Queen of the night (Epiphyllum oxypetalum, (DC.) Haw. 1829)

Identita

Epiphyllum oxypetalum (Epiphyllum oxypetalum (DC.) Haw., 1829) je epifytický kaktus z čeledi kaktusovitých, Cactaceae. Mezinárodní označení Queen of the night odkazuje na krátké noční kvetení. Druhové přízvisko oxypetalum znamená „s ostrými okvětními lístky“ a popisuje jemné špičky okvětí. Vědecké jméno je přitom nejpřesnějším označením konkrétního druhu. ^{1 7}

Přirozeným prostředím tohoto kaktusu jsou kmeny a skalní stěny tropického lesa, kde roste přichycený nad zemí. Právě epifytický způsob života vysvětluje jeho odlišnost od pouštních kaktusů. Plné slunce a čistě minerální substrát, které vyhovují některým kaktusům pěstovaným ve skalkách, pro něj představují nevhodné podmínky. ^{5 4}

Poznávací znaky

Pravé listy u této rostliny chybějí. Jejich funkci přebírají zploštělé dužnaté stonky se zvlněnými či mělce zubatými okraji. Tvar stonků bývá prvním užitečným znakem při určování nekvetoucí rostliny. Podél jednotlivých článků se objevují jemné vzdušné kořeny, jimiž se výhony mohou zachycovat opory. ^{5 7}

Nejnápadnějším znakem je ovšem květ. Květní trubka může přesáhnout 20 cm, vnitřní okvětní lístky jsou bílé a vnější mají rezavý nádech. Rozvinutý květ dosahuje průměru až 30 cm. Za soumraku se otevře a intenzivně provoní místnost nebo zahradu, před svítáním však uvadá. Celá podívaná je omezena na jedinou noc. ^{7 4}

Absence květů sama o sobě neznamená nemoc. Rostlina obvykle potřebuje nejprve dosáhnout věku tří až pěti let a získávat dostatek světla. Tyto dvě podmínky ovlivňují kvetení více než pouhá četnost zálivky, takže i zdravý mladý jedinec může dlouho růst bez jediného poupěte. ⁵

Užitečná taxonomie

Přijaté jméno Epiphyllum oxypetalum náleží rodu Epiphyllum Haw., 1812, z čeledi Cactaceae. V zahradnictví a starší literatuře se objevují také původní jméno a synonyma:

• Cereus oxypetalus DC., bazionym zveřejněný roku 1828;
• Phyllocactus oxypetalus (DC.) Link, synonymní kombinace;
• Epiphyllum acuminatum K.Schum., jméno uváděné v synonymii;
• Epiphyllum latifrons (Zucc.) Pfeiff., další synonymum;
• Phyllocactus grandis Lem., historické pojmenování.

^{1 2 3}

Úplné vědecké jméno odliší rostliny lépe než přezdívky spojené s nočním kvetením. Označení královna noci a podobné názvy se podle oblasti vztahují také na Selenicereus grandiflorus. I ten je epifytickým nočně kvetoucím kaktusem, ale patří do jiného rodu. ⁸

IUCN hodnotí druh jako málo dotčený. Zůstává rozšířený a hojně pěstovaný a pro jeho původní areál není doloženo konkrétní ohrožení. Tento status se týká posouzení druhu, nikoli nároků jednotlivého exempláře pěstovaného v domácnosti. ⁶

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření sahá od středního Mexika po Nikaraguu. Stanovištěm jsou tropické lesy s výrazným obdobím sucha. Rostlina v nich žije jako epifyt na kmenech stromů nebo jako litofyt na zastíněných skalních stěnách, které jí poskytují oporu a chrání ji před prudkým sluncem. ^{1 5}

Pěstováním se druh rozšířil daleko za hranice původního areálu, zejména do východní Asie. Na Tchaj-wanu a v Číně je známý jako tan hua (曇花). Krátké kvetení tam vede ke společnému nočnímu pozorování, doloženému i v současné populární kultuře. Zahradnická rostlina tak získává také společenský význam. ⁷

V domácnostech mírného pásu roste v nádobě nebo závěsném květináči. Od nízkého stromového patra tropického lesa je to vzdálené prostředí, základní potřeby však zůstávají podobné: lehké zastínění a proudící vzduch. Závěsné pěstování zároveň umožňuje volné rozložení dlouhých výhonů. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení se soustřeďuje do mimořádně krátkého období, jedné až několika nocí za sezónu. Nejčastěji připadá na dobu od konce jara do konce léta. Jednotlivý květ se otevírá za soumraku a před úsvitem vadne; dlouhé čekání na poupě tak vyústí v pouhých několik hodin plně otevřeného květu. ^{7 4}

Z opyleného květu vzniká podlouhlý hranatý červenofialový plod dlouhý až 12 cm a široký 8 cm. Plod je jedlý. V domácím pěstování se však sklízí vzácně, protože rostlina za rok vytvoří jen několik plodů; okrasný význam květů zde výrazně převažuje nad sklizní. ⁷

Nejběžnější je řízkování článků stonku. Před zasazením se řez nechává několik dní zaschnout, aby se omezilo riziko hniloby. Výsev je pomalejší možností, která vede k získání nových semenáčů na vlastních kořenech. Na první kvetení se u nich zpravidla čeká déle než u vegetativně množených rostlin. ^{4 5}

Během tvorby poupat může přemístění nádoby nebo vodní stres vyvolat jejich předčasný opad. Stálé umístění proto hraje stejně důležitou roli jako pravidelnost zálivky. Vytvořené poupě ještě nezaručuje, že se květ skutečně otevře. ⁵

Využití a rizika

Noční květy a jejich silná vůně jsou hlavním důvodem okrasného pěstování. Rostlina se uplatňuje v nádobách, závěsných květináčích nebo s oporou u zastíněné zdi. Dlouhé stonky tak mohou využít prostor, zatímco květy zůstávají dobře viditelné. ⁴

Tradiční léčitelství v Indii, Vietnamu a Malajsii používá květy a stonky do přípravků proti dýchacím obtížím, krvácení či zánětům. Jde o tradiční využití, které samo o sobě nepředstavuje lékařské doporučení a nenahrazuje odbornou konzultaci. ⁷

Pro tento rod není doložena konkrétní toxická látka a rostlina není uvedena v referenčních seznamech druhů jedovatých pro kočky, psy či koně. Nedostatek údajů však není potvrzením úplné bezpečnosti. Z opatrnosti je vhodné zabránit opakovanému žvýkání stonků, zejména u malých dětí. ⁵

Řez je příležitostný údržbový zásah. Odstraňuje poškozené stonky nebo odlehčuje rostlinu, která už příliš zatěžuje oporu; nemusí se provádět každoročně. Čistý a dezinfikovaný nástroj omezuje přenos chorob mezi jednotlivými rostlinami. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Sdílené názvy pro nočně kvetoucí kaktusy mohou při nákupu mást. Častým příkladem je Selenicereus grandiflorus, příslušník jiného rodu, který má hranaté stonky namísto zploštělých. Kontrola latinského jména na etiketě je proto užitečnější než samotná přezdívka královna noci. ⁸

Podobné zploštělé stonky se objevují také u dalších druhů, důležité jsou však rozdíly:

• Epiphyllum crenatum má žlutavější okvětní lístky a zaoblenější okraje stonků;
• Epiphyllum anguliger vytváří výrazně pilovitě vykrajované stonky;
• zahradnické hybridy označované jako „epikaktusy“ často spojují více druhů rodu Epiphyllum a kvetou růžově, červeně či oranžově, což nejsou barvy typického druhu.

¹

Při ověřování pravého Epiphyllum oxypetalum pomohou tři věci: úplné vědecké jméno, zploštělé stonky se zvlněným okrajem místo trojhranných výhonů a uváděná barva okvětí. Společně umožňují odlišit botanický druh od barevného zahradnického hybridu či podobně pojmenovaného příslušníka jiného rodu. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Epiphyllum oxypetalum (DC.) Haw.
• International Plant Names Index, Epiphyllum oxypetalum
• Integrated Taxonomic Information System, Epiphyllum oxypetalum
• Royal Horticultural Society, Epiphyllum oxypetalum, podrobnosti
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Epiphyllum oxypetalum
• IUCN Red List, Epiphyllum oxypetalum, hodnocení z roku 2017
• Wikipedia EN, Epiphyllum oxypetalum
• Wikipedia FR, Epiphyllum oxypetalum