Japanese laurel (Aucuba japonica, Thunb. 1783)

Identita

Aucuba japonica (Aucuba japonica Thunb., 1783) je stálezelený dvoudomý keř z čeledi Garryaceae. Jméno rodu pochází z japonského slova aokiba, které botanik Carl Peter Thunberg při popisu druhu roku 1783 polatinštil. Druhové jméno japonica odkazuje na Japonsko. ^{1 7}

Kožovité lesklé listy vedly v některých jazycích k pojmenováním připomínajícím vavřín. S pravým vavřínem (Laurus nobilis) ani s bobkovišní (Prunus laurocerasus) však tento keř blízce příbuzný není. Podobnost lidových jmen neznamená příslušnost ke stejné čeledi. ^{4 6}

Poznávací znaky

Keř druhu Aucuba japonica bývá zaoblený a hustý, vysoký 1,5 až 3 m, u starých jedinců výjimečně až 4 m. Vstřícné kožovité lesklé listy jsou eliptické až kopinaté, dlouhé 8 až 20 cm, s hrubými zuby v horní polovině čepele. Základní druh má listy zelené, zahradní kultivary často žlutě skvrnité. ^{3 7}

Dvoudomost znamená, že samčí a samičí květy rostou na různých jedincích. Drobné hnědopurpurové čtyřčetné květy se otevírají v březnu a dubnu. Na samčích rostlinách tvoří vzpřímené laty, na samičích kratší svazečky v úžlabí listů. Běžný jedinec tedy nenese oba typy květů současně. ^{2 4}

Nápadným poznávacím znakem je vejcovitá jasně červená peckovice, velká přibližně 1 až 1,5 cm. Objevuje se jen na opylených samičích rostlinách a často vydrží přes zimu do dalšího jara. Chybějící plody nemusí znamenat nemoc: rostlina může být samčí nebo bez vhodného opylovače. ^{7 4}

Užitečná taxonomie

Zařazení rodu Aucuba se v minulosti měnilo. Nejprve patřil do Cornaceae, později do samostatné čeledi Aucubaceae a dnes je řazen do Garryaceae v řádu Garryales. Tyto změny neovlivňují poznávání živé rostliny, vysvětlují však starší údaje v zahradnické literatuře. ^{1 8}

U tohoto druhu bylo popsáno několik botanických variet a forem; v související botanické nomenklatuře se objevují také tato jména:

• Aucuba japonica var. borealis Miyabe & Kudô, botanická varieta
• Aucuba japonica var. japonica, nominátní varieta
• Aucuba japonica f. variegata (Dombrain) Rehder, panašovaná forma
• Aucuba himalaica Hook.f. & Thomson, příbuzný druh

Botanická jména je třeba odlišit od zahradních označení Crotonifolia či Golden King. Ta patří šlechtěným kultivarům, nikoli samostatným botanickým taxonům. Stálým vodítkem při určování zůstává přijaté vědecké jméno Aucuba japonica. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Ve východní Asii leží původní areál v jihovýchodní Číně, na Tchaj-wanu, v Koreji a Japonsku. Keř roste v živném vlhkém lesním podrostu, v roklích, křovinách a u zastíněných vodních toků. ^{1 3}

Evropská historie pěstování začala roku 1783, kdy školkař John Graeffer přivezl do Anglie jediný panašovaný samičí klon. Bez samce tato linie téměř osmdesát let neplodila. Teprve dovozy Roberta Fortunea a dalších sběratelů v 50. a 60. letech 19. století přinesly do Anglie samčí rostliny; první plody ukázal školkař Standish v roce 1864. ⁷

Zahradní výsadby se od té doby rozšířily po Evropě, Severní Americe i dalších oblastech. V některých mírných oceánických podnebích druh místy zplaňuje. Ve Francii není uváděn jako invazní a zůstává především zahradní rostlinou. ^{9 2}

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování závisí na odděleném pohlaví rostlin: každý běžný jedinec má květy jediného pohlaví a plody tvoří pouze samice opylené blízkým samcem. Samostatně vysazená běžná rostlina proto bez partnera neplodí bez ohledu na věk či péči; zvláštnost kultivaru Rozannie je popsána níže. ^{7 2}

Jarní květy se podle oblasti objevují v březnu a dubnu. Hmyz přenáší pyl mezi blízkými samčími a samičími keři. Plody dozrávají na podzim a často zůstávají celou zimu, protože místní fauna je nepovažuje za příliš lákavé. ^{4 2}

Nejspolehlivější pěstitelskou metodou množení je řízkování polodřevitých stonků od září do února. I malý úsek větévky snadno zakoření bez zvláštního ošetření. Funguje také hřížení, při němž však oddělení nové rostliny vyžaduje přibližně dvanáct měsíců. ^{5 7}

Využití a rizika

Okrasné využití tohoto keře má dlouhou historii. Koncem 19. století se v Anglii stal běžnou součástí předměstských zahrad díky odolnosti vůči uhelnému kouři a stínu velkých stromů. Londýnští pouliční prodejci jej nabízeli v květináčích. ^{7 2}

Dnes slouží jako kostra zastíněných záhonů, volný živý plot pod hustými korunami stromů i rostlina do chráněné nádoby v chladném podnebí. Snáší vápnité půdy, jíl i písek, a vyplňuje tak místa, kde se mnoha jiným keřům nedaří. ^{5 3}

Iridoidní glykosidy aukubosid a aukubin obsahuje celá rostlina, nejvíce však plody. Francouzské toxikologické středisko ve sledovaném období zaznamenalo 78 požití plodů oproti 2 požitím listů. Požití plodů obvykle vyvolává nevolnost, zvracení a bolesti zažívacího ústrojí; průběh bývá mírný. ^{6 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradní kultivary se rozlišují především podle pohlaví a panašování. Crotonifolia je samičí a plodící, Golden King samčí, neplodící a využitelný jako opylovač; oba mají výrazné zlaté skvrny. Samičí Rozannie je samosprašná a plodí bez partnera, což je u tohoto dvoudomého druhu neobvyklé. Salicifolia má úzké zelené listy zcela bez skvrn. ²

Nejčastější záměny se týkají těchto rostlin:

• Prunus laurocerasus, bobkovišeň s listy vonícími po hořkých mandlích a výrazně vyšší kyanogenní toxicitou;
• Laurus nobilis, kuchyňský vavřín, který přes podobná lidová jména není blízce příbuzný;
• Skimmia japonica, další dvoudomý keř lesního podrostu s červenými plody, ale z čeledi Rutaceae.

Listy bez vůně, oddělené pohlaví běžných jedinců a mimořádná tolerance hlubokého stínu jsou nejspolehlivější vodítka k odlišení tohoto keře od podobných rostlin. ^{4 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Aucuba japonica Thunb.
• Royal Horticultural Society, Aucuba japonica - Japanese laurel
• Missouri Botanical Garden, Aucuba japonica
• North Carolina State Extension, Aucuba japonica
• Plants For A Future, Aucuba japonica
• Centre antipoison de Lille, Aucuba – rostlina s jedovatými plody
• Trees and Shrubs Online (Bean's), Aucuba japonica
• International Plant Names Index, Aucuba japonica Thunb.
• USDA PLANTS Database, Aucuba japonica Thunb.