African milk tree (Euphorbia trigona, Mill. 1768)

Identita

Euphorbia trigona (Euphorbia trigona Mill., 1768) patří do rodu Euphorbia z čeledi pryšcovitých, Euphorbiaceae. Ve světovém zahradnictví nese také označení African milk tree, Friendship cactus a Abyssinian euphorbia. Skotský botanik Philip Miller zveřejnil jméno roku 1768 v osmém vydání svého Gardener's Dictionary. Plants of the World Online je nadále přijímá. ^{1 2}

Trnitý sloupovitý vzhled připomíná kaktusy, botanicky však rostlina náleží k pryšcům. Při poranění uvolňuje mléčný latex, důležitý znak při odlišení. Přízvisko trigona znamená latinsky „trojhranná“ a popisuje hlavní žebra stonků. Nejde o neměnný počet: na témže jedinci se běžně objevují i čtyřhranné stonky. ^{3 7}

Výjimečná absence kvetení odlišuje Euphorbia trigona od mnoha jiných pěstovaných pryšců. Během více než dvou století kultury téměř nikdy nekvetla. Tato vlastnost podporuje hypotézu, že může jít o rostlinu hybridního původu, spíše než o běžný planý druh. ⁷

Poznávací znaky

Vzpřímené dužnaté stonky vytvářejí hustý sukulentní keř nebo malý strom. Postranní větve zůstávají blízko hlavního kmene a rostou s ním rovnoběžně, takže celek působí kompaktně. Stonky měří v průměru 4 až 6 cm. Na tmavozeleném podkladu nesou světlezelené skvrny ve tvaru písmene V, které jsou pro tento druh charakteristické. ^{7 5}

Na žebrech vyrůstají páry krátkých trnů, dlouhých přibližně 5 mm. Zpočátku jsou červenohnědé, s věkem šednou. Mezi každým párem se tvoří drobné listy kapkovitého tvaru. Zůstávají malé a krátkověké, podle sezóny opadávají; samotný opad proto nemusí být známkou onemocnění nebo chyby při pěstování. ^{3 5}

V nádobě rostlina málokdy přesáhne 1 až 2 m. V teplém klimatu při výsadbě do země dorůstá až 4 m výšky a 1 až 3 m šířky. Borka při bázi postupně šedne. Mělké, poměrně slabé kořeny nezajišťují vysokému těžkému jedinci velkou stabilitu; zejména v lehké nádobě hrozí převrácení. ^{4 5}

Užitečná taxonomie

Databáze Plants of the World Online uvádí jediné uznávané synonymum, Euphorbia hermentiana Lem., zveřejněné roku 1858. Toto jméno se dosud objevuje ve starší zahradnické literatuře, kde může označovat tutéž pěstovanou rostlinu. Pro vyhledávání je tedy užitečné znát obě jména. ^{1 7}

Později zveřejněné jméno Euphorbia trigona Roxb. je nelegitimním homonymem. Označuje jinou, asijskou rostlinu, dnes přiřazovanou k Euphorbia lacei. Spolehlivým rozlišovacím údajem je autor jména: zde jde o Euphorbia trigona Mill. Samotný shodný binomický zápis bez autora tak může při hledání vést k nesprávnému druhu. ¹

O existenci druhu v planém stavu se mezi odborníky na sukulenty stále diskutuje. Rostlina se pěstuje více než dvě století, přesto její kvetení nebylo spolehlivě doloženo. Takové pozorování odpovídá možnosti hybridního původu, ale samo nepředstavuje definitivní vyřešení celé otázky původu rostliny. ^{7 6}

Stanoviště a rozšíření

Kew připisuje Euphorbia trigona areál ve čtyřech zemích střední Afriky, od Gabonu po Malawi. Zahradnické zdroje často uvádějí také Angolu a Demokratickou republiku Kongo. Jde o geografické přiřazení druhu, u kterého je třeba současně zachovat výhradu týkající se skutečně doložených planých populací. ^{1 3}

Žádná planá populace totiž nebyla formálně zdokumentována s jistotou. Rostlina je popisována jako známá téměř výhradně z kultury. Nejčastěji uváděná hypotéza klade pravděpodobný původ do Angoly. Dřívější přiřazení k Indii se dnes nepovažuje za přesvědčivé vysvětlení původního výskytu. ⁷

V Gabonu se Euphorbia trigona pěstuje do živých plotů a někdy pro obřadní účely. Člověk ji rozšířil v tropech natolik, že v některých oblastech zdomácněla. Na Kubě či v Indii vytváří husté porosty a je tam označována jako invazní. Tento místní status se automaticky nevztahuje na jiné země. ³

Životní cyklus a rozmnožování

Pod hranicí 15 °C se růst výrazně zpomaluje a téměř celou zimu stojí. Na jaře se s návratem tepla a světla opět obnovuje. Vytvoření plné stromovité siluety zpravidla trvá 10 až 20 let, takže vzhled starého exempláře se značně liší od mladé rostliny v prodeji. ⁴

Pokud ke kvetení dojde, jde o výjimečnou událost. U nejstarších jedinců se v létě uvádějí drobná nazelenalá až žlutá cyathia. Takové vzácné údaje nelze srovnávat s pravidelným kvetením jiných pěstovaných pryšců; nekvetoucí jedinec je u tohoto druhu běžný. ⁵

Kvůli nedostatku spolehlivě dostupných semen převažuje množení stonkovými řízky. Oddělený kus se nechá 3 až 7 dní zaschnout, aby se vytvořil kalus a ustalo vytékání latexu. Potom se zasadí do propustného, jen mírně vlhkého substrátu. U velkých exemplářů připadá v úvahu také vzdušné hřížení. ³

Využití a rizika

Okrasná a ochranná funkce převažují nad ostatními způsoby využití. V teplém klimatu vytváří Euphorbia trigona obtížně prostupné živé ploty nebo slouží jako výrazná rostlina v suché skalce. V interiéru se pěstuje v nádobě pro pravidelnou kresbu a svícnovité uspořádání stonků. ³

Hlavní nebezpečí představuje bílý mléčný latex obsahující diterpenové estery. Při kontaktu silně dráždí kůži a oči. Zasažení očí může vyvolat popálení a dočasnou ztrátu zraku. Požití způsobuje zánět žaludku a střev se zvracením, u těžkých případů se přidávají křeče. ³

Při řezu, řízkování i přesazování jsou proto potřebné ochranné rukavice a brýle. Riziko se týká dětí stejně jako koček a psů, kteří ze zvědavosti okusují stonky. Nebezpečný není pouze samotný trn: při poranění dužnatého stonku se může uvolnit dráždivá mléčná šťáva. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nejčastěji prodávaná forma 'Rubra' má purpurové až červené stonky a mladé listy; plné slunce zbarvení zesiluje. Výběr 'Royal Red' dosahuje sytější vínově červené barvy a vyhledávají jej sběratelé sukulentů. Tyto názvy označují pěstované barevné výběry, jejichž základní tvar stonků zůstává podobný. ⁷

Častou záměnou je Euphorbia lactea, která má rovněž hranaté stonky. Její větve se však výrazně rozestupují od hlavního kmene a vytvářejí otevřenější stromovitý habitus. U Euphorbia trigona zůstávají větve souběžné s hlavním stonkem a rostlina si zachovává kompaktnější siluetu. ⁷

Další podobnou rostlinou je Euphorbia acrurensis. Hlavním vodítkem bývá počet žeber hlavních stonků: u trigona zpravidla tři, u acrurensis čtyři. Rozdíl je třeba posuzovat opatrně, protože u obou se mohou podle stáří jedince objevovat i stonky s přechodným počtem žeber. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Euphorbia trigona Mill.
• International Plant Names Index, Euphorbia trigona Mill.
• NC State Extension, Euphorbia trigona (African Milk Tree)
• Royal Horticultural Society, Euphorbia trigona
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Euphorbia trigona
• Integrated Taxonomic Information System, Euphorbia trigona Mill.
• LLIFLE Encyclopedia of Succulents, Euphorbia trigona