Svízel vonný (Galium odoratum, (L.) Scop. 1771)

Svízel vonný (Galium odoratum) je oddenkatá vytrvalá bylina z čeledi mořenovitých (Rubiaceae), původní v mírném pásu Eurasie až po Alžírsko. Ve vlhkém zastíněném lesním podrostu vytváří husté koberce. Pozná se podle přeslenitých listů a vůně sena, která se rozvíjí teprve při sušení.

Číst dál
Vědecký názevGalium odoratum
RodGalium
ŘádGentianales

Svízel vonný, Mařinka vonná, Sweet woodruff a Waldmeister

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí · Netoxická : kočky, psi a zvířata · Je třeba ověřit : koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Bylinná trvalka · Kvetoucí trvalka
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
FrancieSpojené královstvíNěmeckoŠvédskoRuskoAlžírsko
Stanoviště
Vlhký stinný podrost listnatých lesů, zejména bučin a doubrav, na humózní vápnité až neutrální půdě
Sezónnost
Doba kvetení
Jaro
Doba sklizně
Jaro
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
7/10
Doba do dospělosti
V příznivé půdě vytvoří hustý koberec za 1 až 2 sezony
Množení
Dělení, Výsev
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Dobrá v chráněném podrostu; horký suchý vítr poškozuje listy
Vlhkost
55–85 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Vlhká půda, Živná půda, Vápenatá půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Umístěte na nepřímé světlo nebo do zastíněné místnosti.

Stín až polostín; na plném slunci chřadne
Exteriér
Výsadba ve stínu, Záhon, Volná půda
Nádoby
Velká nádoba
Vzhled
Výška15–45 cmŠířka30–60 cm
Listy
Zelená
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — listy 1
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — listy 2
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — listy 3
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — listy 4
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — listy 5
Květy
BíláVelikost0.4–0.7 cm
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — květy 1
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — květy 2
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — květy 3
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — květy 4
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — květy 5
Plody
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — plody 1
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — plody 2
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — plody 3
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — plody 4
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — plody 5
Habitus
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — habitus 1
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — habitus 2
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — habitus 3
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — habitus 4
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — habitus 5
Kůra
Zelená
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — kůra 1
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — kůra 2
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — kůra 3
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — kůra 4
Svízel vonný (Galium odoratum): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Podle POWO je Galium odoratum původní v mírné Eurasii od Evropy po Sibiř, s výskytem uváděným až v Alžírsku. BSBI jej v Británii považuje za ukazatel starých lesů, především bučin. V Severní Americe byl zavlečen a místy zdomácněl, zejména na severovýchodě, bez regulovaného invazního statusu.

  • Původní6
  • Zavlečená1
  • Evropská Francie
  • Velká Británie
  • Německo
  • Švédsko
  • Západní Rusko
  • Alžírsko
  • Severovýchod Severní Ameriky

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Svízel vonný (Galium odoratum (L.) Scop., 1771), známý také jako mařinka vonná, je oddenkatá vytrvalá bylina z čeledi mořenovitých (Rubiaceae), vysoká 15 až 45 cm. POWO i GBIF jej vedou jako přijatý druh rodu Galium. Původním jménem bylo Asperula odorata L., které Linné zveřejnil v roce 1753. Giovanni Antonio Scopoli druh v roce 1771 přeřadil do dnešního rodu. 1 2

České přízvisko vonný i anglické jméno sweet woodruff připomínají výraznou vlastnost listů: vůni čerstvě posečeného sena, která se rozvíjí až při sušení, nikoli na čerstvé rostlině. Aromatický kumarin se uvolní teprve po narušení a dehydrataci listových buněk. Právě proto nemá čerstvě utržená rostlina stejnou vůni jako usušené listy. 4 9

Poznávací znaky

Hustý přízemní koberec tvoří vzpřímené čtyřhranné lodyhy s kopinatými listy v přeslenech po šesti až devíti. Toto uspořádání pomáhá rostlinu určit i mimo dobu kvetení. Jednotlivé lodyhy tak působí jako pravidelně uspořádané řady zelených hvězd nad lesní opadankou. 4 3

Drobné květy v řídkých vrcholových vrcholících měří v průměru jen 0,4 až 0,7 cm. Každý má čtyři bílé korunní cípy srostlé u báze a připomíná malou hvězdu. Podle místního klimatu se otevírají od dubna do června. 3 6

Čerstvé olistění téměř nevoní. Vůně posečeného sena se objeví až při usušení nebo po promnutí a následném zavadnutí. Pěstitel, který očekává výrazné aroma ihned po promnutí čerstvého listu mezi prsty, proto může být překvapený. Zpoždění vůně je pro tuto bylinu charakteristické. 4

Užitečná taxonomie

Asperula odorata L. je původní jméno zveřejněné Linném roku 1753. Část zahradnické a bylinářské literatury je používá i po přeřazení do rodu Galium, které provedl Scopoli roku 1771. Francouzský nomenklatorický přehled Tela Botanica je uvádí vedle přijatého jména Galium odoratum. 1 2 8

Ve starších květenách se objevují i další homotypická nebo nelegitimní synonyma:

  • Chlorostemma odoratum (L.) Fourr., historické synonymum
  • Asperula odora Salisb., nelegitimní jméno
  • Galium matrisylva F.H.Wigg., nelegitimní jméno
  • Asterophyllum asperula K.F.Schimp. & Spenn., historické synonymum

Stálým orientačním bodem zůstává přijaté jméno Galium odoratum v čeledi Rubiaceae a řádu Gentianales. Starší názvy tedy neoznačují další druhy, ale tutéž rostlinu v odlišných taxonomických pojetích. 1

Stanoviště a rozšíření

Mírný pás Eurasie od Evropy po Sibiř tvoří podle POWO původní areál druhu. Populace se uvádějí také až z Alžírska. Rozšíření je tedy mnohem širší než jen středoevropské listnaté lesy, s nimiž bývá svízel vonný spojován. 1

Britská BSBI řadí svízel mezi ukazatele starých lesů, především bučin. Roste na půdách od neutrálních vápnitých po kyselé hnědé půdy. Hustá populace tam často svědčí o tom, že lesní porost přetrvává bez přerušení už po staletí. 7

Pro zdravý růst potřebuje výrazný stín. Na plném slunci rychle chřadne, zatímco mnohé jiné zahradní půdopokryvné rostliny snášejí více přímého světla. V Severní Americe je zavlečený a místy zdomácnělý, především na severovýchodě v pozměněném lesním podrostu, bez regulovaného invazního statusu. 7 4

Životní cyklus a rozmnožování

Pod lesní opadankou se šíří především plazivými oddenky. V příznivé půdě tak během jedné až dvou sezon vzniká souvislý koberec. Rozrůstání z existujícího porostu je proto pro jeho životní cyklus i zahradní využití zásadní. 5 4

Opylení zajišťují různé malé mouchy a samotářské včely, které přitahuje dostupný nektar hvězdicovitých květů. Následný suchý plod, nažka, nese háčkovité chlupy. Zachycuje se jimi v srsti zvířat a semena se tak dostávají dále od mateřské rostliny. 3

Jarním rozdělením trsu lze na zahradě rychle založit porost. Funguje také přímý výsev, při němž však vzcházení zabere tři až šest týdnů. Oddělený kus oddenku naproti tomu začíná růst téměř okamžitě, a pro rychlé zapojení plochy je tak výhodnější. 5

Využití a rizika

Vůně sena v zavadlé rostlině slouží zejména k aromatizaci májového vína, v Německu známého jako Maiwein či Waldmeister. Mladé stonky se před kvetením nechávají jen mírně zavadnout a poté se macerují v bílém víně. 9 5

Kumarin vyvolává obavy při vysokých dávkách. V Německu bylo jeho využití v průmyslově vyráběných cukrovinkách zakázáno již roku 1974 po studiích toxicity u potkanů a myší. Srovnatelný důkaz u člověka při obvyklých kulinářských dávkách však nebyl předložen. 9 5

Při příliš vlhkém sušení může z kumarinu vzniknout dikumarol, účinná protisrážlivá látka. PFAF doporučuje vyhnout se nadměrným dávkám, zejména v těhotenství a při užívání léků proti srážení krve. U koček a psů není při běžném využití toxicita doložena. 5

Usušené listy se také vkládaly do prádla jako prostředek odpuzující moly. Toto staré využití předcházelo kulinářskému uplatnění rostliny ve střední Evropě. 9

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pro svízel vonný nejsou na rozdíl od mnoha zahradních rostlin uznávány žádné zahradnické kultivary. Prodává se planý typ, někdy stále pod starým označením Asperula odorata. Odlišná jmenovka tedy sama o sobě neznamená odlišnou odrůdu. 1

Nejčastěji přicházejí v úvahu tyto záměny:

  • svízel přítula (Galium aparine), jednoletá příchytná bylina s háčkovitými chlupy po celé lodyze, bez vůně sena;
  • kokořík vonný (Polygonatum odoratum), který sdílí přízvisko odoratum a vlhký podrost, patří však k Asparagaceae a má převislé zvonkovité květy;
  • konvalinka vonná (Convallaria majalis), rovněž s bílými květy v podrostu, ale ve tvaru vonných zvonků místo malých čtyřcípých hvězd.

Kombinace přeslenitého uspořádání listů a vůně sena objevující se až při sušení odlišuje svízel vonný od Galium aparine, Polygonatum odoratum i Convallaria majalis. Žádný z těchto tří druhů nemá oba znaky současně.

Hlavní zdroje

Časté otázky

Voní svízel vonný už při dotyku na zahradě?

Ne, nebo jen velmi slabě. Čerstvé listy jsou téměř bez vůně. Charakteristická vůně posečeného sena se rozvíjí až po usušení nebo zavadnutí, kdy se při dehydrataci buněk uvolňuje kumarin.

Je svízel vonný jedovatý pro kočky a psy?

Při běžném využití není toxicita doložena. Obsažený kumarin může ve velmi vysokých dávkách způsobit závratě, ale nic neukazuje na zvláštní riziko pro domácí zvířata při obvyklém množství.

Lze ze svízele ze zahrady připravit májové víno?

Ano. Mladé stonky se sbírají před kvetením, několik hodin nechají zavadnout a pak krátce macerují v bílém víně. Příliš dlouhá macerace nebo nadměrné množství zbytečně zvyšují obsah kumarinu.

Rozrůstá se svízel vonný na zahradě příliš?

Ve vlhké stinné půdě se plazivými oddenky šíří natolik intenzivně, že může obsadit celý záhon. Fyzická obruba nebo pravidelné dělení jej udrží v mezích bez použití přípravků.

Jak se liší od konvalinky a kokoříku vonného?

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) má vonné zvonkovité květy, nikoli čtyřcípé hvězdičky. Polygonatum odoratum sdílí druhové přízvisko i lesní stanoviště, ale patří do čeledi Asparagaceae a kvete převislými zvonky.

Proč svízel vonný ukazuje na starý les?

Britská BSBI uvádí, že hustá populace Galium odoratum, zejména ve vápnité bučině, často signalizuje souvislé zalesnění po několik století. Souvisí to s pomalým šířením druhu.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.