violka (Viola, L. 1753)

Identita

Viola (Viola L.) je rod rostlin z čeledi violkovitých (Violaceae), kam patří violky i macešky. Jde o jeden z největších rostlinných rodů: podle zdrojů zahrnuje přibližně 500 až 600 druhů, převážně v mírném pásu severní polokoule, s centry rozmanitosti v Severní Americe, Andách a Japonsku. ^{1 2}

Zahradnické názvosloví rozlišuje violky, vytrvalé druhy s malými a často vonnými květy, jako je violka vonná (Viola odorata), a macešky, velkokvěté rostliny rodu Viola, zejména zahradní macešky (Viola × wittrockiana). Rozdíl vychází z pěstitelské tradice, nikoli z botanického zařazení: všechny patří do stejného rodu. ^{4 5}

Poznávací znaky

Květ rodu Viola má pět nestejných korunních lístků; spodní vybíhá dozadu v krátkou ostruhu s nektarem. Tento znak společný violkám a maceškám pomáhá při určování i tehdy, když se velikost květů jednotlivých druhů výrazně liší. ^{2 3}

Listy jsou jednoduché, často srdčité nebo vejčité, s vroubkovaným okrajem, uspořádané v růžici nebo na krátkých lodyhách. U báze každého listu jsou dobře patrné palisty. Rostliny zůstávají nízké, tvoří trsy či koberce a jen vzácně přesahují 30 cm. ^{3 6}

Velikost květů a celkový vzrůst představují hlavní rozdíl mezi violkami a maceškami: většina vytrvalých violek má drobné, nenápadné květy, zahradní macešky velké dvoubarvé či trojbarvé koruny. Vůně známá u violky vonné pěstovaným hybridům často chybí. ^{4 5}

Užitečná taxonomie

Rod Viola popsal Linné roku 1753. Je typovým rodem čeledi Violaceae v řádu Malpighiales a jejím druhově nejbohatším zástupcem. Podle taxonomického zdroje zahrnuje 500 až více než 600 druhů, což jej řadí mezi největší rody kvetoucích rostlin. ^{1 7}

Mezi často pěstované druhy a hybridy patří následující jména:

• Viola odorata L., violka vonná;
• Viola tricolor L., violka trojbarevná;
• Viola cornuta L., violka rohatá;
• Viola × wittrockiana Gams, zahradní maceška.

Zahradní maceška (Viola × wittrockiana) je složitý zahradnický hybrid odvozený mimo jiné od violky trojbarevné. Série prodávané v zahradnictví, například Sorbet, jsou zahradnické skupiny, nikoli botanické taxonomické jednotky. Tím se zahradní hybridy jasně odlišují od planých druhů rodu. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Mírné oblasti severní polokoule hostí velkou část druhů Viola, rod však zasahuje i do navzájem velmi vzdálených oblastí, na Havaj, do Australasie a And. Centra jeho rozmanitosti leží v Severní Americe, Andách a Japonsku. ^{1 2}

Jednotlivé druhy osídlují různá prostředí: mnohé violky vlhké podrosty a lesní okraje, jiné louky a svahy, alpínské druhy i skalnatá stanoviště a horské polohy. Společná je obliba vlhké půdy a světlého místa bez spalujícího slunce. ^{3 5}

Mnohé druhy a většina zahradních macešek se pěstují daleko za hranicemi původního areálu, na záhonech, v obrubách i nádobách. Oblast okrasného pěstování nelze zaměňovat s přirozeným rozšířením planých druhů. ^{4 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Většinu rodu Viola tvoří odolné vytrvalé byliny, některé velmi mrazuvzdorné, které přezimují ve volné půdě. Zahradní macešky se naopak často pěstují jako dvouletky. Hlavní kvetení připadá na jaro, někdy pokračuje na podzim a u macešek při mírné zimě až do jejího středu. ^{5 3}

Pozoruhodným rysem mnoha druhů jsou dva typy květů. Po otevřených barevných jarních květech opylovaných hmyzem následují skryté kleistogamické květy. Nikdy se neotevřou, samy se oplodní a zajišťují bohatou tvorbu semen bez opylovače. ^{2 1}

Zajímavé je také šíření semen. Zralá tobolka se otevírá třemi chlopněmi a vystřeluje semena do okolí. Každé nese malou tukovou zásobu, elaiosom, vyhledávanou mravenci, kteří semena odnášejí do mraveniště. Tento způsob šíření, myrmekochorie, částečně vysvětluje nenápadné rozrůstání violek v podrostu. Zahradnické množení využívá výsev v chladu, dělení vytrvalých trsů nebo podle druhu řízkování výhonů. ^{6 5}

Využití a rizika

Převažující využití rodu Viola je okrasné. Vytrvalé violky pokrývají vlhké podrosty a okraje záhonů, zahradní macešky přinášejí barvu do záhonů a truhlíků od podzimu do jara. Některé druhy, například violka vonná, se pěstují také pro vůni, dlouho využívanou v parfumerii a cukrářství. ^{4 6}

Jedlé květy několika druhů Viola, především violky vonné a macešek, zdobí pečivo a cukrovinky, pokud rostliny nebyly chemicky ošetřeny. Z hlediska toxicity je rod příznivý: ASPCA řadí violky a macešky mezi rostliny nejedovaté pro kočky a psy. Požití velkého množství vyvolá v nejhorším pouze mírné zažívací potíže. Proto jsou bezpečnou volbou do zahrad a na balkony, kam mají přístup zvířata či malé děti. ^{8 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V zahradnické nabídce rodu Viola se rozlišují dvě velké skupiny. Vytrvalé violky, například violka vonná (Viola odorata) nebo violka rohatá (Viola cornuta), vytvářejí trvalé trsy s malými květy. Zahradní macešky (Viola × wittrockiana) a violky trojbarevné (Viola tricolor) nabízejí větší květy a často se každou sezonu obnovují. Při nákupu je vhodné ověřit druh či sérii, stav listů a zdraví kořenového krčku. ^{4 5}

K nejčastějším záměnám dochází u těchto rostlin:

• Viola odorata, violka vonná, vonná trvalka někdy zaměňovaná s nevonnými formami;
• Viola tricolor, violka trojbarevná, často považovaná za malou zahradní macešku;
• Viola × wittrockiana, zahradní maceška, jejíž velké květy zastírají hybridní původ.

Pětičetný květ s ostruhou, srdčité listy s nápadnými palisty a nízký vzrůst zůstávají nejspolehlivějšími vodítky k zařazení rostliny do rodu Viola, ať jde o violku, nebo macešku. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Viola L.
• Encyclopaedia Britannica, violka (rostlinný rod Viola)
• Missouri Botanical Garden, Viola, výsledky vyhledávání rostlin
• Royal Horticultural Society, Viola, výsledky vyhledávání
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Viola
• Plants For A Future, Viola odorata
• USDA GRIN Taxonomy, rod Viola
• ASPCA, violka (druhy rodu Viola), údaje o toxicitě