Dřín květnatý (Cornus florida, L. 1753)

Identita

Dřín květnatý (Cornus florida L., 1753) je malý opadavý strom z čeledi dřínovitých (Cornaceae), původem z východu Severní Ameriky. V dospělosti dorůstá 6 až 10 m. Druhové jméno neznamená, že je endemitem Floridy: latinské floridus znamená „kvetoucí“ a popisuje nápadné kvetení. Rodové Cornus souvisí s latinským cornu, roh, podle tvrdosti dřeva. ^{1 2}

Anglické označení dogwood se údajně odvozuje od někdejšího používání odvarů z kůry proti psímu svrabu. České jméno dřínovec květnatý označuje tutéž rostlinu. Francouzské pojmenování „cornouiller de Floride“ ji odlišuje od evropského dřínu obecného (Cornus mas), který patří do stejného rodu, ale rozkvétá drobnými žlutými okolíky dávno před olistěním. ⁵

Poznávací znaky

Čtyři velké bílé nebo růžové útvary připomínající korunní lístky jsou listeny, tedy přeměněné listy. Každý je na vrcholu vykrojený a někdy hnědočerveně skvrnitý. Obklopují hustý svazeček asi dvaceti skutečných květů, drobných a nazelenalých. Celý útvar s listeny měří 8 až 10 cm v průměru a lze jej rozeznat před úplným rozvinutím listů; samotné květy jsou na pohled z dálky příliš malé. ^{2 3}

Běžná výška dospělého stromu činí 6 až 10 m, šířka bývá podobná. Koruna je nízká a patrovitá, u solitérního jedince často širší než vyšší. Šedá až tmavohnědá borka se s věkem rozpadá na malé čtvercové plošky, rozpoznatelné i v zimě. Vstřícné vejčité listy se na podzim barví sytě červeně. ^{3 4}

Zralé plody tvoří skupinky dvou až deseti peckovic zářivě červené barvy. Často zůstávají na větvích po opadu listů a pomáhají při určování na konci sezony. ⁸

Užitečná taxonomie

Podrod Cynoxylon, do něhož Cornus florida patří, sdružuje dříny s velkými listeny. Pod tímto jménem se rozlišují dvě jednotky:

• Cornus florida subsp. florida, nejrozšířenější forma na východě Severní Ameriky;
• Cornus florida subsp. urbiniana (Rose) Rickett, oddělená populace ze severovýchodního Mexika, někdy pojímaná jako samostatný druh.

Starší literatura uvádí synonyma Benthamidia florida (L.) Spach a Cynoxylon floridum (L.) Raf. Referenční databáze, například POWO, dnes pro druh přijímají jméno Cornus florida. Ostatní jména přetrvávají v botanické literatuře 19. a počátku 20. století. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Od Ontaria a jižního Maine sahá původní areál k severu Floridy a na západ po Texas a Missouri. Strom roste v podrostu opadavých lesů, na jejich okrajích a na zalesněných svazích. Izolovaná populace obývá severovýchodní Mexiko. ^{7 8}

Celosvětové hodnocení IUCN řadí druh mezi málo dotčené, místní situace se však liší: ve Vermontu je veden jako ohrožený, ve státě New York jako zranitelný a v Maine jako silně ohrožený. Úbytek tam způsobuje především antraknóza dřínu. Mimo původní areál se pěstuje hlavně jako okrasný strom. Podle kultivaru snáší asi −25 °C, odpovídá zónám USDA 5 až 9 a nikde nemá doložený invazní status. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní květenství se rozvíjejí před rašením listů nebo současně s ním, což pomáhá odlišit později kvetoucí příbuzné druhy. Dřín květnatý vykazuje gametofytickou autoinkompatibilitu: květ se nemůže oplodnit vlastním pylem. Aby vznikl plod, musí k opylení pylem jiné rostliny dojít během 24 až 48 hodin po otevření květu; jinak květ zanikne bez plodu. ⁸

Úspěšné klíčení semen vyžaduje chladovou stratifikaci po dobu 90 až 120 dnů při přibližně 4 °C. Bez tohoto ošetření klíčí málo semen a vzcházení se rozkládá do několika sezon. Okrasné kultivary se téměř výhradně roubují, protože jen tak lze spolehlivě zachovat barvu listenů a tvar vybraného jedince. ⁷

Využití a rizika

Tvrdé, husté a jemně strukturované dřevo se dlouho využívalo na násady nástrojů, paličky, zuby hrábí a hlavy golfových holí. Uplatňovala se tak jeho odolnost vůči oděru. ⁵

Některé původní národy Severní Ameriky tradičně užívaly odvar z kořenové kůry při horečce, jako svíravý prostředek a při nedostatku chininu jako jeho náhradu proti příznakům malárie. Jde o historicky popsané použití. Kořeny poskytovaly také červené barvivo a oloupané větvičky sloužily jako jednoduché zubní kartáčky. ⁵

Z toxikologického hlediska není Cornus florida veden jako jedovatý pro lidi, psy, kočky ani koně. Hořká chuť plodů omezuje požití většího množství. Pro strom představují riziko poranění kmene sekačkou či křovinořezem, která otevírají cestu antraknóze dřínu (Discula destructiva). Tato houba způsobuje značnou úmrtnost od konce 70. let 20. století, zejména ve vlhkém podrostu a ve vyšších polohách. ^{4 8}

Plody ponechané na větvích po opadu listí živí na konci sezony desítky druhů ptáků a na listech se vyvíjejí housenky několika nočních motýlů. Ve Spojených státech je druh státním stromem a květinou Virginie, stromem Missouri a květinou Severní Karolíny. Roku 1915 byly dříny darovány Japonsku jako protidar za sakury poslané roku 1912 do Washingtonu. Při stém výročí v roce 2012 se toto gesto opakovalo. ^{8 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

K rozšířeným kultivarům patří Cherokee Chief se sytě růžovočervenými listeny a Cherokee Princess, zavedený výběr s bílými listeny. Appalachian Spring byl pro svou odolnost vybrán z jediného stromu, který přežil antraknózu. ⁴

Nejčastější záměna nastává s Cornus kousa. Jeho špičaté, nevykrojené listeny se objevují po úplném olistění a dužnaté plodenství připomíná malinu, zatímco Cornus florida má oddělené peckovice. Cornus nuttallii z tichomořského pobřeží mívá šest listenů oproti čtyřem u Cornus florida; rozdíl je patrný i při pohledu na celý strom. Mexický poddruh urbiniana se odlišuje lesklejšími listy a slabším podzimním zbarvením. ^{2 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cornus florida L.
• Royal Horticultural Society, Cornus florida
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cornus florida
• NC State Extension Gardener Toolbox, Cornus florida
• Plants For A Future, Cornus florida
• IUCN Red List, hodnocení druhu Cornus florida
• USDA NRCS Plant Guide, Cornus florida
• USDA Forest Service FEIS, Cornus florida