Dub letní (Quercus robur, )


+3© fotografie
- fotografie 1 — (c) Felix Riegel, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Felix Riegel · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Nico · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Daryl Nolan · cc0 · iNaturalist
Dub letní (Quercus robur L., 1753) je mohutný opadavý strom z čeledi bukovitých (Fagaceae), původní ve Francii a široce rozšířený od Evropy po Írán. Pozná se podle velmi krátce řapíkatých listů, často s oušky u báze, a žaludů na dlouhých stopkách.
Číst dálDub letní, Křemelák, Common oak, English oak a Pedunculate oak
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce až polostín




© fotografie
(c) Felix Riegel, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Felix Riegel · cc-by-nc
Nico · cc0
Daryl Nolan · cc0
(c) Natalya Ivanova, some rights reserved (CC BY) · cc-by
no rights reserved · cc0

Celosvětové rozšíření
POWO/WCVP uvádí původní areál od Evropy po Írán včetně Francie. Dub letní je proto v metropolitní Francii hodnocen jako původní. Zavlečení mimo přirozený areál nelze zaměňovat za invazní status ve Francii.
- Původní8
- Zavlečená2
- Metropolitní Francie
- Korsika
- Spojené království
- Německo
- Itálie
- Balkán
- Kavkaz
- Írán
- Severní Amerika
- Nový Zéland
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Dub letní (Quercus robur L.) je přijatým druhem rodu Quercus z čeledi bukovitých (Fagaceae). POWO/WCVP vztahuje jeho jméno k Linného publikaci z roku 1753 a popisuje jej jako strom mírného pásu, přirozeně rozšířený od Evropy po Írán. ↗ ↗
V metropolitní Francii má postavení původní dřeviny, nikoli introdukované rostliny sledované jako potenciálně invazní. Toto vymezení znamená původnost ve Francii podle uvedených zdrojů; nevylučuje místní lesnickou péči ani opatření týkající se zdravotního stavu stromů. ↗ ↗
České označení křemelák i anglická jména common oak, English oak a pedunculate oak se vztahují k témuž druhu. Francouzské chêne commun je méně přesné než hlavní francouzské jméno chêne pédonculé. Přívlastek pédonculé přímo odkazuje na žaludy nesené dlouhými stopkami, znak užitečný při rozlišení od dubu zimního. ↗ ↗
Poznávací znaky
Mohutná koruna a silné větve provázejí opadavý strom, který podle zahradnických popisů či v kultuře často dorůstá 20 až 40 m. Kmen s věkem sílí a získává šedohnědou rozpukanou borku. Staří jedinci vytvářejí dutiny, mrtvé dřevo a drobná stanoviště pro organismy, jejichž význam je srovnatelný s významem olistěné koruny. ↗ ↗
Střídavé tmavě zelené listy jsou laločnaté a nemají ostnitý okraj. Rozhodující detail představuje velmi krátký řapík: báze čepele působí téměř přisedle k větévce a často tvoří dvě malá ouška. Samotný tento znak u izolovaného stromu nikdy nestačí, ale ve spojení s plody je velmi spolehlivý. ↗ ↗
Nenápadné květy zahrnují nažloutlé samčí jehnědy, které se objevují na jaře, a samičí květy, z nichž později vznikají žaludy. U dubu letního jsou žaludy na dlouhé stopce, často v malých převislých skupinách. Tento znak vysvětluje francouzské druhové jméno a odlišuje strom od dubu zimního s téměř přisedlými žaludy. ↗ ↗
Taxonomie a jména
Pro jednoznačné botanické označení slouží Quercus robur L. POWO i další použité zdroje přijímají tento druh v čeledi Fagaceae a rodu Quercus, s původním areálem v Evropě a západní Asii. Přijaté vědecké jméno umožňuje propojit údaje z různých zdrojů bez záměny s příbuznými duby. ↗ ↗ ↗
Duby mají velmi rozsáhlou synonymiku. Jméno Quercus longaeva Salisb. je homotypickým synonymem přiřazovaným k Q. robur. V zahradnických zdrojích se jako starší označení nebo synonymum objevuje také Quercus pedunculata. Četné historické variety tím nezískávají postavení uznávaných samostatných druhů. ↗ ↗
Rod Quercus se kříží a zahrnuje množství regionálních či zahradních forem. Pro běžné určování ve Francii je zvláště užitečné porovnání s dubem zimním (Quercus petraea). Ten má delší řapíky, téměř přisedlé žaludy a obvykle lépe prospívá na méně vlhkých stanovištích. ↗ ↗
Stanoviště a rozšíření
Evropa až Írán tvoří původní areál podle POWO/WCVP. Rozšíření v jednotlivých francouzských departementech dostupné údaje podrobně nevymezují, potvrzují však evropský areál i přijatý status. Metropolitní Francie včetně Korsiky proto představuje oblast původního výskytu, v souladu s taxonomickými a lesnickými zdroji. ↗ ↗ ↗
Ve Francii se druh pojí s nížinami, údolími, hlubokými jílovitými či hlinitými půdami a svěžími až vlhkými stanovišti. Snáší širokou škálu půd, podle podmínek i vápnitých. Na mělkém či zhutněném podkladu nebo v místech se silným letním suchem však svůj růstový potenciál uplatňuje špatně. ↗ ↗
Klimatické souvislosti vyžadují přesné rozlišení nároků. Dub letní není univerzální strom odolný vůči všem podmínkám. Francouzské lesnické dokumenty jej od dubu zimního odlišují výraznější potřebou půdy zásobené vodou. Výsadby mimo vhodné stanoviště jsou více vystavené chřadnutí a stresu z nedostatku vláhy. ↗
Životní cyklus, ekologie a pěstování
Na jaře dub letní kvete a na podzim dozrávají žaludy. Ty požírá široké spektrum živočichů, zejména ptáci, drobní savci a divocí kopytníci. Tato potrava tvoří část ekologické hodnoty stromu, současně však představuje i bezpečnostní otázku pro domácí a hospodářská zvířata. ↗ ↗
Pěstování na zahradě začíná posouzením prostoru. Dospělý strom výrazně přesahuje rozměry malé zahrady. Před výsadbou je třeba počítat s korunou, kořeny, opadem žaludů a mrtvými větvemi. Stojí-li poblíž často navštěvované plochy, je nutné zohlednit také povinnosti spojené s bezpečností stromu. ↗ ↗
Základní druh se rozmnožuje výsevem čerstvých žaludů. S kultivary je třeba zacházet jako se zahradnickými výběry: semenáč z 'Fastigiata', 'Concordia' nebo 'Variegata' nemusí zdědit stejný tvar koruny ani stejné olistění jako rodič. Samotný původ žaludu tedy věrné zachování těchto znaků nezaručuje. ↗ ↗
Využití, jedlost a rizika
Lesnická, krajinářská a ekologická hodnota zahrnuje stavební a užitkové dřevo, parkové výsadby, vysoké živé ploty i krajinu s mezemi a živými ploty. Dub poskytuje potravu živočichům a podporuje biologickou rozmanitost. Jeho dřevo se obchodně často spojuje se dřevem dubu zimního pod obecným názvem dub, přestože lesníci rozlišují stanoviště i způsob vedení porostu. ↗ ↗
Žaludy se historicky využívaly zejména ke krmení prasat nebo po zpracování jako potravní zdroj. Jako běžná potravina se nedoporučují: syrové obsahují mnoho tříslovin, jsou hořké a mezi jednotlivými stromy proměnlivé. Příprava vyžaduje znalosti, které uvedené zdroje nedokumentují dostatečně pro poskytnutí potravinového návodu. ↗ ↗
Zásadní bezpečnostní otázka se týká zvířat. ASPCA uvádí dub jako toxický pro koně v přehledu i na stránce o dubech; u psů a koček jsou v použitých údajích ASPCA účinky vedené jako neznámé. Veterinární zdroje Merck a USDA popisují hlavně otravy po požití velkého množství mladých listů nebo žaludů, zejména u skotu, ovcí a koní. ↗ ↗ ↗ ↗
Přiměřeně opatrné vyjádření proto zní: pro koně a přežvýkavce toxický při významném příjmu, u psů opatrnost, u koček chybějí v uvedených zdrojích doklady. Děti ani dospělí nemají syrové žaludy považovat za volně dostupné jídlo. Při požití většího množství nebo zažívacích příznacích je třeba vyhledat lékařskou či veterinární radu. ↗ ↗
Kultivary a záměny
Zahradnické zdroje uvádějí několik forem druhu Quercus robur: 'Fastigiata' se sloupovitou korunou, 'Concordia' se zlatými listy, 'Variegata' s panašováním, 'Pendula' s převislým vzrůstem a úzký výběr 'Attention'. Tato jména patří zahradnictví, nikoli běžné spontánní květeně. ↗ ↗
Hlavním druhem pro porovnání zůstává dub zimní (Quercus petraea). Oba jsou ve Francii hojné a jejich dřevo se často obchodně sdružuje. U živého stromu přináší lepší výsledky společné posouzení řapíků, oušek listové báze, stopek žaludů a stanovištních podmínek než hodnocení jediného izolovaného znaku. ↗ ↗
Přirozené hybridy a místní varianty jsou u dubů běžné. Z jediného listu, žaludu sebraného na zemi nebo školkařského kultivaru proto nelze vyvozovat přehnaně jisté určení. Pokud záleží na zdravotním, památkovém nebo lesnickém posouzení, je vhodnější určit strom podle celé větévky, celého jedince a souvislostí jeho stanoviště. ↗ ↗
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Quercus robur L.
- Záznam WCVP, Quercus robur L.
- Royal Horticultural Society, Quercus robur dub letní
- Údaje RHS, Quercus robur dub letní
- NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Quercus robur
- Kew, dub letní
- Ministère de l'Agriculture / CNPF, profil dubu letního
- ASPCA, toxicita dubů
- Merck Veterinary Manual, Oak Toxicosis in Animals, otravy duby u zvířat (Quercus spp.)
- ASPCA, seznam jedovatých rostlin, dub
- Údaje Perenual, Quercus robur
- Trefle, druhové údaje, Quercus robur
- Wikipedie ve francouzštině, článek Chêne pédonculé (Quercus robur)
Časté otázky
Je dub letní ve Francii původní?
Ano. Taxonomické zdroje řadí Quercus robur do původního evropského areálu a zahrnují Francii. Pro metropolitní Francii není přijat status invazního nepůvodního druhu.
Jak odlišit Quercus robur od Quercus petraea?
Dub letní má listy s velmi krátkým řapíkem, často ouškaté u báze, a žaludy na dlouhých stopkách. Dub zimní má spíše delší řapíky a téměř přisedlé žaludy.
Jsou žaludy jedlé?
Historicky se po přípravě využívaly, ale jako běžná potravina se nedoporučují. Syrové žaludy jsou bohaté na třísloviny, hořké a při příjmu ve velkém množství nebezpečné pro některá zvířata.
Je dub letní jedovatý pro koně?
Ano, je třeba velké opatrnosti. Žaludy a mladé dubové listy mohou koním a přežvýkavcům způsobit zažívací potíže a poškození ledvin, zejména při požití velkého množství.
Lze dub letní vysadit do malé zahrady?
Obvykle se tam nehodí. Vyroste z něj velmi mohutný strom, často vysoký 20 až 40 m, se širokou korunou a dlouhou životností.
Snáší dub letní sucho?
Po zakořenění snese běžná suchá období. Francouzské lesnické zdroje jej však popisují jako méně přizpůsobený silnému letnímu suchu než dub zimní.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.



