Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos, L. 1753)

Identita

Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos L., 1753), anglicky honey locust, je velký opadavý strom rodu Gleditsia z čeledi bobovitých. Rodové jméno připomíná německého botanika Johanna Gottlieba Gleditsche, Linného současníka. Druhové epiteton triacanthos vzniklo z řeckých slov tri- a akantha, tedy „tři trny“. Odkazuje na větvené trny planého typu, často seskupené po třech na kmeni a větvích. Vědecké i české druhové jméno tak popisují nápadný znak na borce. ^{1 2}

Francouzské pojmenování stromu souvisí s bobem: velké ploché lusky připomínají zvětšené plody bobu obecného. Anglické jméno honey locust může mást, protože neodkazuje na produkci medu, ale na sladkou dužninu kolem semen ve zralém lusku. Ta byla přirovnávána k dužnině rohovníku. ⁶

Poznávací znaky

Běžná výška dřezovce trojtrnného činí 20–30 m, šířka koruny 12–20 m. Roste rychle, především v prvních dvaceti až třiceti letech života. Planý typ má na kmeni a silných větvích větvené trny dlouhé 5–8 cm, často po třech. Téměř všechny kultivary vysazované od 50. let 20. století jsou beztrnné. ^{2 3}

Zpeřené nebo dvakrát zpeřené listy měří 10–20 cm a nesou mnoho drobných eliptických lístků. Díky tomu působí koruna vzdušně a propouští rozptýlený stín. Listy jsou svrchu leskle tmavozelené a na podzim žloutnou. Drobné zelenožluté květy v hroznech voní, ale přes své množství zůstávají na jaře a v létě málo nápadné. ^{2 4}

Ploché a často zkroucené lusky dosahují délky 30–45 cm. Zprvu červenohnědé plody se při dozrávání barví černofialově a před opadem zůstávají na stromě značnou část zimy. Žádný jiný běžně vysazovaný městský strom nemá tak dlouhé lusky. Právě jejich velikost, spíše než barva, umožňuje z dálky odlišit planý typ od neplodícího kultivaru, například Shademaster. ^{4 2}

Užitečná taxonomie

Pro tento druh přijímá POWO jméno Gleditsia triacanthos L., pod nímž jej Linné popsal roku 1753. V literatuře bylo navrženo několik variet a forem, z nichž některé mají především zahradnický význam:

• Gleditsia triacanthos var. inermis (L.) Pursh, beztrnná varieta;
• Gleditsia triacanthos f. elegantissima (Grosdem.) Rehder, vzácná forma;
• Gleditsia triacanthos f. pendula (Asch. & Graebn.) Rehder, vzácná forma;
• Gleditsia triacanthos var. ferox (Desf.) Asch. & Graebn., vzácná varieta;
• Gleditsia triacanthos f. nana (Loudon) Rehder, vzácná forma.

Na rozdíl od forem elegantissima, pendula, ferox či nana, omezených spíše na botanické sbírky a vzácné výsadby, má var. inermis přímý obchodní význam. Její přesný botanický status se podle použitého přehledu liší. V zahradnictví označuje beztrnnou linii, ze které pocházejí školkařské kultivary Shademaster či Skyline. Přijaté jméno druhu zůstává Gleditsia triacanthos, ať má trny, nebo ne. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Střední a východní Severní Amerika tvoří původní areál, zejména říční nivy povodí Mississippi a Ohia. Rozšíření sahá od Pensylvánie po Nebrasku a jižně k Texasu, Georgii a severovýchodnímu Mexiku. Strom zde osidluje hlavně bohaté vlhké nížinné půdy podél řek. ^{1 2}

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí dřezovec trojtrnný jako málo dotčený druh. Tento status odpovídá rozsáhlému původnímu areálu a celkově početné populaci. ⁸

Okrasné výsadby rozšířily dřezovec po mírném pásu světa. Mimo původní areál je místy invazní, zvláště v Austrálii, kde vytváří husté porosty podél toků, a v Argentině, kde proniká do travinných porostů a subtropických lesů. V těchto zemích chybí velcí býložravci, kteří kdysi v Severní Americe ovlivňovali vzcházení jeho semenáčků. Ve Francii zůstává především vysazovaným stromem bez uznaného invazního statusu. ¹⁰

Životní cyklus a rozmnožování

Od května do července podle podnebí rozkvétají hrozny drobných zelenožlutých květů. Na jednom stromě se často kombinují samčí, samičí i oboupohlavné květy. Po opylení lusky pomalu narůstají a dozrávají na konci léta, kdy přecházejí ze zelené přes červenohnědou do černofialové. ^{4 2}

Větvené trny a velké sladké lusky se vykládají jako dědictví přizpůsobení velkým pleistocenním býložravcům. Mastodonti a další dnes vyhynulá megafauna strom okusovali a spolu s dužninou polykali semena, která pak roznášeli. Bez těchto šiřitelů semena spadlá u mateřského stromu klíčí hůře, pokud jim nepomohou menší zvířata, například jelenovití či veverky. ⁹

Příslušnost k bobovitým nezaručuje spolehlivé vázání dusíku. U Gleditsia triacanthos nebyla na rozdíl od příbuzných rodů, například Robinia, s jistotou prokázána symbiotická tvorba kořenových hlízek. Výsev semen po skarifikaci, tedy narušení osemení, rozmnožuje planý druh. Zachování beztrnnosti a neplodnosti určitého kultivaru však zaručuje pouze roubování. ³

Využití a rizika

Lehký stín, pod nímž může růst trávník, patří k hlavním důvodům výsadby v městských alejích a parcích. Dřezovec snáší zhutněnou půdu, sucho, sůl i znečištění. Od poloviny 20. století ve městech výrazně převažují beztrnné a neplodící kultivary: omezují poranění i úklid spadaných lusků. ^{4 3}

Tvrdé dřevo odolné vůči hnilobě se používá hlavně na sloupky a oplocení. Pro velkoprůmyslové využití není k dispozici v dostatečném množství, uplatňuje se spíše ve specializovaném truhlářství. Sladkou dužninu lusků historicky jedli původní obyvatelé Ameriky; stále ji vyhledává dobytek i volně žijící zvěř. ²

Podle ASPCA je Gleditsia triacanthos netoxický pro kočky, psy a koně. Riziko představuje mechanické poranění: dlouhé tuhé trny planého typu pronikají kůží. Výsadba beztrnného kultivaru, například Imperial či Skyline, toto konkrétní nebezpečí odstraňuje. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Současné nabídce školek dominují beztrnné a neplodící kultivary. Shademaster má pravidelnou vázovitou korunu, Skyline pyramidální, oba se hodí do městských alejí. Sunburst raší zlatě a v létě zelená. Imperial zůstává kompaktnější pro menší zahrady. Všechny vycházejí z beztrnné linie označované var. inermis. ³

K záměně vedou zejména dva stromy. Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je rovněž trnitá bobovitá dřevina odolná vůči suchu. Jeho trny jsou ale jednoduché, párové a vyrůstají u báze listů, nikdy se nevětví ani netvoří typické trojice. Asijský příbuzný Gleditsia japonica má užší lusky, často spirálovitě zkroucené. Počet a uspořádání trnů tyto tři druhy rozliší rychleji než velmi podobný tvar listů.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Gleditsia triacanthos L.
• NC State Extension, Gleditsia triacanthos (Honeylocust)
• NC State Extension, Gleditsia triacanthos var. inermis (Thornless Honeylocust)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Gleditsia triacanthos
• ASPCA, Honey Locust toxicity entry
• Tela Botanica, Gleditsia triacanthos L.
• INPN / MNHN, Gleditsia triacanthos L., 1753 (cd_nom 100330)
• IUCN Red List, Gleditsia triacanthos assessment
• Arnoldia / Harvard University Arboretum, anachronistic fruits and the ghosts who haunt them
• Australian Government, Gleditsia triacanthos weed profile