Sapan nádherný (Caesalpinia pulcherrima, (L.) Sw. 1791)

Identita

Sapan nádherný (Caesalpinia pulcherrima (L.) Sw., 1791) je ostnitý keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), podčeledi Caesalpinioideae. Linné jej nejprve popsal roku 1753 pod jménem Poinciana pulcherrima. Švédský botanik Olof Swartz jej v roce 1791 přeřadil do rodu Caesalpinia; toto jméno přijímá také POWO/Kew. ^{1 2}

Druhové jméno pulcherrima znamená latinsky „nejkrásnější“ a odkazuje na červené a žluté kvetení. Právě květy rostlině vynesly postavení národní květiny Barbadosu. Z tohoto důvodu byla vyobrazena také na osobní vlajce královny Alžběty II. pro Barbados. ⁶

Ve Francii se druh prodává pod označeními fleur de paon, orgueil de Chine, aigrette nebo flamboyant nain. Tato francouzská obchodní jména vyjadřují především podobnost s menším příbuzným madagaskarského stromu Delonix regia. Neoznačují jednotlivé botanické druhy ani samy o sobě nerozlišují zahradnické selekce. ³

Rozpoznání

Rozložitá koruna sapanu nádherného patří ke keři nebo menšímu stromu vysokému 2 až 5 m, v bezmrazých tropech někdy i vyššímu. Stonky nesou krátké zahnuté ostny. Právě ty pomáhají odlišit rostlinu od dalších keřů se stejně jemným, dvakrát zpeřeným olistěním, které ostny nemají. ^{5 8}

Dvakrát zpeřené listy měří 20 až 40 cm. Tvoří je 3 až 10 párů primárních dílů, na nichž vyrůstají vejčité lístky dlouhé 15 až 25 mm. V mírnějším klimatu bývá olistění částečně opadavé, v tropech stálezelené; keř tam listy nikdy neztrácí úplně. ⁶

Vzpřímené hrozny dlouhé 15 až 20 cm spojují žluté, oranžové nebo červené korunní lístky s dlouhými jasně červenými tyčinkami. Ty daleko vyčnívají z květu a vytvářejí nápadný kontrast, který stojí za přezdívkou paví květ. V jednom hroznu může být až 40 květů, rozvíjejících se postupně zdola nahoru. ^{5 4}

Plochý dřevnatějící lusk dorůstá délky 6 až 12 cm. Ve zralosti se rozpadá na dvě chlopně, které prudkým pohybem vymršťují semena. Tento způsob šíření pomáhá vysvětlit, proč druh dokáže mimo původní areál rychle osidlovat nová místa a vytvářet další populace. ⁶

Taxonomické souvislosti

Za přijatým jménem se skrývá historie přeřazování typická pro rod Caesalpinia. Ten dlouho sdružoval různorodé ostnité tropické bobovité rostliny. Ve starších zdrojích se proto objevují také následující jména, jejichž úroveň a autorské zkratky je třeba rozlišovat:

• Poinciana pulcherrima L., původní jméno z roku 1753
• Poinciana pulcherrima f. flava (F.T.Hubb. & Rehder) O.Deg., jméno žluté formy
• Caesalpinia pulcherrima f. flava (F.T.Hubb. & Rehder) H.St.John, kombinace pro tutéž formu
• Caesalpinia pulcherrima var. insignis Kuntze, varietní jméno

Novější revize rodu Caesalpinia převádějí některé druhy do rodů Poinciana nebo Erythrostemon. POWO však nadále přijímá Caesalpinia pulcherrima. Toto jméno proto zůstává použitelným vodítkem při srovnávání zahradnických katalogů a starších botanických popisů, v nichž se názvosloví může lišit. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Přesné vymezení původní oblasti není jednotné. POWO uvádí jihovýchodní Mexiko až Střední Ameriku, jiné zdroje spojují původ s Antilami. Po staletí se rostlina pěstovala napříč tropickou Amerikou, takže její skutečné výchozí rozšíření zastřely lidské přesuny už před prvními evropskými herbářovými sběry. ^{1 5}

Na Antily byl druh přenesen velmi brzy a zdomácněl tam v zahradách natolik, že se stal národní květinou Barbadosu. Později se rozšířil téměř do všech tropických a subtropických oblastí, včetně Indie, Havaje, Floridy, východní Afriky a jihovýchodní Asie. ⁶

Mimo původní areál snadno zplaňuje díky pukavým luskům vymršťujícím semena i jejich přenosu ptáky, větrem a vodou. V severní Austrálii a na Galapágách je hodnocen jako invazní; na narušených půdách vytváří husté křoviny. Na Réunionu se naproti tomu uvádí pouze ze zahrad a nízkých živých plotů, bez hlášeného zplanění. ⁶

Životní cyklus a kvetení

Klíčení urychluje namočení semen na 12 až 24 hodin do vlažné vody. Tím měkne tvrdé osemení a vzcházení je rychlejší. Možné je také množení měkkými řízky pod krytem, ale ve srovnání s výsevem se tato cesta používá méně často. ⁸

V tropickém klimatu kvetení téměř neustává. V chladnějších nebo středomořských podmínkách se soustřeďuje na jaro a podzim, s výrazným zpomalením za příliš horkého léta nebo v zimě. Květy v jednotlivých hroznech se otevírají postupně, takže každá vlna může trvat několik týdnů. ⁴

Po odkvětu lusky několik měsíců tvrdnou, než se prudce otevřou a vymrští semena. V oblastech s chladnými zimami může nadzemní část zmrznout a rostlina na jaře znovu vyrašit od báze. Tím se Caesalpinia pulcherrima liší od některých výrazněji tropických příbuzných stejného rodu. ⁶

Využití a rizika

Převažuje okrasné využití v nízkých živých plotech, záhonech nebo jako solitéra na plném slunci. Kvetoucí keř přitahuje kolibříky a motýly. Royal Horticultural Society mu udělila ocenění Award of Garden Merit, což je pro tropický druh pěstovaný také v mírném klimatu pozoruhodné uznání zahradnických vlastností. ⁴

Mladá semena zbavená osemení se v některých tropických kuchyních jedí syrová nebo vařená; vařené květy rovněž vstupují do místní stravy. Kořeny, kůra, listy a květy mají dlouhou historii v tradiční medicíně, například jako projímadlo nebo součást gynekologických přípravků. Jde o popis tradičního využití. ⁸

Posledně uvedené využití má také historický rozměr. Přírodovědkyně Maria Sibylla Merian v 17. století ze Surinamu zaznamenala, že původní obyvatelky a zotročené ženy rostlinu používaly k vyvolání potratu. Jejich jednání spojovala s odmítáním předat otroctví vlastním dětem. ⁶

ASPCA řadí Caesalpinia pulcherrima mezi jedovaté rostliny pro psy, kočky a koně. Látky dráždící trávicí soustavu a třísloviny mohou po požití vyvolat zvracení a průjem. Riziko se týká zejména neupravených lusků a semen, které mají zůstat mimo dosah domácích zvířat. ⁷

Formy a možné záměny

Zahradnický obchod rozlišuje jen málo ustálených kultivarů. Výjimkou je forma flava se zcela žlutými květy oproti červenooranžové základní formě. Označení „Flamboyant“ někdy doprovází zvlášť bohatě kvetoucí rostliny, ale nemá postavení registrovaného kultivaru a samo o sobě nepotvrzuje totožnost selekce. ⁸

Červené a žluté květy sdílí několik tropických druhů, které lze při zběžném pohledu zaměnit:

• Caesalpinia gilliesii má stejně dlouhé červené tyčinky, ale jednotně světle žluté korunní lístky bez syté červené barvy C. pulcherrima;
• Delonix regia je podstatně větší, bez ostnů, s bohatým kvetením a pěti korunními lístky téměř stejné velikosti;
• Erythrina crista-galli nese seskupené červené květy, ale její listy jsou trojčetné, nikoli dvakrát zpeřené.

Nejspolehlivější určení poskytuje souběh tří znaků pozorovatelných po celý rok: ostnité stonky, dvakrát zpeřené listy s drobnými lístky a keřovitý růst. Celková stavba je výrazně kompaktnější než u dospělého madagaskarského delonixu, takže samotná podobná barva květů k záměně vést nemusí. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Caesalpinia pulcherrima (L.) Sw.
• International Plant Names Index, Caesalpinia pulcherrima (L.) Sw.
• INPN / MNHN, Caesalpinia pulcherrima (L.) Sw., 1791
• Royal Horticultural Society, Caesalpinia pulcherrima
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Caesalpinia pulcherrima
• Wikipedia EN, Caesalpinia pulcherrima
• ASPCA, Dwarf Poinciana (Caesalpinia pulcherrima) údaje o jedovatosti
• Useful Tropical Plants, Caesalpinia pulcherrima