Planika obecná (Arbutus unedo, L. 1753)

Identita

Planika obecná (Arbutus unedo L., 1753) je přijatý druh rodu Arbutus z čeledi Ericaceae. Carl von Linné ji popsal v díle Species Plantarum z roku 1753, který tvoří výchozí bod moderního botanického názvosloví kvetoucích rostlin. ¹

Anglické jméno Strawberry tree a francouzské označení „arbre à fraises“ odkazují na podobnost plodů s jahodami. Botanicky však jde o odlišné plody: planika patří mezi vřesovcovité, stejně jako vřesy a borůvky, zatímco jahodník patří mezi růžovité. ⁷

Epiteton unedo se spojuje s příběhem připisovaným Pliniu staršímu. Údajné „unum tantum edo“, tedy „sním jen jediný“, mělo hodnotit plody, jejichž chuť Římané považovali za mdlou až lehce zkvašenou. ⁸

Poznávací znaky

Stálezelená planika vytváří keř nebo menší strom obvykle vysoký 4 až 8 m; podle klimatu mohou staří jedinci dorůst 12 až 15 m. Druh prozrazuje již červenohnědá drsná kůra, která se na starších větvích odlupuje v tenkých proužcích, i když strom právě nekvete ani neplodí. ^{2 5}

Kožovité oválné listy zůstávají zelené celý rok. Mají jemně zubatý okraj, lesklý zelený líc a světlejší rub. Drobné bílé, někdy narůžovělé zvonkovité květy tvoří na podzim převislé laty. ^{2 7}

Kulovitá bobule s hrbolatým povrchem má průměr 1 až 2 cm a během zrání přechází ze žluté přes oranžovou do červené. Dozrává přibližně 12 měsíců. Současná přítomnost květů a zralých plodů z minulé sezóny je neobvyklý a výrazný určovací znak. ^{5 8}

Užitečná taxonomie

Pro určení je rozhodující jméno Arbutus unedo L. z roku 1753. POWO jej přijímá v rodu Arbutus, který má zhruba dvanáct druhů ve Středomoří, atlantské Evropě a Severní Americe. ¹

Dlouhý seznam synonym odráží složitou historii popisování tohoto druhu v Evropě 18. a 19. století:

• Unedo edulis Hoffmanns. & Link, historické synonymum
• Arbutus turbinata Pers. ex Rchb., historické synonymum
• Arbutus vulgaris Bubani, historické synonymum
• Arbutus laurifolia L.f., historické synonymum
• Arbutus salicifolia Cels ex Hoffmanns., historické synonymum

Uvedená historická jména se v běžném zahradnickém prodeji nepoužívají, na rozdíl od synonym některých druhů, například Monstera deliciosa. Spolehlivým označením planiky tak zůstává Arbutus unedo. ¹

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření planiky zahrnuje západní Středomoří od Francie po severní Afriku, včetně Španělska, Portugalska, Itálie, Řecka a Turecka. Druhé ohnisko přežívá na jihozápadě Irska kolem jezera Killarney, více než 1 000 km od hlavního areálu. Tato izolovaná populace je významným zástupcem takzvané lusitánské flóry. ^{8 5}

Na Korsice a v křemičitých pohořích francouzského departementu Var, zejména v Massif des Maures a Esterelu, je planika obzvlášť hojná. Roste v makchii spolu s dubem cesmínovitým a vřesovcem stromovitým. ⁷

Po požáru planika znovu obráží z pařezu. Jako pyrofilní druh patří k prvním rostlinám obnovujícím spálenou makchii, a proto je stálou součástí středomořských krajin opakovaně zasahovaných ohněm. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

V podmínkách odpovídajících původnímu klimatu kvete podle počasí od října do ledna. Bílé zvonky v latách lákají poslední opylovače aktivní před zimou. Vzniklé plody dozrávají asi 12 měsíců, tedy při následujícím kvetení. ^{2 7}

Výsev při pěstování ve volné půdě je obtížný: klíčivost semen zřídka přesahuje 20 %, a to i po studené stratifikaci a předchozím namočení. Polovyzrálé řízky odebírané koncem léta a hřížení bývají v zahradnictví spolehlivější a rychlejší. ⁴

Využití a rizika

Zahradní využití je především okrasné. Planika se vysazuje jednotlivě, do volných živých plotů nebo pobřežních zahrad v suchých středomořských půdách, pro stálezelené listy a současný zimní výskyt květů a plodů. ²

Zralé plody se jedí syrové, zpracovávají na džem či do pečiva nebo destilují na pálenku, například portugalské medronho. Velké množství syrových plodů může způsobit mírné koliky či zvracení, které nesouvisejí s vlastní toxicitou rostliny. ^{7 4}

Obecné veterinární zdroje neuvádějí u Arbutus unedo významnou toxickou látku pro kočky, psy ani lidi, na rozdíl od jiných středomořských okrasných dřevin, například oleandru. Vážné potíže však mohou přinést pěstitelské podmínky: zimní přemokření podporuje hnilobu kořenů způsobenou rodem Phytophthora, která je závažnější než červci nebo skvrnitosti listů. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Do malých zahrad jsou určeny kompaktní formy: Elfin King dorůstá asi 1 m a kvete již v mládí, Compacta má zakrslý vzrůst a f. rubra narůžovělé květy; poslední forma získala ocenění RHS Award of Garden Merit. ²

Podobný druh Arbutus andrachne pochází z východního Středomoří. Má hladkou skořicově zbarvenou kůru odlupující se ve velkých plátech místo drsných proužků jako u A. unedo a celokrajné listy bez zubů. Přirozený kříženec Arbutus × andrachnoides spojuje přechodné znaky obou rodičů. ⁸

Severoamerický Arbutus menziesii ze stejného rodu má podobnou kůru, ale jde o samostatný druh západního pobřeží Spojených států a Kanady. Jeho výskyt nesouvisí se zplaněním středomořské planiky.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Arbutus unedo L.
• Royal Horticultural Society, Arbutus unedo - strawberry tree
• Royal Horticultural Society, Arbutus, skvrnitosti listů
• Plants For A Future, Arbutus unedo
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Arbutus unedo
• IUCN Red List, Arbutus unedo, hodnocení ohrožení
• Wikipédia FR, Arbousier
• Wikipedia EN, Arbutus unedo
• Tela Botanica / eFlore, Arbutus unedo