lípa americká (Tilia americana, L. 1753)

Identita

Lípa americká (Tilia americana L., 1753), v Québecu zvaná bois blanc, je mohutný opadavý strom rodu Tilia z čeledi slézovitých (Malvaceae). Carl von Linné ji popsal již roku 1753 v díle Species Plantarum. POWO/WCVP ji přijímá jako jediného zástupce rodu Tilia původem ze západní polokoule. ¹

Anglické jméno basswood vzniklo ze slova bast, označujícího vlákno z vnitřní části kůry. To se dlouho spřádalo na provazy, než se název přenesl na celý strom. V Québecu se podle světlého rozřezaného dřeva vžilo jméno bois blanc, tedy bílé dřevo: popisuje prkno, nikoli živý strom. ^{5 2}

Poznávací znaky

Výška lípy americké běžně dosahuje 20–35 m, průměr kmene 60–100 cm a výjimečné stromy se blíží 40 m. Roste rychleji než javor cukrový a bříza žlutá, dva listnáče, které jsou ve stejném severním klimatu samy považovány za rychle rostoucí. ^{2 5}

Listy druhu Tilia americana měří 10–20 cm, jsou srdčité, na bázi silně nesouměrné a zakončené protaženou špičkou. U evropských lip zůstávají výrazně menší. Dvě severoamerické formy pak rozlišuje jediný znak: rub listu je u typické formy zelený či světle zelený, u variety heterophylla bílý a plstnatý. POWO/WCVP ji dnes hodnotí jako varietu, nikoli samostatný druh. ^{5 4}

V červnu a červenci se objevují převislé vrcholíky silně vonných krémově bílých květů, nesené dlouhým jazykovitým listenem typickým pro celý rod. Včelstva během těchto několika týdnů přilétají v takovém množství, že severoameričtí včelaři řadí lipový med mezi své nejcennější sklizně. ^{4 2}

Taxonomie a názvy

Pro tento severoamerický strom přijímá POWO/WCVP jméno Tilia americana L., zveřejněné roku 1753. Některé formy dříve hodnocené jako samostatné druhy, například Tilia caroliniana a Tilia heterophylla, jsou dnes řazeny k varietám nebo místním ekotypům Tilia americana. ^{1 2}

Stejný list tak může být v různých knihách či herbářích označen různými jmény, až třemi pro jediný strom. Stálým vodítkem zůstává přijatý název Tilia americana. Varieta heterophylla se odlišuje pouze bílou plstnatou spodní stranou listů. ⁸

Stanoviště a rozšíření

Z jihovýchodu Manitoby se přirozený areál táhne do Nového Brunšviku a odtud na jihozápad po Oklahomu a na jihovýchod po Jižní Karolínu. Jižní variety jej podle POWO/WCVP rozšiřují až do Mexika. Jádro rozšíření však zůstává v listnatých lesích mírného pásma na severovýchodě kontinentu. ^{2 1}

Druh vyhledává hluboké, úrodné půdy s dostatkem vláhy. Ve smíšených porostech se omezuje na severní a východní svahy, které jsou vlhčí než svahy jižní. Odolnost vůči zastínění mu umožňuje přežívat v podúrovni lesa a po pokácení silně obrůstat. ^{5 2}

IUCN hodnotí Tilia americana jako málo dotčený druh (LC). Rozsáhlý areál a snadná obnova pařezovými výmladky znamenají, že pro druh nebylo zjištěno žádné celosvětové ohrožení. ⁷

Životní cyklus, ekologie a pěstování

Kulovitý plod pokrytý hnědými chlupy dozrává v září a říjnu. Tato nažka obvykle obsahuje jediné semeno, někdy dvě nebo tři. Semena mají výrazný klidový stav: bez ošetření může přirozené klíčení trvat několik let. Školkaři proto před výsevem používají chladovou stratifikaci. ^{2 3}

Po řezu nebo poranění strom hojně vytváří pařezové výmladky. Tím se vysvětluje jeho přetrvávání v obhospodařovaných porostech i častý výskyt několika kmenů vyrůstajících z jednoho starého pařezu. Délka života přesahuje 200 let a u stromů mladších než 120 let se pozoruje jen málo vnitřních vad dřeva. ²

V městských ulicích se lípa americká vysazuje málo. Špatně snáší zhutněnou půdu, odražené teplo i posypovou sůl, na rozdíl od evropských lip Tilia cordata a Tilia × europaea, které se do stromořadí volí častěji. Vhodnější je proto pro parky, velké zahrady a obnovu lesních porostů. ⁴

Využití a rizika

Světlé měkké dřevo s jemnou strukturou se snadno opracovává nástroji a málo štípe. Patří k osvědčeným materiálům pro ruční řezbářství a soustružení. Běžně se používá také na těla elektrických kytar, kde jeho lehkost a rovnoměrná struktura dávají vyvážený zvuk. ^{2 9}

Vláknité lýko dlouho sloužilo k výrobě provazů a pletených předmětů. V některých severoamerických tradicích se mladé listy a květy jedí syrové v salátu nebo se z nich připravuje nálev. Květovému nálevu se připisují protikřečové a mírně uklidňující účinky, jeho časté pití se však nedoporučuje: fytoterapeutická literatura spojuje příliš pravidelnou konzumaci se srdečními obtížemi. ^{3 5}

Pro běžná domácí zvířata není uváděna toxicita. ASPCA řadí rod Tilia, včetně Tilia americana, mezi rostliny netoxické pro kočky, psy a koně. ⁶

Kultivary a záměny

Šlechtění přineslo několik kultivarů s pravidelnější korunou oproti plané formě. 'Redmond' se vybírá pro hustý pyramidální vzrůst a je hojně rozšířen v severoamerických školkách. 'Continental Appeal' má výraznější hlavní terminální výhon. Tyto výběry nemění biologii ani toxicitu původního druhu. ⁴

Nejčastější záměny se týkají dalších severoamerických a evropských lip. Tilia americana var. heterophylla s bílým plstnatým rubem listů byla dlouho samostatným druhem Tilia heterophylla. Tilia caroliniana je dnes vnímána jako místní ekotyp. Introdukované evropské Tilia cordata a Tilia platyphyllos jsou menší a častěji se vysazují ve městech. Nejspolehlivějšími vodítky jsou velikost listů, ochlupení jejich rubu a oblast výsadby. ^{2 8}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Tilia americana L.
• USDA Forest Service, Silvics of North America, Tilia americana
• Plants For A Future, Tilia americana databázový záznam
• Missouri Botanical Garden, Plant Finder, Tilia americana
• Natural Resources Canada, Tilleul d’Amérique (Tilia americana L.), původní karta 74, upravena 12. listopadu 2024; archivováno 11. března 2026
• ASPCA, Linden záznam o toxicitě
• IUCN Red List, Tilia americana hodnocení
• USDA GRIN Taxonomy, Tilia americana
• The Wood Database, Basswood (Tilia americana)