samičí kultivary vybrané pro bohaté červené plody. Při nákupu se vyplatí ověřit uváděné pohlaví a k samičím rostlinám přidat samčí. ²

Nejčastější záměny se týkají následujících taxonů:

• Skimmia reevesiana, často oboupohlavný druh, který plodí na jediném jedinci bez partnera;
• Skimmia × confusa, blízký zahradní hybrid, jehož některé samčí klony slouží rovněž jako zdroje pylu;
• Skimmia japonica subsp. reevesiana, někdy uváděná v prodeji, jejíž taxonomické postavení je předmětem diskuse.

Aromatické stálezelené listy, barevná zimní poupata a především potřeba samčí rostliny k tvorbě plodů zůstávají nejspolehlivějšími znaky pro poznání pravé Skimmia japonica. ^{1 6}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Skimmia japonica Thunb.
• Royal Horticultural Society, Skimmia japonica
• Missouri Botanical Garden, Skimmia japonica
• Encyclopaedia Britannica, Skimmia japonica (japonský druh)
• Plants For A Future, Skimmia japonica
• North Carolina State Extension, Skimmia japonica
• International Plant Names Index, Skimmia japonica Thunb.
• USDA PLANTS Database, Skimmia japonica Thunb.