Begónie (Begonia, L. 1753)

Identita

Begónie (Begonia L.) označuje rod kvetoucích rostlin, který zahrnuje téměř celou čeleď kysalovitých, Begoniaceae. S více než 2 000 popsanými druhy patří mezi deset největších rodů kvetoucích rostlin. Jejich počet přitom není uzavřený, neboť botanici pravidelně popisují další nové druhy. ^{1 2}

V přírodě obývají begónie tropy a subtropy, v zahradách a bytech však poskytují velmi rozdílné okrasné rostliny. Zahradnická nabídka rozlišuje skupiny okrasné listem, velkokvěté hlíznaté begónie a skupinu semperflorens pěstovanou jako záhonovou letničku. Název připomíná francouzského správce Michela Bégona, jemuž rod věnoval botanik Charles Plumier. ^{4 5}

Rozpoznání

Nesouměrná listová čepel je nejspolehlivějším znakem rodu Begonia. Obě poloviny listu jsou nestejné po stranách hlavní žilky, takže list připomíná šikmo posazené ucho nebo křídlo. Zbarvení se mezi skupinami značně liší: vedle jednolitě zelených listů existují listy s červenou, stříbřitou či purpurovou kresbou. ^{2 3}

Stonky bývají dužnaté a v uzlech ztlustlé. U vzpřímených begónií připomínají článkované pruty, zatímco u některých listových skupin tvoří plazivý oddenek. Také velikost je proměnlivá: nízké trsy měří několik desítek centimetrů, prutovitě rostoucí exempláře mohou přesáhnout jeden metr. ^{3 4}

Další vodítko nabízejí květy. Begónie jsou jednodomé, tedy na jedné rostlině nesou oddělené samčí a samičí květy. Samičí květ prozrazuje nápadný křídlatý semeník pod okvětními lístky. Hlavní kvetení připadá na léto a podzim, u skupiny Elatior se v interiéru někdy prodlužuje. ^{2 5}

Taxonomické souvislosti

Rod Begonia popsal Linné roku 1753 a je typovým rodem čeledi Begoniaceae v řádu tykvotvarých, Cucurbitales. Kromě monotypického havajského rodu Hillebrandia soustřeďuje téměř veškerou rozmanitost této čeledi. Tak výrazné soustředění druhů do jediného rodu představuje pozoruhodný botanický případ. ^{1 2}

V zahradnictví se begónie třídí hlavně do pěstitelských skupin, zahrnujících desítky druhů a hybridů. Následující názvy jsou proto spíše zahradnickými označeními než botanickými kategoriemi:

• Begonia Rex-cultorum, begónie Rex okrasné listem;
• Begonia × tuberhybrida, velkokvěté hlíznaté begónie;
• Begonia × semperflorens-cultorum, záhonové voskovky;
• Begonia × hiemalis, dlouho kvetoucí begónie Elatior.

Uvedená hybridní jména označují zahradnické linie, nikoli samostatné plané druhy. Stabilním základem zůstává přijaté rodové jméno Begonia L. Botanici člení početné druhy do několika desítek sekcí, zatímco pěstitelské skupiny slouží především k orientaci v jejich vzhledu a způsobu pěstování. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Plané druhy begónií pocházejí z tropických a subtropických oblastí Ameriky, Afriky a Asie. Areál rodu sahá až do střední Číny. K hlavním centrům druhové rozmanitosti patří Andy, povodí Konga a jihovýchodní Asie, tedy rozsáhlé oblasti s velmi různorodými lesními stanovišti. ^{1 2}

Typickým prostředím je vlhký stín tropického podrostu, zastíněné skály, břehy a lesní svahy. Vzduch zde zůstává vlhký a světlo prochází přes koruny stromů rozptýlené. Tyto podmínky vysvětlují nároky pěstovaných begónií na vzdušnou vlhkost i jejich citlivost vůči přímému slunci a vysychání. ^{3 5}

Mimo původní areál se begónie uplatňují jako pěstované rostliny. Ve Francii, Spojených státech nebo Japonsku slouží jako pokojové květiny, kvetoucí rostliny v nádobách či letničky pro stinné záhony. V mírném pásu je podle těchto zdrojů omezuje mráz, a proto se zde neudržují zplanělé. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Většina begónií jsou vytrvalé rostliny citlivé na mráz. V tropických podmínkách přetrvávají, zatímco v mírném pásu se pěstují v bytech nebo jako záhonové letničky. Hlíznaté begónie procházejí zimním klidem: nadzemní část odumře a suchá hlíza se uchová pro jarní výsadbu. Hlavní kvetení probíhá v létě a na podzim. ^{5 3}

Jednodomé rostliny vytvářejí samčí i samičí květy odděleně na stejném jedinci. Po opylení se ze samičího květu vyvine křídlatá tobolka s mimořádně jemnými semeny, která patří k nejmenším v rostlinné říši. Výsev je proto náročný na zacházení, ale může poskytnout mnoho semenáčků. ^{2 1}

Pěstitelé využívají především vegetativní množení. Stonkový řízek s uzlem je vhodný pro vzpřímené begónie. U oddenkatých skupin dovoluje listové řízkování získat novou rostlinu i z části čepele položené na vlhký substrát. Podle skupiny přichází v úvahu také dělení trsů, dělení hlíz nebo výsev jemných semen. ^{4 5}

Využití a rizika

Převládá okrasné využití. Begónie Rex zdobí interiéry barevnými listy, hlíznaté skupiny nabízejí velké letní květy v květináčích a závěsech a voskovky pokrývají stinné záhony. Některé druhy mají v oblastech původu tradiční potravinové nebo léčebné využití; jejich nakyslé stonky se někdy konzumují syrové. ^{4 2}

Při zacházení je však nutná opatrnost. ASPCA řadí rod Begonia mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy a koně kvůli rozpustným oxalátům, zvláště koncentrovaným v hlízách a dalších podzemních částech. Požití může způsobit slinění, zvracení a podráždění úst. Rostliny proto patří mimo dosah zvířat a malých dětí. ^{6 5}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnická nabídka se dělí do velkých pěstitelských skupin. Begónie Rex (Begonia Rex-cultorum) vynikají listy, hlíznaté begónie (Begonia × tuberhybrida) velkými plnými květy, voskovky (Begonia × semperflorens-cultorum) souvislým záhonovým kvetením a Elatior (Begonia × hiemalis) dlouhým kvetením v nádobách. Při nákupu pomůže určit skupinu a zkontrolovat listy i pevnost kořenového krčku. ^{4 3}

K nejčastějším srovnáním a možným záměnám patří:

• Begonia maculata, vzpřímená pokojová begónie se stříbřitě skvrnitými listy;
• Begonia Rex-cultorum, jejíž pestré listy mohou připomínat jiné stínomilné rostliny, například fitónie;
• Hillebrandia sandwicensis, havajský endemit z jediného dalšího rodu čeledi Begoniaceae, příbuzný, ale samostatný.

Výrazně nesouměrné listy, dužnaté stonky ztlustlé v uzlech a oddělené samčí a samičí květy zůstávají společnými poznávacími znaky. Právě jejich kombinace pomáhá přiřadit rostlinu k rodu Begonia bez ohledu na to, do které zahradnické skupiny byla zařazena. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Begonia L.
• Encyclopaedia Britannica, rod Begonia
• Missouri Botanical Garden, výsledky vyhledávání rodu Begonia
• Royal Horticultural Society, vyhledávání begónií
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Begonia
• ASPCA, toxicita druhů rodu Begonia