Děhel lesní (Angelica sylvestris, L. 1753)

Děhel lesní (Angelica sylvestris L., 1753) je vysoká vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), původní v severozápadní Eurasii. Roste na vlhkých loukách, rašeliništích a březích vodních toků. Tento planý příbuzný pěstované anděliky lékařské měl dříve skromné léčebné a potravinářské využití. Po zavlečení do Kanady se stal invazní rostlinou východních mokřadů.

Číst dál
Vědecký názevAngelica sylvestris
RodAngelica
ŘádApiales

Děhel lesní, Wild angelica a Woodland angelica

Základní údaje
Toxicita
Při požití netoxický; šťáva na slunci vyvolává fotosenzitivitu
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Bylinná trvalka · Kvetoucí trvalka
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
FrancieEvropaRusko a střední SibiřTurecko a Kavkaz
Stanoviště
Vlhké louky, rašeliniště, lesní lemy a břehy toků na úrodných půdách s pH nad 4; vzácněji narušovaná místa
Sezónnost
Doba kvetení
LétoPodzim
Doba sklizně
JaroPodzim
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
7/10
Doba do dospělosti
Kvete od července do září, křídlaté plody dozrávají na podzim
Množení
Výsev
Klima a voda
Tolerovaná teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Střední, pevná lodyha může po prudkém dešti v mokré půdě polehnout
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Živná půda, Vlhká půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.

Plné slunce až lehký polostín, snáší řídký zápoj
Exteriér
Říční břeh, Mokrá louka, Okraj lesa
Vzhled
Výška50–200 cmŠířka40–100 cm
Listy
Zelená
Děhel lesní (Angelica sylvestris): původ a využití — listy 1
Květy
BíláRůžováVelikost0.2–0.4 cm
Děhel lesní (Angelica sylvestris): původ a využití — květy 1
Plody
Hnědá
Děhel lesní (Angelica sylvestris): původ a využití — plody 1
Kůra
ZelenáFialová

Celosvětové rozšíření

Původní areál Angelica sylvestris zahrnuje téměř celou Evropu, Rusko po střední Sibiř, Kazachstán, Mongolsko, Sin-ťiang, Turecko, Kavkaz, Sýrii a Libanon. Ve Francii roste na většině území kromě středomořského pásu a střední části atlantického pobřeží. Do východní Kanady byl zavlečen v 18. století a od konce 80. let 20. století se tam v mokřadech chová invazně.

  • Původní4
  • Invazní1
  • Metropolitní Francie
  • Evropa
  • Rusko a střední Sibiř
  • Turecko a Kavkaz
  • Kanada

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Děhel lesní (Angelica sylvestris L., 1753) je vytrvalá bylina rodu Angelica z čeledi miříkovitých (Apiaceae). V angličtině se označuje jako wild angelica nebo woodland angelica. Botanik Rembert Dodoens jej poprvé popsal v 16. století; Carl von Linné mu roku 1753 dal konečné dvouslovné vědecké jméno. 1 2

Rodové jméno Angelica souvisí s latinským angelicus, odvozeným z řeckého aggelos, tedy „posel“, později „Boží posel“. Odráží víru, že rostlina chrání před jedy a epidemiemi. Druhové jméno sylvestris pochází z latinského silva, „les“, a znamená „lesní, planý“. Pomáhá odlišit tuto rostlinu od její pěstované příbuzné Angelica archangelica. 3

Poznávací znaky

Výška děhelu lesního bývá 50 cm až 1,5 m, na živné vlhké půdě někdy dosahuje 2 m. Lodyha je dutá, žebernatá a lysá, často nachově zbarvená, a nahoře se větví. Hladká nachová lodyha kontrastuje s chlupatou hranatou lodyhou bolševníku obecného (Heracleum sphondylium), s nímž bývá v přírodě nejčastěji zaměňován. 6 4

Velké přízemní listy jsou dvakrát až třikrát zpeřené. Trojúhelníkovitá čepel dorůstá délky až 60 cm a skládá se z kopinatých až vejčitých, pilovitě zubatých lístků. Listy nesou dlouhé řapíky s nafouklými pochvami. Výše na lodyze jsou lístky menší a přisedlé; rozdílná podoba listů tedy odpovídá jejich poloze na rostlině. 3

Květenství tvoří velký, mírně vyklenutý složený okolík na 15–40 chlupatých paprscích, s okolíčky o průměru 10–20 cm. Drobné bílé až narůžovělé květy mají obvejčité korunní lístky se zahnutou špičkou. Oválné zploštělé plody měří přibližně 4 mm a jejich blanitá křídla jsou širší než vlastní tělo plodu. 6 3

Užitečná taxonomie

Pro děhel lesní přijímá Plants of the World Online jméno Angelica sylvestris L. a uznává tři poddruhy. Vedle nominátního poddruhu sylvestris jde o poddruh villosa, rozšířený od jihozápadní a střední Francie přes Pyreneje po severozápadní Španělsko, a o poddruh elatior, sahající ze střední Evropy na jižní Sibiř. 1

Ve starších regionálních květenách se lze setkat s několika synonymy, která označují stejný druh pod jinými vědeckými jmény:

  • Athamanta sylvestris (L.) Weber, historické synonymum
  • Imperatoria sylvestris (L.) Lam., historické synonymum
  • Selinum sylvestre Crantz, historické synonymum
  • Angelica montana Brot., historické synonymum

Rod Angelica patří do podčeledi Apioideae a zahrnuje desítky euroasijských a severoamerických druhů. Zahradnicky nejznámější zůstává Angelica archangelica, pěstovaná pro kandované lodyhy. Společná rodová příslušnost však neznamená totožné využití ani stejnou chuť všech těchto rostlin. 1 5

Stanoviště a rozšíření

Téměř celou Evropu zahrnuje přirozené rozšíření Angelica sylvestris. Dále sahá přes Rusko po střední Sibiř a zahrnuje Kazachstán, Mongolsko, Sin-ťiang, Turecko, Kavkaz, Sýrii a Libanon. Francouzská INPN uvádí výskyt na většině Francie kromě středomořského pásu a střední části atlantického pobřeží. 1 2

Na vlhkých a úrodných stanovištích obsazuje děhel široké spektrum prostředí: vlhké louky, rašeliniště, lesní lemy a břehy vodních toků. Vyhovují mu pravidelně narušovaná místa, kde mohou vznikat početné populace. Snáší půdy s pH nad 4. Méně často se objevuje uvnitř lesů, na haldách nebo podél cest. 6

Ve východní Kanadě byl děhel zavlečen v 18. století, pravděpodobně kvůli léčebnému využití. Nejprve se usadil v Novém Skotsku a poté se rozšířil do Nového Brunšviku, Ontaria a Québecu. Od konce 80. let 20. století se tam chová invazně a místy vytlačuje původní mokřadní druhy. 6

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení Angelica sylvestris probíhá od července do září. V jednotlivém květu dozrávají tyčinky dříve než pestíky; tato protandrie omezuje samoopylení. Křídlaté plody se šíří převážně vodou, tedy hydrochorně. Proud je může odnést daleko od mateřské rostliny, což odpovídá častému výskytu podél toků. 6

Ačkoli je děhel řazen mezi vytrvalé rostliny, často se chová částečně monokarpicky. Pozorování ukazují, že více než polovina jedinců odumírá po svém jediném kvetení. Počáteční růst je rychlý díky zásobám v kůlovém kořeni. Obnova populací zcela závisí na semenech; vegetativně se tento druh nerozmnožuje. 6

Využití a rizika

U děhelu lesního jsou jedlé lodyhy, řapíky, listy, květy, plody i kořen. Mladé výhonky a listy se vaří jako zelenina, lodyhy se mohou kandovat a kořen i semena slouží jako koření. Chuť však zůstává více planá a méně aromatická než u Angelica archangelica, proto obě rostliny nejsou chuťově zaměnitelné. 4

Rostlinná šťáva obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny. Po styku šťávy s pokožkou a následném vystavení slunci mohou vzniknout popáleniny a dermatitida. Rukavice při sběru pomáhají toto riziko omezit, zejména za slunečného počasí. Jedlost částí rostliny tedy neznamená, že šťáva nemůže poškodit kůži. 4

Historické využití kořene a semen Angelica sylvestris zahrnovalo prostředky proti křečím, nadýmání a kašli i na podporu vykašlávání. Jde o tradiční užití při dýchacích a zažívacích obtížích. V turecké Manise kořen tvoří součást tradiční léčivé pasty mesir; toto kulturní využití samo o sobě nepředstavuje návod k domácí léčbě. 4

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Žádný uznávaný zahradní kultivar Angelica sylvestris není uváděn. Na rozdíl od Angelica archangelica zůstává děhel především planou rostlinou, která se pro zahradní pěstování vybírá jen zřídka. Jeho taxonomické poddruhy proto nelze automaticky chápat jako zahradní odrůdy. 1

Nejnebezpečnější je záměna s bolehlavem plamatým, Conium maculatum, který může po požití způsobit smrt. Jeho lodyha má nepravidelné nachové skvrny a nepříjemně páchne, zatímco děhel má lodyhu lysou a rovnoměrně nachovou. Méně nebezpečná je záměna s bolševníkem obecným, Heracleum sphondylium: ten má chlupatou lodyhu i listy a kvete dříve, už od května. 6

Od pěstované příbuzné Angelica archangelica se děhel odlišuje především barvou květů. Andělika lékařská je má světle zelené, děhel lesní bílé až narůžovělé. Rozdílné je i využití: u první se vyhledávají kandované lodyhy, zatímco druhá zůstává převážně planou rostlinou.

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je děhel lesní jedovatý?

U koček, psů a koní není doložena toxicita při požití. Jeho šťáva však obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny, které mohou po vystavení pokožky slunci způsobit popáleniny.

Jak rozeznat děhel lesní od bolehlavu?

Bolehlav má na nepříjemně páchnoucí lodyze nepravidelné nachové skvrny. Děhel lesní má lodyhu lysou, žebernatou a často rovnoměrně nachovou. Při pochybnostech rostlinu raději nesbírejte.

Je děhel lesní invazní?

V Evropě, kde je původní, jde o běžnou mokřadní rostlinu. Do východní Kanady byl zavlečen v 18. století a od konce 80. let 20. století se tam chová invazně, až ohrožuje některé mokřady v Ontariu.

Dá se děhel lesní jíst?

Všechny části jsou jedlé: mladé výhonky, listy, kandované lodyhy, kořen i semena. Chuť je však považována za výrazněji planou a méně aromatickou než u pěstované příbuzné anděliky lékařské, Angelica archangelica.

Jak se liší od anděliky lékařské?

Angelica archangelica se pěstuje pro kandované lodyhy a aromatický kořen a mívá světle zelené květy. Angelica sylvestris roste planě, má bílé až narůžovělé květy a méně výraznou chuť, která je v cukrářství méně vyhledávaná.

Odkud pochází jméno Angelica?

Pochází z latinského angelicus, odvozeného od řeckého aggelos, „posel“, později „Boží posel“. Odkazuje na někdejší víru, že rostlina chrání před jedy a epidemiemi.

Kde roste děhel lesní?

Původní druh obývá vlhké louky, rašeliniště, lesní lemy a břehy vodních toků severozápadní Eurasie, od Spojeného království po střední Sibiř a Turecko.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.