Topolovka růžová (Alcea rosea, L. 1753)

Identita

Topolovka růžová (Alcea rosea L., 1753) je dvouletá až krátkověká vytrvalá bylina z čeledi Malvaceae. Anglicky se nazývá Hollyhock. Francouzské jméno rose trémière se patrně vyvinulo z výrazu „rose d’outremer“, doloženého od 16. století a připomínajícího předpokládaný příchod rostliny přes Středomoří. ^{8 1}

Zeměpisný původ topolovky zůstává předmětem diskusí. POWO ji řadí ke kulturním rostlinám spojeným s Tureckem, jiní botanici ji kladou do jihozápadní Číny. Na západ se měla dostat po obchodních cestách, později při křížových výpravách nebo osmanské expanzi mezi 12. a 16. stoletím. Nejasný původ by vysvětlovala i hypotéza starého křížence Alcea setosa a Alcea pallida, druhů východní Evropy a západní Asie. ^{1 8}

Francouzské označení bâton de Jacob, spojované s poutníky do Santiaga de Compostela, odkazuje na vzpřímenou siluetu rostliny. Květní lodyha Alcea rosea dorůstá už druhým rokem 1,5 až 2,5 m; později se tento vzrůst uplatnil v zadních částech záhonů venkovských zahrad. ⁸

Poznávací znaky

Přízemní růžici Alcea rosea tvoří velké okrouhlé, na dotek drsné listy se 3, 5 nebo 7 mělkými laloky. Ve druhém roce vyrůstá přímá květní lodyha vysoká 1,5 až 2,5 m při šířce rostliny jen 50 až 100 cm. V závětří tento sloupovitý vzrůst obvykle nepotřebuje oporu. ^{2 4}

Nálevkovité květy o průměru 8 až 10 cm se rozvíjejí podél lodyhy odspodu vzhůru mezi červnem a zářím. Podle kultivaru mohou být bílé, růžové, červené, žluté nebo téměř černě purpurové. ^{2 3}

Oranžová rez na dolních listech Alcea rosea obvykle nebrání kvetení na vrcholu lodyhy. Skvrnitá rostlina uprostřed léta proto stále může být topolovkou růžovou; poškození listů samo o sobě neznamená chybnou identifikaci. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

POWO přijímá jméno Alcea rosea L. Homotypické synonymum Althaea rosea (L.) Cav. dlouho převládalo v evropských květenách před návratem k rodu Alcea. Starší literatura obsahuje také následující synonyma:

• Malva rosea (L.) E.H.L.Krause (historické synonymum)
• Alcea rosea var. sinensis (Cav.) Alef. (historické synonymum)
• Althaea sinensis Cav. (historické synonymum)
• Althaea chinensis Wall. (historické synonymum)
• Althaea flexuosa Sims (historické synonymum)

Přívlastky sinensis a chinensis odkazují na hypotézu čínského původu a souvisejí s čínskými lidovými názvy druhu. Při nákupu nebo vyhledávání je nejspolehlivějším vodítkem přijaté jméno Alcea rosea. ^{1 8}

Příbuzná Alcea ficifolia L. má členitější listy a často žluté květy. Jde o samostatný druh, nikoli synonymum Alcea rosea. Oba druhy se ve školkách snadno kříží, což někdy komplikuje výklad prodejních etiket. ¹

Stanoviště a rozšíření

V předpokládané oblasti původu mezi mírnou Asií a Tureckem roste topolovka na lesních okrajích, svazích a slunných okrajích cest. Staleté pěstování v Evropě, východní Asii a Severní Americe ji zahradnickou cestou rozšířilo daleko za tento areál. ^{1 3}

Za invazní druh se nepovažuje, přesto se díky hojnosti semen samovolně vysemeňuje na rumištích, v městských úhorech i ve spárách chodníků. Zdroj uvádí odolnost do −15 °C a zónu USDA 3; v mírném podnebí západní Evropy i Spojených států mohou přezimovat také semenáče uniklé ze zahrad. ^{8 3}

Ve Francii zůstává převážně pěstovanou rostlinou. Tamní národní inventář přírodního dědictví ji eviduje pod francouzskými názvy rose trémière, passerose a alcée rose. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Letní výsev se provádí nejlépe v srpnu nebo září roku před očekávaným kvetením. Při přibližně 20 °C klíčí semena Alcea rosea za 2 až 3 týdny. První sezonu vznikne nízká růžice, která přezimuje v klidu a následující jaro vyžene květní lodyhu. ^{5 2}

Po odkvětu Alcea rosea vznikají suché, kotoučovité členěné plody připomínající malý bochník sýra. Při dozrávání uvolňují mnoho plochých semen; právě jejich množství podporuje samovolné výsevy pozorované ve městech. ⁸

Pěstitelé množí topolovku především výsevem, ale u rostlin přežívajících v mírném podnebí déle než dva roky lze na jaře rozdělit také trs. Takové rostliny se chovají jako krátkověké trvalky, nikoli striktní dvouletky. ^{5 2}

Využití a rizika

Okrasné využití topolovky převládá zejména v zadních částech záhonů venkovských zahrad a u osluněných zdí. Zeď poskytuje vysokým květním lodyhám přirozenou ochranu před větrem. ^{4 3}

Jedlé jsou všechny části rostliny: mladé listy se vaří jako zelenina, poupata a korunní lístky se přidávají syrové do salátu nebo suší na čaj a kořen obsahuje škrob. Podle ASPCA je topolovka růžová netoxická pro kočky, psy a koně. ^{5 6}

Tradiční léčitelství používá slizovité květy a kořeny ke zklidnění dýchacích a močových cest. Novější práce z květů izolovaly polysacharidy s protivředovým účinkem a antioxidační látky. Jde o tradiční nebo experimentální využití, nikoli ověřenou léčbu. ^{8 5}

Pěstitelským problémem je zejména houbová choroba: rez slézová (Puccinia malvacearum) téměř každé léto skvrní a vysušuje dolní listy Alcea rosea. Kvetení na vrcholu lodyhy přitom zpravidla pokračuje. ^{2 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnické série mají jednoduché květy blízké planému typu nebo plné květy šlechtěné od 19. století, například skupinu Chater’s Double. Kultivar Nigra s téměř černými květy získal Award of Garden Merit od RHS; série Halo byla vyšlechtěna na vyšší odolnost vůči rzi. ²

Záměna hrozí především s Alcea ficifolia s členitými listy a se zahradními kříženci obou druhů, jejichž etikety ne vždy uvádějí přesný původ. Neoznačená rostlina ve městě obvykle pochází z výsevu ze sousední zahrady; Alcea rosea podle těchto podkladů mimo zahrady nevytváří stabilní zplanělé populace. ^{1 8}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Alcea rosea L.
• Royal Horticultural Society, Alcea rosea – topolovka růžová
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Alcea rosea
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Alcea rosea
• Plants For A Future, Alcea rosea
• ASPCA, toxikologický záznam topolovky
• INPN, Alcea rosea L. 1753 – topolovka růžová
• Wikipédia FR, Alcea rosea
• Wikidata, Alcea rosea