Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba, L. 1771)

Identita

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L., 1771), známý též jako ginkgo či anglicky Maidenhair tree, je jediným žijícím druhem čeledi Ginkgoaceae a skupiny Ginkgophyta. Tento opadavý nahosemenný strom může dorůst 35 m. Nemá blízké příbuzné mezi jehličnany ani jinými dnes žijícími stromy. ^{1 7}

Rodové jméno ginkgo vzniklo přepisem japonského názvu, který v 18. století ustálil přírodovědec Engelbert Kaempfer. Přestože byl tento přepis dlouho pokládán za chybný, zůstal přijatým vědeckým jménem rodu. Francouzská přezdívka „strom za čtyřicet écu“ připomíná mimořádně vysokou cenu prvních stromů dovezených do Francie na konci téhož století. ^{6 7}

Označení živoucí fosilie odkazuje na fosilie velmi podobné dnešnímu druhu ze střední jury, přibližně před 170 miliony let; všechny ostatní příbuzné rody již vymřely. Šest jinanů rostoucích blízko hypocentra atomového výbuchu v Hirošimě roku 1945 přežilo tlakovou vlnu i požár. Dodnes žijí a patří mezi stromy japonsky nazývané hibakujumoku. ¹⁰

Poznávací znaky

Vějířovité listy na dlouhých řapících mají žilky, které se vidličnatě větví, ale nikdy nevytvářejí síť ani hlavní střední žilku. Čepel Ginkgo biloba bývá uprostřed vykrojená do dvou laloků, což připomíná druhové jméno biloba. Některé listy, zejména na zkrácených větévkách, však zůstávají téměř celistvé. ^{2 4}

Dospělý strom běžně měří 20 až 35 m. Původně kuželovitá koruna se postupně stává nepravidelnou a rozložitou, šedá silná borka kmene s věkem rozpukává. Růst zůstává pomalý až středně rychlý, zvláště během prvních desetiletí. ^{2 3}

Pohlaví jsou u jinanu oddělená: je dvoudomý, takže každý strom nese buď samčí, nebo samičí orgány. Dokud nedosáhne reprodukční zralosti, často za patnáct až dvacet let, nelze pohlaví podle těchto orgánů potvrdit. Na podzim se listy téměř jednotně zbarví do žluta a během několika dnů hromadně opadají. ^{5 3}

Užitečná taxonomie

Popis pod jménem Ginkgo biloba L. zveřejnil Linné roku 1771. Rod stojí taxonomicky osamoceně jako jediný žijící zástupce Ginkgophyta bez blízkých příbuzných mezi současnými rostlinami. Podobnost listů s kapradinou netíkem vysvětluje anglické jméno maidenhair tree. ^{1 7}

Přijaté vědecké jméno Ginkgo biloba poskytuje stálý taxonomický orientační bod. Zahradní kultivary jako Autumn Gold nebo Fastigiata jsou roubované výběry téhož taxonu, nikoli samostatné botanické variety. Jejich výsadbou tedy získáte různé formy stejného druhu. ^{2 3}

Stanoviště a rozšíření

Za původní oblast jinanu se pokládá několik částí východní Číny, zejména provincie Če-ťiang. Skutečně plané populace zůstávají vzácné a jejich původ je sporný. Většina čínských jinanů, včetně stromů u chrámů, pochází spíše ze starých výsadeb než z přirozeného lesa. ^{1 8}

Po staletích pěstování u východoasijských chrámů a svatyní se jinan v 18. století dostal do Evropy a později do okrasných výsadeb a alejí po celém světě. Snáší znečištěné ovzduší, horko, po zakořenění sucho, sůl i zhutněné půdy, což vysvětluje jeho oblibu ve městech. ^{4 3}

Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody patří Ginkgo biloba mezi ohrožené druhy. Toto starší, nadále platné hodnocení souvisí s nedostatkem početných a dobře doložených planých populací. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní pyl ze samčích stromů přenáší vítr k vajíčkům samičích stromů. Rozmnožování připomíná jehličnany, ale jinan má vlastnost mezi semennými rostlinami vzácnou: vytváří pohyblivé spermatozoidy, schopné doplavat k vaječné buňce. ^{5 1}

Pouze samičí jedinci nesou na podzim dozrávající semena. Jejich žlutooranžový dužnatý obal po pádu a při rozkladu na zemi výrazně zapáchá. Právě kvůli tomuto obalu, nikoli kvůli samotnému stromu, většina školek pro veřejná prostranství roubuje samčí kultivary. ^{4 2}

Dlouhověké exempláře ve východní Asii dosahují stáří několika staletí, někdy přes tisíc let. Základní druh se množí výsevem po stratifikaci, ovšem bez záruky pohlaví budoucího stromu. Pro věrné rozmnožení konkrétního kultivaru včetně jeho pohlaví se používá roubování a řízkování. ^{5 2}

Využití a rizika

Zlaté podzimní zbarvení a odolnost dělají z jinanu především okrasnou městskou dřevinu; u východoasijských chrámů má také symbolickou hodnotu. Vyloupaná semena, v Číně zvaná bai guo a v Japonsku ginnan, se v malém množství konzumují vařená v některých tradičních pokrmech. ^{4 5}

Syrová semena nebo jejich nadměrné množství i čerstvé nezpracované listy obsahují toxickou látku, která může vyvolat křeče, zejména u dětí. Dužnatý obal semen navíc obsahuje dráždivé sloučeniny schopné způsobit u citlivých osob kontaktní dermatitidu. Při sběru se proto doporučují rukavice. ^{9 2}

Listový výtažek se hojně prodává jako doplněk stravy s údajným přínosem pro paměť. Velké klinické studie však přesvědčivě neprokázaly prevenci úbytku kognitivních schopností ani demence; doložené jsou také interakce s léky proti srážení krve. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Při výběru kultivaru často rozhoduje snaha vyhnout se pachu samičích semen. Autumn Gold a Princeton Sentry jsou samčí výběry: první má širokou pravidelnou korunu, druhý úzkou sloupovitou, vhodnou do prostorově omezených alejí. Podobně sloupovitě roste Fastigiata, zatímco Pendula a zakrslá Mariken mají převislý růst pro menší zahrady. ^{2 3}

Záměna jinanu za jiný strom je málo pravděpodobná: jako jediný žijící druh své skupiny nemá blízké botanické příbuzné. K omylu může výjimečně dojít u neoznačené mladé rostliny, považované za běžný keř, než se plně rozvinou charakteristické vějířovité listy. ^{7 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Ginkgo biloba L.
• Royal Horticultural Society, Ginkgo biloba - maidenhair tree
• Missouri Botanical Garden, Ginkgo biloba
• NC State Extension, Ginkgo biloba (Ginkgo, Maidenhair Tree)
• Plants For A Future, Ginkgo biloba
• Tela Botanica, Ginkgo biloba L.
• INPN / MNHN, Ginkgo biloba L., 1771 (cd_nom 100258)
• IUCN Red List of Threatened Species, Ginkgo biloba, hodnocení ohrožení
• NCCIH, Ginkgo, využití a bezpečnost
• Kew Gardens, Ginkgo biloba, strom, který přežil dinosaury