Persian lilac (Syringa persica, L. 1753)

Syringa persica je kompaktní opadavý šeřík z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae), pěstovaný pro vonné laty šeříkových, růžových nebo bílých květů. V zahradnických zdrojích se zachovává jméno se znakem křížení, zatímco POWO, IPNI a GBIF dnes vedou Syringa persica L. jako přijaté jméno.

Číst dál
Vědecký názevSyringa persica
RodSyringa
ŘádLamiales

Persian lilac

Syringa × persica, Syringa afghanica a Syringa laciniata

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí · Netoxická : kočky, psi a koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Opadavý keř · Zahradní keř
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Východní AfghánistánPákistánZápadní HimálajČching-chajSeverní část střední Číny
Stanoviště
Mírný biom; slunná či velmi světlá místa, úrodná, propustná, neutrální až zásaditá půda
Sezónnost
Doba kvetení
JaroLéto
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
4/10
Doba do dospělosti
Dobře větvený keř za 5–10 let; podle RHS konečná velikost za 10–20 let
Průměr koruny
150–400 cm
Množení
Řízkování
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Střední; mladé větve chránit před vysušujícím větrem
Vlhkost
35–65 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
pH půdy
Typy půdy
Propustná půda, Živná půda, Chladná vlhká půda, Hluboká půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Plné slunce, možný i lehký polostín
Interiér
Skleník
Exteriér
Záhon na plném slunci, Záhon, Volná půda, Nádoba
Nádoby
Velká nádoba, Propustný květináč, Terakota
Vzhled
Výška120–250 cmŠířka150–400 cm
Listy
Zelená
Syringa persica: původ a využití — listy 1
Syringa persica: původ a využití — listy 2
Syringa persica: původ a využití — listy 3
Syringa persica: původ a využití — listy 4
Syringa persica: původ a využití — listy 5
Květy
FialováRůžováBíláVelikost5–8 cm
Syringa persica: původ a využití — květy 1
Syringa persica: původ a využití — květy 2
Syringa persica: původ a využití — květy 3
Syringa persica: původ a využití — květy 4
Syringa persica: původ a využití — květy 5
Plody
Hnědá
Habitus
Syringa persica: původ a využití — habitus 1
Syringa persica: původ a využití — habitus 2
Syringa persica: původ a využití — habitus 3
Syringa persica: původ a využití — habitus 4
Kůra
ZelenáHnědá
Syringa persica: původ a využití — kůra 1
Syringa persica: původ a využití — kůra 2

Celosvětové rozšíření

Zahradnické jméno Syringa × persica je třeba odlišovat od současného taxonomického pojetí. POWO přijímá Syringa persica L. a udává areál od východního Afghánistánu přes Pákistán a západní Himálaj po Čching-chaj a severní část střední Číny. RHS a Oregon State zachovávají v zahradnictví jméno Syringa × persica.

  • Původní5
  • Východní Afghánistán
  • Pákistán
  • Západní Himálaj
  • Čching-chaj
  • Severní část střední Číny

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Syringa persica je opadavý keř rodu Syringa z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae). Zahradnické jméno jej často označuje jako hybrid, ale současná taxonomie vyžaduje jemnější rozlišení. POWO přijímá Syringa persica L., jméno publikované Linném roku 1753, a udává původní areál od východního Afghánistánu přes Pákistán a západní Himálaj po Čching-chaj a severní část střední Číny. 1 2

Zápis vědeckého jména Syringa × persica zůstává užitečný, protože jej používají významné zahradnické zdroje, například RHS a Oregon State. Toto rozlišení pomáhá při hledání pod anglickým jménem Persian lilac. Současně je třeba mít na paměti, že POWO, IPNI a GBIF vedou jméno jako Syringa persica L. 4 6 3

Francouzské označení lilas de Perse patří k rodu Syringa. Nesmí se zaměňovat s Melia azedarach, stromem z čeledi Meliaceae, anglicky někdy nazývaným Persian lilac, který ASPCA označuje za toxický. 9

Poznávací znaky

Jemnější a kompaktnější růst odlišuje Syringa persica od mnoha šeříků obecných. RHS jej popisuje jako opadavý keř vysoký až 2,5 m, často širší než vyšší, s tmavě zelenými listy a množstvím vonných světle šeříkových květů v létě. Oregon State udává přibližně 1,2–2,4 m výšky, poněkud větší šířku, hustý vzpřímený a později obloukovitý habitus a vstřícné jednoduché kopinaté listy, někdy zpeřené nebo trojlaločné. 4 6

Květní laty působí lehčeji než u šeříku obecného. Oregon State uvádí délku 5–8 cm, vůni a obvykle bledé až šeříkové zbarvení, vedle bílých, světle růžových nebo sytěji růžových selekcí. NC State zdůrazňuje také kulovitý či vzpřímený vzrůst, mírně obloukovité větve, výrazně vonné světle fialové květy a přitažlivost pro motýly. 6 5

Při rychlém určování jsou důležitější než samotná barva tři znaky: střední konečná velikost, listy často užší než u Syringa vulgaris a vonné, ale méně mohutné laty. Obchodní jméno je vždy třeba ověřit, protože olistěné šeříky bez květů si bývají velmi podobné.

Taxonomie a hybridní status

Nejsložitější otázkou u Syringa persica je jeho taxonomické postavení. Jméno se znakem křížení bylo historicky vykládáno jako označení starého hybridu. Oregon State shrnuje dlouhé pěstování v Persii i jinde a pozdější představu hybridního původu, snad ze S. afghanica a S. laciniata nebo jiných kombinací. Uvádí i alternativní výklady stabilní formy příbuzné S. laciniata. 6

Současný taxonomický výklad severoamerického zahradnického zdroje přináší NC State: rostlina byla pokládána za hybrid S. afghanica a S. laciniata, avšak obě jména jsou nyní vedena jako synonyma S. persica. Také POWO řadí Syringa afghanica a Syringa laciniata mezi heterotypická synonyma Syringa persica L. 5 1

Pro běžného pěstitele se obě pojetí vztahují ke stejnému kompaktnímu okrasnému keři, taxonomický rozpor však nelze zakrýt zdánlivou jistotou. Zahradnické zdroje používají Syringa × persica, zatímco POWO, IPNI a GBIF přijímají Syringa persica L. 2 3

Areál, stanoviště a zahradní využití

Botanický původní areál vymezuje POWO ve středoasijské a himálajské oblasti od východního Afghánistánu přes Pákistán a západní Himálaj po Čching-chaj a severní část střední Číny. Přívlastek „persica“ tedy neznamená, že tento zdroj dokládá dnešní Írán jako původní areál. NC State výslovně uvádí, že jméno odkazuje k Persii, ale podle jeho přehledu se rostlina v Íránu přirozeně nevyskytuje. 1 5

V zahradách mírného pásma je tento šeřík ceněn pro vůni a menší prostorové nároky oproti šeříku obecnému. RHS jej doporučuje do městských i přírodně pojatých zahrad, záhonů a k řezu. NC State uvádí solitérní a skupinové výsadby, volně rostoucí živé ploty nebo lehké clony, zejména tam, kde je žádoucí kompaktnější šeřík. 4 5

Použité francouzské údaje neopravňují k celostátnímu zařazení mezi invazní druhy ve Francii. Syringa persica může v zahradě žít dlouho a houstnout, ale pozornost vyžaduje hlavně správné určení, dostatek místa a listové choroby.

Pěstování, řez a kvetení

Základ pěstování odpovídá běžným šeříkům: dostatek světla, propustná půda, umírněná výživa a vzdušná koruna. RHS popisuje snadno pěstovatelnou rostlinu světlých míst s vlhkou, ale propustnou, neutrální až zásaditou půdou, která prospívá i na křídovém podloží. NC State doporučuje humózní nevysychající půdu, neutrální až mírně zásaditou, s dobrým odvodněním a prouděním vzduchu, protože přemokření snáší špatně. 4 5

Nejlepší volbou zůstává plné slunce. NC State připouští polostín, stín však často omezuje bohatost kvetení a zpomaluje osychání listů. Oregon State uvádí slunce či polostín a upozorňuje, že v některých oblastech může být problémem padlí na listech. 5 6

Načasování řezu musí respektovat kvetení. Šeříky zakládají květní pupeny na starším dřevě a pozdní řez může odstranit květy příští sezóny. University of Maryland Extension doporučuje řez po odkvětu, postupné odstraňování nejstaršího dřeva a vzdušný střed keře. RHS řadí Syringa × persica do řezové skupiny 1 a připouští v případě potřeby hlubší řez. Ten však má zůstat občasným zásahem při obnově starého keře. 7 4

Choroby a škůdci

Tento šeřík postihují typické problémy rodu: padlí, spály, listové skvrnitosti, škůdci zavrtávající se do dřeva a odumírání spojené se stresem. RHS uvádí minující hmyz šeříků, třásněnky ptačího zobu, spálu šeříků, václavku, fytoftoru, padlí a bakteriální rakovinu způsobenou Pseudomonas syringae. 4

NC State doplňuje červce, dřevokazný a minující hmyz, housenky, listové skvrnitosti, vadnutí a virus kroužkovitosti. Výslovně varuje před vysokou citlivostí k padlí při hustém a nevětraném středu keře. University of Maryland Extension připomíná, že padlí je u šeříků velmi běžné a často narušuje spíše vzhled než životaschopnost, ale husté, zastíněné či vlhké olistění podporuje infekce. 5 7

Prevence má větší význam než ošetřování. Slunná výsadba, rozestupy, zálivka k patě, omezení dusíku a řez po odkvětu již výrazně snižují rizika. Proti škůdcům vrtajícím do dřeva University of Maryland doporučuje neporanit kořenový krček, držet mulč stranou od báze a odstranit uvadlé nebo odumřelé stonky. 7

Toxicita a záměny

Použité údaje neuvádějí specifický toxin Syringa × persica pro kočky, psy a koně. Neznamená to však, že jde o jedlou rostlinu. ASPCA ve svém obecném seznamu připomíná, že požití jakékoli rostlinné hmoty může u psů a koček vyvolat zvracení či zažívací obtíže i u rostlin neklasifikovaných jako toxické. 8

Skutečné varování se týká obecného jména. Melia azedarach, strom z čeledi Meliaceae, má mezi anglickými jmény „Persian Lilac“ a „Chinaberry Tree“. ASPCA jej klasifikuje jako toxický pro psy, kočky a koně, zvláště problematické jsou plody. Nejde o šeřík rodu Syringa. 9

U kytice nebo řezané větve proto rozhoduje botanické určení, nikoli pouze obecné jméno. Pravý šeřík tohoto okruhu má vstřícné listy a šeříkové laty; Melia azedarach je jiný strom se složenými listy a bobulovitými plody. Při požití většího množství, příznacích nebo nejistém určení je vhodné obrátit se na veterináře.

Kultivary, formy a příbuzné rostliny

Bílé, růžové a tmavší formy se ve zdrojích vyskytují, ale nelze je všechny vydávat za stabilní moderní kultivary. POWO a GBIF uvádějí historická jména jako Syringa persica var. alba, var. caerulea nebo jména spojená s laciniata, která slouží hlavně k porozumění synonymice. 1 3

Oregon State zmiňuje bílé, světle růžové či tmavě růžové selekce a někdy zpeřené nebo trojlaločné listy. Tyto znaky vysvětlují proměnlivost rostlin prodávaných pod označením „Persian lilac“: některé nabídky zdůrazňují kompaktní habitus, jiné dělené listy a další barvu. 6

Při záměnách přicházejí v úvahu velké šeříky obecné Syringa vulgaris, Syringa × chinensis, některé kompaktní šeříky jako Syringa meyeri a kvůli obecnému jménu také Melia azedarach. NC State uvádí i další příbuzné šeříky mezi často zaměňovanými rostlinami nebo druhy obdobného stanoviště. 5

Hlavní zdroje

Časté otázky

Má se psát Syringa × persica, nebo Syringa persica?

Vyskytují se oba zápisy. Syringa × persica odpovídá zahradnickému užití RHS, zatímco POWO, IPNI a GBIF přijímají Syringa persica L. jako botanické jméno.

Je Syringa persica skutečně hybrid?

RHS a Oregon State užívají jméno se znakem křížení. NC State však vysvětluje, že dříve navrhovaní rodiče, například S. afghanica a S. laciniata, jsou v novějším taxonomickém pojetí vedeni jako synonyma S. persica.

Jak velká dorůstá Syringa × persica?

RHS udává výšku 1,5–2,5 m a šířku 2,5–4 m. Oregon State a NC State uvádějí podobné rozměry, často výšku 1,2–2,4 m a o něco větší šířku.

Kdy Syringa persica kvete?

Kvete hlavně koncem jara či začátkem léta podle klimatu a zdroje. Květy voní, bývají šeříkové až fialové a v kultuře existují i bílé nebo růžové formy.

Proč moje Syringa persica nekvete?

Nejčastějšími příčinami jsou stín, příliš pozdní řez, nízký věk rostliny, nadbytek dusíku nebo vodní stres. Výrazně pomáhá řez po odkvětu a alespoň 6 hodin přímého slunce.

Lze ji pěstovat v nádobě?

Ano, ve velké propustné nádobě s živným substrátem a pravidelnějším sledováním zálivky. Ve volné půdě po ujmutí vyžaduje méně zásahů.

Je jedovatá pro kočky, psy nebo koně?

Použité zdroje neuvádějí pro rod Syringa specifickou toxicitu u koček, psů a koní. Opatrnost je však nutná: ASPCA označuje Melia azedarach, anglicky někdy Persian lilac, za toxickou pro tato zvířata.

Je Syringa persica ve Francii invazní?

Ne. Francouzský invazní status jí přisouzen není. Pozornost si zaslouží především záměny jmen, citlivost na padlí a umístění v sušší, ale nepřehřívané zahradě.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.