Duhový eukalyptus (Eucalyptus deglupta, Blume 1850)

Identita

Eucalyptus deglupta (Eucalyptus deglupta Blume, 1850), česky též duhový eukalyptus či eukalyptus oloupaný, patří do rodu Eucalyptus a čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Latinské druhové jméno deglupta znamená „oloupaná“ či „svlečená“ a popisuje kůru opadávající v plátech, pod nimiž se objevuje jasně zelená nová vrstva dřeva. ^{1 5}

Nizozemský botanik Carl Ludwig Blume popsal druh roku 1850. Jde o jediného zástupce rodu Eucalyptus rostoucího samovolně v tropickém deštném lese, jehož původní areál navíc zasahuje na severní polokouli až přibližně k 9° severní šířky na filipínském ostrově Mindanao. ^{1 6}

Poznávací znaky

Na kmeni duhového eukalyptu se kůra odlupuje v nepravidelných pruzích. Odhalené jasně zelené dřevo během měsíců tmavne do modré, fialové, oranžové a hnědé. Tento cyklus probíhá na stejném kmeni celoročně bez pevné sezony, na rozdíl od eukalyptů shazujících kůru najednou jednou ročně. ^{3 4}

Listy Eucalyptus deglupta zůstávají vstřícné ve všech věkových stadiích, zatímco u většiny eukalyptů jsou dospělé listy střídavé. Jsou vejčité až kopinaté, dlouhé 7,5–15 cm a po rozemnutí aromatické. Vstřícnost dospělých listů je užitečným rozlišovacím znakem. ^{4 3}

V hlubokých sopečných půdách původního areálu strom běžně přerůstá 60–75 m, s kmenem o průměru u báze až 2,4 m a několik metrů vysokými kořenovými náběhy. Mimo tropickou oblast na méně příznivé půdě zůstává podstatně menší, v dospělosti často 25–40 m. ^{3 4}

Drobné bílé až krémové květy tvoří okolíky po 3–7, sestavené do koncových nebo úžlabních lat. Plodem je polokulovitá dřevnatá tobolka velká asi 5 mm, se třemi či čtyřmi vyčnívajícími chlopněmi. Každá uvolňuje několik drobných křídlatých semen. ³

Užitečná taxonomie

Kew přijímá jméno Eucalyptus deglupta. Dlouhodobou záměnu působí Eucalyptus binacag (Elmer) Elmer, 1915, popsaný z filipínských populací na Mindanau a často považovaný za synonymum E. deglupta. Plants of the World Online jej však dnes přijímá jako samostatný druh. Pro rozlišení obou taxonů je proto spolehlivým vodítkem úplné vědecké jméno. ^{1 2}

Ve starších zahradnických katalozích se někdy objevuje Eucalyptus multiflora jako nelegitimní synonymum. Ani toto jméno nelze zaměňovat se stejně pojmenovanými jinými druhy téhož rodu. ²

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření zahrnuje Filipíny, zejména Mindanao, Indonésii s Novou Británií, Seramem a Sulawesi a Papuu-Novou Guineu. Strom roste od mořské hladiny do 1 800 m v primárních i sekundárních tropických lesích s vlhkou, ale dobře propustnou půdou. ^{1 4}

Od roku 2019 je druh na Červeném seznamu IUCN hodnocen jako zranitelný. Odhadovaný pokles populace činí asi 30 % během tří generací, tedy přibližně 210 let, a připisuje se přeměně lesů na zemědělskou půdu a těžbě. ⁶

Za hranicemi přirozeného areálu se hojně vysazuje v jihovýchodní Asii, na Havaji a v některých bezmrazých tropických či subtropických oblastech, například jižní Kalifornii, Floridě a Texasu. Téměř vždy jde o jednotlivé okrasné stromy spíše než o zdomácnělé porosty. ³

Růst a rozmnožování

Rychlost růstu Eucalyptus deglupta patří k nejvyšším v celém rodu. Proto se masově využívá na plantážích pro výrobu buničiny na Filipínách a v Indonésii. Rychlý růst současně podporuje častější obnovu kůry, takže kmen získává barevnost dříve. ³

Teplá a vlhká sezona přináší kvetení. Okolíky nesou množství drobných bílých květů s četnými tyčinkami, opylovaných hmyzem. Po oplození tobolky dozrávají několik měsíců a pak uvolňují křídlatá semena, která vítr roznáší na krátkou vzdálenost kolem mateřského stromu. ³

Ve školkách převažuje téměř výhradně množení výsevem; klíčení začíná přibližně při 20–22 °C. Řízkování je možné z juvenilního dřeva stromů mladších 5 let. U starších stromů je zakořeňování řízků velmi nejisté, což omezuje množení konkrétního jedince. ³

Využití a rizika

Bílá buničina je hlavním průmyslovým využitím dřeva. Druh tvoří velkou část průmyslových filipínských plantáží a rychlým růstem zkracuje dobu od výsadby ke sklizni. Dřevo slouží také na překližky a lehké konstrukce. ³

Okrasné výsadby motivuje především barevná kůra, nikoli olistění. V tropických a subtropických parcích roste strom v alejích i jednotlivě; v singapurském parku Katong je jeden exemplář veden jako památný strom. ⁴

Listová silice obsahuje stejně jako u většiny eukalyptů hodně eukalyptolu. ASPCA označuje rod Eucalyptus za jedovatý pro kočky, psy a koně. Požití listů nebo oleje vyvolává slinění, zvracení, průjem a skleslost. ⁷

Horké a vlhké podnebí umožňuje napadení mladých výhonů a pupenů houbou Teratosphaeria destructans, původcem spály poprvé zaznamenaným v Indonésii roku 1996 a dnes známým z několika kontinentů. Dlouhodobě vysoká vlhkost podporuje rozvoj hnědých skvrn, fialového zbarvení a někdy odumírání mladých výhonů. ⁸

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Široce rozšířené ustálené zahradnické kultivary tohoto druhu nejsou známy. Rozdíly v intenzitě barev a rychlosti odlupování kůry vyplývají hlavně z věku stromů a klimatických podmínek, nikoli z cíleného odrůdového šlechtění. ³

Podobný vzhled má především Eucalyptus binacag (Elmer) Elmer. Zaměnit lze také eukalypty a korymbie s odlupující se kůrou, například Corymbia citriodora, jejíž kmen zůstává světlý a stejnobarevný bez modrých, fialových a oranžových odstínů E. deglupta. Přesycené internetové fotografie tyto barvy často úpravami zvýrazňují a podporují záměny i s nepříbuznými odlupujícími se kmeny některých platanů nebo bříz. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Eucalyptus deglupta Blume
• International Plant Names Index, záznam Eucalyptus deglupta
• Missouri Botanical Garden PlantFinder, Eucalyptus deglupta
• NParks Singapore FloraFaunaWeb, Eucalyptus deglupta
• Integrated Taxonomic Information System, Eucalyptus deglupta
• IUCN Red List, Eucalyptus deglupta hodnocení 2019
• ASPCA, toxicita rodu Eucalyptus
• FABI Tree Protection Co-operative Programme, Teratosphaeria destructans