Šalvěj rozmarýna (Salvia rosmarinus, Spenn. 1835)

Šalvěj rozmarýna (Salvia rosmarinus), dříve Rosmarinus officinalis, je stálezelený polokeř z čeledi Lamiaceae, původem ze Středomoří. Úzké kožovité a silně aromatické listy na zprvu čtyřhranných, později dřevnatých stoncích vysvětlují využití jako rostliny do suché zahrady i jako kuchyňského koření.

Číst dál
Vědecký názevSalvia rosmarinus
RodSalvia
ŘádLamiales

Šalvěj rozmarýna, Rozmarýn lékařský, Rozmarýna lékařská, Rozmarýna obecná a Rosemary

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí · Netoxická : kočky, psi a koně
Náročnost péče
Střední
Typ listů
Stálezelené
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Středomořská FrancieŠpanělskoItálieŘeckoMarokoTunisko
Stanoviště
Středomořské křoviny, suché svahy, skály a propustné zahrady na plném slunci
Sezónnost
Doba kvetení
JaroLétoPodzim
Doba sklizně
JaroLétoPodzimZima
Růst
Období klidu
Bez období klidu
Rychlost růstu
5/10
Doba do dospělosti
Dospělé velikosti dosahuje za 5–10 let
Průměr koruny
150–250 cm
Množení
Řízkování, Hřížení, Výsev
Klima a voda
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Dobrá v propustné půdě
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
Typy půdy
Propustná půda, Minerální propustná půda, Propustná a teplá půda
Zasolená půda
Tolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Interiér
Veranda, Světlý parapet
Exteriér
Nezamrzající skalka, Záhon na plném slunci, Nádoba, Nádoba
Nádoby
Terakota, Propustný květináč, Hluboká nádoba
Vzhled
Výška15–250 cmŠířka150–250 cm
Listy
ZelenáBílá
Květy
ModráFialováBíláRůžová
Plody
Hnědá
Kůra
ZelenáHnědá

Celosvětové rozšíření

POWO klade původní areál Salvia rosmarinus do Středomoří. Ve Francii jde o místně původní středomořský výskyt, nikoli o jednotné zplanění na celém území státu.

  • Původní6
  • Zavlečená3
  • Středomořská Francie
  • Španělsko
  • Itálie
  • Řecko
  • Maroko
  • Tunisko
  • Spojené království
  • Německo
  • Spojené státy

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Šalvěj rozmarýna (Salvia rosmarinus Spenn., 1835) je uznávaný druh rodu Salvia z čeledi Lamiaceae. Jméno Rosmarinus officinalis zůstává běžné v kuchařkách, zahradnictvích a starších botanických přehledech. POWO je však uvádí jako homotypické synonymum uznávaného jména. 1 3

Stálezelený aromatický keř či polokeř pochází ze středomořského podnebí. V češtině se používají také názvy Rozmarýn lékařský, Rozmarýna lékařská a Rozmarýna obecná. Zařazení do rodu Salvia připomíná nový název šalvěj rozmarýna; tradiční názvy nadále usnadňují orientaci v kuchyni a zahradnictví. 3 9

Obě vědecká jména proto mají smysl: Salvia rosmarinus pro současnou taxonomii a Rosmarinus officinalis pro historické, kuchařské a zahradnické vyhledávání. Neoznačují dvě různé rostliny. Při čtení zdrojů je vhodné vědět, že změna jména sama o sobě nemění popisovaný druh. 1 2

Poznávací znaky

Vzrůst je stálezelený a podle výběru může být vzpřímený, obloukovitý, zaoblený nebo poléhavý. RHS uvádí široké zahradnické rozpětí od nízkých forem kolem 15 cm po keře blížící se 2 m. Dospělé rostliny se mohou rozrůst do šířky 1,5 až 2,5 m. 5

Mladé stonky jsou čtyřhranné, jak je u hluchavkovitých časté, a později dřevnatějí. Listy jsou vstřícné, jednoduché, čárkovité, úzké, kožovité a silně aromatické. Na líci jsou tmavě zelené, na rubu bělavě plstnaté. Podvinuté okraje vytvářejí dojem drobných jehlic. 6 5

Drobné dvoupyské květy bývají bledě modré až fialové, podle kultivaru také bílé nebo růžové. Objevují se hlavně od jara do léta, za dobrých podmínek mohou znovu kvést na podzim. Suchý plod se rozpadá na drobné hnědé tvrdky, které však při běžném určování nejsou hlavním znakem. 5 6

Užitečná taxonomie

POWO uznává jméno Salvia rosmarinus, publikované Spennerem roku 1835, a mezi podklady tohoto pojetí uvádí práce Drewa a spoluautorů. Studie z roku 2017 doporučuje zahrnout několik malých rodů vnořených do širší vývojové skupiny, včetně Rosmarinus, do široce pojatého rodu Salvia. 1 4

V pramenech, katalozích a na štítcích se lze setkat zejména s těmito jmény:

  • Rosmarinus officinalis L., synonymum druhu Salvia rosmarinus
  • Rosmarinus angustifolius Mill.
  • Rosmarinus officinalis var. angustifolius (Mill.) DC.
  • Rosmarinus laxiflorus de Noé
  • Rosmarinus prostratus H.J.Veitch
  • Salvia fasciculata Fernald

Nejpodstatnější záměna vzniká podobností slov: Salvia rosmarinus není Salvia officinalis. První druh je rozmarýna, druhý šalvěj lékařská. Oba patří mezi aromatické hluchavkovité, ale jejich popisy, využití a bezpečnostní upozornění nelze automaticky zaměňovat. 1 3

Stanoviště a rozšíření

Původní areál podle POWO zahrnuje Středomoří s domácím výskytem například ve Francii, Španělsku, Itálii, Řecku, severní Africe, Turecku a na středomořských ostrovech. NC State uvádí podobný celek a odlišuje zavlečení například ve Velké Británii nebo Spojených státech. 1 6

Ani ve Francii neznamená původní výskyt přítomnost na celém území. Rozmarýna zde patří ke středomořským křovinám, suchým svahům, skalám, pobřeží a propustným zahradám. Mimo tyto podmínky se především pěstuje, například v květináčích, nízkých živých plotech, skalkách či nádobách na plném slunci. 9 5

Ze stanoviště vycházejí pěstitelské požadavky: plné slunce, chudý až středně živný substrát, velmi dobrá propustnost a proudění vzduchu. Sucho a sůl rostlina snáší lépe než studenou půdu nasycenou vodou. Přemokřená nádoba v zimě bývá nebezpečnější než krátký chlad v suché půdě. 5 6

Žádný z použitých zdrojů nedokládá invazní status v evropské části Francie. Ve francouzském Středomoří je druh místně původní a jinde pěstovaný. Není zde hodnocen jako nepůvodní invazní rostlina. Toto geografické vymezení nelze zaměnit za údaj o původu v Česku. 1 6

Životní cyklus a pěstování

Životní formou je vytrvalá stálezelená dřevina se středně rychlým růstem. RHS udává 5 až 10 let do dosažení dospělé velikosti. NC State při pěstování popisuje obvykle vzpřímený, zaoblený keř vysoký přibližně 1,2 až 1,5 m. 5 6

Kvetení často začíná na jaře a pokračuje v létě. Květy přitahují včely, motýly i další návštěvníky. Rostlina tak má význam pro suchou zahradu zaměřenou na opylovače i tehdy, když její listy neslouží především jako kuchyňské koření. 5 6

Množit lze výsevem, semena však klíčí pomalu a nemusí věrně zachovat kultivar. U konkrétního typu zahradnické zdroje upřednostňují polodřevité stonkové řízky, hřížení nebo dělení již zakořeněných forem. Volba metody tedy závisí i na tom, zda chceme uchovat určitý zahradnický výběr. 5 6

Se zvýšenou vlhkostí souvisejí zejména padlí, plíseň šedá a hniloby báze nebo kořenů. V interiéru je třeba sledovat také mšice, červce, molice a roztoče. Venku RHS upozorňuje mimo jiné na mandelinku rozmarýnovou, křísy napadající šalvěje a červce. 5 6

Využití a rizika

Nejlépe doložené využití je kuchyňské. Listy ochucují maso, zeleninu, chléb, octy, nálevy a bylinné směsi. NC State uvádí jako jedlé také květy, hlavní používanou částí však zůstávají aromatické listy. 6

Rozmarýna slouží také jako okrasná rostlina do suchých zahrad, lemů záhonů, nádob, nízkých živých plotů, skalek a pobřežních výsadeb. Větvičky se používají do suchých vazeb, vonných směsí a sáčků. Kosmetické využití a silice představují jinou koncentraci než běžný kuchyňský list. 5 6 9

Pro domácí zvířata je přímým zdrojem ASPCA: pod heslem Rosemary a jménem Rosmarinus officinalis označuje rostlinu jako nejedovatou pro psy, kočky a koně. Nejde však o doporučení nechat zvíře sníst velké množství. Okusování jakékoli rostliny může vyvolat zažívací nepohodu. 7

Silice je nutné hodnotit odděleně. Merck Veterinary Manual připomíná, že jde o koncentrované těkavé výtažky vstřebatelné zažívacím traktem, kůží i dýcháním. Kočky jsou vůči některým expozicím zvlášť citlivé. Bez veterinární rady proto není vhodné rozmarýnovou silici nanášet na zvířata ani rozptylovat v jejich okolí. 8

RHS navíc uvádí možnost kožní alergické reakce a doporučuje ochranu při manipulaci. Tato opatrnost není v rozporu s běžným potravinářským využitím. Týká se zejména řezu, intenzivní sklizně a používání koncentrovaných přípravků. 5

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivary se liší hlavně vzrůstem, relativní odolností vůči chladu a barvou květů. NC State uvádí například 'Arp', 'Prostratus', 'Tuscan Blue', 'Albus', 'Irene', 'Majorca Pink', 'Salem' a 'Severn Sea'. Jde o zahradnická jména, která nenahrazují druhové jméno Salvia rosmarinus. 6

Při určování je užitečné odlišovat následující rostliny:

  • Salvia officinalis, šalvěj lékařská, jiný druh používaný v kuchyni ;
  • Lavandula angustifolia, levandule vhodná rovněž do suché zahrady, ale s odlišnými listy ;
  • Thymus vulgaris, nižší vzrůst a výrazně menší listy ;
  • Santolina chamaecyparissus, šedé aromatické listy, ale jiné květy a vůně ;
  • poléhavé formy rozmarýny, které navzdory odlišnému vzrůstu stále patří k S. rosmarinus.

Spolehlivé určení kombinuje stálezelený dřevnatý vzrůst, vstřícné čárkovité listy s bělavým rubem, pryskyřičnou vůni, dvoupyské květy a botanické jméno na štítku. Žádný jednotlivý prodejní název tuto kombinaci znaků nenahradí. 5 6

Hlavní zdroje

Časté otázky

Proč se Rosmarinus officinalis nyní jmenuje Salvia rosmarinus?

Současné taxonomické zdroje uznávají jméno Salvia rosmarinus. Rosmarinus officinalis zůstává užitečným synonymem při čtení kuchařek, štítků a vyhledávání.

Je šalvěj rozmarýna jedlá?

Ano, listy a někdy i květy se používají jako kuchyňské koření. Toto využití však ze silice nedělá automaticky potravinu ani veterinární přípravek.

Je rozmarýna jedovatá pro kočky a psy?

ASPCA ji označuje jako nejedovatou pro psy, kočky a koně. Neobvyklé požití přesto může vyvolat zažívací obtíže.

Lze u zvířat používat rozmarýnovou silici v difuzéru?

Je nutná opatrnost. Silice jsou koncentrované a mohou se vstřebávat vdechnutím, kůží i požitím. Podle Merck jsou zvlášť citlivé kočky.

Proč mi rozmarýna v zimě odumírá?

Nejčastější příčinou bývá studený a mokrý substrát. Rostlina lépe snáší mírný chlad v propustné půdě než přemokřený květináč.

Je rozmarýna ve Francii invazní?

Ne. Použité zdroje ji popisují jako středomořskou rostlinu místně původní ve Francii, nikoli jako nepůvodní invazní druh.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.