Vřesovec stromovitý (Erica arborea, L. 1753)

Identita

Vřesovec stromovitý (Erica arborea L., 1753) je stálezelený keř nebo menší strom rodu Erica z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Carl von Linné jej popsal roku 1753. Vzpřímeným pevným vzrůstem, který někdy dosahuje několika metrů, se výrazně liší od nízkých evropských vřesovištních rostlin. ^{1 2}

České jméno i anglická označení tree heath a tree heather zdůrazňují stromovitý vzrůst. Zatímco vřes zůstává nízký a málokdy přesahuje 60 cm, Erica arborea může v přírodě vyrůst až do 7 m. Za hranicemi středomořských křovin jej proslavilo také dřevo podzemního zduření zvané briár, anglicky briar, z něhož se od poloviny 19. století vyrábějí dýmky. ^{5 3}

Poznávací znaky

Vzpřímený, pevně stavěný keř Erica arborea dorůstá v zahradách výšky 1–4 m, ve volné přírodě východní Afriky může dosáhnout 7 m. Do šířky se rozrůstá přibližně 1–4 m. ^{3 4}

Tmavozelené jehlicovité listy jsou uspořádány po třech či čtyřech v hustých přeslenech podél větévek. Rostlina proto připomíná spíše malý jehličnan než běžný vřes. Ten má listy ploché, šupinovité a nikdy neseskupené do přeslenů. Drobné bílé zvonkovité květy voní po medu a vytvářejí husté hrozny v úžlabí listů. ^{4 3}

Na starších jedincích se červenohnědá borka odlupuje v tenkých proužcích. U báze kmene je pod zemí ukryto dřevnaté zduření, lignotuber. Bez odkrytí půdy není viditelné, přesto rozhoduje o obnově rostliny po narušení. ⁴

Užitečná taxonomie

Jméno Erica arborea L. z roku 1753 přijímá Plants of the World Online pro druh z čeledi Ericaceae. ^{1 2}

Rod Erica zahrnuje několik set druhů, většinou z jižní Afriky. Erica arborea patří k jeho malé středomořské a východoafrické skupině. V minulosti se se stejným dvojjménem spojovala i dvě jiná autorská označení:

• Erica arborea Brot. bylo historicky používáno pro rostlinu dnes odpovídající druhu Erica lusitanica;
• Erica arborea Thunb. označovalo Erica strigosa, jihoafrický druh odlišný od středomořského vřesovce.

Spolehlivým vodítkem je proto úplné vědecké jméno včetně autora, Erica arborea L., které přijímá Plants of the World Online. Záměna jmen může vést k vysazení jiného druhu, přizpůsobeného jižní Africe místo středomořských křovin. ¹

Stanoviště a rozšíření

Nesouvislá domovina Erica arborea zahrnuje celé Středomoří od atlantských pobřeží Portugalska a Španělska až k Černému moři v Turecku a Gruzii. Oddělené části areálu leží v tropických horách Etiopie, Keni a Tanzanie i na Arabském poloostrově. ^{1 5}

Ve Středomoří roste v makchii a světlých lesích do výšky 1 400 m. Ve východní Africe vystupuje podstatně výše a převládá na horských vřesovištích mezi 3 000 a 4 000 m. Výškové rozdíly objasňují široké klimatické rozpětí jediného druhu: od mírné deštivé středomořské zimy po noci blížící se celoročně 0 °C na etiopských náhorních plošinách. ^{5 6}

Zavlečené populace Erica arborea se uchytily ve Spojeném království, jihovýchodní Austrálii a na Novém Zélandu. Na okrajích lesů může druh zdomácnět a místy se stát invazním. ⁵

Životní cyklus a přizpůsobení ohni

Podobně jako řada keřů středomořské makchie má Erica arborea lignotuber, podzemní dřevnatý orgán bohatý na zásoby a spící pupeny. Pokud požár zničí celou nadzemní část, rostlina z něj během několika měsíců silně obrazí. Nemusí tedy začínat znovu ze semene. ⁸

Opakovaná schopnost obrážet vysvětluje, proč Erica arborea po několika požárech často převládá ve vysoké makchii. Oheň odstraní méně přizpůsobené konkurenty, zatímco vřesovec obnoví výhony od báze. Mladé semenáčky ještě lignotuber nemají: při příliš brzkém dalším požáru zahynou, na rozdíl od dospělých jedinců. V prvních letech jsou také snadno zápalné, což může v některých porostech zvýšit četnost požárů. ⁸

Bílé zvonkovité květy se otevírají podle podnebí hlavně od ledna do dubna, kdy jiných kvetoucích keřů není mnoho. Hrozny květů hojně navštěvují včely. Na Korsice a v Provence se z této snůšky získává med označovaný jako med z bílého vřesovce. ^{3 4}

Využití a rizika

Průmyslovou pověst rostliny založil podzemní lignotuber, zatímco olistění má okrasnou hodnotu. Dřevnaté zduření se získává z jedinců starých 30–60 let, několik hodin se vaří a poté několik měsíců suší. Vyrábějí se z něj dýmky, šperky a střenky nožů. Husté žáruvzdorné dřevo nemění vůni tabáku, a proto je od poloviny 19. století tradičním dýmkovým materiálem. ⁵

Zahradní výsadby Erica arborea slouží zejména jako volné živé ploty, vřesovištní záhony či stálezelené clony na slunných místech včetně pobřeží. Pro člověka, kočky ani psy není toxicita doložena. U koní zůstává stav nejistý, protože chybějí konkrétní údaje. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zlatým olistěním se odlišuje několik forem oceněných Royal Horticultural Society: 'Estrella Gold', kompaktnější alpínská varieta var. alpina, její zcela zlatolistá forma 'Albert's Gold' a hybrid Erica × veitchii 'Gold Tips', vzniklý křížením s Erica lusitanica. ³

Při určování se nejčastěji zaměňuje s jinými středomořskými keřovitými vřesovci a s vřesem:

• Erica lusitanica má růžovější květy a kvete dříve;
• Erica scoparia má nenápadné zelenavé květy;
• vřes (Calluna vulgaris) je nízký a poléhavý. Patří do jiného rodu, přestože s vřesovci sdílí francouzské označení bruyère.

Výška, která již u keřovitých rostlin přesahuje 1 m, odlišuje Erica arborea lépe než samotná barva květů, proměnlivá mezi jedinci. Vzpřímený vzrůst spolu s podzemním lignotuberem tvoří dvojici znaků, kterou žádná z těchto tří podobných rostlin nesdílí. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Erica arborea L.
• International Plant Names Index, Erica arborea
• Royal Horticultural Society, Erica arborea - tree heath
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Erica arborea
• Encyclopaedia Britannica, white heath (Erica arborea)
• INPN / MNHN, Erica arborea L., 1753
• IUCN Red List, Erica arborea, hodnocení druhu
• Plant Ecology (Springer), lignotubery rostlin Středomoří