tulipán (Tulipa, L. 1753)

Identita

Tulipa (Tulipa L.) je rod rostlin s cibulí z čeledi liliovitých (Liliaceae) v řádu Liliales. Poznáte jej podle vzpřímených pohárovitých květů na vrcholu stonku, které se otevírají na jaře. Rod popsal Linné roku 1753 a zahrnuje sedmdesát pět až sto planých druhů, původem hlavně ze střední Asie a Turecka. ^{1 4}

Vedle planých druhů vytvořilo zahradnictví tisíce kultivarů rozdělených do patnácti skupin, od velkých záhonových tulipánů až po papouškovité odrůdy s třepenitými okvětními lístky. Tulipán vstoupil i do dějin: v 17. století rozpoutal nizozemskou tulipánovou horečku. ^{4 2}

Poznávací znaky

Vzpřímený pohár ze šesti volných okvětních lístků je hlavním poznávacím znakem tulipánu. Květ obvykle vyrůstá jednotlivě na vrcholu bezlisté květní stopky. Barvy kultivarů jsou nesmírně rozmanité: sytě červená, žlutá, růžová, oranžová, téměř černě purpurová i bílá, někdy s pestrou kresbou nebo třepenitými okraji. ^{3 5}

Několik dužnatých listů je širokých, pochvatých a často sivě zelených, soustředěných u báze stonku. Květ má šest tyčinek a trojpouzdrý semeník, typické znaky čeledi Liliaceae. Výška se podle skupiny výrazně liší, od 15 cm u botanického tulipánu po 70 cm u velkého záhonového kultivaru. ^{3 5}

Podzemním zásobním orgánem je pravá cibule s dužnatými šupinami, na rozdíl od plné stonkové hlízy krokusu. Po odkvětu se každá cibule obnovuje a po obvodu vytváří malé dceřiné cibulky, kterými se rostlina množí. ^{1 3}

Užitečná taxonomie

Rod Tulipa vymezil Linné již roku 1753 a dodnes patří do čeledi Liliaceae vedle lilií a řebčíků. Botanici v něm nyní uznávají sedmdesát pět až sto planých druhů s centrem rozmanitosti ve střední Asii a Turecku. Nizozemsko je naproti tomu především místem pěstování kultivarů. ^{1 4}

Pěstitelské využití se opírá o několik druhů a skupin:

• Tulipa gesneriana, zahradní tulipán, z něhož pochází velká část kultivarů;
• Tulipa clusiana, štíhlý dvoubarevný botanický tulipán oblíbený ve skalkách;
• Tulipa tarda, drobný druh schopný zplaňování se žlutými hvězdicovitými květy;
• zahradnické skupiny Triumph, Darwinovy hybridy, papouškovité tulipány a další, které kultivary třídí podle tvaru a období kvetení.

Přijaté rodové jméno Tulipa je stálým orientačním bodem: názvy skupin a kultivarů označují zahradnické selekce, nikoli samostatné botanické druhy. Plané druhy označované jako botanické tulipány se vyznačují menší velikostí a lepší schopností zplaňovat. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Plané druhy rodu Tulipa pocházejí z jihovýchodní a východní Evropy, ze Středomoří a z Asie; areál rodu sahá na východ až do Mongolska. Největší rozmanitost leží ve stepích a pohořích střední Asie a Turecka. Rostou na horských loukách, skalnatých svazích a dobře odvodněných kamenitých plochách. ^{1 4}

Plné slunce a propustná půda odpovídají jejich přizpůsobení klimatu s výraznými ročními obdobími. Rostou a kvetou jen krátce, poté přecházejí do letního vegetačního klidu a cibule přečkává suchá vedra v zemi. Tato ekologie vysvětluje mrazuvzdornost i citlivost na přemokřené půdy. ^{5 3}

Zahradní tulipány se mimo původní areál vyskytují pouze jako pěstované. V Nizozemsku, Francii či Spojených státech se cibule sázejí na podzim, aby kvetly na jaře. Nizozemsko soustřeďuje světově významnou výrobu cibulí a řezaných květin. Jen některé botanické druhy v mírném podnebí trvale zplaňují. ^{2 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Tulipán je mrazuvzdorná vytrvalá cibulovina s cyklem přizpůsobeným krátkému příznivému období. Na podzim vysazená cibule zakoření před zimou a na jaře vykvete. Listy pak obnoví zásoby, zežloutnou a na léto zaniknou. K zahájení kvetení je nezbytný zimní chlad, což komplikuje pěstování v mírném teplém klimatu. ^{5 3}

Nejsnazší je vegetativní množení: na obvodu cibule vznikají dceřiné cibulky, které se oddělují během letního klidu a na podzim znovu sázejí. Dělení pomáhá udržet bohaté kvetení, neboť velké kultivary se často vyčerpají po jedné či dvou sezonách. ^{3 2}

U botanických druhů je možný také výsev, ale je pomalý: semenáčky potřebují do prvního kvetení několik let. U zahradních kultivarů zůstává obvyklou cestou oddělování dceřiných cibulek a pravidelná obměna cibulí. Botanické druhy se někdy vysemeňují samy a tam, kde jim vyhovuje půda, zplaňují. ^{5 2}

Využití a rizika

Nejrozšířenější je okrasné využití v záhonech, obrubách a nádobách, u botanických druhů i ve skalkách, kde na jaře přinášejí výrazné barvy. Tulipán je také významná řezaná květina, základ sezonních kytic a světového zahradnického odvětví se střediskem v Nizozemsku. Během tulipánové horečky ve Spojených provinciích v 17. století se stal předmětem první doložené spekulační bubliny; ceny se zhroutily roku 1637. ^{2 4}

Z hlediska zdraví je tulipán jedovatý. ASPCA jej řadí mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy a koně: obsahuje tulipaliny A a B a alergenní glykosidy, soustředěné v cibuli. Požití, zejména cibule, vyvolává zažívací potíže, nadměrné slinění a skleslost. Cibule i květy proto uchovávejte mimo dosah zvířat a malých dětí. ^{6 5}

Opakovaná manipulace s cibulemi může vyvolat kontaktní dermatitidu, mezi pěstiteli známou jako „tulipánové prsty“, způsobenou stejnými alergenními látkami. Použití rukavic při výsadbě jí většinou stačí předejít. ^{6 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Prodej zahradních tulipánů rozlišuje pěstitelské skupiny a kultivary. Skupina Triumph poskytuje hlavní část tulipánů střední sezony, Darwinovy hybridy velké trvanlivé záhonové květy a papouškovité tulipány třepenité okvětní lístky s mramorovanou kresbou. Botanické tulipány, například Tulipa clusiana a Tulipa tarda, tvoří samostatný okruh menších rostlin vhodnějších ke zplaňování. ^{3 2}

Nejčastěji bývají zaměňovány s těmito rostlinami:

• Crocus, krokus, je nižší, má stonkovou hlízu a kvete dříve;
• Narcissus, narcis, je další jarní cibulovina, ale má velmi odlišný květ;
• Tulipa gesneriana, zahradní tulipán, představuje výchozí druh mnoha kultivarů.

Pravá cibule se šupinami, pohárovitý květ se šesti okvětními lístky a dužnaté sivé listy jsou nejspolehlivějšími znaky, které potvrdí tulipán mezi jarními květinami a odliší jej od krokusu či jiné časné cibuloviny. ^{4 5}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Tulipa L.
• Royal Horticultural Society, výsledky vyhledávání Tulipa
• Missouri Botanical Garden, Tulipa batalinii
• Encyclopaedia Britannica, tulipán
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Tulipa
• ASPCA, záznam o toxicitě tulipánů (Tulipa)