Hadinec obecný (Echium vulgare, L. 1753)

Identita

Hadinec obecný (Echium vulgare L., 1753) je dvouletá bylina rodu Echium z čeledi brutnákovitých (Boraginaceae). Plants of the World Online toto jméno vede jako přijaté už 273 let. Původní areál sahá od Evropy po Sin-ťiang ve střední Asii. ^{1 10}

Rodové jméno vychází z řeckého echis, zmije. Hranatý plod připomíná hadí hlavu a kořen se v lidovém léčitelství dlouho používal proti zmijímu uštknutí. NC State tuto starou etymologii potvrzuje. Z dnešního pohledu jde především o medonosný plevel, který v plném květu hojně navštěvují včely. ⁴

Anglické jméno viper's bugloss spojuje slovo pro zmiji s výrazem bugloss, odvozeným z řeckého označení volského jazyka podle drsného povrchu listů. Severoamerický název blueweed zdůrazňuje spíše modré kvetení a invazní chování tohoto plevele. ^{3 4}

Poznávací znaky

Na chudé půdě vyrůstá Echium vulgare do výšky 30 až 90 cm. Přímá, pevná lodyha nese tuhé štětiny a často nachové skvrny. První rok vzniká přízemní růžice úzkých kopinatých listů, které jsou na dotek drsné; teprve další rok rostlina vyžene květní lodyhu. ^{3 2}

Nejspolehlivějším terénním znakem je kvetení. Od jiných brutnákovitých bylin rumišť odlišuje hadinec lépe než samotný tvar lodyhy či listů. Růžová poupata se otevírají v sytě modrofialové, nálevkovité koruny dlouhé 1,5 až 2 cm, z nichž výrazně vyčnívají červené tyčinky. Květy tvoří vijany uspořádané do hustého válcovitého květenství, které kvete od května do září. ^{3 2}

Tuhé chlupy na lodyze a listech mohou u citlivých lidí vyvolat kontaktní dermatitidu. Upozorňují na ni Missouri Botanical Garden i PFAF. Při pletí nebo odřezávání rostlin je proto vhodné nosit rukavice. ^{3 6}

Užitečná taxonomie

Databáze POWO přijímá Echium vulgare L. jako druh a uznává také několik poddruhů. Vedle široce rozšířeného poddruhu vulgare jde o Echium vulgare subsp. asturicum, endemit Španělska, a Echium vulgare subsp. pustulatum, vázaný na jižní Evropu. ¹

Mezi starší jména převedená do synonym patří Echium vulgare var. hirsutum Wimm. & Grab., Echium vulgare var. album Gray a Echium vulgare var. violaceum Gray. Popisovala hlavně odchylky v ochlupení nebo barvě květů, jimž se dnes samostatná taxonomická hodnota nepřiznává. ¹

Do rodu Echium náleží několik desítek druhů a některé mají obdobné rizikové chemické složení. Také Echium plantagineum obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy jedovaté pro koně. Tato příbuznost pomáhá zasadit Echium vulgare do širšího kontextu rodu a jeho rizik. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Původní výskyt druhu Echium vulgare podle POWO zahrnuje Evropu a západní až střední Asii po Sin-ťiang. PFAF upřesňuje jádro areálu od Skandinávie a Pyrenejského poloostrova po západní Asii na suchých vápnitých půdách, zejména na přímořských útesech, zdech, v lomech a štěrkovnách. ^{1 6}

Mimo původní areál hadinec široce zdomácněl v Severní i Jižní Americe, na Novém Zélandu a v Austrálii. Missouri Botanical Garden jej uvádí z pastvin, polí, narušených stanovišť, nevyužívaných pozemků a okrajů silnic ve většině států USA. ³

Ve státě Washington má jeho šíření i právní důsledky. Tamní Washington State Noxious Weed Control Board řadí Echium vulgare mezi škodlivé plevele třídy B s povinnou regulací; prodej a přeprava rostlin nebo semen jsou ve státě zakázány. Nejvíce se mu tam daří na chudých narušených půdách a přepásaných pastvinách. ⁹

Životní cyklus a rozmnožování

Pro Echium vulgare je typický dvouletý cyklus. Semeno vyklíčí na jaře nebo na podzim a vytvoří přízemní růžici, která přezimuje. Květní lodyha vyrůstá ve druhém roce. Po vytvoření plodů rostlina odumře; RHS i Missouri Botanical Garden ji proto označují za monokarpickou, tedy plodící jednou za život. ^{2 3}

Opylení zajišťuje především hmyz. RHS popisuje kvetoucí hadinec jako magnet pro opylovače, zvláště včely a čmeláky přitahované hojným nektarem. Z každého oplozeného květu mohou vzniknout až čtyři hranaté tvrdky připomínající zmijí hlavu. ^{2 4}

Samovolný výsev bývá bohatý. Missouri Botanical Garden uvádí, že se rostlina přesévá volně, někdy až agresivně. Odříznutí odkvetlých lodyh před uvolněním semen novému výsevu v následujícím roce zabrání. Právě průběžné samovolné přesévání vysvětluje, proč jednou uchycený hadinec zůstává na stejném rumišti nebo svahu po řadu let. ³

Jedovatost a bezpečnost

Hlavní riziko hadince představují pyrrolizidinové alkaloidy. Merck Veterinary Manual řadí Echium mezi rody způsobující pyrrolizidinovou alkaloidózu spolu s rody Senecio, Crotalaria, Heliotropium a Cynoglossum. Nejcitlivější jsou skot, koně, farmově chovaní jelenovití a prasata. ⁸

V játrech se alkaloidy mění na reaktivní pyrroly, které poškozují DNA jaterních buněk. Opakované nebo hromadné požití může vyvolat chronické selhání jater, zejména u mladých rostoucích zvířat. ASPCA tento účinek potvrzuje u koní a upozorňuje, že jednorázová mírná expozice je méně znepokojivá než opakované požírání během několika týdnů. ^{8 7}

U člověka je bezprostředním rizikem především podráždění kůže. Na rozdíl od nepotvrzeného podezření na potravní toxicitu je kontaktní dermatitida vyvolaná tuhými chlupy lodyh a listů u citlivých osob doložená. PFAF zmiňuje historické použití mladých listů do salátů, ovšem s výhradou nepotvrzené jedovatosti, která odrazuje od pravidelné konzumace. ^{6 3}

Záměny a příbuzné rostliny

Nejlépe popsaná záměna se týká příbuzného druhu Echium plantagineum, v Austrálii známého jako Paterson's Curse. Má širší vejčité listy než výrazně kopinaté listy Echium vulgare. Barva květů přechází z modré přes fialovou do růžové, zatímco u hadince obecného zůstává modrofialová stálejší. ⁵

Oba hadince sdílejí stejné chemické riziko. Také Echium plantagineum obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy jedovaté pro koně. Rozlišování je proto užitečné při péči o pastviny stejně jako při botanickém určování. ^{5 8}

Z jiných rodů čeledi brutnákovitých mají modré květy například brutnák a kostival. Sdílejí štětinatý vzhled i stejnou skupinu jedovatých látek, ale celkově vypadají odlišně. V porovnání s těmito zahradními příbuznými je nejlepším znakem hadince tvar hustého květenství a jeho výrazná modrofialová barva. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Echium vulgare L.
• Royal Horticultural Society, Echium vulgare, hadinec obecný
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Echium vulgare
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Echium vulgare
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Echium plantagineum
• Plants For A Future, Echium vulgare
• ASPCA, Jedovaté a nejedovaté rostliny, Echium vulgare
• Merck Veterinary Manual, Pyrrolizidinová alkaloidóza u zvířat
• Washington State Noxious Weed Control Board, Blueweed
• INPN / MNHN, Echium vulgare L., 1753