Chinese evergreen (Aglaonema, Schott 1829)

Identita

Aglaonema (Aglaonema Schott, 1829), v angličtině známá jako Chinese evergreen či Philippine evergreen, je rod vytrvalých bylin z čeledi árónovitých (Araceae). Zahrnuje přibližně 26 uznávaných druhů, které pocházejí z vlhkých tropických lesů jihovýchodní Asie a Nové Guineje. ^{1 7}

Rodové jméno spojuje řecká slova aglaos, „zářivý“, a nema, „vlákno“. Odkazuje přesněji na nitky samčích květů v květenství. ^{8 7} Nomenklatorickým typem rodu je Aglaonema oblongifolium Schott, dnes řazená k A. nitidum. ¹ Pro zahradnictví je zásadní druh Aglaonema commutatum, z něhož vychází velká část kultivarů prodávaných jako pokojové rostliny. ^{3 4}

Poznávací znaky

Aglaonemy vytvářejí vzpřímené trsy bez dřevnatého kmene. Krátké dužnaté stonky se pomalu prodlužují a často zakořeňují v uzlinách. Pěstované rostliny obvykle dorůstají 30–50 cm, přičemž A. commutatum jen zřídka přesahuje 45 cm. ^{3 4 5} Napříč rodem je však vzrůst mnohem pestřejší: od drobné A. rotundum, vysoké nanejvýš 6 cm, po A. densinervium dosahující až 2 m. ¹¹

Čepele jsou kopinaté až eliptické, kožovité a lesklé, podle kultivaru dlouhé 10–30 cm. Okrasnou hodnotu jim dává panašování: u starších forem stříbřité a šedé mramorování, skvrny nebo pruhy, u novějších výběrů také červené, růžové či krémové plochy. Jednotlivé kultivary se proto poznávají především podle kresby olistění. ^{3 4}

Květenství je nenápadné a odpovídá stavbě běžné u árónovitých: krémově bílou palici obklopuje zelený toulec. Plodem je dužnatá bobule, která při dozrávání červená a obsahuje jediné velké semeno. Květy tak při pěstování obvykle přitahují méně pozornosti než samotné listy. ^{3 7}

Užitečná taxonomie

Rod Aglaonema popsal Schott roku 1829. Jeho identifikátor IPNI/POWO je 2671-1; rodové jméno je přijímané a nemá běžně užívané rodové synonymum. ¹ V systému APG patří do tribu Aglaonemateae v podčeledi Aroideae. ⁷ Počty uznávaných druhů se mezi prameny liší. Kew/POWO uvádí přibližně dvě desítky, zatímco starší přehledy jich počítaly až padesát; rozhodujícím taxonomickým přehledem zůstává kewský World Checklist. ^{1 10}

Prodávané rostliny pocházejí z několika druhů a četných zahradnických kultivarů. Pro orientaci slouží tato jména:

• Aglaonema Schott, rod a základní taxonomické označení
• Aglaonema commutatum Schott, významný pěstovaný druh
• Aglaonema cuscuaria (Aubl.) Miq., starší druhové jméno s nejistým statusem

Nejspolehlivějším výchozím označením zůstává uznávané rodové jméno Aglaonema. Obchodní názvy jako Silver Queen, Siam Aurora a Red Anjamani označují kultivary, nikoli samostatné botanické druhy. ^{4 1}

Stanoviště a rozšíření

Od severovýchodní Indie a jižní Číny pokračuje původní areál rodu přes jihovýchodní Asii a Malajské souostroví až na Novou Guineu. ¹ Kew mezi původními oblastmi uvádí Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Laos, Vietnam, Malajsii, Filipíny a velké indonéské ostrovy včetně Bornea, Jávy, Sulawesi a Moluk. ¹ Nejčastěji pěstovaná Aglaonema commutatum pochází konkrétně z Filipín a severovýchodního Sulawesi. ³

Přirozeným prostředím je stinný podrost vlhkých tropických lesů. Rostliny osídlují okolí potoků a vodopádů, zalesněné svahy, místy i pukliny vápencových skal nebo rašelinné půdy, do nadmořské výšky přibližně 2 000 m. ¹¹ Původ ve stínu a velmi vlhkém vzduchu pomáhá vysvětlit jejich výraznou snášenlivost vůči slabému osvětlení v bytech. ^{4 7}

Za hranicemi původního areálu se aglaonema hlavně pěstuje. Existují záznamy o zavlečení do některých tropických oblastí, které je nutné odlišovat od přirozeného výskytu. V mírném klimatu přežívá pouze v interiéru. ^{1 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Stálezelené aglaonemy rostou pomalu a vytrvávají po více let. Dospělá rostlina může vykvést i v místnosti, ale květenství ustupuje okrasným významem listům. Bílou palici se zeleným toulcem mohou následovat červené jednosemenné bobule. ^{3 7}

Při přesazování se rostliny množí především dělením trsů. Další možností jsou stonkové řízky s uzlinou, vzdušné hřížení a méně často výsev. ⁴ Pokud dolní část stonku ztratí listy, lze vrchol oddělit a znovu zakořenit, čímž se rostlina zmladí. ⁹

Růst probíhá od jara do podzimu. V zimním období klidu je třeba prodloužit rozestupy mezi zálivkami a přestat přihnojovat. Teploty pod 15 °C mohou způsobit tmavé skvrny na listech; chlad se tedy projeví i na rostlině, která jinak snáší méně příznivé bytové podmínky. ^{7 9}

Využití a rizika

Pěstování aglaonem má téměř výhradně okrasný účel v interiéru. Snášejí zastínění i suchý vzduch, a proto se rozšířily do kanceláří a slabě osvětlených místností. ^{4 5} Jejich zahradnická historie je dlouhá: v Asii se po staletí pěstovaly jako rostliny přinášející štěstí. Na Západ se dostaly až roku 1885, do Královských botanických zahrad v Kew. ¹² V Thajsku vznikl rozsáhlý trh barevných výběrů, jejichž jména odkazují na štěstí a blahobyt. ⁷ Hlavním pěstitelským rizikem je přelití vedoucí k hnilobě kořenů a nadbytek hnojiva, který popálí okraje listů. ^{3 4}

Pletiva obsahují nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého. ASPCA řadí aglaonemu mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy a koně; požití vyvolává podráždění a bolest v ústech, slinění, zvracení a potíže s polykáním. ^{2 6} U lidí může šťáva podráždit ústa, hrdlo i pokožku; s touto vlastností souvisí anglická přezdívka poison dart plant. Rostlinu proto umístěte mimo dosah domácích zvířat a malých dětí. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnická jména aglaonem označují kultivary. Většina vychází z několika pěstovaných druhů, zejména A. commutatum, ale také A. modestum, A. costatum a A. nitidum. ^{11 10} Starší Silver Queen a Maria mají stříbřité panašování a dobře snášejí stín. Novější Siam Aurora a Red Anjamani nesou červenou žilnatinu a okraje; k udržení barev potřebují více světla. ⁴ Při nákupu se vyplatí prohlédnout kořeny, ověřit nepřítomnost skvrn od chladu a posoudit skutečnou intenzitu panašování.

Nejčastější záměnou je Dieffenbachia seguine. Má podobný trsnatý vzrůst a panašované listy; oba rody navíc sdílejí toxicitu způsobenou šťavelany. ^{3 6} Další pokojové árónovité, například Spathiphyllum a Philodendron, vyžadují podobnou péči, odlišují se však olistěním a květenstvím.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Aglaonema Schott
• ASPCA, Chinese evergreen (Aglaonema) záznam o toxicitě
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Aglaonema commutatum
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Aglaonema
• Chicago Botanic Garden, Aglaonema commutatum (Chinese evergreen)
• Merck Veterinary Manual, pokojové rostliny s nerozpustnými šťavelany vápenatými
• Wikipedia (EN), Aglaonema
• Wikipédia (FR), Aglaonema
• Toronto Master Gardeners, péče o aglaonemu (Aglaonema)
• Encyclopaedia Britannica, Chinese evergreen (Aglaonema)
• Flora of China, Aglaonema Schott
• University of Florida IFAS Extension, komerční pěstování rodu Aglaonema (ENH957)