Indian nettle (Acalypha indica, L. 1753)

Identita

Acalypha indica (Acalypha indica L., 1753) je jednoletá bylina rodu Acalypha z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae), podčeledi Acalyphoideae. Rod zahrnuje několik set druhů. Tento nenápadný druh se od příbuzných odlišuje zejména kořenem, který silně přitahuje domácí kočky. Účinek byl zkoumán v australské laboratoři. ^{1 3}

Ve francouzsky mluvících oblastech se používají názvy herbe chat, ortie de l’Inde a z’oreille la chatte, zejména v zámořských územích s dlouhodobým výskytem. Odkazují na podobnost listů s kopřivou nebo na vztah ke kočkám. V angličtině se objevují Indian nettle a Indian copperleaf; nejde o česká botanická jména. Druh se nepěstuje pro okrasné olistění. ⁴

Poznávací znaky

Vzpřímený rýhovaný a jemně chlupatý stonek zpravidla nepřesahuje 1 m, v bohaté a dobře zavlažované půdě však může dosáhnout přes 1,2 m. Vejčité listy mají zubatý okraj, poměrně dlouhý řapík a několik výrazných žilek vycházejících od báze čepele. ^{1 3}

Při odlišení od podobných plevelných bylin rozhoduje především květenství. Jemné úžlabní jehnědovité klasy nesou drobné samčí i samičí květy na jedné rostlině. Obklopují je miskovité listeny typické pro rod Acalypha. Plodem je drobná trojlaločná, hrbolkatá a chlupatá tobolka, kterou tytéž listeny z velké části zakrývají. ^{3 8}

Nenápadný kořen může rostlinu prozradit dříve než květy. Kočka, která jej okusuje nebo kolem něj hrabe, někdy upozorní na výskyt ještě před rozpoznáním květenství. ⁶

Užitečná taxonomie

Přijatým jménem je Acalypha indica L., publikované v roce 1753. V dlouhé synonymice se objevují Ricinocarpus indicus, Cupamenis indica, Acalypha somalensis, Acalypha chinensis a Acalypha spicata. Tato jména se dosud vyskytují ve staré literatuře či regionálních databázích; spolehlivým orientačním bodem zůstává současný binomický název. ^{1 2}

Několik set druhů rodu Acalypha obývá většinu tropických a subtropických oblastí. Jde o jeden z nejrozmanitějších rodů čeledi pryšcovitých. Drobné byliny a keře se zubatými listy a jehnědovitými klasy si mohou být na první pohled podobné, takže pro jejich rozlišení má zásadní význam květenství. ³

Stanoviště a rozšíření

Od Eritreje přes jižní Afriku a Arabský poloostrov až do tropické a subtropické Asie se rozkládá původní areál Acalypha indica. V ostatních tropech byla hojně zavlečena a zplaněla. Takový způsob šíření odpovídá jednoleté ruderální rostlině s rychlým životním cyklem. ¹

Francouzský přehled INPN eviduje jména acalyphe d’Inde, herbe chat, ortie de l’Inde a z’oreille la chatte. Tato místní pojmenování souvisejí s dlouhým výskytem v zámořských územích, zejména v okolí Réunionu, kde je dobře doloženo tradiční využití kořene. ⁴

Narušená stanoviště jí vyhovují nejlépe: úhory, okraje silnic, spáry zdí, rumiště, kamenité svahy, lesní okraje a zastíněné břehy. Roste od hladiny moře do přibližně 1350 m. Na obnažené a převrstvené půdě se tak uplatňuje spíše poblíž sídel než v neporušeném lese s hustým zápojem. ^{1 3}

Účinek na domácí kočky

Kořen Acalypha indica uvolňuje dva iridoidy, isodihydronepetalakton a isoiridomyrmecin. U mnoha domácích koček vyvolávají přitažlivé chování, které bývá hodnoceno jako intenzivnější než reakce na šantu kočičí. ⁶

Na australském Vánočním ostrově zkoumali vědci kořen Acalypha indica jako možnou návnadu v programu regulace zdivočelých koček. Trvalý terénní nástroj z něj nakonec nevznikl: přitažlivé látky se rozkládají příliš rychle, než aby v pasti účinkovaly déle než několik dní. ⁶

V několika jazycích jižní a jihovýchodní Asie vycházejí lidová jména přímo z přitažlivosti kořene pro kočky. Pozorování má dlouhou lidovou tradici a předchází studii Scaffidiho týmu z roku 2016. ⁴

Tradiční a léčebné využití

Jihoindická tradiční medicína Siddha historicky používala celou rostlinu a listy proti astmatu, zápalu plic, zažívacím obtížím, kožním ranám a hadímu uštknutí. Starý indický lékopis ji uváděl jako prostředek k odkašlávání; dříve byla i v britském lékopisu zmiňována jako náhrada hlavěnky dávivé. ⁸

Chemický rozbor kořene ukazuje bohatý profil fenolických látek a flavonoidů; moderní analytické metody zachytily více než sto molekul. Při laboratorním pokusu vysoká dávka kořenového extraktu u zvířat výrazně snížila krevní ukazatel zánětu. Naměřená antioxidační a protizánětlivá aktivita dokládá farmakologický potenciál, nepředstavuje však návod k léčbě bez lékařského dohledu. ⁸

Mladé výhonky se místy v Africe a Indii konzumují jako zelenina. Rostlina však obsahuje alkaloidy a kyanogenní glykosid akalyfin, proto není vhodná k nahodilému sběru bez spolehlivého určení. ⁸

Toxicita a záměny

Seznam ASPCA neřadí Acalypha indica mezi rostliny toxické pro kočky. Tím se liší od některých jiných pryšcovitých nebezpečných pro zvířata. Při velkém množství požité rostliny je přesto namístě opatrnost, protože pro tento druh chybí samostatná veterinární monografie. ⁵

Doložené nebezpečí pro člověka se týká zvláštní predispozice. Dvě kazuistiky popisují akutní hemolýzu a methemoglobinemii po salátu z čerstvých listů u matky a dítěte s dosud nepoznaným deficitem glukóza-6-fosfátdehydrogenázy (G6PD). Oba pacienti se zotavili po týdenní hospitalizaci, transfuzích a podávání kyslíku. ⁷

Záměna je možná s jinými drobnými pryšcovitými i okolními plevelnými bylinami se zubatým olistěním. Spolehlivější než listy je jemný úžlabní klas podobný jehnědě společně s trojlaločnou hrbolkatou tobolkou. Tuto kombinaci má jen málo běžných rostlin narušené půdy. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Acalypha indica L.
• International Plant Names Index, Acalypha indica L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Acalypha indica L.
• INPN, Acalypha indica L., 1753
• ASPCA, seznam toxických a netoxických rostlin pro kočky
• Scaffidi a kol. 2016, identifikace látek přitahujících kočky z Acalypha indica: isodihydronepetalakton a isoiridomyrmecin
• Kazuistiky, akutní oxidační hemolýza a methemoglobinemie vyvolané Acalypha indica
• Fytochemický profil a protizánětlivé vlastnosti kořenového extraktu Acalypha indica